Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Chase your dreams! - 3. kapitola

nm DVD


Chase your dreams! - 3. kapitolaV této kapitole se podíváme na Belly první školní den a setkáme se s Edwardem. Vím, že jsem slibovala, že v této kapitole bude pohled Edwarda, ale nějak mi to nevyšlo, takže kapitola z jeho pohledu vás čeká příště, ale celá má povídka bude převážně z pohledu Belly, až na pár kapitol. Jaké bude jejich první setkání? To si musíte přečíst.. Vaše pg17. :-)


EDIT: Článek neprošel korekcí.

3. kapitola

pohled Belly

 

Můj krásný sen o tom, jak stojím na pódiu v Madison Square Garden a zpívám pro spoustu mých fanoušků, byl náhle přerušen otravným zvukem mého budíku, který mi oznamoval, že je čas vstát a jít se připravovat, protože nastal první den školy po prázdninách.

Otráveně jsem se vyškrábala z postele a šla do koupelny vykonat ranní povinnosti.

Řekla jsem si, že když je ten první den a já nastupuji již do třetího ročníku, že by si to zasloužilo, abych udělala víc, než jen obyčejnou ranní hygienu. Proto jsem si vzala řasenku a lehce si zvýraznila své dlouhé hnědé řasy. Výsledek se mi tak líbil, že jsem ještě použila tvářenku a průhledný lesk na rty.

Ve skříni jsem už zázraky dělat nemohla, jelikož obsah mého šatníku byl skromný a víceméně stejný. Džíny, tílko a košile a sem tam nějaký holčičí top, nebo jak se to nazývá. Většinu mi jich stejně pořídila máma, takže je jedno, jestli vím, jak se to nazývá, ona to ví a to mi stačí, kdyžtak jí zavolám.

Po mé jindy ne tak dlouhé přípravě, jsem sešla do kuchyně, kde jsem si z lednice vzala džus a udělala si toast s máslem a marmeládou. Táta seděl v jídelně a když mě spatřil, pozdravil mě a pak se dál věnoval své snídani.

Když jsme oba dojedli odnesla jsem po nás nádobí a dala jej do dřezu. Když jsem se vracela z kuchyně, táta na mě zavolal: „Bell, mám pro tebe překvapení. Pojď se mnou.”

Vzala jsem si tedy věci a šla za ním před dům. Když jsme vyšli ven, spatřila jsem před domem na příjezdové cestě malý červený náklaďáček značky Chevrolet.

„Co to je, tati?” zeptala jsem se.

„No, to je přeci tvé nové auto,” řekl, jakoby nic a s úsměvem pokračoval, „teda, ne zas tak nové, ale ujde, ne?”

Nevěřícně jsem se na něj podívala: „Ujde, děláš si legraci? Je senzační. Díky, tati.”

Objala jsem ho a hned začala nastupovat do svého náklaďáčku.

„Tak to jsem rád, že se ti líbí. Nechci, abys musela chodit do školy pěšky, zvlášť, když tam nevede pořádný chodník,” řekl a usmál se na mě. Náš dům se totiž nacházel blízko lesa u silnice, kterou se jelo do centra města.

„Díky, tati. Tak já už pojedu, ať nepřijedu pozdě. Měj se, uvidíme se večer,” řekla jsem a pak už jen slyšela, jak mi táta přeje šťastnou cestu a hezký první den. Ještě jsem mu zamávala a už se řítila cestou ke škole.

Když jsem vjížděla na školní parkoviště, náhle jsem uviděla tu spoustu lidí, co se tu ještě nacházela a musela jsem zpomalit. Poohlížela jsem se po nějakém volném místu a když jsem jej konečně spatřila, chtěla jsem tam vjet, ale v tu chvíli tam velmi rychle zaparkovalo nablýskané stříbrné Volvo. Z něj vylezl už na první pohled nafoukaný kluk, který mi byl podezřele povědomý, asi ho znám z dětství. S povzdechem jsem se rozjela a zaparkovala na dalším místě, které jsem našla.

Když jsem vystoupila, všimla jsem si, že u místa, na kterém jsem předtím chtěla zaparkovat, stojí hlouček lidí. Asi obdivují to načančané Volvo.

Vzala jsem si svůj batoh a svůj sešit, kam si píši všechny své texty, které mě napadají a šla do kanceláře se zapsat. V kanceláři mi paní Copeová, sekretářka zdejší školy, dala papír, který mi všichni učitelé musí podepsat, rozvrh mých hodin a plánek celé školy, abych věděla, kam mám jít. Mým prvním předmětem dnešního dne měla být angličtina, kterou učí profesor Berty v učebně číslo 105, která má být v prvním patře, vydala jsem se proto ke schodišti a vyběhla do patra, kde jsem se ploužila po chodbě a hledala učebnu angličtiny.

Ve chvíli, kdy jsem koukala do plánku školy jsem najednou do někoho prudce narazila a všechny papíry od sekretářky a můj sešit mi vyletěly z rukou a dopadly na zem. Rychle jsem se sehnula a začala sbírat své věci. Otočila jsem se a spatřila frajírka z parkoviště, který se nasupeně díval do mého sešitu, který mi vzápětí vrazil do ruky a hnusně na mě vyštěkl: „Dávej pozor, kam šlapeš.”

To mě rozzuřilo, tak jsem na něj na oplátku také vyjela: „To samé bych mohla říct tobě, hvězdo.”

„Aha, takže chceš autogram, aby sis na mě nestěžovala?” řekl a mně najednou došlo, kdo to je.

„Ty jsi Edward Cullen, že?”

„Tak chceš ten autogram, nebo ne?” opět na mě znuděně vykřikl.

„Nech si ho, pitomče nafoukanej,” řekla jsem pořád pěkně naštvaná, otočila se a odcházela pryč, když v tom mě chytl za ruku a zuřivě se na mě díval, jeho oči v tu chvíli jakoby zčernaly a najednou působil dost děsivě. Můj vztek, který ve mně teď ještě více proudil mi dodal sebevědomí, díky kterému jsem mu svou ruku vytrhla z té jeho. Pak jsem se okolo sebe porozhlédla a spatřila hlouček lidí, který se kolem nás vytvořil a otočila jsem se zpět k němu.

Se vším opovržením, které jsem v sobě našla, jsem se mu zpříma podívala do očí a řekla: „Měl bys přestat, abys nepřišel o své fanoušky, jistě chtějí autogram více, nežli já.”

A s posledním slovem se otočila a šla na svojí první hodinu.

Těsně před zvoněním jsem vešla do učebny a profesor Berty se na mě podíval, podala jsem mu papír k podpisu.

„Á, slečna Swanová, vítám Vás, tak se nám trochu představte a posaďte se do předposlední lavice, bohužel je jediná volná.” řekl a pokynul mi, abych mohla mluvit.

„Ahoj, jmenuji se Isabella Swanová, ale říkejte mi Bella. Pocházím z Forks, ale posledních pár let jsem žila s mámou na Floridě a jelikož jsem dlouho neviděla svého tátu, rozhodla jsem se, že zbytek střední dodělám zde,” domluvila jsem a otočila se na Bertyho, který mi poděkoval a pokynul mi, abych se posadila.

Došla jsem do lavice a posadila se k oknu, díky bohu za to, nemám ráda sezení v uličce. Vyndala jsem si na lavici vše potřebné a začala sledovat Bertyho, který nám oznámil, že nás nechce trestat hned první den, takže si pustíme Romea a Julii. Ve chvíli, kdy začal manipulovat s projektorem, abychom si mohli pustit film, někdo rozrazil dveře a do třídy vstoupil Cullen. V tu chvíli se třídou rozneslo nespočetné vzdychání všech dam, co tu seděly.

Edward došel k Bertymu a podal mu papír stejně jako já.

„Á, další nováček,” řekl profesor a Edward se podíval po třídě. Když mě zahlédl, v jeho očích se zablesklo vztekem.

Otočil se na profesora a ten opět spustil: „Á, pan Cullen, tak vy se zřejmě nemusíte představovat, jak jsem slyšel, tak se prosím posaďte ke slečně Swanové, ať můžeme začít.”

V tu chvíli většina dívčího osazenstva zaplakala a já s nimi, proč zrovna ke mně, ale potěšilo mě, když jsem zjistila, že Edwarda to také zrovna netěší.

Edward se rázným krokem rozešel k místu vedle mě a posadil se.

Jen, co dosedl se velmi nepěkně podíval mým směrem, ale mlčel.

Profesor spustil film a vyzval všechny, kteří si ještě povídali, aby byli potichu.

Jelikož jsem Romea a Julii viděla snad tisíckrát, vzala jsem si mobil a strčila do něj sluchátka s tím, že budu poslouchat muziku.

Hodina se chýlila ke konci, když mi v mobilu začala hrát písnička Let me love you od Edwarda. Okamžitě jsem se natáhla pro mobil, protože jsem ji nechtěla poslouchat, zvlášť když seděl vedle mě. Ve chvíli, kdy jsem ji přepnula, jsem se nenápadně pootočila jeho směrem, abych zjistila, jestli to slyšel a to jsem neměla dělat, jelikož se na mě díval s pokřiveným úsměvem a jiskřičkami v očích.

Sakra, asi to slyšel. Ve vteřině jsem si vyndala sluchátka z uší, podívala se na něj a řekla: „Proč na mě tak zíráš?”

Hned mu z tváře zmizel úsměv, ale v klidu mi odpověděl: „Protože děláš, jak mě nemáš ráda, ale jsi stejná jako ostatní, taky mě žereš a posloucháš moji muziku.”

„No, to teda ne, právě jsem ji akorát přepínala, protože nechci poslouchat nic, co zpívá, takový egoista jako ty,” a to jsem mu říkat neměla, protože vzápětí se ke mně přisunul tak blízko, až mi jeho mátový, krásně vonící dech, ovál tvář. Cože? Jak jako krásně? Co blbnu.

Odstrčila jsem ho od sebe, tak silně, že se i s židlí posunul kus do uličky. Jenže to už si nás všiml i Berty a spustil: „Co se to tam děje?”

„Profesore, pan Cullen mě tu ruší,” řekla jsem okamžitě.

„To je lež, profesore. To ona na mě začala mluvit,” řekl vedle mě ten hrdina. Taky mohl dělat, že to začal on, jemu by nic neřekl, ale přesto jsem se nehodlala vzdát.

„To není pravda.”

„Je.”

„Není,” stihla jsem ještě dodat než nás Berty přerušil.

„No, tak když se máte takhle rádi, budete nadšeni z mého úkolu, který pro vás pro všechny mám,” řekl z vesela a pokračoval, „vypracujete mi ve dvojicích, jak sedíte v lavicích referát na téma Romeo a Julie na pátek. Přesné téma nechám na Vás, můžete psát o čemkoli, třeba i o jeho vlasech, ale musí to být na dvě stánky, takže bych vám doporučoval vhodnější téma.”

Pak zazvonilo a pan Berty ukončil hodinu.

Celá v šoku jsem nebyla schopná se zvednout. Opravdu musím dělat referát s někým, kdo se mi hned při jeho prvním slově zošklivil?

Už jsem o tom dál nemohla přemýšlet, protože jsem byla vyrušena mým sousedem: „Tak kde budeš chtít ten referát dělat? U mě, nebo u tebe?”

„Umm, já nevím,” to bylo to jediné, na co jsem se zmohla.

„Dobře, uděláme ho ve čtvrtek u nás doma po škole. Ve čtvrtek ti řeknu adresu,” a s posledním slovem se zvedl a odešel.

Ještě chvíli jsem vykolejeně seděla na svém místě, ale pak jsem se zvedla a odešla na další hodinu. Zbytek dne už probíhal celkem normálně a hlavně bez problémů.



Tak tady je moje 3. kapitola. Doufám, že se Vám první střet Belly a Edwarda líbil a chci Vás ujistit, že ještě pár kapitol, to mezi nimi bude, jak se říká, skřípat. V příští kapitole se dozvíme něco o Edwardovi z pohledu Edwarda a prosím, zanechte mi tu vaše názory a komentáře. Děkuji, vaše pg17 :)


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Chase your dreams! - 3. kapitola:

 1
1. sam
11.06.2017 [21:16]

Jsem opravdu zvědavá, jak se tohle všechno bude vyvíjet :) Supr začátek.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!