Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čarodějky II - 3. kapitola

08.02.2011 (16:30) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5781×

3. kapitola - Ples

(pohled Jenifer)

Právě stojím před obrovskou skříní a vybírám si něco na sebe na dnešní ples. Rozhoduji se mezi tmavě modrými a fialovými šaty. Už, už jsem chtěla šáhnout po těch modrých, když do pokoje vlítla Andy.

„Vem si ty fialové, já si je beru také. Pozlobíme rodiče,“ poslala mi v myšlenkách a já jen kývla.

Pak Andy vyndala ze stolku škrabošky a vybrala nám k šatům botky a rukavičky. Taky náhrdelníky. Vše měla dopředu připraveno. Všechno bylo dvakrát a úplně nové. Zajímalo by mě, kdy to stihla nakoupit. Ale možná jí pomáhala teta Alice… Musela jsem uznat, že ségra má velice dobrý vkus. Dokonce nechala teta Alice naše oblékání na starost Andy. Byly jsme jediná výjimka.

Jen jsem pořád myslela na to, že nemám partnera. Andy půjde s tátou, mamka potřebovala ještě něco vyřídit a Andy se zeptala hned taťky. Holt byla rychlejší a já nemám nikoho. A samotná jít nechci.

Pak mi to došlo. Dnes by se měli vrátit na víkend kluci, požádám je, jestli by tam jeden z nich se mnou nešel. To už vydrží. Rychle jsem obeznámila Andy se situací a přemístila se do školy, aspoň je přenesu domů. Teta Bella byla domluvená s Leem, ale ten je momentálně někde v Turecku u jedné své svěřenkyně a vypadá to na dlouho… Čekala jsem ve vstupní hale, kde na ně měl čekat Leo. Ihned všichni tři zpustili.

„Kde je Leo, není mu nic?" ptala se hned Ashley.

„Je doma všechno v pořádku?" dělal si starosti Nick.

Všechno jsem jim vysvětlila. Oddychli si, chytli se mě a já je přenesla domů. Tam se mě pustili a už chtěli jít do svých pokojů, když jsem kluky zastavila.

„Který z vás nemá žádné plány na dnešní večer?" Oba se trochu nervózně ošili.

„Ehm… já už něco mám," ozval se Nick a pelášil nahoru.

„A ty?" ptala jsem se Jasona.

„No… ne, co potřebuješ?"

„Nemám doprovod na dnešní ples, byl bys tak laskav a šel se mnou?"

„Já? Blázníš?"

„No ták, tancovat umíš skvěle, máš to po tátovi…"

„To sice jo, ale já a oblek… to nejde dohromady…"

Udělala jsem na něj psí oči. „Prosím!"

„No dobře, tohle je ale nefér!"

 Z vedlejšího pokoje se ozval smích strejdy Edwarda a následně vyběhla teta Bella z pokoje a už visela synovi na krku. Potom na mě jen mrkla a naznačila mi, ať už jdu, že ho připraví. S dobrým pocitem jsem vplula do pokoje, kde už stála téměř připravená Andy. Ještě ji učesat a nalíčit. Mile ráda jsem se toho chytla, ona mi pak taky pomůže… Začala jsem s líčením a účesem.

(pohled Annabeth)

Ples. Konečně. Celý den se na něj těším a už je to tu. Taťka a s ním všichni už byli ve škole. Už jsme chyběly jen my. Rychle jsem dodělala Janee její účes, který jsem měla stejný, a mohly jsme vyrazit.
V mém BMW jsme dojely ke škole, kde už nebylo jediné volné místo. Takže jsem to otočila a zaparkovala svého miláčka v garáži. Chytla jsem Janee za ruku a ta nás přemístila.
Přemístila nás před parkovištěm a společně se vydaly ke dveřím do tělocvičny. Otevřely jsme společně dveře, které zavrzaly v pantech, a všichni přítomní se na nás podívali.

Obě jsme si prohlížely členy tohoto plesu. Zarazil nás až přicházející táta, který měl pusu až někde u kolen. „Jste to vy?"

„A kdo jiný by to asi byl?" mrkla jsem na něj. Nabídl mi rámě a já přijala. Stejné gesto udělal i Jason. S taťkou jsme se dostali až na parket, kde jsme začali kroužit v melodiích písní. Všichni přestali tančit a koukali se na podívanou, kterou jsme vytvořili. Trochu neochotně se k nám přidal Jason s usmívající Janee. Asi po dvanácté písni se taťka omluvil, že mu volala mamka.
Neochotně jsem si šla sednout k baru. Milovala jsem tanec.

Sotva jsem si dosedla a už byl přede mnou jeden přenádherný indián. Byl to ten samý, kterého jsem viděla, když jsem s Janee vcházela do tělocvičny. Hned se mi zalíbil, ale vážně jsem nečekala, že by zrovna mě požádal o tanec.

„Smím prosit?" zeptal se mile.

„Jasně." Usmála jsem se na něj a znovu jsem se vydala k parketu. Ale teď mnohem šťastnější. Čím to asi bude?

Sice nebyl tak skvělý tanečník jako táta, ale tancovalo se mi s ním velice dobře. Já udělala krok a on se automaticky přizpůsobil. Chtěla jsem udělat otočku a on udělal pohyb, kterým mě pobízel k otočce. Skončila třetí písnička a on se vůbec netvářil, že by chtěl skončit a to se mi vážně moc líbilo. Další písnička nemohla být nic jiného než ploužák. Určitě jsem se začala červenat. Byla jsem velice ráda, že to nejde vidět tak moc, jako u obyčejných lidí.

„Sluší ti, když se červenáš," promluvil znenadání. Asi to zpozoroval. Nekomentovala jsem to a obmotala mu ruce kolem krku. On mi obmotal ruce kolem pasu a začali jsme tančit. Bylo to tak snadné, tak… normální?
Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se mu do očí, které mě celou dobu sledovaly, ale já neměla odvahu se do nich podívat.
„Jak se vůbec jmenuješ?"

„A…"

Nestačila jsem dokončit, protože ho zavolal jeden indiánský kluk: „Embry!" Otočil se na mě s omluvou v očích.

„To je v pořádku… Embry." Ale já věděla, že lžu. Jak jemu, tak sobě.
Podívala jsem se na hodiny a zjistila jsem, že jsme tancovali celou hodinu.
Ještě jednou se na mě usmál, a odešel za svými kamarády. Posmutněla jsem. Připadala jsem si prázdná…

Sedla jsem si na jednu žíněnku a odmítala všechna pozvání k tanci.

Táta se stále nevracel, zato Jason přímo utíkal před Janee. Byla stejný milovník tance jako já. Takže jsem se mu nedivila. Přiběhl ke mně a za ním se hnala Janee. Podrž mi ho.

Promiň, ale přece bys nechtěla, aby už nikdy nechtěl tancovat. Jen si povzdechla a přisedla si vedle mě.

Po chvilce se k nám vydali i mamka s taťkou. Taťka mě požádal o další tanec a mamka poprosila Jasona. Ze začátku celkem odporoval, ale nakonec ho dokopala k dalšímu tanci. Samozřejmě, že to nemyslím doslovně.
Trochu nejistě jsem tedy s tátou šla a věnovala ještě jeden pohled Janee. Usmála se na mě a začala šmátrat po okolí. Jako by někoho hledala.

Tento tanec byl o dost jiný, než ten předešlý. Táta mě nejistě pozoroval stejným pohledem, který používal, když se něco stalo a on se o nás bál. Jakoby měl strach, že se někde objeví upír a bude mě chtít zabít.

Začala nová písnička a já si všimla, že Janee už není tam, kde byla předtím. Ihned jsem prohledávala okolí, dokud jsem ji nespatřila. Tancovala s jedním vážně hezkým klukem asi o čtyři páry od nás a tvářila se šťastně. Přála jsem jí to.

Písnička pomalu končila a já uslyšela velice tiché zavrčení. Taťka ukončil tanec, šel za mamkou a mně řekl, ať najdu Janee a spolu počkáme venku.

Sice jsem nechápala proč, ale věděla jsem, že to asi bude mít něco společného s tím zavrčením.

Janee, něco se asi stalo. Máme počkat před školou.

Ale…

Já vím, ale znáš taťku.

Slyšela jsem, jak se Janee omlouvá, ale že už musí jít a rychle blížící se kroky směřující ke mně. Popadly jsme své věci a vydaly se před školu.

(Pohled Jenifer)

Přenesla jsem se i s Andy před školu na parkoviště. Tam jsme společně vyrazily k tělocvičně a otevřely dveře, které zavrzaly. Na chvilku všechen hovor ztichl, jak se na nás ostatní podívali. Táta vyrazil s bradou někde u pasu k nám.

„Jste to vy?"

„A kdo jiný by to asi byl?" Mrkla jsem na Andy. Ještě jednou ji zhodnotil pohledem, usmál se a nabídl jí rámě, které přijala. Stejné gesto udělal i Jason. Hodně dlouho si mě prohlížel.

„Sluší ti to,“ usoudil nakonec.

„Dík, tobě taky,“ zhodnotila jsem jeho zjev v obleku, on se jen ušklíbl a my začali tančit. Tanec. Jak já ho miluju! Tedy ten tanec, myslím. Edward vedle nás se začal smát. Vyplázla jsem na něj jazyk.

Andy s taťkou se dostali až na parket a začali kroužit v melodiích písní. My se k nim přidali, i když Jason trochu neochotně. Všichni přestali tančit a koukali se na podívanou, kterou jsme vytvořili. Asi po dvanácté písni se taťka Andy omluvil, že mu volala mamka.

Jason se už, už chtěl také vykroutit, ale já mu to nedovolila. Pak jsem viděla, jak Andy sedí na baru a tváří se znuděně, dokud k ní nepřišel jeden vysoký a hezký indián z rezervace. Celá se rozzářila. To na ní bylo vidět už z dálky. Pak jsem si také všimla taťky, jak se na něj mračí, ale mamka mu tiskla ruku, aby zůstal v klidu. To byl předem prohraný boj.

Jason mě překvapil otočkou, já to nečekala a zaškobrtla. Ale ustála jsem to. Píseň skončila a nastal ploužák. Jason se už zase chtěl ulít a já mu to nechtěla dovolit, když jsem si všimla jednoho kluka stojícího úplně v rohu tělocvičny, jak mě sleduje. Přímo mě hypnotizoval očima. Byl vysoký, štíhlý a neuvěřitelně krásný. Měl trochu delší hnědé vlasy, ale zase ne na ramena. Příjemný a bledý obličej s očima barvy medu. Než jsem se stačila rozkoukat, všiml si mě.

Kolem mě právě prošel Jason, že si jde sednout a mezitím co procházel, ten neuvěřitelně krásný a záhadný kluk prostě zmizel. Šla jsem tím směrem, kde byl, ale nikde nikdo. Nešlo mi to do hlavy, ale jeho krása, rychlost, zjev, držení těla… napovídalo mi to, že to nebyl obyčejný člověk.

Mezitím mě vyrazila hledat mamka. Nahodila jsem úsměv a jako že nic jsem šla za Jasonem. Ten srab se zrovna schovával za Andy sedící na žíněnce.
Podrž mi ho.

Promiň, ale přece bys nechtěla, aby už nikdy nechtěl tancovat. Jen jsem si povzdechla a přisedla si vedle Andy.

Po chvilce se k nám vydali i mamka s taťkou. Taťka požádal Andy o další tanec a mamka poprosila Jasona. Ze začátku celkem odporoval, ale nakonec ho dokopala k dalšímu tanci. Zůstala jsem tam sama. Ach jo.

Sledovala jsem, jak Andy trochu nejistě šla s tátou tančit a předtím mi věnovala ještě jeden pohled. Usmála jsem se na ni a začala hledat kabelku. Došlo mi, že tu nikde není. Sakra, kde jsem ji mohla nechat?

„Hledáš tohle?“ ozval se mi u ucha ten nejkrásnější klučičí hlas.

Rychle jsem se otočila. Za mnou stál on. Ten nádherný, ten úžasný kluk, co jsem ho viděla stát v rohu tělocvičny. Z blízka byl ještě hezčí. A v ruce držel moji kabelku.

„Ou… díky, díky moc. Jo hledám,“ řekla jsem a zčervenala. Usmál se.

„Zatančila by sis se mnou, prosím?“

„Ráda.“ Usmála jsem se a přijala jeho rámě. Začali jsme tančit do rytmu a on byl skvělý tanečník.

Začala nová písnička a Andy po mně koukla. Všimla si, že už nesedím v koutě, ale že tancuji. Usmála se na mě. Písnička pomalu končila a já se chtěla toho neznámého kluka zeptat, jak se jmenuje, když mi Andy poslala myšlenku. Janee, něco se asi stalo. Máme počkat před školou.

Ale…

Já vím, ale znáš taťku.

„Promiň, ale už musím,“ řekla jsem, vymanila se mu z náručí a běžela za Andy. Popadly jsme své věci a vydaly se před školu. Přísahala bych, že když jsem odcházela, slyšela jsem toho kluka ještě říkat - jako Popelka.

Pak jsem koukla na Andy. Něco ji očividně trápilo. A to vážně hodně moc. Vím, že doma mi to řekne, ostatně já s ní také potřebuji mluvit.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Čarodějky II - 3. kapitola: