Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čí je ta holčička? 11

Stephenie Meyer


Čí je ta holčička? 11Bella a spol se konečně stěhují. Na jaké překvapení v novém domově narazí?

Bella:

Byl leden a přesněji den našeho odjezdu. Přišel se s námi rozloučit snad celý hrad, ale nakonec jsme přece jen odjeli. Na letišti na nás čekalo soukromé letadlo, které vlastnil Aro s bratry a nebylo jediné. Díky tomu cesta uběhla rychle. Dívala jsem se, jak si Alec hraje s malou, která začne chodit do školy a na Jane, která seděla v objetí s Demetrim.

Na letišti na nás už čekali naši plechoví miláčci, co jsme dostali na Vánoce. Já tam měla svojí vytouženou motorku, Alec BMW, Jane mercedes a Demetri teréní volvo, které bude sloužit na společné lovy. Alec si vzal malou k sobě, stejně jsem s tím počítala, a vyrazili jsme k novému domovu.

Když jsme zastavili, tak jsem oněměla úžasem. Přede mnou stála dřevěno - skleněná vila. Bylo to nádherné a k dokonalosti byl vedle vily vyhřívaný bazén i okrasné jezírko. Jane se vyřádila.

„Vítejte v novém domově.“ Jane už stála u dveří a otevírala je. My jsme došli k ní a vešli do prostorné předsíně, která přecházela do obrovského obýváku, ze kterého se vycházelo k bazénu. Dále se v přízemí nacházela kuchyň s jídelnou, knihovna, bar a hrací místnost, kde byla i plazmová televize na hry.

Jane nás vedla do druhého patra po nádherných a prostorných dubových schodech.

První pokoj, který nám ukázala, byl v bílo-černo-zlatých barvách a byl pro Aleca a Nessi. Nevadilo mi, že mají pokoj společný, protože stejně všechen čas tráví spolu. Jsem ráda, že už takhle malá má někoho, kdo s ní bude po zbytek věčnosti a neopustí ji jako mě.

Naproti nim jsem měla pokoj já, byl laděn do růžovo-červené s kameny nad postelí. Moc se mi to líbilo, protože stejně jsem převážně tady. Ostatní tráví většinu dne se svými polovičkami. Vedle mě měli pokoj Jane s Demetrim a oni ho měli v hnědých barvách.

Každý pokoj měl svoji koupelnu a šatnu. Taky jsme tu měli tři pokoje pro hosty, které byly všechny v bílých barvách. Konečně jsme se začali zabydlovat a já šla malé uvařit večeři. Od zítřka začneme chodit do školy a Demetri do baru. Je to speciální bar pro upíry, a tak se tam bez VIP karty nedostanete. Tenhle bar patří Marcusovi, Aro má svůj v Kanadě a Caius v Rusku.

Já tam občas budu dělat servírku, ale to jen, když se budu v noci nudit a to bude často. Jane sice říkala, že se mi bude věnovat, ale nemůžu ji odříznout od Demetriho, který bude pracovat jen přes den. Zároveň si nedokážu někoho najít, protože stále miluju toho zatraceného Cullena. Kde mu je asi konec? Po mém vystoupení ve Volteře se mi asi bude vyhýbat obloukem. Nedivím se mu.

Když malá dojedla, tak si ji vzal Alec k sobě do pokoje a uložil ji ke spánku. Jane a Demetri už byli u sebe v ložnici, z níž vycházely zvuky, které napovídaly, že se věnují jeden druhému. Já si tedy zalezla k sobě a poddala jsem se smutku. Nedokážu na něj zapomenout a tím jsem se odsoudila k věčné samotě. Ano, mám dceru, ale ona má spřízněnou duši, kterou já nemám. Nemůžu si ji přivlastňovat jen proto, že jsem opuštěná.

Mým tělem lomcovaly tiché vzlyky, které nikdo neslyšel, protože jsem si pustila muziku, aby je přehlušila. Nechtěla jsem je obtěžovat, protože oni mají své protějšky. Jsem upírka, která se odsoudila k věčnému smutku. Nedokážu se odpoutat od zlomeného srdce a to je mé prokletí. Marcus to věděl, a proto mě ve Volteře nikdy nedržel.

Celou noc jsem byla pohlcena ve smutku a vzpomínkách, které mě drásaly zevnitř, že jsem si ani neuvědomila, kolik je hodin. Bylo už ráno a malá zachvilku vstává a já jí musím udělat snídani. Seběhla jsem tedy dolů a začala smažit lívance, které miluje. Jen co jsem dosmažila, tak přilítla Nessie s Alecem a vrhla se na jídlo. Oba už byli oblečení, a tak jsem se odebrala obléct. Vzala jsem si na sebe rudý top a kalhoty z černé kůže, které obkreslovaly mé boky. K tomu jsem si vzala kozačky na podpatku a do ruky helmu. Sice ji nepotřebuju, ale vypadalo by to divně, kdybych jela bez ní.

Všichni už byli dole a čekali na mě. Vyšli jsme tedy před dům a vyjeli jsme. Já jela na motorce a Demetri vezl ostatní ve svém volvu. Jako první jsme jeli k základce, kde Demetri odvedl malou do třídy. Pak jsme jeli na střední, která byla hned za rohem a Demetri šel s Alecem a Jane do kanceláře pro papíry. Já zatím počkala u své motorky. Vůbec se mi nechtělo samotné do ročníku, ale co se dá dělat. Alec a Jane to mají alespoň lehčí, protože budou spolu. Ach jo.

Konečně se objevil Demetri a za ním i Jane a Alec.

„Bells, mám pro tebe špatnou správu. Jsou tu Cullenovi.“ Já jen na něj zírala. To si ze mě dělá prdel?!

„Tak jo, stěhovat se nemíním a stejně po fiasku ve Volteře se mnou nebudou mluvit.“ S tím jsem si vzala od Demetriho papíry a i s Jane a Alecem jsem se vydala do školy.

„Já mám francouzštinu,“ oznámila jsem jim.

„My tělák. Tak na obědě, ségra,“ rozloučil se se mnou Alec a vyrazil i s Jane na svojí hodinu. Já se pomalu šourala k učebně. Když jsem vešla, zkameněla jsem. V posledních lavicích seděli Rosalie s Emmettem a Alice s Jasperem. Edwarda nebylo nikde vidět. Alespoň, že tak. To bych už nerozdejchala.

Došla jsem tedy k profesorovi, který zrovna přišel, protože zazvonilo na hodinu.

„Dobrý den, pane profesore. Já jsem Isabella Volturi, jsem tu nová.“ Profesor ke mně vzhlédl a jeho srdce začalo sprintovat.

„Dobrý den, já jsem John Sprink a budu vás učit francouzštinu.“ Podepsal mi papíry a pak mě vyzval, abych se představila. Otočila jsem se tedy ke třídě a začala.

„Jmenuji se Isabella Volturi a pocházím z Itálie. Mám o rok mladšího bratra Aleca a sestru Jane. Otec vlastní velké vinice, a tak jsme tu se strejdou a jeho dcerou.“ Ukončila jsem svůj proslov a šla si sednout před Alici, kde bylo poslední volné místo.

„Bells.“ Alice se snažila navázat kontakt, ale já ji ignorovala. Nechtěla jsem se opět spálit. Už jednou mě opustila, tak proč ne podruhé.

Takhle to šlo celé dopoledne. Všechny hodiny jsem měla s nima, ale už se nesnažili se mnou mluvit, asi si pamatovali, co umím. Konečně nastal čas oběda a já se vydala za svými sourozenci. Seděli u stolu a tvářili se ustaraně. Došla jsem tedy k nim a zeptala se.

„Co se děje?“ Oba se na mě podívali.

„S námi do ročníku chodí ten bastart, co tě opustil,“ zavrčel Alec a já se zachvěla. Alec mě hned objal a přemístil na klín. Utěšoval mě jako malou, ale to dělat často.

„Pšš. Pokud se k tobě jen přiblíží, tak mi se o něj s Jane postaráme.“ Věděla jsem, že mluví pravdu.

„Dobrý. Já si s nimi poradím. Ovládám přeci počasí.“ Konečně jsem se uklidnila a my mohli razit domů.

Předchozí - Shrnutí - Následující



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čí je ta holčička? 11:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!