Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cit? To slovo neznám - 5. kapitola

Adioma

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Cit? To slovo neznám - 5. kapitolaJe tady další dílek. Moc velkou radost z něho nemám, takže se prosím nezlobte a s kritikou sem. Přeji Vám pěkné počtení. Vaše NessCullen

19.04.2010 (09:30) • NessCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2845×

Pohled Belly:

Aniž bych se nadála, tak jsem poslední kousek Victoriina těla házela do ohně. Dnes byla má pomsta konečně dokonána. Účel mého součastného života byl splněn.

Tak jako Alec, Jane, Demetri a Felix jsem se teď s nimi pustila do bitvy proti novorozeným. Za chvíli se už pálili v ohni, tak jako upírka, která je stvořila.

Jakmile jsme hodili poslední kousek těla do ohně, jsem se rozhlédla okolo sebe a uviděla jsem zmatené pohledy Cullenů, které se upíraly na mě. Z ničeho nic udělal Edward krok směrem ke mně  a pak následoval další a další jeho krok, až stál jen metr ode mě.

„Bello?“ oslovil mě opatrně a já jsem si uvědomila, že takhle mě nikdo už sedmdesát let neoslovil. Neoslovil mě tak proto, že ta křehká a nemotorná Bella zemřela, když ji její láská opustila a nechala ji samu v lese. Nechráněnou a bezmocnou.

„Bella je mrtvá Cullene! Zemřela před sedmdesáti lety!“ zakřičela jsem na něho a utekla jsem jako zbabělec. Chtěla jsem utéct, co nejdále od něho, protože když jsem ho teď viděla jak u mě stojí, tak jsem měla pocit, že mé navždy kamenné a chladné srdce mi vyskočí z hrudi. Cítila jsem takový zvláštní pocit, který jsem už dlouho necítila a už jsem ani nikdy nechtěla cítit.

Pohled nikoho:

Dívka utíkala, jak nejrychleji jen mohla, aby utekla před tím, co se celou dobu, kdy se probudila a už nikdy neusnula, snažila potlačit. Ale i ona, silná upírka, nedokáže svoje city potlačit. Hlavně, když je onen cit tolik silný, že i kamenné srdce dokáže znovu přimět k životu.

Dívka, i když se snažila utíkat rychleji a rychleji, tak proti hochu, který běžel za ní, neměla šanci. Onen mladík ji nechtěl znovu ztratit, když se jejich životy znovu propletly. Nechce jí ztratit a znovu trpět, tak jako trpěl ode dne, kdy ji opustil a lhal ji v jeho citech k ní. Miluje ji, jak nikoho na světě. On by obětoval vše, jen proto, aby s ní mohl být.

Miluje ji a ona miluje jeho, ale nechce si to jen přiznat. I když se oba milují více, než svůj vlastní život, můžou být zase spolu? Můžou spolu strávit zbytek jejich nekonečného života? Bude jim osud přát, aby byli znovu spolu?

Pohled Belly:

Snažila jsem se utíkat, co nejrychleji, ale on byl rychlejší. Před kým se to vlastně snažím utéct? Snažím se utéct před osobou, kterou jsem kdysi milovala? Nebo před svými vlastními pocity, které se drásají na povrch z mého kamenného srdce?

„Bello!“ křičel za mnou Edward a já jsem věděla, že už nemám šanci mu utéct, a proto jsem zastavila. „Co chceš Edwarde!?“ zakřičela jsme na něho a podívala jsem se do jeho ztrhaného obličeje.

„Musíme si promluvit,“ mluvil na mě klidným tónem, ale jeho oči říkaly něco jiného. Měl strach. Ale z čeho? Ze mě? Ale proč by, tedy za mnou utíkal?

„Bello já jsem ti lhal. Lhal jsem ti tenkrát v tom lese. Lhal jsem,“ mluvil a v jeho hlase bylo tolik smutku, že by s ním mohl zabíjet. Ale jak to myslel tím, že mi lhal? „Lhal jsem ti, když jsem ti řekl, že tě nemiluji, ale já tě stále miluji.“ Takže on mě stále miluje? Miluje mě, ale opustil mě a nechal mě samotnou.

„Tak proč jsi mě teda opustil? Proč?“ dožadovala jsem se odpovědi. Proč mě teda opustil, když mě podle jeho slov, které mi teď řekl, stále miluje? Proč?

„Chtěl jsem tě chránit. Chtěl jsem, abys měla normální a šťastný lidský život po boku manžela a vašich dětí,“ odpověděl mi a mě začal popadat vztek.

„Takže ty jsi chtěl, abych žila normální lidský život?“ zeptala jsem se ho a on jen přikývnul hlavou na znamení souhlasu.

„Když jsi chtěl pro mě lidský život, tak jsi mě neměl opuštět! Neměl jsi mě opouštět, protože sis sebou odnesl část mého srdce, které jsem jako člověk potřebovala a bez něj jsem byla jen troska. Vzal jsi mi všechny věci, které měly nějakou spojitost s vámi, ale jedna věc mi po tobě stejně zůstala. Zůstala mi bolest v mém srdci. Bolest, která mě postupně ničila a dělala ze mě chodící trosku. Bylo to nejhorší období v mém lidském životě. Nic jsem tenkrát okolo sebe nevnímala. Nevnímala jsem okolí. Nevnímala jsem tu hrstku lidí, kteří se o mě ještě zajímaly. Prostě mě nic nezajímalo a dokázala jsem cítit jen tu bolest v mém srdci. Jen díky ní jsem věděla, že jsi opravdu existoval a pořád jsem tě stejně milovala jako před tím.

V ten den, kdy Victorie probodla svými ostrými š pičáky moji kůži, jsem se chtěla zabít. Chtěla jsem opustit tento svět, ale to se mi nepovedlo. A místo toho je ze mě upírka, kterou jsem vždy toužila být, ale jen po tvém boku. Ale život nejde naplánovat,“ ukončila jsem svoji řeč a jeho obličej se stáhl do bolestné grimasy.

„To jsem nechtěl. Promiň.“ Začal se mi omlouvat, ale já jsem chtěla jen odtud, co nejrychleji utéct a už je nikdy nevidět. Nevidět jeho, nevidět rodinu do které jsem si přála patřit a navždy na ně zapomenout.

„Isabello,“ vydechla s úlevou Jane, že jsem v pořádku.

„Děje se něco?“ zeptal se Demetri.

„Úkol jsme splnili, tak odcházíme,“ odpověděla jsem jim a otočila jsem se na odchod, ale něčí ruka mě chytila za loket a odmítala mě pustit.

„Nenechám tě odejít, abych tě znovu ztratil. Miluju tě ,Bello, a život bez tebe nemá smysl.“ Podívala jsem se do Edwardovy tváře a viděla jsem odhodlanost.

„Ty jsi mě opustil! A já nejsem už ta křehká Bella, Edwarde. Změnila jsem se!“ křikla jsem na něho a  vysmekla jsem se z jeho sevření. On mě ale znovu chytil, ale na to už jsem reagovala jinak. Místo toho, abych se znovu z jeho sevření vytrhla, tak jsem ho odhodila od sebe tak, že narazil na jeden strom, který se v půli přelomil.

Jane, Demetri, Alec, Felix a všichni Cullenovi, kteří sem právě přiběhli, se na mě podívali nechápavým obličejem.

„Jdeme!“ zavelela jsem a ještě naposledy jsem se podívala do Edwardova obličeje, než naše výprava začala utíkat směrem k Seatlu.

„Já se tě nevzdám! Budu o tebe bojovat!“ zakřičel za námi Edward a já jsem věděla, že se mě jen tak nevzdá. Ale jak mu mám vysvětlil, že už nejsem dívka, kterou miloval?

předchozí << shrnutí >>následující

Autor: NessCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cit? To slovo neznám - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře