Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bylo nebylo...?! 2 9. kapitola

25.01.2010 (21:15) • Karcza • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1678×

kapitola devátá :Návštěva

EDWARD

„Máme společnost, cestou z práce jsem zachytil pach neznámého upíra.“ Oznámil nám bez obalu.

„Cože?“ zeptala se Rose. Carlisle po ní loupl pohledem. „Teď jsem to Rose řekl, nedělej, že jsi mi nerozuměla!“

Tohle bylo vážné, Carlisle takový nepříjemný nebývá, mívá s naší barbie více trpělivosti.

„Já tady taky vůbec nemusím být.“ Naštvaně začala vykřikovat.

„Ne to nemusíš, nikoho tu nedržím.“ Teď jsem kulil oči i já, táta bývá většinou větší kliďas.

„Carlisle no tak…“ Esme se ho snažila aspoň trochu uklidnit.

„Dobře já půjdu Emmette ?“ Rose byla vážně naštvaná a Emmett nervózně krčil rameny.

„Rose počkej omlouvám se ti…“  Carl potichu promluvil, „nevím co se to se mnou děje já… prosím neodcházejte.“

Otočil se a odešel.

„Edwarde, prosím řekni všem, ať jsou opatrní. Mám strach, že to bude někdo kvůli Belle. Nechci o ní přijít, je to přeci má prvorozená a mám ji rád, po takové dlouhé době jsem… ty jediný mě dokážeš pochopit… výčitky, já jsem ji tam nechal… prostě jim řekni ať si dávají pozor.“ Carlisleovy zmatené myšlenky mě provázely cestou do mého pokoje.

BELLA

Takovýhle výstup bych v téhle rodině nikdy nečekala. Bylo toho na mě moc. Šla jsem se převléknout. Dostala jsem chuť si vzít sukni a návleky.  No jo byla jsem kočka.

Ve škole se zase dělo houby. Edward dělal ze sebe chytrého a já si čmárala po lavici. Ještě chvíli a bude ze mě nový Da Vinci. Já měla na kreslení talent… teda od té doby co jsem byla upír. Na obědě jsme se sešli se zbytkem rodiny, Rose byla ještě trochu uražená, ale dalo se to přežít.

„Zjistili jste něco?“ zeptal se Edward. „Co čeká, že upír přijde do školy a řekne tak tady mě máte miláčci a teď si půjdeme hrát ?!" Ještě štěstí, že mi nemůže číst myšlenky, to by bylo hádek…

„Nic, vůbec nic Carlisle se neozval, takže asi taky nic…“ Odpověděl mu Jasper.

Nechápu proč to všichni tak hrotí vždyť to může být jen nějaký nomád, který je jen zvědavý…

Nebyla jsem tak daleko od pravdy, náš neznámý upír se ukázal záhy přesněji řečeno o mé poslední hodině.  Koukala jsem do sešitu a přemýšlela o nesmrtelnosti upíra, když mi přišla sms zpráva.

„Ahoj zlato.“ Kdo to asi může být, číslo jsem neznala tak jsem odepsala, třeba bude aspoň nějaká zábava.

„Ahoj brouku, co chceš?“

„Tebe…“ Zajímavé.

„Vážně?  A kdo vůbec jsi?“ Byla jsem zvědavá, jak hlavně získal moje číslo, pokud je to jen hloupý Emmettův vtip, tak dostane na čumu.

„Tvůj přítel, půjdeš se mnou na rande?“

„Dobrá, kde se potkáme?“ Ne, že bych měla v úmyslu někam chodit… no možná…

„Před školou.“ Jak originální…

„Jak tě poznám?“

„Podívej se z okna.“

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se z okna. Stál tam v celé svojí kráse s širokým úsměvem ve tváři –Jacob. Nemohla jsem popadnout dech, neviděla jsem ho už takovou dobu. Automaticky jsem zvedla ruku.

„Co si přejete Isabello?“

„Pane profesore, prosím není mi dobře, raději bych jela domů. Nasadila jsem zmučený obličej a upřeně se na něj zadívala.

„Dobrá, ehm vážně nevypadáte dobře, Edwarde doprovoďte prosím Isabellu domů, ať se jí nic nestane.“ Super Edwarda budu mít za zadkem…

Pomalu jsem se ploužila ze třídy s Edwardem v závěsu.

„Co se děje?“ zeptal se uraženě, zatímco jsem rychlým krokem běžela před školu. Edward se zhluboka nadechl. „Upír?!“

Rozhlížela jsem se kolem a pak ho konečně uviděla. Jacob se líně opíral o černého mustanga a díval se na mě vševědoucným pohledem, už jsem to nevydržela a běžela mu naproti. Přímo jsem na něj skočila nohy jsem mu obmotala okolo pasu a začala jsem ho nadšeně líbat. Celé parkoviště ztichlo- byli v šoku. Někde v koutku mozku jsem slyšela jak Ed zavrčel nesouhlasem. Začalo zvonit, ale my jsme nic nevnímali. Jen jsme tam stáli a líbali se a objímali… a muselo to vypadat opravdu divně…

„Chyběl jsi mi, víš to? Proč ti to tentokrát trvalo tak dlouho?“

„Později.“ Dobrá, ale tohle mu jen tak neprojde hošánkovi. Přesto jsem, ale byla ráda, že byl zpátky.

„Pojď, někoho ti představím.“

EDWARD

„Cože, Bella a ten… ten… ten nafoukanej upír, oni se znají.“  Dobře tohle byla opravdu trapná otázka, kdyby se neznali tak na sobě určitě nejsou nalepení jako žvýkačky, právě bylo uraženo moje ego. Vadilo mi to, ne nemělo by mi to vadit! Pomalu se ke mně přibližoval zbytek rodiny, všichni měli ve tváři vepsané otazníky a bombardovali mě otázkami ve svých myšlenkách, teda až na Rose, ta jediná si myslela něco jiného, doslova cituju:  Hmm docela kořen, kdyby tady nebyl Emmett, tak bych si dal říct, možná bych ho mohla trochu vyprovokovat, Bella se to nemusí dozvědět.“ Nasadila úsměv královny krásy a pevným krokem jim vyšla vstříc.

„Ahoj Rose, tohle je Jacob, můj dávný přítel.“

„Ahoj Jacobe.“

„A tohle je zbytek, Emmett, Alice Jasper a Edward…“ Pak nastala ta trapná minuta ticha. propaloval jsem toho cizáka pohledem alá co se sem sereš, ale on se jen usmíval jako měsíček na hnojia zvědavě si prohlížel mojí rodinu?! Bella se tvářila jako by vyhrála milion, vážně k naštvání.

„Esme a Carlislea poznáš později, Carl měl strach, že to bude nějakej sadomasochistickém upír, tak se aspoň uklidní. Možná by mu měl někdo zavolat, co myslíš Edwarde?" Bella na mě házela pohled typu běž mu zavolat a neruš.

„Carl ? Tvůj stvořitel?" zeptal se mě Jake.

„No jo, přesně ten.“

,,Řekněte doma, že si potřebuju s Jakem promluvit, o samotě. Vrátíme se ještě dnes, snad, kdo ví..." Tak tímhle mě dostala, otočili se nastoupili do Mustanga a byla pryč.

,,Brácha to chce klid, však oni se vrátí." Alice se mě snažila chabě uklidnit, problém byl akorát v jednom slově "oni".

Autor: Karcza (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bylo nebylo...?! 2 9. kapitola: