Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 45. část

wallpaper

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 45. částAwww, ten sen MILUJU a chci, aby se mi fakt zdál! :D Pod slovem ďábel si představte něco jako typického japonského démona se zvrácenými choutkami směřovanými k lidské krvy a rozsypaným orgánům po novém koberci...

12.10.2009 (16:15) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2046×

Když se Lukáš vrátil, nechala jsem je plynule pokračovat v hovoru. Jacob se za ním ještě stavil, během následujících dní několikrát (i když za mnou samozřejmě vícekrát), a i přes jejich dle mého názoru nezáživné téma, auta a spol., se u toho dost nasmáli. Cosi připomínající žárlivost jsem úspěšně překonávala.

Dny pozvolna plynuly. Do kalendáře jsme výsledný text zapsaly a já „předala propisku“ Martině, protože už probíhal druhý týden a ten byl popisovaný z jejího pohledu.

‚Den sedmý, pondělí. Celý den jsme opět strávily v La Push.‘

‚Den osmý, úterý. Máme výročí – týden pobytu v tomto podivném světě.‘

,Den devátý, středa. Stále v La Push, přestává nám to tu vadit. Ale svobodu požadujeme stále!‘

U zápisku desátého dne jsem si ovšem neodpustila připsat poznámku.

‚Den desátý, čtvrtek. Johana oněmocněla, má teplotu, dnes teploměr ukázal 38°C. Johana: Nejsem, je mi dobře!‘

Martina se na mě dívala čím dál neklidněji a nakonec si vyžádala teploměr. Číslo ji vyděsilo – 38°C. Na mě proklatě zvýšená teplota. Vzhledem k tomu, že obvykle jsem měla, i když mi to nikdo nechtěl věřit, okolo 35,5°C, tohle bylo na zalehnutí do postele a minimálně dva, tři dny o čaji se zázvorem, abych to ze sebe dostala. Jenže já se, až na tu občasnou bolest hlavy, vážně cítila v pořádku. Divné.

Jake rozdíl nepoznal, protože sám hřál natolik, že by si všimnul jedině podchlazení výraznějšího než 33,5°C a míň.

S Martinou jsme se shodly, že ona bude zápisky do kalendáře psát v přítomném čase. Alespoň to bude zajímavější. Já se odhodlávala tam popisy svého týdne přepsat, protože jsem se bála, že to popletu, přepíšu se nebo tak něco, a nakonec vynechám to nejdůležitější.

V páteční ráno jsem si musela přiznat, že mám dojem, jako by se Martina o kapku zmenšila. Tu myšlenku jsem s ironickým úšklebkem zahnala. Ale asi se zmenšoval i Lukáš, protože jsem se nezbavila dojmu, že je rozdíl mezi ním a mnou, který byl předtím něco kolem deseti centimetrů, snižuje.

‚Den jedenáctý, pátek. La Push je vlastně docela fajn místo…‘

„No jo, tak já si teplotu změřim ještě jednou,“ protočila jsem panenky. Byla jsem seznámena s tím, že takovou teplotu mít nemůžu, protože bych už snad umírala.

Ozvalo se pípnutí.

„Je mi líto, ale vážně prej mám 39°C… ten teploměr asi fakt nefunguje,“ vrátila jsem jej Adrijevičovi a Martina mi položila ruku na čelo.

„Johy, ty hoříš. Fakt by sis měla jít lehnout,“ prohlásila.

„No tak když jinak nedáš,“ povzdechla jsem si.

‚Den dvanáctý, sobota. Johana má teplotu 39,7°C, je vážně doopravdy nemocná.‘

Něco kolem páté hodiny odpoledne mě začala bolet hlava. Ovšem neodcházelo to jako obvykle, naopak se třeštění zhoršovalo a po hodině se stalo téměř neúnosné.

„Dobrá, asi sem nemocná,“ zaskuhrala jsem, když Martina přišla z obývacího pokoje v přízemí, kde s Lukášem a mladými vlkodlaky snědla večeři. Lukáš se tam ještě zasekl, protože Jacob přemlouval Sama, aby ho mohl zavést k sobě do garáže.

„No vidíš to. Seš fakt tvrdohlavá,“ vytknula mi, „ale neboj, bude Ti líp.“

„No tak to doufám,“ procedila jsem skrz zuby. Měla jsem dojem, že se mi hlava rozskočí. Mnohem horší než obvykle. Mnohem.

Převalila jsem se na bok pohledem do zdi a zavřela oči. Usnout by bylo nejlepší. Ale spánek nepřicházel. Protože jsem trpěla nespavostí běžně, nebylo divu, a ještě za takovéhleho stavu. Vypadalo to beznadějně.

Vzpomněla jsem si na první ráno poté, co u nás v pokoji přespal Lukáš. Odmítla jsem vstát, dokud byl Lukáš ve stejné místnosti a bdělý, takže jsem počkala, než odešel za Polákem požádat o snídani. Asi měl chudák hodně hlad.

Myšlenka byla přerušena. Zčernalo se mi před očima a upadla jsem do čehosi jako neúmyslného a nepříjemného spánku plného nočních můr.

***

„Krev!“

„Krev, krev…“

„Všude poteče…“

„Všude poteče sladká, nádherná krev!!“ ozval se děsivý jekot a šílený smích.

„Nesmíš! Nesmíš nikomu ublížit! Krev patří jejímu majiteli, ne Tobě!“ namítl hlas druhý. Zněl příjemněji.

„Ne, ne, proč s omezovat?“ hlas ďábelský zněl naopak úlisně a podlézavě, trochu samolibě a hlavně podmanivě. „Krev patří NÁM!“

„Nedělej to!!“

„Pročpak ne? My chceme krev, že ano? Mám pravdu, Johano?“ ďábel se otočil přímo ke mně a vypadal najednou neuvěřitelně sympaticky. Temná, zvrácená bytost bez špetky soucitu.

„Naše? My si… krev můžeme vzít?“ zašeptala jsem.

„Jistě!“ ďábel se znovu zasmál, „Čeká jen na nás. Slyšíš, jak hezky šumí?“ Ladným pohybem ukázal do tmy okolo a já nastražila uši. Vážně jsem slyšela krev protékající něčími žilami?!

„Nedělej to!“ zaprosil anděl, teď zněl žalostně.

„Ale já chci… chci krev,“ namítla jsem a v očích se mi objevilo šílenství totožné s ďáblovým. „Chci ublížit.“

„Ublížit…“

„Zní to lákavě, že?“

„Ne!!“

„Ale ano…“

„Ublížíme?“

„Poteče krev!“ zavřískal ďábel šťastně.

„Ano. Poteče,“ temně jsem pronesla a pak jsem se šíleně rozesmála.

***

Probudila jsem se s výkřikem. Ta Johana ve snu jsem nemohla být já. Byla jak… jak posedlá zlým duchem, prostě cokoliv, jen ne já. Nesměla se mnou mít nic společného, tohle se ve mně nesmělo skrývat!!

Z krátkého zoufalství jsem se rozvzlykala; v tu chvíli už mě objímaly ochranitelské paže a do ucha mi Jake šeptal něco o klidu a že je všechno v pořádku. Probrala jsem se, konečně úplně, do reality – hodiny ukazovaly půl desáté. Martina seděla na gauči vedle Lukáše a neklidně otáčela prstýnkem na pravé ruce, Lukáš se taktně díval jiným směrem.

„Only nightmare,“ /Jen noční můra./ vykoktala jsem, když jsem si uvědomila, že nikdo kromě mě neví, proč jsem tak „vyváděla“.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 45. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře