Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! - 26. část


C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! - 26. částProtože mě slecinka pobídla, napsala jsem hned ještě kus. Snad se bude líbit. Konečně jsem se dostala k části, co mě fakt bude bavit psát :).

„Skvělý," usmála jsem se.

„Ne, nebudem se ptát na Jacoba!" vyhrkla Marťa a pak zčervenala - přeřek. Zase.

„What?!" /Cože?!/ zopakoval Paul, teď už výhružněji.

Viděla jsem, jak ho druhý mladík uklidňuje. Vypadal o něco starší a rozumnější. Byli ale přeci jen moc daleko, abych jeho šepot slyšela, a stejně bych asi nerozuměla.

„Že bychom zase šly?" nadhodila Martina a tak jsem jen pokrčila rameny a následovala ji dál do zalidněnější části. Jenže trojice se odlepila od zdi a šla za námi.

„Co s náma udělaj?" mumlala si spolužačka a rázovala zase o něco rychleji. Bála se jich? Já se přizpůsobovala její rychlosti, neměla jsem potřebu před nimi utíkat.

Došly jsme na jakési návesí, kde bylo o něco víc lidí, respektive pár zamilovaných párů, pár řidičů aut, jedna skupinka vytlemených holek a dvě starší paní debatující na lavičce. Vypadalo to, podle výrazů a typických pozicí, že si navzájem stěžují na vnoučata a nebo něco podobného.

Ohlédla jsem se, takovým tím způsobem, že si prohlížím celé okolí. Jared pohledem probodával nedaleký dům, Sam držel Paula za rameno a přeměřoval si nás, asi odhadoval, zda jsme jen nějaké puberťačky, a nebo zda hrozí nebezpečí, a Paul se tvářil, že by z nás klidně vymlátil duši. Proč ne?

Hlavou mi probleskl nápad, Edík by ho jistě zamítnul, ale ten tam naštěstí nebyl. Došla jsem k jedné paní, co stála opodál. Bylo mi jedno, že to je sebevražedné. No, to bylo vlastně spíš plus.

„Excuse me, do you know Jacob Black?" /Promiňte, znáte Jacoba Blacka?/ usmála jsem se.

„Yes, why?" /Ano, proč?/ povytáhla obočí.

„Great! Do you know where is he now? And... my English is really bad, sorry." /Skvěle! Víte, kde je nyní? A... moje angličtina je skutečně špatná, omlouvám se./

„Ty vole, co blbneš?" přichomítla se Marťa.

„Klid," ušklíbla jsem se a otočila se zpátky k paní.

„I think there," /Myslím, že tam./ mávla rukou vzduchem. Vypadalo to, že ukazuje na druhý konec vesnice a ještě dál.

„Thank you very much," /Děkuji moc./ usmála jsem se znovu. Mrkla jsem po mladících a se slovem „Bye." /Nashledanou./ zahnula do ulice, která daným směrem vedla. Martina šla za mnou a vypadala o dost nervózněji, protože trojice nás ‚nenápadně' následovala.

„Na co myslíš?" nadhodila jsem.

„Snažim se nemyslet na vlky, takže na Aleca," zamumlala a uhnula pohledem.

„Jasně." Připadala jsem si neuvěřitelně klidně. Byla to stresová situace a na začátku jsem byla tím zaraženým a nejistým já, ale teď mě vyhlídka komplikací dodala optimismus a naprostou vyrovnanost.

„Hey, girls?" /Hej, holky?/ ozvalo se za námi. Netrhla jsem sebou, kdežto Marťa ano.

„Hmm?" otočila jsem se. Promluvil, samozřejmě, Sam.

„What do you know about us?" /Co o nás víte?/

„I'm sorry, but we almost don't speak English," /Promiňtě, ale téměř neumíme anglicky./ spolu se štěněčíma očima jsem se zatvářila omluvně.

„It's really bad," /To je skutečně špatné./ zavrčel Paul, „how is possible you know our names?" /Jak je možné, že znáte naše jména?/

„Eeh, what?" /Eeh, cože?/ zmateně se na ně Martina podívala. Mluvili hodně rychle ale stejně jsem tipovala, že ví, co říkají.

„Oh my..." /Ó můj.../ zamumlal pro sebe Jared, bohužel jsem neslyšela, co si přivlastňuje on. Hodně lidí si přivlastňovalo Boha, jeden kamarád říkal ‚oh my nothing', což jsem považovala za nejlepší, někdo - já - si přivlastňoval Jacoba... bylo to různé.

„So bye," /Tak nashle./ vyhrkla Martina, otočila se od nich a rychle zamířila předepsaným směrem. Pokrčila jsem rameny, řekla jim „See you later." /Uvidíme se později./ a následovala ji.

„Cvoku!" zasyčela na mě, když jsme je nechaly asi třicet metrů od nás.

„Vím," potvrdila jsem a zase jsem pocítila chuť se zasmát. Roztrhána vlkodlakem není špatná smrt, připoměla jsem si.

„Sebevrahu! Šílenče!" pokračovala v označeních.

„Vim, sem a sem na to hrdá," povzdechla jsem si. Byla hodně vystresovaná, chudák. Holt asi ještě měla pud sebezáchovy.

„Promiň," zamumlala po chvíli, když se trochu uklidnila.

„V pohodě," zasmála jsem se. Znovu. Asi ve mně převládlo šílenství.

„Kam asi šli?" napadlo ji najednou.

„Snad ne napřed, že by si na nás u Jakea počkali."

„Snad..."

Šly jsme dál, domy zase začaly řídnout.  A potom nás něco zarazilo, obě - mladíci na nás čekali, ale nebyli sami. U nich stál nějaký jiný mladík, měl docela světlou kůži a usmíval se.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek C-C… C… C… C-C… C-Cullenovi!! - 26. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!