Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cambiare la vita 2. kapitola

06.03.2010 (21:00) • toffee123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1163×

2. kapitola – Stěhování

Měla jsem nádherný sen. Zdálo se mi o Edwardovi. To je Alicin bratr. Nikdy jsem ho osobně neviděla, ale od Alice mám spoustu fotografií jí a celé rodiny. Jsem do něj platonicky zamilovaná už od první chvíle, kdy jsem ho viděla na té fotografii. Ale to nikdo neví.

,,Bellóóóó! Vstávej dnes se konečně stěhujeme!“ křičí na celý barák Emmett.

Jak jinak. Někdy se divím, že ten barák ještě nezbořil. Najednou Emmett rozrazil dveře a vřítil se i s Jasperem ke mě do pokoje, každý s jedním kýblem plným vody. Než jsem stihla nějak zareagovat měla jsem oba obsahy kýblů na sobě.

,,Vy pitomečci pitomý! Co to zas děláte!!!“ křičela jsem na ně.

Oba v tu ránu padli na zem a smáli se na celý barák. Tak tohle jim nedaruju. Okamžitě jsem vyletěla do koupelny, kde jsem napustila jeden kýbl až po okraj a mazala jsem zpět do pokoje, kde se stále oba váleli po zemi. Jenže to bych nebyla já, aby se nic nestalo. V okamžiku, kdy jsem vcházela do pokoje jsem zakopla o práh u dveří. A už to bylo jako ve zpomaleném filmu. Já letěla vzduchem a kýbl také. Kýbl spadl na zem a voda vystříkla po celém pokoji.

Do pokoje se vřítila mamka a když nás tři viděla, jak tam ležíme vedle sebe na zemi a celý mokří, tak to nevydržela a začala se smát. Já pomalu otočila hlavu a viděla tu scénu. Emmett s Jasperem leželi na zemi a na obličeji překvapený a trošku vyděšený výrazy. V tu ránu jsem se začala smát také. Po chvíli se ke mně přidali i kluci, kteří se už vzpamatovali z počátečního šoku. Tak to se mi zas něco povedlo.

,,Ségra ty jsi opravdu talent. My tě nemít doma, tak se tu unudíme k smrti,“ dostával ze sebe Emmett mezi dalšími záchvaty smíchu a Jasper jen horlivě přikyvoval, protože nebyl schopný slova. Já jako vždy zrudla a radši se šla do koupelny dát dohromady.

Věci už jsem měla zabalený, takže jsem měla dost času. Nevěděla jsem co mám dělat, tak jsem zapnula notebook a kontrolovala si příchozí poštu. Samozřejmě tam byl email od Alice, tak jsem se okamžitě dala do čtení.

Ahojky Bells,

omlouvám se, že jsem ti včera už nenapsala, ale byla jsem na nákupech s Rose. No vždyť mě znáš. Nějak jsem zapomněla na čas a tak jsme se domů dostaly už dost pozdě. Měla jsi to vidět zrovna měli výprodej a to je něco pro moje očička a především kreditku. Hahaha. Je mi jasný, že se teď směješ. Rose ze mě byla trošku na prášky, ale ani ta její hrozná nálada mi tu mojí nakupovací náladu nezkazila.

Už se těším až se uvidíme a půjdeme nakupovatt. Bude se ti to líbit, uvidíš. Už to mám vše perfektně naplánovaný, takže žádný výmluvy. Hrozně se mi stýská a těším se na tebe. Pozdravuj všechny doma. Papa

S láskou tvoje Alice

P.S.: Mám pro tebe velký překvápko, ale to až se uvidíme.

Jak já tu holku miluju. Je pro mě jako sestra, kterou bohužel nemám. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je nejvyšší čas připravit se na cestu.

Seběhla jsem schody a tam už všichni čekali.

,,Á naše urozenost se taky uráčila sejít k nám dolů, nebohým služebníčkům…“ Emmettovy cukaly koutky, takže jsem věděla, že je to legrace. Ale maminka bohužel nic nepochopila.

,,Emmette! Mohl by jsi se laskavě chovat ke své sestře slušně? Nechápu proč…“ dál už se maminka nedostala, protože jsme všichni vybuchli smíchy.

A tak jsme se v dobré náladě vydali na letiště. Cesta ubíhala celkem rychle a tak jsme najednou stáli v letištní hale a přišla ta nepříjemná chvilka loučení. Mamka měla co dělat, aby udržela slzy v očích, ale přesto jí jedna malá slzička ukápla. To už jsem nevydržela a pevně jí objala. Ani bratři nebyli k téhle scénce hluší ani slepí a tak nás objímali taky. Kolemjdoucí, kteří šli okolo jen kroutili hlavou. Asi to muselo vypadat opravdu divně. Jen změť rukou a nohou. Jediný kdo opravdu v té hromadě vyčníval, byl jako vždy Emmett, který nás držel všechny. Poté co jsme vymotali ruce a nohy si mamka odkašlala a spustila:

,,Takže děti, chovejte se slušně. Tatínka poslouchejte nebo řekne, že jsem vás špatně vychovala. A vy dva,“ ukázala na Emmetta a Jaspera ,,se koukejte starat o Bellu. Znáte jí, dokáže zakopnout i o vlastní nohy a dostane se vždy do nějaké průšvihu. Takže běda Vám jestli jí neohlídáte. A hned jakmile dorazíte k tátovi se mi ozvěte. Já budu čekat na telefonu dokud nezavoláte. Jasný!“ skončila svůj proslov a my si stoupli do pozoru a s hlasitým ,,Rozkaz pane generále“ jsme se vydali do letadla.

V letadle jsme se dost nasmáli. Teda spíš kluci se bavili na můj účet. To víte jsem opravdu magnet na průšvihy. Takže když jsme se tlačily na svá místa, já samozřejmě několikrát zakopla a jednou dokonce skončila nějakýmu dědovi na klíně. S rychlým ,, Pardon“ jsem se zvedla a rudá až u prstů na nohou jsem zapadla na místo. Kluci z toho měli druhý Vánoce. Po nějaké době, jsem se už taky smála. Takže let proběhl celkem v klidu.

Na letišti už na nás čekal táta. Bylo vidět, že je trošku nervózní. Přešlapoval z nohy na nohu a pořád se rozhlížel po hale. Když nás konečně spatřil rozeběhl se k nám a já jen zírala. Okamžitě nás začal objímat a líbat na tváře, jako by jsme se neviděli sto let a ne jen rok. Když  konečně skončilo to bouřlivé přivítání, tak jsme se vydali k autu.

,,Supééér, tati ty víš jak nám udělat radost!!!“ křičeli Emmett s Jasperem jednohlasně, když viděli čím pro nás táta přijel.

Bylo to totiž jeho policejní auto. Oba se hned hlásili že budou sedět vzadu. Já jen zakroutila hlavou a přemýšlela o tom, kde se stala chyba. Vždyť ty dva už jsou plnoletí a měli by se podle toho chovat. Hold jsem z nás opět ta nejrozumnější já. Asi zamrzli někde v pubertě.

Cesta probíhala ve veselém duchu. Jak taky jinak, když máte u sebe Emmetta. Neustále s tátou vtipkoval a já opět nevěřila vlastním očím a uším. On totiž táta nikdy nebyl nijak zvlášť velký mluvka a už vůbec ne srandista. Asi měl opravdu velkou radost z toho, že u něj budeme žít. A já si teprve teď pomalu uvědomila, že se na to taky těším. Měla jsem tátu moc ráda.

Doma jsme byli za hodinu a každý hned šel do svého pokoje si vybalit. Poté jsem šla připravit večeři, protože táta to v kuchyni nikdy moc nezvládal. Udělala jsem nám menší slavnostní večeři na přivítanou. Když jsem všechny svolala k večeři a chlapi usedli ke stolu, nastala další příjemně strávená chvíle. Po večeři šel Emmett s tátou koukat na fotbal a Jasper mi šel pomoct s nádobím. Další šok pro mě.

Nevydržela jsem to a zeptala se ho. ,,Jaspere, co zase na mě vymýšlíte? To není normální, aby jsi mi sám od sebe šel pomáhat.“

Jasper se na mě podíval a naprosto upřímně mi odpověděl. ,,Víš Bello, poslední dobou mám takové zvláštní pocity. Vím, že to bude znít divně, ale strašně mě k tobě něco táhne. Je to jako magnet. Z tebe dnes vyzařuje taková vyrovnanost a pohoda. Nemůžu si pomoct. Je mi s tebou strašně fajn. Asi si myslíš, že jsem cvok co?“

Chvíli jsem nad tím co mi řek přemýšlela a nakonec mu po pravdě odpověděla. ,,Nemyslím si, že jsi cvok. Já se vážně cítím spokojeně a jsem ráda, že to prožíváš se mnou. Vždyť jsi můj bratr. Mám tě ráda a vážně děkuji, že jsi mi to řekl.“

Jasper se na mě usmál a potom mě objal. Mám ho vážně ráda. S ním se dá alespoň normálně povídat na rozdíl od Emmetta. Ale i přes to je mám moc ráda oba.

Poté, co jsme vše uklidili jsem odešla k sobě do pokoje užít si trochu toho klidu. Přeci jen tři chlapi v baráku je dost. Pustila jsem si své oblíbené CD a začala jsem si dovybalovat zbytek věcí. Když už jsem si vše uklidila vzpomněla jsem si na mamku, že jí musím zavolat. A tak jsem vytáhla mobil a vytočila číslo našeho bývalého domova. Mamka to vzala hned po druhém zazvonění.

,,Bello, jaktože voláš až teď? Stalo se něco? Jste v pořádku?“ vychrlila na mě mamka hromadu otázek.

Musela jsem se usmát. Celá mamka, okamžitě si myslí, že se něco děje. Tak jsem se dala do vysvětlování:

,,Uklidni se mami, jsme v pořádku. K tátovi jsme dorazili už před pár hodinami. Ale znáš to, vybalování, vítání, večeře. No a až teď jsem se dostala k telefonu. Promiň.“

Bylo slyšet, jak si mamka oddychla. Ještě chvíli jsme si povídali a já jí musela slíbit, že jí budeme pravidelně volat. Když jsme domluvili, rozhodla jsem se, že ještě odepíšu Alice na její email a tak jsem se do toho dala.

Ahojky Alice,

tak už jsme tady ve Forks. Není to s tátou tak hrozný, jak jsem se obávala. Je s ním dokonce větší legrace, než si kdy pamatuji. Zatím jsem se tu nestihla ještě rozkoukat, takže předem hlásím, že obchody jsem tady ještě žádné neprošla. Hahaha to jsem tě překvapila, že? Strašně se mi po tobě stýská a už se těším až se uvidíme. Kdy to vlastně bude? Ani jsi mi to nenapsala. Doufám, že co nejdříve. Musím ti toho tolik vyprávět. Tak se zatím měj hezky a krásně se vyspi.

S láskou Tvoje Bella

Stiskla jsem odeslat, vypnula počítač a rozhodla jsem se, že si půjdu dát dlouhou sprchu. Po horké sprše jsem byla příjemně ospalá, takže jsem šla dát dolů dobrou noc a šla spát. Ještě chvíli jsem přemýšlela o nové škole. Jaké to asi bude? Najdeme si tu nějaké kamarády? Emm a Jazz určitě. Ti s tím nikdy neměli problém. Ale co já? Uvidíme. Pak už jsem se ponořila do říše snů.

Autor: toffee123 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Cambiare la vita 2. kapitola: