Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Call with me - 4. kapitola

25.03.2011 (07:45) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1898×

Rodokmen!

„A co třeba pusu na dobrou noc?“ zeptal se. Zasekla jsem se uprostřed kroku, srdce vynechalo několik úderů a v břiše jsem cítila hejno blanitých křídel, které zmizely v okamžiku, kdy se mi stáhl žaludek - což se mi stává v Deanově přítomnosti až moc často. Dokončila jsem krok a pomalu se otočila směrem k němu. Stál těsně pod schody, pokřiveně se usmíval a ruce měl ledabyle zastrčené v kapsách. Vítr si pohrával v jeho oříškových vlasech a já se nezmohla na slovo.

„Ehm… no…“ koktala jsem. „Možná jsem na to až moc střízlivá, ale,“ odpovídala jsem mu a sešla o pár kroků níž, „asi to necháme na jindy,“ dokončila jsem větu a hlavou pokývla k Aidenovi, který běžel směrem k nám. Dean se zamračil a otočil se k němu. Aiden stál kousek za ním a vydýchával se.

„Ne… nechala sis u mě mo… mobil,“ říkal zadýchaně a podával mi telefon.

„Díky,“ odpověděla jsem mu a převzala si telefon. „Dobrou.“

Omluvně jsem se usmála na Deana a zmizela v domě. Ještě než jsem zalehla do postele, přišla mi esemeska, ve které stálo: V půl desáté u kamene.

* * *

Uprostřed spánku mi někdo začal lomcovat s ramenem. Leknutím jsem sebou trhla a otevřela oči. Nade mnou se skláněla Julie.

„Kes, jedeme nakupovat a máma s tátou chtějí vědět, jestli něco nepotřebuješ,“ oznámila mi. Zakroutila jsem hlavou na znamení, že nic nepotřebuji. „Také ti vzkazují, že to, že není škola, neznamená, že můžeš chodit domů, kdy chceš a spát celý den,“ dodala. Přikývla jsem a Julie odešla. Pohledem jsem střelila k hodinám, které ukazovaly deset hodin. Dvě vteřiny mi trvalo, než mi všechno došlo.

„Dean!“ vykřikla jsem a sáhla po telefonu. Ten jen probliknul a vypnul se. Sakra, sakra, sakra! Rychle jsem vystřelila do koupelny a za pět minut jsem vyběhla z domu. Studený vzduchy mě pálil v krku a už jsem skoro nemohla, ale u kamene jsem byla deset minut po desáté a nikdo tam nebyl. Naštvaně jsem odkopla kámen, který ležel přede mnou, a snažila se popadnout dech.

Když už jsem mohla normálně dýchat, vydala jsem se domů. Cestou jsem to vzala kolem jejich domu, ale Deanův Rabbit byl pryč. Nikdo jiný s ním nejezdil, takže tam určitě nebyl. Když jsem došla ke Clearwaterovým, zjistila jsem, že mám nabíječku doma, takže jsem zase vyrazila ven. Bylo zvláštní, se tu takhle pohybovat sama. Ben se někam vypravil s Embrym, Aiden někde jezdil a Dean se mnou očividně nemluvil. Jak člověk může mít v jeden den tolik smůly?

Vytáhla jsem klíč od domu zpod třetího kamene vlevo a vešla do prázdného domu. Poslední rok se mi snad nestalo, abych přišla domů a ten byl prázdný. To ticho a prázdnota mi zrovna nebyla moc příjemná, takže jsem jen vběhla k sobě do pokoje, sebrala nabíječku a vyběhla z domu - a předtím pečlivě zamkla a klíč vrátila zpátky.

Zrovna, když jsem uvažovala nad tím, že bych to vzala přes pláž, jsem v dálce viděla Deana.

„Deane!“ zakřičela jsem jeho směrem. Pomalu se otočil, jakoby si nebyl jistý, jestli to chce udělat. Zůstal tam stát, dokud jsem ho nedošla. „Promiň, omlouvám se…“ spustila jsem rovnou.

„Nemusíš se omlouvat za to, že jsi nechtěla přijít,“ odpověděl mi až děsivě klidně, ale viděla jsem, že ruce, které má zastrčené v kapsách džínů, má zatnuté v pěst.

„Já ale chtěla přijít,“ vyjela jsem na něj.

„Ale nepřišla jsi,“ odpověděl tiše. Snesla bych, kdyby na mě začal křičet, dal najevo alespoň nějaké emoce, ale tohle mě ničilo.

„Spala jsem,“ vyštěkla jsem na něj. „V deset mě vzbudila Julie, že jedou na nákup. Neměla jsem ani tušení, kolik je hodin! Chtěla jsem ti napsat, ale mám vybitý mobil, a když jsem doběhla na pláž, nebyls tam!“

„Fajn, ale neříkej, že ti včera nepřišlo vhod to, že přišel Aiden!“ odsekl mi. Udělala jsem k němu tři kroky, stoupla si na špičky a políbila - sice jen letmo, ale přímo na rty.

„Nepřišlo,“ zašeptala jsem, otočila se a odcházela pryč. Když jsem se otočila, chytil mě za ruku. Já mu ji jen - nevědomě - stiskla a vykroutila se mu. Ani jsem se neohlédla a šla pískem. Bylo mi jedno kam, jen jsem chtěla pryč. Ruce jsem si pevně zkřížila na prsou a litovala, že jsem si nevzala bundu - anebo alespoň papírové kapesníky, protože mě v očích začínaly pálit slzy. Když jsem byla asi 50 metrů od místa, kde jsme předtím stáli, slyšela jsem za sebou kroky - nebo spíš běžícího člověka. Měla jsem chuť také se dát do běhu, ale nakonec jsem tohle nutkání překonala.

Než jsem stačila zaregistrovat, že mě doběhl, že stojím a že mě objímá oběma rukama okolo pasu, začal mě líbat. Nejdřív se nerozhodně otřel svými rty o ty mé, ale když jsem mu omotala ruce okolo krku, políbil mě rozhodněji. Moje rty se automaticky rozevřely pod tlakem těch jeho. Přitáhl si mě blíž a já mu prsty zabořila do vlasů. Náš polibek netrval nějak zvlášť dlouho, ale bylo to protkané tolika emocemi, že na tom nezáleželo.

I po tom, co se odtáhl, jsem cítila zvláštní brnění na všech místech, kde se mě dotkl. Už jsem si ani nemyslela, že po takové smůle mě může čekat ještě něco takového. Ale stalo se a já si teď můžu v klidu létat na růžovém obláčku s cedulkou ¸private' někde hodně daleko v Galaxii. Ale za jak dlouho z něj spadnu?

„Choval jsem se jako idiot,“ řekl vážně Dean, ale stále mě objímal.

„Máš pravdu,“ odpověděla jsem mu. Rty se mu roztáhly do širokého úsměvu a čelem se opřel o mé.

„Omlouvám se,“ zašeptal.

„Hmm, už po druhý ses mi za něco omluvil,“ usmála jsem se. Narovnal se a pustil mě.

„Tak teď se ti omlouvám potřetí, protože už musím jít.“

„Taky bych měla vyrazit domů,“ přitakala jsem.

„Hodil bych tě tam, ale ještě něco musím zařídit, takže…“

„Nevadí,“ přerušila jsem ho.

* * *

„Kes, vím, že jsme ti dali volnost, ale bylo by dobré, kdybys nám dávala vědět, kam vlastně chodíš,“ stěžoval si Seth hned, co jsem vlezla do domu.

„Byla jsem si jen pro nabíječku na mobil. Akorát jsem na cestě potkala Deana,“ vysvětlovala jsem.

„To ale nemění nic na tom, že bychom měli vědět, kde se vlastně pohybuješ. Kdy jsi vlastně včera přišla domů?“ vyptávala se Mel.

„Ve dvě, ale Dean s Aidenem mě doprovodili až sem,“ ujistila jsem ji. Jen přikývla a šla dovybalit nákup. Ten rozhovor jsem počítala za ukončený, takže jsem se odebrala do pokoje, který teď sdílím s Julie, která tam hned přiběhla za mnou.

„Kes, ty chodíš s Deanem?“ zeptala se.

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne,“ odpověděla jsem jí.

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Call with me - 4. kapitola: