Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenová bez násilí? Zapomeň! 19

19.02.2010 (19:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6827×

„Co to mělo znamenat?“ kouknul na mě Aro naštvaně.

„Jeho myšlenky si už nikdy nepřečteš, stejně jako moje,“ procedila jsem naštvaně mezi zuby, když se Arovi ruky dotkl Marcus.

„Miluju happy endy,“ zatleskal jako nějaký pošuk. Někdy mi tímhle chování připomínal Willyho Wonku, a když jsme byly s Jane mladší, tak jsme ho často předváděli a i Felix s Demetrim se mohli umlátit smíchy.

„Tak ses pobavil, já si jdu zabalit nějaké věci a letíme zpátky. Zítra nastupujeme do školy,“ rozloučila jsem se a odešla.

S Edwardem za zády jsem doběhla do pokoje a za skříně vytáhla tašku. Postupně jsem do ní házela oblečení, bez kterého jsem prostě nemohla existovat a hlavně svoje luxusní prádélko, které se mi nejednou hodilo.

Edward mě pozoroval s nadzvednutým obočím, ale když si blíž prohlédl ty kousky látky, oči mu okamžitě zčernaly.

S úsměvem jsem se otočila zpátky ke skříni a vytáhla jsem krvavé šaty. Byly to ty, které jsem měla na sobě v den smrti mých rodičů. „To je všechno,“ vydechla jsem a tašku zapnula. Chtěla jsem si jí hodit na rameno, když se vedle mě objevila Jane a pevně mě objala. „Jane,“ opětovala jsem jí obětí.

„Ty už zase jedeš pryč? Myslela jsem, že tu zůstanete déle.“

„Zítra jdeme do školy a navíc nám za chvíli letí letadlo,“ vysvětlovala jsem.

„Aha.“

„Budu ti volat,“ slíbila jsem.

„No to doufám,“ podívala se na mě dotčeně.

„Někdy se stavím a pozdravuj ostatní.“

„Budu, jsou někde ve Francii, hledají talenty,“ usmála se a pustila mě.

„Tak jdeme,“ přehodila jsem si tašku přes rameno a šli jsme na recepci.

„Ahoj,“ objala mě ještě jednou a pak zmizela.

„Mohli jsme tu být déle,“ promluvil Edward, když jsme jeli na letiště.

„Ne, ať si myslí, že jsem na ně stále naštvaná,“ zakroutila jsem hlavou.

Do Forks jsme přiletěli k ránu, tak jsem si na letišti vyzvedla svoje auto, které už tam čekalo, a jela jsem domů.

S Edwardem jsme se rozloučili u Cullenů, aby mohl s nimi zítra jet do školy, mezitím, co si Emmett s Rosalií prohlíželi mé auto. „Uvidíme se ve škole,“ usmála jsem se naposled a odjela.

Doma jsem si dala sprchu a šla se obléknout. Vzala jsem si černé opnuté kalhoty a modrý top za krk. Na to jsem vzala bílou mikinu a černé tenisky. Vlasy jsem nechala jen tak rozpuštěné, a protože jsem musela ještě za ředitelem, vyrazila jsem ke škole včas.

Našla jsem ji hned na první pokus a Cullenovi už tam byli. Zaparkovala jsem co nejdál do nich a vystoupila.

Jasně jsem na sobě cítila pohledy, které mě pronásledovaly celou cestu ke kanceláři, do které jsem naštěstí zašla. „Dobrý den, jsem Isabella Swanová a chtěla bych se přihlásit ke studiu,“ představila jsem se sekretářce svým lidským jménem.

„Jistě, pan ředitel s vámi vyřídí vše potřebné,“ zaťukala na dveře vedle. „Pane řediteli, máme tu novou studentku,“ oznámila a poslala mě dál.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem. „Jsem Isabella Swanová.“

„Těší mě. Prosím, posaďte se,“ pokynul k židli. „Takže vy byste měla zájem o studium na naší škole?“

„Právě jsem se přistěhovala z Londýna,“ vymyslela jsem si, aby se nedivil mé světlé kůži.

„A vaši rodiče?“ ptal se.

„Zemřeli při autonehodě,“ plácla jsem první věc, která mi přišla na jazyk.

„To je mi líto.“

„Už je to dlouho,“ odbyla jsem ho.

„Tak se asi vrátíme k věci.“

„Byla bych vám vděčná, kdybych mohla nastoupit rovnou do druhého ročníku,“ zkusila jsem to.

„Jistě. Máte nějaká doporučení z minulé školy?“

„Je mi líto, ale nemám,“ zakroutila jsem hlavou.

„Možná bych vám mohl dát rozřazovací testy,“ začal se přehrabovat v papírech.

„To bych vám byla vděčná,“ usmála jsem se.

„Klidně zůstaňte tady a v klidu si to napište,“ podal mi ty papíry a tužku. Prolétla jsem zadání rychle očima a mohla jsem konstatovat, že tohle v pohodě zvládnu, tak jsem se pustila do vypracování.

„Prosím,“ vrátila jsem mu to po necelé půl hodině.

„Jestli chcete, můžete si tu počkat,“ nabídnul mi, tak jsem kývla a on se dal do opravování.

„Slečno Swanová bude mi ctí vás do toho druhého ročníku poslat,“ usmál se po opravení.

„Takže zítra?“

„Jistě, paní Copeová vám dá učebnice.“

„Nashledanou,“ rozloučila jsem se a odešla.

Sekretářka mi dala učebnice a k tomu ještě mapku školy a papíry pro učitele. Vyšla jsem na parkoviště a zrovna zazvonilo, takže se vyhrnula spousta studentů a prohlíželi si mě, dokud jsem nenasedla a neodjela.

Napadlo mě, že by nebylo od věci vyrazit si na lov. Sice mi krev problémy nedělala, ale když jsem byla vyprahlá jako sahara, štít se oslaboval a to jsem nechtěla podstupovat. Převlékla jsem se tedy do pohodlnějších věcí a vyrazila do lesa.

Asi pět kilometrů od domu jsem narazila na velkého medvěda a bez přemýšlení jsem se na něj vrhla a zakousla se mu do krku. Krev došla až překvapivě rychle, tak jsem si ještě dopřála srnku, když jsem běžela domů. Ta nebyla tak dobrá, ale lepší něco než nic.

Když jsem se vrátila domů, doslova mě pohltila Edwardova vůně. V plné rychlosti jsem vletěla dovnitř a viděla ho, jak sedí na pohovce a čte si. „Ahoj,“ skočila jsem k němu a políbila ho.

„Tak co první den ve škole?“ zeptal se s úsměvem.

„Musela jsem dělat nějaké testy, aby mě pustili do druháku,“ zamračila jsem se.

„Budeme chodit spolu?“

„Jo, udělala jsem to bez chyby,“ pochlubila jsem se a oba jsme se zasmáli.

„To je skvělé,“ zamumlal Edward a začal mě líbat.

Polibky jsem mu začala oplácet a nemohla jsem se ho nabažit. On mě vzal do náruče a chvilku na to už mě pokládal do postele. Roztrhla jsem mu košili a hned na to i kalhoty. Edward na oplátku roztrhl moje oblečení, a když jsem před ním ležela nahá já, tak jeho boxerky taky zmizeli. Vyhoupla jsem se na něj a spojila naše těla v jedno.

Naše vzdechy jsme tlumili v dravých polibcích a postupně jsme se společnými silami dopracovávali k vrcholu.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenová bez násilí? Zapomeň! 19: