Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta ke konci - 3. kapitola

02.12.2009 (20:30) • Kikushinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1259×

3.kapitola – Skok (duben)

Pohled – Bella

„Chci s tebou skočit bungee jumping.“ Ani v nejmenším jsem nečekala Edwardovu neobvyklou reakci. Nejdříve mě skenoval pohledem, zda jsem si jistá tím, co jsem řekla, ale když neviděl jediný náznak pochybností, propukl v hlasitý smích. Smál se až se za břicho popadal. Zírala jsem na něj jako na blázna. Úplně stejně jako on zíral před chvíli na mě.

„Bello, ty... ty chceš skákat bungee jumping?“ ptal se mezi silnými a dlouhými intervaly smíchu.

„Jsem ráda, že se dobře bavíš, ale já to myslela vážně.“ V jediném okamžiku jeho výraz znovu zkameněl.

„A odkdy máš zálibu v adrenalinových sportech?“ Mírně pozvedl obočí a koutky mu znovu cukaly, když sledoval jak přemýšlím nad odpovědí.

„Asi od teď. Já nevím, je to takové svobodné, povzbuzující, napínavé, nemůžu pro to najít ten správný výraz.“

„Dětinské a nerozvážné,“ doplnil mne Edward. „Je to naprostá hloupost, zbrklost a nevyspělost. Taky trochu demence, ale hlavně je to nezodpovědné. Takhle blbnou malé nevycválané děti, chceš mezi ně patřit?!“ No jistě, jak jinak by Edward tohle mohl brát. Pro něj to bylo hloupé, ale já chtěla zažít ten pocit. Chtěla jsem si aspoň jednou v životě živě představit, že letím.

„To je tvůj názor, ale já si o tom myslím své. A ať se ti to líbí, nebo ne, skočím.“ V tu chvíli už Edward svými pažemi objímal mé tělo a líbal mě do vlasů. Uvědomila jsem si, že to znělo, jako kdybych měla trochu sebevražedné sklony. Ale ty mi v žádném případě nehrozily, smrt si mě brzy najde tak jako tak.

„Srdíčko, copak si vážně nikdy neuvědomíš, jak moc pro mne znamenáš? Opravdu si myslíš, že bych tě vystavil takovému nebezpečí?!“

„Ale jaképak nebezpečí, Edwarde? Vždyť nás budou držet lana.“ oponovala jsem mu.

„Nás? Snad nechceš, abych skákal s tebou?!“ Hlavou mi probleskla naprosto nemožná myšlenka.

„No ne! Ty se snad bojíš!“ vyjekla jsem. Edward se nikdy ničeho nebál a bát se ani v podstatě nemusí. Jediný objekt jeho strachu, o kterém jsem věděla, jsem byla já, neustále se utápěl v depresích, aby se mi náhodou něco zlého nepřihodilo.

„Bello, přestaň být absurdní! Samozřejmě, že se nebojím. Jen mi nějak ušel fakt, že chceš skákat se mnou.“ Když jsem mu pohlédla do očí, zatvářil se podivně. Úsměv ze rtů mu postupně mizel.

„Říkala jsem přece, že chci skákat s TEBOU. Takže doufám, že teď už budeš shovívavější a změníš na tohle téma názor.“ Mé naděje byly zbytečné, Edward přede mnou nikdy neustoupí jen tak.

„Ne, to prostě nejde. Nenechám tě zabít.“ stál si stále na svém. Byl tolik paličatý!

„Prosímtě, vynech tu trapnou teorii o mé smrti vinou bungee jumpingu, nic přitom nehrozí, podívej se na google. Navíc, když budu mít při sobě někoho jako jsi ty, je nebezpečí zabití snad v mínusu!“

„Právě, že není. Bello, já nejsem člověk, jsem upír. Upíři jsou jako kámen, tvrdí, studení a stejně tak těžcí. Lano by se mohlo utrhnout.“ Pořád jsem věděla, že jeho stanovisko je ne, ale už Edwardem zmítala kapka pochybností.

„Tomu snad sám ani nevěříš. Vždyť je to pitomost! No tak, Edwarde. Já tě prosím.“ žádala jsem od něj snad příliš? Více než, když jsem chtěla, abychom se spolu milovali? To je pro něj tak těžké mi alespoň v něčem vyhovět?!

„Ne.“ Konečná odpověď? Pro mě ani náhodou! Tohle jsem slyšet nechtěla.

„Takže mi chceš říct, že nemůžu s tebou ani spát, ani si nemůžu skočit bungee jumping? Fajn, takže myslím, že bude rychlejší můj seznam věcí, které chci do smrti stihnout probrat hned, protože pokud budeš mít takovéhle výhrady ke všemu, je na čase, abych začala vymýšlet nový seznam.“ Odsekla jsem mu a vyprostila se z jeho náruče. Šla jsem si sednout na protest do křesla, daleko od něj přes celý pokoj. A světe div se, má technika zabrala.

„Lásko, já to tak nemyslel. Já mám jen strach, pochop.“ říkal a snažil se mě znovu dostat do jeho voňavé náruče.

„Ale hloupý strach, Edwarde. Už ti nebudu znovu opakovat, jaká velká pitomost to je. Lano se neutrhne, skočíme jednoduše spolu a za minutu bude po všem. Dovedeš si představit tu rychlost, jakou poletíme?“ Představa nového druhu rychlosti ho lákala. A taky se nedovedl vyrovnat s tím, že na něj jsem naštvaná.

„No... možná, že by se o tom dalo uvažovat...“ zapochyboval a já kula železo dokud bylo horké.

„Edwarde prosím, moc tě prosím! Nezbývá mi tolik času, abych ho mohla strávit hádkami s tebou o tom, co je a není bezpečné. Věř mi, nic se nestane.“ uklidňovala jsem ho a snad poprvé v životě jsem nad ním měla veškerou svou moc.

„Dobrá, takže to zkusíme, ale musíme mít tu nejlepší výbavu na světě, a proto ty nebudeš protestovat, když všechno zaplatím já sám, ano?“ Ani náhodou jsem neměla v úmyslu mu už něco rozmlouvat. Měla jsem část toho, co jsem chtěla mít a to mi stačilo. Horlivě jsem proto kývla a vrhla se mu do náruče.

Hned další den jsme vyhledávali na internetu nejkvalitnější bungee jumpingy. Edward chtěl mít všechno do detailu naplánované a o dané společnosti potřeboval vědět všechno, včetně toho, jestli se někdy někdo při skoku zranil, či toho, jaké používají vybavení. Jeho preciznosti se nedalo nic vytknout, snad jen čas strávený nad monitorem počítače a peněz, které do toho hodlal vrazit.

A už za pár dnů jsme vyráželi na seskok z nedalekého vysokého mostu, který vedl přes řeku. Moc se mi to líbilo, skákat dolů k vodě a pozorovat tak svůj odraz na hladině bude skvělý zážitek, a já se na něj opravdu moc těšila. Jen Edwardovy pochybnosti si k němu opět našly cestičku.

„Nechceš si to ještě rozmyslet? Pořád je čas, můžeme se ještě vrátit.“

„Nech toho, já si to nerozmyslím. Jednou jsem se rozhodla, že to udělám, tak to udělám. Tohle už mi nerozmluvíš.“ zářivě jsem se na něj usmála a snažila ho povzbudit k lepší náladě.

„Fajn, jak myslíš.“ Nechal se znovu porazit. Chytla jsem ho za chladnou ruku a pevně mu ji stiskla.

„Neboj, za pár minut už se zase budeme vracet domů a já budu básnit  o tom, jaký skvělý zážitek to byl a ty se ke mně určitě nadšeně přidáš, vsadíš se?“

Když jsme dorazili na místo a vyslechli si instruktáž od profesionála všech profesionálů v bungee jumpingu, konečně kolem nás začali uvazovat lana a všechno ostatní, co jsme k tomu potřebovali.

A pak nadešel čas skoku. Stáli jsme na mostě, hleděli si netrpělivě do tváří a čekali na povel. Upřímně řečeno, už i já byla mírně vyklepaná strachem, ale nehodlala jsem to vzdát. Musím to dokázat.

„Teď.“ slyšela jsem za námi.

„Miluju tě, lásko.“ řekl Edward a já mu obličej zabořila do hrudi. Zavřela jsem oči a potom... letěla jsem vzduchem jako pták. Z úst mi unikl slabý výkřik. Cítila jsem proud vzduchu okolo nás, cítila jsem Edwardovo vypjaté tělo pod sebou. Připadala jsem si tak volná, jako ještě nikdy. Ten pocit byl nepopsatelný. Krásný a zároveň děsivý. Neuvěřitelné.

Po asi třech sekundách jsem ucítila mírné škubnutí lana, nejspíš jsme dosáhli konce. Ale něco tu bylo špatně. Lano podivně šustilo a trhalo se. Nemohla jsem přijít na to co se děje. A najednou... Znovu jsem letěla, ale tentokrát sama. A žádné lano mne nedrželo.

Autor: Kikushinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cesta ke konci - 3. kapitola: