Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenová bez násilí? Zapomeň! 8

07.01.2010 (18:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7806×

Netrvalo dlouho a pootevřel rty. Ruce mi zamotal do vlasů a víc si mě k sobě přitáhl. Líbal naprosto božsky, a jestli bude takovýhle i v posteli, tak se mám na co těšit. „Co to děláš?“ zeptal se zmateně, když jsem ho čapla za sako a táhla ho pryč.

„Nevím,“ pokrčila jsem rameny jako nevinnost sama, ale ve skutečnosti jsem to věděla moc dobře.

Snažila jsem se ho dotáhnout do jednoho z pokojů na druhé straně hradu, abychom nebyly tak blízko k sálu, ale jeho žhavé polibky mi to neuvěřitelně ztěžovaly. Myslela jsem, že už to nevydržím a skončíme na zemi, ale povedlo se mi ho dotáhnout ke dveřím a potom do konce i k posteli, na kterou jsem ho shodila.

Sedla jsem si na něj obkročmo a pokoušela se ho zbavit toho protivného saka. Moc dobře mi to ale nešlo, tak jsem ho jednoduše roztrhla. Nejspíš chtěl něco říct, ale nenechala jsem ho.

Po chvíli si mě přetočil pod sebe a jedním škubnutím roztrhl moje šaty. Už jsem se nemohla dočkat, až ho budu cítit, tak jsem najednou zbavila košile i kalhot. Zase si mě stáhnul pod sebe a roztrhl i moje spodní prádlo.

Lačně si mě prohlížel a jeho oči doutnaly vzrušením. „Už víš, co dělám?“ zeptala jsem se, když byl konečně nahý.

„Naprosto,“ usmál se a až moc opatrně spojil naše těla.

Bylo to o tolik jiné, než s těmi, co jsem měla před ním. Tohle bylo až neskutečně něžné a romantické, ale mě se to líbilo.

Až s blížícím se orgasmem se začalo tempo postupně zvyšovat. Edward mě divoce líbal a já začala pociťovat mohutnou vlnu orgasmu, která mnou začala prostupovat. Svůj výkřik jsem zadusila v jeho rameni, a pak jsem se zase zmocnila jeho rtů. Edward ještě párkrát přirazil a svalil se vedle mě.

Čím víc se mi zklidňoval dech, tím víc jsem se vracela zpátky do reality a začalo mi docházet, co se stalo. „Kurva,“ zasyčela jsem a ruku si připlácla na čelo.

„Co?“ zeptal se zmateně Edward a posadil se.

Rychle jsem vystřelila z postele a přecházela po pokoji sem a tam. „Co je?“ zeptal se znovu a chtěl jít ke mně, ale jedním gestem jsem ho zastavila.

„Je ti jasný, že tohle se stát nemělo,“

„Nechápu proč, ale budiž,“ pokrčil nechápavě rameny.

„Tím chci říct, že tenhle… úlet, na našem vztahu nic nemění. Pořád jsi ten neznámý, kterého si musím vzít,“ mluvila jsem dál, a protože jsem se od minule poučila a donesla jsem si sem nějaké oblečení, ze skříně jsem vytáhla jeany a tričko, abych se obléknula. „Jo a připrav se na svatební cestu,“ oznámila jsem mu a odešla.

Než jsem ale došla do pokoje, odchytila mě Jane. „Bello, pojď se mnou na nákupy,“

„Nejdu,“ odbyla jsem jí.

„Pojď,“ koukala na mě prosebně.

„Nejdu.“

„Bello, okamžitě pojď!“ dupla si jak malé dítě a já se musela zasmát.

„Tak jo, ale pak už mě necháš,“

„Jo, jo, jo,“ skákala nadšeně.

„Jen se převléknu,“ ukázala jsem na dveře svého pokoje.

„Jdu s tebou,“ oznámila mi tónem, který nepřipouštěl námitky, tak jsem s povzdechem kývla.

Nutně jsem si potřebovala dát sprchu, tak jsem zalezla do koupelny a Jane se mezitím rozvalila u mě na posteli.

Vzala jsem si čisté spodní prádlo, obyčejné tričko, a protože bylo zataženo, tak jsem zůstala u jeansů a do ruky jsem vzala mikinu. K tomu obyčejné tenisky a mohli jsme vyrazit.

Myslela jsem, že pojedeme samy dvě, tak jsem se docela zarazila, když na recepci čekala Heidy, Alice a Rose. „Ahoj Bello,“ usmála se Alice.

„Tohle si mi neřekla,“ obvinila jsem Jane a ta se jen nevinně usmála.

Řekla jsem Gianně o klíče od mého autíčka, ale nakonec jsem si to rozmyslela a jela s holkama limuzínou. „Ty Bello, kde si byla celou noc?“ zeptala se Heidy a ostatní se pochechtávaly.

„Nikde,“ snažila jsem se je přesvědčit, ale podle jejich výrazů se mi to nepovedlo.

„Vážně? Tak proč si křičela Edwarde?“ pokračovala Heidy, ale to už se všichni rozesmály.

Na tohle jsem neměla žádnou odpověď, tak jsem se víc zanořila do sedačky a koukala z okna. Vážně jsem křičela Edwarde? Že si to neuvědomuju. A to jsem se tak snažila, abychom byli po tichu.

Když jsme přijížděly do Florencie, už jsem se s holkama bavila normálně. Všechny mě přesvědčily, že to nikdo řešit nebude, ale Aro se potěšeně usmíval.

Z jedné přihrádky jsem vytáhla troje hnědé kontaktní čočky a jedny hodila Heidy, druhé Jane a třetí jsem si nechala u sebe.

Náš řidič zaparkoval dole v garáži nákupního centra a za doprovodu zvědavých pohledů jsme vystoupily a mohly jsme vyrazit utrácet. Ještě jsem nás pro jistotu obalila štítem a hodlala jsem svojí kreditku pořádně provětrat.

Jestli jsem si ale myslela, že je Heidy shopaholik, tak v tom případě výraz, který vystihoval Alici, jsem nenašla. Prolezla úplně všechny obchody a všude nabrala alespoň dvě tašky navíc.

S Jane a Heidy si padly do oka obě Cullenovi. Všechno vybíraly společně a nejhorší na tom bylo, že mě z toho nevynechaly. V každém obchodě mě násilím zatlačily do zkušební kabinky a srkaly mi jeden kousek za druhým a jako na potvoru mi všechno sedělo naprosto přesně.

Byla jsem schopná překousnout jejich kousky oblečení, které mi vybírali, ale když mi začaly strkat i spodní prádlo, nesouhlasně jsem se jim postavila, protože to jsem si vybírala zásadně sama.

Oblékla jsem se a vylezla z kabinky. „Bello, přestaň to kazit,“ osopila se na mě Heidy.

„Já ti nic nekazím, ale to oblečení budu nosit já, tak bych si to chtěla vybrat sama,“ bránila jsem se.

Heidy chtěla protestovat, ale Alice jí zastavila. „Jen jí nech. My se vyřádíme jinde.“

„Díky,“ usmála jsem se vděčně.

„Tak dobře,“ souhlasila Heidy, ale neušel mi potutelný úsměv,  který jsem jen tak přešla.

Vybrala jsem si pár kousků, abych doplnila prádelník a tím moje nákupy oblečení skončily. Prodavačce jsem dala všechen svůj nákup a podala jí platinovou kartu. Všechno prádlo mi nandala do tašek a rozloučila se.

Na holky, které vyšly chvíli po mě, jsem počkala před obchodem Ještě jsem si chtěla vybrat nějaké boty, tak jsem šla do obuvi. Sáhla jsem po dvou párech tenisek, ale do výběru jsem zařadila i pár luxusních lodiček, na vysokém, jehlovém podpatku.  Tím jsem ukončila svoje nákupy a už jsem jen čekala na ostatní.

Holkám došlo, že už se mnou nic nebude, tak jsme se vrátily k autu. Naložily jsme tašky a vracely se zpátky do kruté reality.

Když jsme přijely zpátky od Volterry, odnesla jsem si věci do pokoje a napadlo mě, že bych svým očím mohla dopřát další dávku zlaté barvy. Oblečení bylo vyhovující, tak jsem si jen vlasy stáhla do drdolu a vyrazila jsem.

Protože jsem nechtěla nikoho potkat, otevřela jsem okno a vyskočila. Běžela jsem do lesa, kde jsem ochutnala dalšího medvěda. Tentokrát bez souboje, tudíž moje oblečení neutrpělo. Zbytek noci jsem proležela na louce a pozorovala hvězdy.

Samozřejmě, že mě napadlo, abych zdrhla, ale Aro by neměl problém mě najít, a pak by to bylo ještě horší, takže jsem tenhle nápad okamžitě zavrhla.

„Sbohem můj svobodný živote,“ rozloučila jsem se a vrátila se zpět do hradu.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenová bez násilí? Zapomeň! 8: