Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cresco - 6.kapitola

11.08.2009 (09:30) • Nikol18 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2774×

6. kapitola - Můžete konečně respektovat má rozhodnutí?!

„Mohla bych zavolat dědovi,“ přemýšlela dál nahlas Ness. Vytrhla tím Jacoba ze začínající dřímoty. Ten se na ni trochu škaredě podíval.

„Kterému Ness?“

„Charliemu přece.“ Usmála se a políbila Jaka na čelo. „On určitě něco najde.“ Ness vylezla z postele. Sundala si šátek na kterém měla uvázanou poraněnou ruku. Trochu si s ní pocvičila. Už to tolik nebolelo. Jacob ji pozoroval, vůbec ji nepoznával. Už neviděl ten malý uzlíček co poprvé držel v náručí, když se narodila a její matka Bella, přitom málem zemřela. Teď viděl před sebou mladou dospělou ženu, která si jde za svým cílem.

„Nechceš si to ještě rozmyslet Ness?“ Jacob vstal. Objal ji a lehce políbil na krk. Ness se usmála a pohladila jeho velké hřejivé ruce.

„Ne Jaku. Dospělí pracují.“

„ Tobě je sedm.“ Škádlil ji Jacob. Jeho rty znovu sjely ke krku.

„Jenže žijeme spolu a já ti chci pomoct. Nechci být ta co sedí pořád doma a čeká až se muž vrátí z práce jako nějaká domácí puťka.“ Jacob to už nevydržel popadl Ness do náručí a odnesl si ji do postele.

„Co to děláš…“ víc ze sebe Ness nedostala, protože ji Jacob umlčel polibky. Hladil ji po celém těle. Ness slyšela jak mu tluče srdce. Cítila jak se k ní tiskne, jak z jeho těla sálá větší teplo. On ji chtěl, víc a víc. Rukou přejížděl po Nessiině páteři a líbal na rtech, později na krku. Ness po tomhle tak dlouho toužila, ale věděla, že ještě nenastal ten správný čas. Jacob si ji k sobě přitáhl ještě blíž. Hrkli jí do očí slzy. Ne však bolesti, ale smutku z toho, že ho bude muset odmítnout.

„Jacobe přestaň prosím.“ Zavzlykala Ness a polykala slzy. Jacob překvapeně vzhlédl.

„Ness?“ ta se jen smutně schoulila do klubíčka zády k Jacobovi. „Ness co se děje?“ ptal se Jake vyděšeně. „Udělal jsem něco špatně?“

„Promiň, ale já nemůžu, ještě ne.“ Zašeptala Ness a začala vzlykat. „Najednou to prostě nejde Jacobe. Já… já nevím proč.“ Jacob pohladil Ness po rameni a lehce si ji vzal do náručí. Pomalu ji houpal.

„To já bych se měl omluvit. Moc jsem se unáhlil. Nechci tě do ničeho nutit lásko. Promiň mi to. Teď jsi se zachovala jako dospělá. Miluju tě.“

Nessie se přes slzy usmála. „A já miluju tebe, Jaku. Jen necítím, že to chci udělat teď.“

„Bože, kde je ta malá holka? Tahle sebevědomá dospělá sedmiletá holka mě děsí,“ škádlil jí a políbil do vlasů. „Jsi ještě krásnější než kdy dřív, lásko.“ Políbil ji naposledy do vlasů a položil na postel.

Nessie se usmívala a další slzy byly zažehnány. „Já se taky lépe cítím.“

Jacob se potěšeně usmál a vypadal dojatě. „Jsem na tebe pyšný, Renesmee.“

„Měla bych zavolat Charliemu,“ povzdechla si a šla k telefonu, který měli v kuchyni. Čísla si pamatovala, vytočila Charlieho a kousla se do rtu, dokud to nepřestalo zvonit, pak musela něco říct. Bylo poledne, takže asi Charlie obědval v práci. „Ano?“

„Dědo,“ začala.

„Nessie?“

„Kolik vnuček vlastně máš?“ zeptala se.

Charlie se na druhé straně zasmál. „Co potřebuješ, děvenko?“

„Musím něco potřebovat, abych zavolala svému dědovi?“ zeptala se a zašklebila se na Jacoba, který ji pozoroval a smál se tomu, co řekla.

„Samozřejmě že ne. Jak se máš?“

„Dobře, vlastně. A ty? Máte hodně práce?“ Jacob k ní se smíchem přišel a objal ji.

„No, ne moc, bylo to horší. Jak se má Jacob?“

Jacob jí opět přejížděl po páteři a líbal do vlasů. „Hádám, že dobře.“ Ness cítila, jak jeho tělo cloumá smíchem.

„To je dobře.“

„Vyklop to,“ zašeptal jí do druhého ucha Jake. Stoupla mu za to na nohu, i když on si toho asi ani nevšiml.

„Vlastně,“ kousla se do rtu a hledala ta správná slova. „Vlastně hledám práci a napadl jsi mě ty, jestli nevíš o něčem v Forks.“

„Práci? Proč probůh? Cullenovi nemají dost peněz?“

„Nechci tátovi peníze. Chci Jakovi pomoc s financemi.“

„Ví o tom Bella?“

„Ne, ale určitě se na tebe nebude zlobit. Je to moje volba,“ řekla sebevědomě Ness.

„Dobře. No vlastně, právě hledáme dispečerku.“

„Vážně? To je skvělé,“ radovala se Ness, dokonce skákala do výšky radostí. Jacob jí pustil a smál se. Když se uklidnila, věnovala mu ublížený pohled a vlezla si mu zpátky do náruče.

„Dobře. Tak kdy můžeš nastoupit?“ zeptal se a v ní se opět vše zatetelilo.

„Třeba hned.“

„Tak můžeš dnes přijet?“ zeptal se s neskrývaným zájmem.

„Ano, budu tam, dědo.“

„Dobře, budu se těšit, Nessie.“

Ness zavěsila a objala Jacoba kolem krku. „Oficiálně si budu moct dovolit oblečení za své!“ prohlásila vítězně a políbila Jaka.

„Nechceš tam odvézt? Přece jenom pořád nemáš řidičák.“

„Možná jo.“ Usmála se Ness. „Děda tě rád uvidí, určitě si pokecáte.“

„No jasně my dva si pokecáme o tobě jaká jsi neposlušná holka.“ Zavrčel Jacob, vzal Ness do náručí a nesl ji ven k autu.

„Hele já umím chodit sama.“Vzpouzela se Ness v Jacobově náručí. Zase ji pustil na zem.

„Ness,“ Jacob pobaveně zastavil u dveří řidiče.

„Ano?“

„Tvoji rodiče?“

„Edward a Bella Culle…“ přiložila si dlaň na čelo. „Jasně promiň nedošlo mi to. Díky Jaku. Jsem na to zvyklá a když někam vyrazíme tak to vždycky zapomenu. Díky lásko.“ Poslala Jacobovi vzdušný polibek.

„Tvoji rodiče Ness?“

„Richard a Kelly Walkerovi.“ Zatvářila se strašně smutně. „Zahynuli při dopravní nehodě před několika lety. Adoptovali mě manželé Cullenovi.“

„Datum narození?“ zkoušel ji dál Jacob.

„10.9.1994.“ Ness se usmála.

„Stejně jsi mladší škrvně.“

„Jacobe.“ Vykřikla nazlobeně Ness a raději nastoupila do auta. „Přijdeme pozdě.“

Cesta z rezervace do města proběhla v klidu. Jenom Jacob stále Ness provokoval, že je i podle papírů mladší než on o několik let. Ness vystrčila bradu nasadila Edwardovský nakvašený pohled a už si Jaka nevšimla.

Jacob zastavil se stařičkým Rabitem před policejní stanicí. Na schodech již vyhlížel Charlie. Měl na sobě policejní uniformu města Forks. V černých vlasech mu již začali prokvítat počínající šediny. Na svou počínající padesátku vypadal stále dobře. Vysoká a sportovní postava, vyhlížela stále vzpřímeně.

„Ahoj Ness.“

„Ahoj Charlie.“ Pozdravila nadšeně Ness dědečka, už ho neviděla takovou dobu. Už od svých šestých narozenin. Slavili je u něj. Byla to krásná oslava. Přišla Sue a většina vlku a dokonce i rodiče, bylo by to dokonalé kdyby jí nenutili jídlo, ale tehdy byla ještě malé dítě.

Došla ladný krokem k otci své matky. Charlie pevně sevřel svoji vnučku v náručí. „Ty jsi za ten rok tak neskutečně vyrostla Ness. To je neuvěřitelné. A jak se podobáš Belle a Edwardovi.“ Při zmínce o něm Jacob trochu zavrčel. „Ale ne Jacobe ty jsi se snad vůbec nezměnil. Snad máš víc svalů. Čím tě Ness krmí?“ všichni tři se zasmáli. „Ness řekni mi, že už neporosteš,“ opět ji pevně objal.

„Už ne Charlie. Taková už zůstanu.“

Charlie se zamračil, ale radši nechtěl vědět podrobnosti. Taková byla dohoda; žádné otázky. „Jsi si jistá, že tu práci chceš, Ness?“

„Ano,“ řekla sebevědomě Nessie a usmála se svojí odhodlanosti.

„Tak dobře, musíme podepsat papíry, ale vlastně mohla bys začít už zítra.“

„To je skvělé,“ libovala si Nessie a Jacob se jí musel smát. Charlie Ness pustil a ona se opřela o Jacoba. „Akorát asi budu potřebovat řidičák. Jake mě sem nebude moct vozit každý den.“

„Dobře, to se nějak vyřeší,“ kývl Charlie a pokynul, aby šli dovnitř.

Když Jake a Nessie vycházeli, oba se usmívali. Ness viditelněji než Jake. Najednou se Jacob povzdechl.

„Co se děje?“

„Až se o tomhle dozví Bella s Edwardem.“

„Tak do toho nebudou mít co mluvit, je to moje rozhodnutí, moje volba,“ umlčela ho Nessie.

„Stejně to nakonec svedou na mě,“ zasmál se Jake a podržel Ness dveře od auta, ta zamračeně nasedla.

Cestou dolů do La Push Renesmee opět přemýšlela. Věděla, že dělá správnou věc a těšila se na to, ale trošku se bála Edwarda s Bellou. Buď se s tím smíří nebo se nadobro rozhádají, ale to nechtěla. Ovšem to bylo opět Jacob nebo její rodina. Jacob jí přejel rukou po nakrčeném obočí, snažil se upoutat její pozornost.

Když se na něj podívala, zvedl tázavě obočí. Zavrtěla hlavou a dívala se před sebe.

Jacob spustil ruku, ale než jí stihl položit na volant, vzala ji do svých dlaní a položila na kolena. Rukama přejížděla po každém záhybu a kloubu, uklidňovalo jí to.

„Ness, jestli to nechceš dělat, nikdo tě nenutí. Nějak to zvládneme, peníze jsou jenom peníze, důležité je, že mám jeden druhého.“

„Jaku,“ pokárala ho. „Jsem si jistá. Chci to udělat, chci se postavit na svoje nohy, nechci, aby mě někdo do konce života zaopatřoval a já si jenom hrála na pyšnou princeznu.“

„Víš, že takhle jsem tě nikdy neviděl. I když upřímně ani by mi nevadilo tě tak vidět.“

„Ne, Jacobe. Chci být dospělá, chci se umět postarat sama o sebe, chci se postarat o svou lásku. Nechci být na nikom závislá. Teda,“ uchichtla se. „Jsem závislá na tobě, ale nechci tě vysávat. Nechci, aby kvůli mně musel pracovat jako pitomec. Chci ti pomoct. Chci ti dokázat, že se mnou nemusíš být jenom proto, že jsi se do mě otiskl.“

„Víš, že,“ začal Jacob překvapeně, ale nestihl to dokončit.

„Jaku,“ napomenula ho. „Ber to jako něco, co musím udělat nejen pro sebe.“

Jacob zastavil.

„Co to děláš?“

Jacob se jenom rozesmál a otočil se na ní s nevěřícím výrazem. Zakroutil hlavou a za bradu si jí přitáhl. Věnoval jí vášnivý polibek. Odklonil se a otřásl se vlnou smíchu. „A já hlupák myslel, že tě nikdy nebudu moct víc milovat,“ řekl na vysvětlenou a rozjel se.

Ness seděla celá zkoprnělá a snažila se přijít, proč zastavil. Všechno jí překvapilo. „Jaku, já jsem si nedělala srandu.“

„Já vím, že sis nedělala srandu, lásko. Jenom … Na tohle neexistují slova,“ dokončil svůj řeč a zaparkoval před jejich domem.

Vystoupili z auta. Jacob ovinul paže kolem Ness. V domě začal zvonit telefon.

„Nech to zvonit,“ zašeptal Jake.

„Ale co když je to někdo z našich nebo děda?“ Ness se vysmekla a upíří rychlostí vběhla do domu a do kuchyně. Zvedla telefon. Ani se nezadýchala. Zvednula sluchátko. „Prosím?“

„Nessi?“

„Mami?“

„Jsem tak ráda, že jsem tě zastihla holčičko. Říkala jsem ti, že si máš pořídit mobil Ness.“ Kárala Bella svoji dceru, ale byla tak ráda, že ji zase slyší. Od té doby co se pohádali kvůli Jacobovi spolu nemluvili. Naposledy dnes ráno s Edwardem, ale zase to skončilo hádkou.

„Na mobil nemám peníze mami.“ Zavřela Ness nazlobeně. Mezitím došel do domu i Jacob a zmateně sledoval rozzlobený výraz své vyvolené.

„Vždyť víš, že bychom ti ho mohli koupit.“ Přemlouvala ji Bella.

„Já nechci, aby jste mi nic kupovali.“ Ness měla chuť matce říct, že má práci, ale Jake byl rychlejší, chytil ji do náručí a zavrčel do ucha.

„Tak dobře. Nechci se s tebou hádat holčičko. Nechtěla by ses dneska zastavit.“ Ness do sluchátka zasyčela. „Samozřejmě s Jacobem,“ opravila se rychle Bella.

„Do domečku nebo vily?“

„Do vily Ness. Přijdeš? Prosím Ness. Stýská se mi. Tak dlouho si tady nebyla.“ Ness polknula naprázdno. Trochu se zastyděla.

„Přijdeme mami. Za chvíli tam budeme, ale řekni prosím Edwardovi ať se drží dál.“

„Ness je to tvůj otec,“ začala opatrně Bella.

„Mami, ale on to všechno kazí!“ zavrčela opět Nessi.

„Má jen o tebe starost.“

„Přijedeme!“ Ness praštila se sluchátkem do vidlice. Otočila se do Jacobovi náruče. Hodně se snažila, aby nezačala plakat. Jake ji hladil po vlasech.

„Neboj to bude v pořádku. Bude to dobré Ness. To zvládneme. Spolu?“ Ness k němu zvedla hlavu.

„Já už na to nemám sílu Jaku.“

„To neříkej. My to spolu zvládneme. Přece nás nerozhází pár upírů.“ Ness se trochu pousmála. A vycházela opět nedobrovolně z jejího milovaného domečku v rezervaci, aby nastoupila do auta, které ji odveze do jámy lvové. Zase.

Jacob ji celou cestu držel za ruku, aby se uklidnila. Bohužel to nepomáhalo. Snažila se myslet na něco jiného. Na něco jiného. Jen ne na setkání se Charliem. Třeba na krásnou procházku s Jacobem na pláži včera. To byla nádhera.

Ness pohlédla na příjezdovou cestu k vile. Edward s Bellou už stáli na schodech. Stiskla Jacobovi ruku ještě víc. Ten zastavil a společně vystoupili. Bella nevydržela a běžela jim naproti. Objala Ness a kdyby mohla plakat tak by ronila moře slz.

„Jsem tak ráda, že jsi tady Ness. Tolik se mi po tobě stýskalo. Holčičko moje. A co ruka už tě to nebolí? Nemá se na to Carlisle podívat? Je to dobré?“ Ness cítila jak jí chlad prostupuje do každičkého místa těla, ale od Belly to bylo příjemné. Je to přece její máma.

Jacob zůstal stát u auta a hleděl na tu dojemnou scénu. Bella si ho změřila, ale když se ni Ness ostře podívala, raději toho nechala.

„Pojďte dovnitř.“ Vyzvala je. Edward všechno pozoroval, ale stál jak socha. Mračil se na Jacoba, ani se na Ness neusmál. Čtveřice vešla do vily.

„Nessie, Jacobe,“ zvolal Carlisle, který byl u nich první. Objal se s Ness a podal ruku Carlisleovi. „Nemám se ti podívat na ruku?“

„Už nebolí.“

„Takže už ti můžu vyndat stehy,“ oznámil jí Carlisle a pokynul, ať jde do pracovny. Na stehy Ness úplně zapomněla. Vyšla za Carlislem a ohlédla se na Jaka, který se bez výrazu díval na stěny domu. Když chytl pohled Ness, zašklebil se a šel za ní. S nepřátelskými upíry o samotě být nechtěl. Nikdo jiný než oni tři nahoru nešel.

„Vypadá to dobře. Ty stehy už můžu vyndat. Je to rychlejší než u člověka, ale ne okamžité,“ říkal, ale poslední část vyzněla spíše jako jeho vlastní úvaha.

Nessie se dívala s obdivem na dědečka, jak jí vyndává stehy. Oba své dědečky milovala. Přestala dýchat, protože si vzpomněla na dnešní ráno. Pouze čekala, kdy se tam přiřítí Edward, ale nic slyšet nebylo. Raději začala přemýšlet o něčem jiném, pozorovala Carlislovu práci pečlivěji.

„Hotovo,“ prohlásil Carlisle na konci práce. „Můžete jít dolů. Akorát to Nessie ještě moc nenamáhej.“

„Dobře, děkuju.“

„Nemáš zač.“

Carlisle vypadal, že si tam potřebuje ještě něco dodělat, tak šli Jacob a Nessie spolu dolů. Dole bylo ticho. Nikdo nemluvil. Byla tam Esme, Alice, Bella a Edward. Ostatní byli pravděpodobně na lovu. Esme a Alice se usmívali, Bella a Edward se mračili. Edward značně více. Jacob přemýšlel, co ho dopálilo tentokrát.

Nestihl ani dokončit myšlenku a už stál Edward na krok od něj.

„Tati!“ zařvala Nessie. Nemůže být jednou všechno v pořádku a probíhat bez problémů. Nenávistně ho propalovala pohledem.

„Ne, nemůže!“ otočil se na chvíli na Ness. „Žije v La Push. V domě se smradlavým psiskem. Kolem jsou další nebezpeční vlci. Fajn! Ale teďka bude ještě pracovat? Jenom proto že ty ...“ nedokončil to, protože Bella se dožadovala vysvětlení a Ness si povzdychla.

„Tohle nebudu řešit. Jaku, jdeme!“ zavolala a chytla Jaka za ruku. Chtěla jít směrem k východu, ale do cesty se jí postavil Edward. Jeho oči byli černé na uhel.

„Vypadni mi z cesty, Edwarde!“ zařvala hlasitěji. Jestli ho předtím propalovala pohled, teď ho jím musela škvařit. Co si to dovoluje?

„Ness, jak to s ním mluvíš?“ ptala se šokovaně Bella, takovouhle svou dceru nikdy neviděla.

„A jak bych se k němu měla chovat?! Otcové se chovají jinak!“

„Ne, otcové se chovají stejně! A já ti zakazuju dál takhle žít! MOJE dcera takhle nebude žít, je ti to jasné?“ Otázka byla směřována spíše na Jacoba.

„Zakazuješ? A koho to má zajímat? Kromě tvých vlasů nemám nic! Jedině svojí upírskou část, kterou nenávidím, a která mi ničí život! Takže mi neříkej, co mám a co nemám dělat, tati!“ vpálila mu do obličeje. Slovo, tati, řekla sarkasticky. „A uhni mi z cesty.“

„Renesmee,“ zanaříkala Bella a v jejím hlase se zračila bolest.

„NE!“ zařvala Nessie. Už toho měla dost. „Můžete konečně respektovat má rozhodnutí?!“

„Nebudeme respektovat neuvážená rozhodnutí, malé holky, která neví, co říká!“ zařval nazpět Edward. Obličeje měli blízko a řvali jeden na druhého.

„To je ten problém! Už nejsem malá holka!“ zasyčela. „Chci být s tím, koho miluju. Nechci být závislá na svých rodičích. Chci být sama za sebe! A nebudu tě o to prosit!“ řvala na něj. Carlisle seběhl dolů a sledoval to. Ostatní byli také vystrašení.

„Posloucháš se?!“ zavrčel a zatřásl s ní. Jacob chtěl zasáhnout, ale sama Ness ho odstrčila.

„Já? Já se poslouchám, ale ty sebe asi ne!“

„Mám toho dost, Renesmee. Takhle se mnou nebudeš mluvit!“

„A jak mám mluvit s pokrytcem jako ty?“

To už bylo na Edwarda moc, neudržel a nebezpečně zavrčel. Bella ho zezadu chytla za ruku, ale setřásl ji. „Tohle je moje holčička? Ne, tohle rozhodně není moje dcera!“ řval zuřivě.

„Co jsi ty dělal, když si chtěl být s mámou? Kdyby Esme a Carlisle byli proti? Co bys dělal? Opustil by jsi rodinu? Samozřejmě že bys je opustil. Tak mi tady nekázej!“ Naproti Edwardovi měla tu nevýhodu, že potřebovala dýchat, takže byla celá rudá.

Pro Edwarda to byla rána, už neměl sílu dál křičet ne na ni. Renesmee toho využila. Obešla Edwarda, který jí už nechal. Táhla překvapeného Jaka za sebou. Venku ho pustila a šla co nejrychleji k autu.

Sedli si do auta a Ness zuřivě oddechovala. „Jsi v pořádku?“ zeptal se Jacob opatrně, když startoval.

„Ano, ale zastav mě až ho půjdu zabít, nechci si nic zlomit,“ zavrčela napruženě.

Cestou do La Push to trošku vydýchala. „Omlouvám se. Nechtěla jsem být na tebe taková.“

„Stejně byla sranda Vás dva sledovat.“ Ness se na něj podívala jako na pomatence. „Nevíš, jak moc jste si podobní. Nejen v podobě, ale v povahách. Nemyslel jsem si, že někdy budu mít rád Edwarda a teď miluju jeho menší verzi opačného pohlaví,“ zasmál se.

„Hlavně že se bavíš!“ zasyčela. Uvědomila si, co udělala a otočila se na něj. „Promiň,“ zamumlala vinně.

Pohladil jí po vlasech. „Neomlouvej se. Měl bych se omluvit já. Hádali jste se kvůli mně.“

„Ne, nehádali jsme se kvůli tobě. Hádali jsme se o mě. Nelíbí se mu, že dospívám. Chtěl by mě mít neustále pod kontrolou a chce vědět o všem, co dělám, ale to já nechci. Dneska jsme se hádali o mou nezávislost vůči nim a vyhrála sem. Doufám, že si z toho vezmou ponaučení a pochopí, že nebudu poslouchat, jak píská!“ zavrčela a spíše mluvila k sobě.

„Myslí to dobře,“ zašeptal Jacob a Ness mu věnovala další pohled, jestli nezešílel. „Viděla jsi Bellu? Mrzí jí to, strašně.“

„Já zapomněla. Bella …“ zavrčela. Věděla, že Jacob chtěl nejdříve Bellu a bojoval o ní s Edwardem. Kdyby jí tentokrát vyhrál, nebyla by a on by si žil s ní. „Máš pro ní slabost,“ zasyčela znechuceně.

„Ness!“ napomenul jí Jacob naštvaně. Začínala být protivná a mračna nad jejich vztahem se zatahovala.

„Tak ..“ začala se Nessie hádavým tónem, ale včas si uvědomila, co dělá. „Zastav.“

„Cože?“ zeptal se Jacob, jeho hlas už byl také ostrý.

„Zastav,“ zopakovala tvrdě. Poslechl ji, ale čekal spíše, že započne velká hádka. Nessie se na něj otočila stejně tak on. Provrtával ji pohledem, dokud si nevšiml, že nenávist je pryč. „Dojdu se projít na pláž. Kdybychom pokračovali, dopadlo by to doopravdy špatně a to já nechci, Jaku,“ natáhla a políbila ho na čelist. Pak vystoupila a sešla malý kopec míříc dolů. Už to tady znala jako své boty. Na pláži se prodýchala a dívala se do dálky na klidné moře. Dnešek byl vítězný den. Osamostatnila se. Vyhrála boj o sebe. Dokázala, že není to malé dítě. Byla na sebe hrdá a věděla, že Jacob také, i když jí mrzelo, jaká na něj byla, ale byla si jista, že si tuhle malou roztržku odpustí.

Procházela se po pláži dlouhou dobu. Sundala si boty a nechala studené vlny omývat alespoň nohy. Slunce se již sklánělo k obzoru. Chystalo se na kutě, ale Ness se spát nechtělo. Cítila se za posledních několik dní přespaná. Momentálně byla ještě hodně rozčílená. Stejně by ani neusnula.

Pláž zela prázdnotou takže tu mohla chodit velmi dlouho, ale nechtěla Jake trápit. Sedla si do písku, očistila si a nazula boty. Od moře vál studený slaný vítr. Studil na kůži jako by Ness objímala Bella.

Ne už žádná Bella, už žádný Edward. Je jenom ona a Jacob. Ona a práce. Nový život. Nebude do něho zasahovat žádný z Cullenů. Skončila s nimi, když to nedokážou pochopit, že její vyvolený je vlkodlak.

Vydala se pomalým během k domečku. Strašně se těšila domů. Na Jacoba. Jak se mu omluví. Jak ho obejme. Jak ho políbí. Jak mu řekne, že ho miluje. Zrychlila. Běžela jako upír. Zastavila před domečkem. Rabit stál zaparkovaný pod velkým smrkem. V kuchyni a ložnici se svítilo.

Ness vešla do kuchyně a na stole ležela nachystaná večeře. Nakrčila nos, ale přesto si sedla ke stolu a začala jíst. Chvíli to trvalo, ale přesto většinu talíře snědla, moc se nepídila po tom co to je.

Zpozorněla, když zaslechla, že v koupelně začala téct voda. Jacob! To musela vážně přetrpět to odporné lidské jídlo, aby mohla za ním. Na tváři se jí vykouzlil úsměv. Pomalu se kradla po kuchyni jenom, aby ji nezaslechl. Postupně si sundávala oblečení. Zelenou bundu, kterou jí Jake koupil, když se k němu přestěhovala, protože měla jenom ty kratičké bundy co vybírala Alice. Černou mikinu. Tu jí dala Bella. Je hodně stará, ještě když byla člověk, ani nevypadá tak obnošeně, protože ji neměla tolikrát na sobě, a pak po proměně nebyla potřeba. Ness rozepnula rifle. Levné kalhoty se sekáče za padesát pencí. Nejoblíbenější. Sklouzli a zůstali ležet u dveří do ložnice. Přetáhla si ještě zelené tričko přes hlavu a odhodila ho na postel.

Ness zůstala stát jen ve spodním prádle před koupelnou. Lehce otevřela dveře a vklouzla dovnitř. Jacob si zatím ničeho nevšiml dál se sprchoval. Ness si ještě sundala podprsenku a kalhotky. Lehce otevřela dveře sprchového koutu a vlezla za Jacobem. Ten sebou cukl a otočil se.

„Ness?“ překvapeně se na ni podíval, ale ta ho umlčela polibky, na které se tolik těšila. Ness se na chvíli bála, že Jacob couvne. Jenže on si ji k sobě přitiskl. Rukama přejížděl po páteři. Jejich jazyky hrály dokonalou symfonii. Voda tekla pořád dál. Ness se snažila Jacoba obejmout, ale moc jí to nešlo, musela se zasmát. Tak ho alespoň vzala za ramena a promítla mu pár láskyplných myšlenek. Dali hlavy k sobě a spokojeně oddychovali.

„Miluju tě Ness a nikdy nepřestanu.“ Políbil ji jako by to mělo být naposledy.

„Miluju tě Jacobe. Navěky.“ Zašeptala Nessi a políbila Jacoba.

Společně vylezli ze sprchy, osušili se a spokojeně si zalezli do postele, aby byli vyspaní na druhý den do práce.

Ness usnula Jacobovi v náručí a posílala mu opět ty nejláskyplnější obrazy co její mysl dokázala vytvořit.

Autor: Nikol18 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cresco - 6.kapitola: