Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chyť mě, jestli to dokážeš! Kapitola 4

07.08.2010 (10:00) • NathalkaSimova • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1105×

Monica:

Poté, co jsem se dozvěděla, že s Edwardem a jeho sestrou Alicí pojedeme na nákupy, začala jsem se stresovat. Co si mám vzít na sebe? Líbím se mu? Já? O čem se budeme vlastně bavit? Jak bych se měla nalíčit?

Takhle to pokračovalo dlouho, dokud jsem se nepodívala na hodiny. To už je deset? Dala jsem si dlouhou horkou sprchu a přemýšlela nad Edwardem. Není zas tak namyšlenej, jak říkala Erika. Možná to bude tím, že ji odmítl, když za ním dolejzala. Je docela v pohodě, to za prvé, a za druhé má pěkný tělo... Ježiši! Vážně si ve sprše fantazíruju o Edwardu Cullenovi???

Vylezla jsem ze sprchy a začala si fénovat hlavu. Stejně jsem se myšlenkám na Edwarda nemohla vyhnout. Přemýšlela jsem a přemýšlela, než jsem zjistila, že mám už úplně suchou hlavu. Vypnula jsem to, a šla si lehnout. Než jsem usnula, nastavila jsem si budík na osmou hodinu a pustila svou mysl na volno. Po pár minutách už jsem o sobě nevěděla.

„Píp píp píp!“ Ten zvuk se nesl celým mým pokojem. Už to pípalo docela dlouho a děsně mi to lezlo na nervy, tak jsem budík vypnula. Ještě asi čtvrt hodiny jsem tak ležela v posteli, než jsem si uvědomila, proč vlastně ten budík zvonil.

„A sakra!“ Vyskočila jsem z postele a rychle přiběhla ke skříni. Začala jsem se přehrabovat ve svém oblečení a zaúpěla.

„Proč sakra nemůžu mít alespoň jednou nějaké normální oblečení, když ho potřebuju???“ Nakonec jsem to vzdala a oblékla si černé odrbané džíny a docela pěkné tričko s americkou vlajkou.

Vtrhla jsem do koupelny a dlouho si drhla zuby kartáčkem. Když jsem si učesala vlasy, našla jsem svou kosmetickou taštičku. No, řasenka a linky by mě snad nezabily. Po pracném nanešení na obličej (nejsem v tom moc dobrá) jsem se rozhodla, že ani lesk na rty nemůže uškodit.

Když jsem vypadala jakžtakž k světu, zbývalo mi ještě patnáct minut. V kuchyni jsem si osmažila vajíčka a napsala mámě vzkaz: „Mami, jela jsem s kamarády nakupovat. Nevím, kdy se vrátíme, ale neměj strach. Monica.“

Po dopsání vzkazu se mé myšlenky opět stočily k Edwardovi. Už zase. Ze zamyšlení mě vytrhlo až rychlé zaklepání na dveře.

„Ahoj,“ vypískla nadšeně Alice a Edward stál znuděně vedle ní. Když mě ale uviděl, usmál se na mě. Všechna nuda byla pryč. Divné.

„Tak co? Těšíš se na nákupy?“ Ani mě nenechala promluvit a už mě táhla ke svému autu.

„Já vím, já taky. Bude to zábava!“ Edward na mě hodil omluvný pohled a otevřel mi dveře. Alici posadil dozadu a sám si sednul na místo řidiče.

Celou cestu v autě panovalo ticho, dokud ho Edward neprolomil.

„Tak co, Monico, jak ses v noci vyspala?“ zeptal se mě.

„Ale jo, šlo to... teda až na to vstávání.“ Uchechtla jsem se a byla překvapená, jak rychle moje nervozita v Edwardově přítomnosti pominula. „A co ty?“ zeptala jsem se  ho. „Jak ses vyspal ty?“ I když byla Alice pořád naštvaná na Edwarda, že řídí její auto, v zrcátku jsem viděla, jak se uchechtla. Cože? Řekla jsem snad něco špatně? Edward si toho ale nevšímal.

„Celou noc jsem nemohl usnout, protože si bratr ve vedlejším pokoji nahlas pouštěl stereo. No prostě hrůza. Ale to je jedno. Už jsem si na to zvykl.“

„A nejsi unavený?“ zeptala jsem se ho a slyšela ve svém hlase starost.

„Věř mi, že ani ne,“ odpověděl a usmál se na mě.

„A co tvůj brácha poslouchá?“ zajímala jsem se.

„Ále, to víš. Samý hrůzy. Emmett ulítává třeba na Justinu Bieberovi, Tokio Hotel nebo na Avril Lavigne!“ Ježiš! Zděsila jsem se. On má pravdu.

„Jak tohle může vůbec poslouhat? Lepší jsou Black Eyed Peas, Michael Jackson a Rihanna.“

„Souhlas,“ podpořil mě Edward. „Ještě je taky dobrej Eminem a Justin Timberlake. A taky Aloha from Hell je docela dobrá skupina.“

„Taky docela ujdou.“ Je neuvěřitelný, co máme v hudbě společnýho. A to je teprve začátek. „Jo, Justin má docela dobrý písničky, ale přijde mi celej takovej... nesympa-“

„Ehm, ehm,“ přerušil nás Alicin zvonivý hlas. „Nezapomněli jste na mě náhodou?“ zeptala se a vypadala pěkně naštvaně.

„Jejda! Ehm... Promiň, Alice. My jsme se tak trochu-“

„Zakecali. Jo, já jsem si všimla,“ přerušila mě. „Edwarde, přestaň zírat na Monicu a radši se věnuj jízdě. Už tam budeme.“ Měla pravdu. Byli jsme u nákupního centra v Port Angels. Vážně se na mě Edward díval? Mé tváře nabraly červeného odstínu, a já se zoufale (a taky neúspěšně) snažila myslet na něco jiného.

Edward zaparkoval, vystoupil a už stál u mých dveří, které mi otevíral. Jak může být někdo tak rychlý???

„Děkuju,“ hlesla jsem sotva slyšitelně. Usmál se. Zdá se, že mě slyšel. Zase jsem se začervenala, a odešla za Alicí. Ta nás nejdřív zatáhla do butiku.

„Je tohle nutný?“ zeptala jsem se jí.

„Jen se podívej na svoje boty! Jak dlouho je už asi tak máš? Potřebuješ nový!“ Podívala jsem se na své boty a musela jsem uznat, že nový tenisky by se mi hodily. Zamířila jsem k potřebným regálům, ale Alice mě zastavila.

„Já nemyslela tenisky, Monico.“ Chytila mě za ruku a táhla k regálům s botami na podpatcích.

„Ne, ne a ne! Tohle na sebe za nic na světě nevezmu!“ protestovala jsem.

„Nemůžeš na sobě pořád nosit tyhle boty. Zkus něco novýho.“ Narvala mi na nohu černé páskované boty na osmi centimetrovém podpatku. Nebyly špatné. Vypadaly docela dobře. Mělo to ale jeden háček: Na botách s podpatkem neumím chodit!

„No vidíš! Padnou ti! Perfektní!“ pochvalovala si Alice. Vzala krabici, chytla mě za ruku a odtáhla k dalšímu regálu. Vybrala mi ještě červené lodičky a bílé kozačky. Jo, na těch podpatcích se snad zabiju. Byla jsem ráda, když mi povolila tenisky. Vybrala jsem si černé Adidasky se světle zeleným pruhem.

„Skvělé! Ty ti moc sluší,“ pochválil mi je Edward.

„No ne! Já na tebe úplně zapomněla, Edwarde! Dík, že ses ozval. Teď půjdeme najít nějaké boty pro tebe.“ Alice ho natočila správným směrem. Slyšela jsem, jak si Edward povzdychl a společně jsme se vydali za pánskou obuví.

„Sedni si sem a tohle si zkus!“ Alice se natáhla pro krabici s botami a hned mu ji podala. Edward ji neochotně vzal a otevřel.

„Na co mi budou asi tak golfový boty?“ vyjevil se, když uviděl obsah krabice.

„No na co asi? Jasně, že na golf!“ odpověděla mu Alice.

„Nepřehlídlas náhodou něco? Já nehraju golf!“

„Tak je budeš nosit jen tak. Co je na tom?“ zeptala se ho.

„Na,“ řekla jsem mu a podala krabici. Byly v ní bílé pánské Pumy.

„Díky,“ řekl mi a oslnil mě svým úsměvem. Holka? Co to s tebou sakra je? Edward vrátil golfové boty na své místo a od Alice si vysloužil nepěkný úšklebek. Když si Edward vzal krabici a vybídl nás k odchodu, Alice si nabrala do rukou hromadu párů bot.

„To je všechno pro tebe, nebo ses rozhodla nakoupit boty pro celou Afriku?“ Vážně mě to zajímalo. Přesto jsem se zasmála a Edward kupodivu také. Přikývla.

„Takže budeme muset přežít ještě tvoje zkoušení bot?“ zeptal se jí Edward se zmučeným výrazem ve tváři.

„Ne. Znám svojí velikost a boty mi vždycky skvěle padnou. Ale když chceš, abych si je zkusila...“

„To je v pohodě,“ zamumlal Edward rychle a já kývla na souhlas. Alice se trochu pousmála a vydala se směrem k pokladnám. My dva ji následovali.

Až teď mi došlo, že na to všechno asi nebudu mít. Vzala jsem své boty a chystala se je vrátit zpátky, ale Alice mě zastavila. Vzala mi je, vytáhla svoji kreditku a všechny mé boty zaplatila.

Venku před obchodem mi bylo trapně, a tak jsem se na to Alice zeptala: „Alice, proč jsi mi to sakra zaplatila? Já bych to klidně udělala sama!“

„Jo, jenže ty by sis koupila určitě jen ty tenisky, a ostatní bys vrátila. A to já bych nemohla dopustit. Ty boty ti seknou, tak proč je vracet??“

„Jasně, že bych je vrátila! Dyť jsou-“ Zamračila se na mě. „Fajn... Díky, Alice,“ vzdychla jsem. Po těch slovech pookřála a usmála se. Dala všechny tašky Edwardovi a zatáhla mě do obchodu s oblečením.

„Až to dáš do auta, tak přijď za námi!“ křikla na něj Alice přes rameno. Hned, jak jsme spolu vešly dovnitř, zaplavila mě hromada stojanů se srovnaným oblečením. Obchod byl vážně velký a oblečení bylo roztříděno podle barev.

„Páni,“ řekla jsem a otevřela pusu. V tomhle obchodě jsem ještě nebyla, protože ho otevřeli teprve minulý týden. Takže mi ani nepřišlo divné, že je tu tolik narváno.

„Jo jo, já vím. Tak a teď pojď. Vidim něco, co se na tebe bude hodit.“ Chytila mě za ruku a táhla mě k nějakému stojanu a vytáhla dva kusy oblečení. Radši jsem se na to nedívala a zavřela se v kabince. Oblíkla jsem si to a měla chuť Alici zavraždit. Vážně mi vybrala upnutou červenou koženou sukni a tílko stejné barvy s velkým výstřihem??

Otevřela jsem kabinku. Stál tam i Edward.

„Alice,“ zavrčela jsem na ni.

„Jak jsem říkala. Sedne ti to. Že jo, Ede?“ zeptala se ho a mě ignorovala.

Edward na mě zíral s pusou otevřenou do O a řekl: „Wow! Teda... Sluší ti to... Musím jít na vzduch.“ Otočil se a šel z obchodu co nejrychleji pryč.

„To v tom vážně vypadám tak hrozně?“ zděsila jsem se.

„Ne, Monico. Jsi kočka, jen... Na Edwarda je toho moc.“ Zachichotala se. „Vždyť jsi viděla ten jeho výraz. Líbíš se mu. A když tě tady takhle viděl... no nic. Převlíkni se a půjdeme ještě něco vybrat.“ Já, že se líbim Edwardovi? Nic proti, ale Edward to asi nemá v pořádku, nebo Alice kecá.

Převlíkla jsem se a Alice mi tentokrát do výběru oblečení nemluvila, jen se sem tam ušklíbla nad mou volbou. Sama si vybrala hromadu nových nepotřebných věcí. Opět mi všechno zaplatila. Když si všimla mého naštvaného obličeje, zvedla oči v sloup a řekla: „Ježiši! Co ti vadí, Monico? Tak už pojď.“

Když jsme vyšly ven a já uviděla Edwarda, srdce se mi zrychlilo. Proboha, holka, vždyť tě Edward Cullen nikdy nějak extra nepřitahoval! Alice dala tašky do kufru a Edward mi otevřel dveře u auta. Začervenala jsem se, nasedla si a mohli jsme vyjet...

Autor: NathalkaSimova (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Chyť mě, jestli to dokážeš! Kapitola 4: