Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dance is my life! 19. kapitola

2


Dance is my life! 19. kapitolaTrochu oživlý dílek a příští bude ještě víc. Strašně moc prosím o komentíky. Díky ZdeLla=)

Pokoj byl laděn celý do modra a bíla. Modrý koberec, který vedl až pod postel byl na pohled měkký a taky byl. Bílé velké skříně, které se dotýkaly stropu. Ale postel upoutala můj pohled nejvíce. Modrá nebesa se sunula až k zemi a celá postel jimi byla obklopena.

Látka, která visela byla průhledná a jen tak tak jsem viděla na postel. Hezký modrý přehoz byl posetý malými flitry a krásně se leskl od dopadajícího světla na ně. Stěny byly světlounce modré a všechno bylo dokonale sladěné.

Úplně jsem zapomněla na okolní svět a pomalu jsem došla až k posteli. Sundala jsem si boty bosýma nohama jsem došla až ke koberci. Opatrně jsem na něj šlápla a má noha se zabořila hluboko do něj. Byla to krása.

Přešla jsem po něm až k nebeské posteli a pomalu a opatrně jsem se dotkla závěsu, jako by se měl pod mým dotekem rozplynou, ale nerozplynul. Odrhnula jsem ho a viděla celou postel. Měla neuvěřitelně moc bílých malých polštářků.

Otočila jsem se k ní zády a vyskočila jsem. Byla celkem vysoká, ale já to zvládla. Jak jsem vyskočila měkce jsem dopadla zády na ní a moje hlava se zabořila přímo do těch polštářků a já se musela zasmát. Bylo to jako v pohádce.

Pak jsem si uvědomila, že tu nejsem sama. Edward na mě koukal jako na blázna a mě roztál úsměv na mé tváři. Najednou se usmál on a obešel postel z druhé strany, než jsem šla já. Lehnul si vedle mě. Otočila jsem se na bok, abych mohla koukat do jeho neuvěřitelně krásných zlatých očí. Otočil se taky na bok a oba jsme si navzájem koukali do očí.

Byla to tak kouzelná chvíle, ke které jsme nepotřebovali ani slova. Rozuměli jsme si bez nich. Nevím, jak dlouho jsme tam jen tak leželi, ale bylo mi to jedno. Nechtěla jasem, aby to někdy skončilo. Najednou se mi však začaly klížit oči a já se propadla do dalšího bezesného spánku. Ale nebyl tak bezesný, jak jsem si myslela.

Seděla jsem opět na lavičce a kouřila jsem v nějakém parku. Najednou jsem slyšela, jak se něco šutlo v křoví za mnou. Otočila jsem se, ale nic jsem neviděla.Nechala jsem to být, ale strach se mi pomalu, ale jistě začal rozlévat po celém těle. Šoustnutí se ozvalo vedle mě v křoví. Rychle jsem opět otočila hlavou, ale nic.

Nechtěla jsem si toho všímat, všímala jsem si tedy jen cigaretového dýmu, který putoval do mých plic a zase zpátky. Najednou jsem slyšela křupnout větvičku přímo přede mnou. Rychle jsem se podívala a přede mnou stál Edward.

Byl ještě krásnější, jestli to vůbec jde víc, ale vypadal jinak. Měl tvrdý výraz plný chuti na něco, o čem jsem neměla ani ponětí. Koukal upřeně do země, ale já z něj nemohla spustit oči. Pomalu zvedl hlavu a já se mu zpříma koukla do očí.

Jejich rubínový odlesk, ve mě vyvolal vlnu strachu, která se valila celým mým tělem až do konečku prstů.
„Edwarde?" řekla jsem opatrně a hlas se mi třásl. Poznal to a odporně se uchechtl.
„Nemusíš se bát Bello," řekl a já nevěděla o čem mluví. Čeho se mám bát?

 „Čeho bych se měla bát?" zeptala jsem se opatrně a jeho pobavený úsměv se ještě prohloubil.
 „Mě." řekl a zpříma se mi podíval do očí. Můj vyděšený výraz na tváři se nedal přehlédnout. Najednou stál přede mnou a svou ledovou ruku měl na mé tváři. Zalapala jsem po dechu.
 „Klid, klid. Neboj se." řekl a já se trochu uklidnila.

Cítila jsem, jak mi srdce bije jako o závod, ale při jeho uklidnujících slovech se mi tep trochu zpomalil. Spokojeně se usmál a svými rty si to mířil k mému levému uchu.
„Nebude to moc bolet." řekl a puls začal pracovat na plné obrátky.

Svými rty klouzal po mém krku až se zastavil v místě, kde jsme měla mít krční tepnu. Trochu se odklonil a já cítila jeho ledový dech na svém krku. Jeho zuby protnuly mojí kůži, jako nic. Najednou mi to došlo. On je upír.

Náhle jsem se posadila a slyšela jsem, jak z mého hrdla vychází hlasitý křik. Najednou vedle mě seděl Edward a mně to přišlo, jako v tom snu. On je upír. Je upír. Má zlaté oči, ledovou a tvrdou kůži. Stejně, jako jeho celá rodina.

Je možné, aby byli všichni upíři? Ne to není možné. Nebo je? Je mi to jedno, oni jsou upíři. Možná jsem stupidní, ale přišlo mi, jako by se mi ten sen už někdy zdál. Co když se mi zdál v období, které jsem zapomněla. Tak na tom teda musí něco být, když se mi to zdálo dvakrát po sobě, nebo ne?

 

„Bello, Bello, jsi v pořádku?" ptal se Edward vedle mě a já se lekla. On je upír. Určitě mě tu chtějí, aby mě zabili. Musím odtud okamžitě zmizet. A to hned, nechci umřít, ještě ne. To jediné sem měla v hlavě a nehodlala jsem tu být už ani minutu...




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dance is my life! 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!