Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Další Cullenová - 4. Skvělý postřeh Emmettův

21.02.2010 (09:45) • elsaelli • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1771×

(Pohled Rosalie)

,,Wow! Ty to myslíš vážně? No páni!" vypískla jsem uchváceně.

,,Jo, někdy to přijde vhod," odpověděla nevzrušeně.

,,Ale... Počkej, Carlisle říkal, že jeden talent nemůže mít víc upírů."

,,Já neumím úplně to samé co Edward. Edward zná jenom to, na co myslíš právě teď, ale na docela slušnou vzdálenost. Já jsem v tomhle ohledu dost omezená," zamračila se pro sebe rozmrzele. Hodně mi připomínala Alici, tehdy, když jsme žili ve Forks a objevili se tam vlkodlaci. Nikdy je neviděla a dost ji to štvalo.

,,Ale poznám toho daleko víc než on," vytrhla mě ze zamyšlení a spokojený výraz se jí vrátil.

,,To trochu nechápu. Jak víc?"

,,Znáš Ara, viď?" Zašklebila jsem se. ,,Jo, to znám." To jí zjevně nestačilo. Asi čekala, že ještě něco řeknu, ale mně to zrovna šrotovalo na nejvyšší obrátky.

,,Ahá!" vykřikla jsem nadšeně po chvíli.

,,Ty znáš všechno, co jsem si kdy myslela. Nepotřebuješ k tomu dotyk jako Aro, ale nefunguje to na takovou dálku jako u Edwarda... Ještě něco - Edward zná líp myšlenky těch, které zná."

,,V tomhle taky vedu." Zase se široce usmívala.

,,Týjo, to je asi lepší než to, co umí Aro nebo Edward, co myslíš?"

,,Já ani nevím. To je podle příležitosti," pokrčila rameny.

,,Hele, počkej chvíli tady, musím si odskočit." Nejspíš jsem vypadala jako Alenka z říše divů na Marsu. Ona? Odskočit?

,,Pojď semnou, jestli chceš." No, Alici mi sice připomíná, ale přece jen je divnější... Dobře, není, pomyslela jsem si, když jsem za dveřmi slyšela Alici, jak říká: ,,Počkáte tady na mě? Musím... " a nejspíš ukázala ke dveřím. Nečekala na odpověď a vtrhla sem.

,,Stelo!" vykřikla Alice šťastně, načež ji Stela objala. Začaly mi lézt oči z důlků. Je možné, že by upír zešílel?

,,Jak-ty-vy-no tohle!" vydechla jsem překvapeně.

,,Jakto, že se znáte? Jako doopravdy znáte? Ne z vizí nebo z myšlenek."

,,Alice je moje teta," řekla Stela, jakoby to bylo nad slunce jasné.

,,Huh." Inteligentní to odpověď.

,,Ale vždyť je ti devatenáct a Alici je sedmnáct!" začínala jsem hysterčit.

,,Ve skutečnosti je mi něco kolem stovky," zasmála se Stela, ,,a přeměnila jsem se, když mi bylo patnáct, jestli myslíš tohle."

,,Wow. To je... fakt... divný."

,,Co ja na tom divnýho?" zeptala se Alice a koukala na mě jako na mentála. Pak se na chvíli zamyslela a plácla se do čela: ,,Aha. Samozřejmě jsme se jako lidi nikdy neviděli. Ale měla jsem bratra, myslím, že se jmenoval Jamie a ten měl tři děti - tady Stelu, Sebastiena a Lucase."

,,Sebastien je hrozný jméno, i na dobu, která tenkrát byla, jestli chceš znát můj názor," zašklebila se.

,,Už bychom asi měli jít," poznamenala Alice. Ještě než jsme vyrazili z umýváren, něco mě napadlo. Proč Stela neříká, že je jí patnáct? Mohla by tu zůstat déle.

,,To nemůžu. Na tuhle školu šlo hodně lidí z mojí základky. Asi neni divný, že si mě hodně všímaj," usmála se na mě. Ani jsem si nevšimla, že Alice odešla.

,,Tak už pojď," pobídla jsem jí. Když jsme vyšli ze dveří, Emmett vyvalil oči a zíral na nás. Stela se zamračila a pošeptala mi: ,,Zkroť si ho."

(pohled Emmetta)

,,Kde je takovou dobu?" podupával si nohou Jasper.

,,No jasně, co když uklouzla a zlomila si nohu, viď?" rozesmál jsem se a několik studentů se po mně vyplašeně otočilo. Za mnou se otevřely dveře a jelikož jsem to nečekal, nadskočil jsem já sám.

,,Slyším bouřku," naoko se zamračila a hned nato se usmála. Málem jsem na ni vyplázl jazyk, ale ze dveři vyšla Rosalie a za ní nějaká - oh! Teď, když jsem ji viděl celou, dokázal jsem na ni jen zírat. Ona je - Ale ne, to neni možný. Ale jo, je. Ona je prostě hezčí než Rose! Jenže jakmile jsem došel k tomuhle závěru, zamračila se, pošeptala něco Rose a ta protočila panenky.

,,Oh!" zalapal po dechu Edward a ta holka se na něj škodolibě - nechápal jsem proč, ale asi jsem nebyl sám - usmála.

,,Ahoj zase!" pozdravila nás všechny po chvíli Rosalie.

,,Hele, tohle je Stela, potkala jsem jí na španělštině. Mohla by s náma sedět u oběda?" zeptala se a dělala, že neviděla, jak jsme na sebe s Jasperem vyvalily oči.

,,Jo, proč ne?" usmál se Edward. Určitě jsme ve škole? Připadá mi to tady jako cvokhaus. Ale ta holka, ta holka je nějaká divná. Něco mi na ní nesedí - ale co? Ha! Ona je upír! Prostě musí být? Vždyť jaký člověk by byl hezčí než Rose, jaký jiný člověk by byl v naší přítomnosti tak klidný? Stela se na mě usmála a přikývla. A to znamená jako co?

,,Jé, ahoj Stee!" zavolal přes chodbu nějaký zavalitý kluk.

,,Ahoj Fredy!" usmála se na něj na oplátku Stela.

,,Omluvte mě, přídu na oběd později," zablekotala Stela a odběhla k Fredymu.

O čtvrt hodiny později - oběd

,,Fakt si nic nedáš? Jsi nějakej bledej," dobíral si mě Jasper u stolu a labužnicky do sebe házel něco červeného, průsvitného, ale především nechutného a hnusného, čemu se říkalo želé. Neměl bych tohle náhodou dělat já? Ale to je jedno. Mám v hlavě jiný věci. Asi o celé dvě vteřiny později jsem zaznamenal ve frontě na oběd Stelu.

,,Ale jo. Asi bych přece jenom něco zakous. Nejedl jsem už snad sto let." No dobře, o pár let míň - připustil jsem směrem k Edwardovu zvednutému obočí, a obdařil Jaspera zářivým úsměvem. Ten vykulil oči a hned na to si zakryl ústa rukou a spěchal k záchodům. Já jsem se kupodivu vzhledem k záchvatu smíchu zvedl a nakráčel si to do fronty hned za ,oběv'.

,,Čus," pozdravil jsem ji.

,,Ahoj." No tak. Zeptej se ji, ona ti hlavu neutrhne. Nebo jo? No, to by mohl být menší problém.

,,Jo, jsem, jestli tě zajímá tohle. A neříkej to ostatním. Neříkej znamená ani na to nemysli, což u tebe ovšem nejspíš nebude problém," opravila na konci svou větu.

,,Ale Edward-"

,,Edward to díky tobě samozřejmě ví," odsekla a nenechala mě domluvit.

,,Řekne to Jasperovi."

,,Ne, to opravdu neřekne."

,,Proč by-"

,,Představ si, jak ho cupuješ na kousíčky a je to."

,,Představ si to ty," odporoval jsem.

,,To by bylo na nic."

,,Ale přece..." Tentokrát jsem větu sám nedokončil.

,,Huh. Nejsi zas až tak chytrej, jak jsem si myslela. Ale líbíš se mi," řekla jakoby nic, ,,a teď padej," strčila mě do žeber. Au! protože mě bolí, jak do mě dloubla. Au! protože mě bolí, že to nechápu. Au! Protože jsem narazil do Jaspera. Sakra, sakra, sakra!

3. Kapitola <○> 5. Kapitola

SHRNUTÍ

Autor: elsaelli (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Další Cullenová - 4. Skvělý postřeh Emmettův: