Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 34. část

11.08.2009 (20:30) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2321×

Opatrně jsem zaťukala na dveře. Nechtěla jsem se s Emily setkat, nechtěla jsem vidět na vlastní oči, jak nebezpeční můžou vlkodlaci být, ale... nedalo se jinak. Dveře mi otevřela a okamžitě se vlídně usmála. Asi jí tedy došlo, kdo jsem, a počítala se mnou. Pohybem ruky mě pozvala dovnitř. Takže naše podřadná anglina je taky proslulá, pomyslela jsem si.

„Go there,“ /Jdi tam./ znovu se usmála a, když mě dovedla po schodech, ukázala na dveře pokoje. Snažila jsem se o dvě věci – nevnímat, co je okolo, a nedívat se na Emily.

„Thank you so much,“ /Děkuji mockrát./ pokusila jsem se úsměv oplatit a vešla jsem do malé útulné místnosti, kde byly dvě postele, jedno okno a pod ním malý stolek. Sundala jsem si boty a mikinu, brýle odložila na stůl, lehla si a téměř okamžitě usnula. Jen mi ještě hlavou proběhla myšlenka, kterou jsem v tu ránu zapomněla – kde jsem asi nechala batoh.

***

Když jsem se ráno probudila, uvědomila jsem si několik věcí naráz – Martina ležela na vedlejší posteli, já byla šíleně rozcuchaná a akutně jsem si potřebovala převléct alespoň tričko, neměla jsem aktovku a už bylo světlo.

„Marťo?“ zamumlala jsem. Převalila se na druhý bok a nevšímala si mě.

„Martino,“ řekla jsem znovu, tentokrát hlasitěji. To už ji donutilo otevřít oči, ale vstávat se jí ještě očividně nechtělo. Něco nesrozumitelného prohlásila a dlouze zívla.

„Hmm,“ byla moje jediná reakce.

„Kolik je?“ zeptala se. Pokrčila jsem rameny, i když to bylo v leže těžko proveditelné.

„Kde sme?“ vymyslela si další otázku.

„U Sama.“

„Cože?? Jak sme se sem dostaly?“ vyhrkla.

„Já přišla, Ty nevim,“ odtušila jsem. Zvedla se, posadila na posteli a svěsila nohy na zem. Zamyšleně pozorovala podlahu, když se ve dveřích objevila Jacobova hlava.

„Good morning,“ /Dobré ráno./ zakřenil se a zase zmizel. Já se mezitím stačila naprosto celá skrýt pod peřinou. Neměla jsem v plánu vůbec někdy vstát. Přehrála jsem si celé dva dny – před školou, ve Forks, Angela, Eric, Mike, Cullenovi, cesta k hranici, zborcení plánů, k Cullenům domů, seznámení s celou famílií, Culleni se naučili česky, Martinino škádlení s Emmettem, noc bez spánku, pro Martinu s ním, přemluvení k propuštění do La Push, cesta autem, překročení hranice, spatření prvních domků, vlkodlaci, Polák Áďa, Jacob, porada, Marťa k moři, táborák, k Samově domu, usnutí... a probuzení. Byla jsem si naprosto jistá, že více akce jsem za pouhé dva dny ještě nikdy nezažila. Tolik splněných snů, zážitků a neuvěřitelných věcí...

„Pudu do lesa,“ nadhodila Martina, mezitímž si nazula boty. Neobtěžovala jsem se s reagováním.

„Ty nepůjdeš?“ napadlo ji.

„Ne.“

„Tak... ahoj,“ pokrčila rameny a opustila místnost. Zachumlala jsem se do peřiny ještě víc. Z neznámého důvodu se mi chtělo se rozbrečet. Vůbec jsem si nedokázala vážit toho, kde jsem, natož abych si to ještě užívala. Byla jsem příšerná.

Jo, jo, sem příšerná, sem strašná, sem příšerná, sem strašná, sem hrozná, sem příšerná, sem ... uááááá!!

V tento okamžik by stálo za to podívat se i jinam, neomezovat se na můj omezující pohled na svět, a všimnout si, že Martina zašla poměrně hluboko do lesa, kde se posadila na kámen a soustředěně zírala na pařez před sebou. Ale protože ji někdo musel hlídat, kus od ní postával Jared a sledoval ji – o čemž samozřejmě nevěděla.

Polák si Jareda všimnul, ten mu řekl, kde Marťu najde, a zašel za ní. Trochu se ho lekla.

„Ahoj,“ pozdravil Adrijevič a přisedl si na vedlejší kámen.

„Nazdar,“ zareagovala, „jak sem se dostala do Samova domu?“

„Bylas tam donesena,“ s klidem odpověděl.

„Kým? Sethem??“ vypadlo z ní. Seth si totiž přesedl mezi Jacoba a Martinu, když jsem odešla.

„Ne, tomu jsi jen usnula na rameni,“ pousmál se.

„Já?? Sethovi?? Na rameni,“ pomalu pronesla a rozostřil se jí pohled, jak to zjištění pomalu vstřebávala. Moc se jí to nedařilo.

„A kdo mě teda přinesl?“ poznamenala po chvíli.

„Embry.“

„Aha.“

Následovalo pár okamžiků ticha. Před tím, než Áďa přišel, měla Martina asi sedm a půl minuty klid, ale teď chtěla ještě chvilku – takže vstala a loudavě zamířila zpátky. Polák šel taktně jinudy a rychleji, aby jí onen klid poskytl.

Marťa začala uvažovat, jestli sama vstanu nebo ne – a pravdivě došla k závěru, že asi teda ne, no. Tudíž zamířila zpátky do místa, kde jsme přespaly.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi! - 34. část: