Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dance is my life! 17. kapitola


Dance is my life! 17. kapitolaDalší kapitolka je tu=) Prosím o komentíky...=)

Přistoupil ke mně a...

A táhl mě ze dveří ven. Nemohla jsem jinak, než se za ním vydat. Otevřel dveře a rychle jimi prošel, mě pořád táhl za sebou. Jen tak tak jsem stihla zabouchnout za sebou dveře. Táhl mě za ruku někam a já ani nevěděla kam.

Prošli jsme několika chodbami až jsem uviděla mnoho lidí, kteří seděli po stranách chodby a nedůvěřině si nás pozorovali. Snažila jsem si jich nevšímat, ale jejich divné pohledy mě bodaly do zad. Najednou se před námi otevřely dveře a já ucítila studený poryv větru, který se mi nahrnul do tváře.

Edward chtěl jít dál, ale já ho pustila. Zavřela jsem oči a plně nasála čerstvý vzduch do svých plic. Bylo to nádherné. Cítila jsem, jak vítr klouže po mé tváři a putuje někam dál, aby dalšímu člověku způsobil ten krásný pocit, jako mě.

Po dvou rocích jsem stála venku a cítila čistý vzduch. Pořád jsem měla zavřené oči a pomalu jsem je otevřela. Všude byla samá zeleň. Taková nádhera. Viděla jsem, jak si vítr pohrává s opadanými listy a odvává je někam dál. Slyšela jsem, jak se o sebe v korunách stromů otírají listy. Slyšela jsem, jak sem tam zpívají ptáci.

Edward pořád stál přede mnou a tiše mě pozoroval.

„Bell musíme jít," řekl a já se mu zpříma koukla do očí. Jen jsem přikývla a on mě opět popadl za ruku a táhl mě někam dál. Nekoukala jsem kam šlapu, ale pozorovala jsem všechno kolem sebe. Najednou jsme se zastavili a já slyšela, jak se něco otevřelo. Byly to dveře od auta. Edward mi gentelmansky držel dveře a já zklopila hlavu, abych když budu nastupovat, se nebouchla. Rychle obešel auto a nasedl.

Jedním pohybem nastartoval a rychle vyjel. Setrvačnost mě zatlačila do sedla a já se musela chytnou opěradla. Před očima se mi mihlo, jak policejní auto dostává smyk a naráží do stromu. Máma a táta. Edward jel rychle, ale jakmile si všiml, že moje tělo je strachem celé napjaté, zpomalil do té nejnižší možné rychlosti.

Pomalu jsem se k němu otočila a věnovala jsem mu křečovitý úsměv. Otočila jsem hlavu přímo před sebe a snažila jsem se nevnímat cestu. Bylo pro mě vysvobozením, když se auto pomalu zastavilo a Edward otevřel na své straně dveře.

Pořád jsem se křečovitě držela opěradla a nepustila jsem se. Koukala jsem před sebe jako smyslů zbavená. Pořád jsem před sebou viděla zničené auto a dvě mrtvá těla bez života. Najednou někdo zatáhl za dveře a já jsem musela opěradlo pustit.

Seděla jsem křečovitě a někdo mě chytl za ramena a vytáhl mě. Divila jsem se, když jsem si stoupnula, že mě nohy udrží.

„Belli už jsme tu," řekl krásný hlas a já si uvědomila, že je to Edward. Zatřepala jsem hlavou, abych se trochu vzpamatovala. Najednou, jako by to ze mě všechno odpadlo.
„Ano?" zeptala jsem se a on se na mě ustaraně podíval.
„Jsi v pořádku Belli?" zeptal se a já jen přikývla.

„Dobře, tak můžeme jít," řekl a já byla napjatá.
„Kam jdeme?" zeptala jsem se a on se na mě jen tajuplně usmál. Chtěla jsem to nechat být, ale pořád jsem nad tím musela přemýšlet. Kam mě může vést? Začala jsem zase pozorovat krajinu kolem a všimla jsem si, že jsme v lese. Vysoké stromy nad námi, jako by nás chtěly zavalit, ale jejich kořeny pevně srostlé v zemi jim to nedovolily.

Podívala jsem se před sebe a naskytl se mi pohled na krásný dům. Né krásný, ale nádherný. Jeho jedna strana byla celá prosklená a vypadal velmi luxusně a moderně.Pořád mě Edward táhl za sebou a já už velmi hlasitě dýchala, protože jsem nemohla popadnout dech. Otočil se na mě a ustaraně se na mě podíval. Zpomalil a šel pomalu vedle mě.

Pevně mě chytl za ruku a přitiskl se ke mně. Trochu jsem se začervenala a zklopila jsem hlavu. K domu jsme šli mlčky. Museli jsme vyjít schody a mně to trvalo trochu dýl. Pomáhal mi nahoru, ale když už na třetím schodě jsem byla udýchaná jak po maratonu, chytl mě pod nohama a já už necítila pevnou zem pod nohama. Nesl mě v náručí a já byla zase naštvaná. Toho tak baví mě nosit?

„Nebud naštvaná," řekl a já se jen usmála. Nechtěla jsem se hádat a tak jsem poslušně držela. Za chvilinku jsme byli nahoře a on mě opět postavil na zem.Otevřel velké prosklené dveře a já měla vstoupit. Nevěděla jsem co čekat, ale nemohla jsem odmítnout. Vstoupila jsem dovnitř...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dance is my life! 17. kapitola:

 1
26.01.2012 [20:11]

TonQa Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!