Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bratříčku, ty žiješ? - 5. kapitola

worvdanikkuba


Bratříčku, ty žiješ? - 5. kapitolaPo dlouhé době jste se konečně dočkali. Je mi líto, že jsem vás zase nechala tak dlouho čekat, ale času opravdu moc nebylo... Tedy, řeknu vám, že mi tahle kapitolka dala pořádně zabrat a já doufám, že to oceníte. Krásné čtení, Vaše Lelientunka

5. kapitola - Tohle se nemělo stát

 

Šok. Tak by se dalo vyjádřit, co jsem cítila. Felix mě miluje? Chce si mě vzít? Ne. Ne. NE! To nemůže být pravda, prostě nemůže. Já myslela, že to cítí stejně jako já. Že čeká jen na pravou lásku. A on si myslí, že už ji našel. Myslí si, že jsem to já??? Ale já to být nemůžu, já ho nemiluji. Mám ho ráda, ale láska to není. Ale mám ho ráda dost na to, abych mu přála štěstí po boku milované osoby. Co mám dělat?

„Felixi,“ zašeptala jsem, ale nevěděla, jak pokračovat. Říct ano, či ne. Když řeknu ne, Felix bude zklamaný a já mu nechci způsobovat bolest. Když řeknu ano, bude Felix nadšený. Bude chtít určitě svatbu co nejdříve. Zařídí ji nádhernou a bude mě na sto procent rozmazlovat. A já se ho možná naučím milovat. Časem.

Felix si mezitím začal zase stoupat a na tváři se mu objevoval obrovský úsměv. Proč se usmíval? Vždyť jsem ještě nic neřekla. Stále jsem byla nerozhodnutá.

„Lásko, nemusíš nic říkat, já ti rozumím,“ řekl mezitím, co mě objal a chtěl mě políbit. V tu chvíli jsem se rozhodla.

Ne. To není to, po čem toužím. Najednou se mi nevinné objetí a polibek zdály jako největší chyba.

Odklonila jsem se a vyprostila z jeho sevření. Nervózně jsem se na něj dívala a chystala se mu říct něco opravdu ošklivého.

„Felixi, já… já si tě nemůžu vzít,“ šeptala jsem zahleděná na špičky svých bot, „protože tě nemiluji. Myslela jsem, že cítíš to samé. Dokonce jsme to spolu několikrát probírali. Ale je mi líto, já nemůžu. Odpusť.“

Ještě chvíli jsem se dívala do země a až po chvíli jsem se odhodlala vzhlédnout, ale Felix už tam nebyl.

Čekala jsem vše. Vzlyky, výčitky, zlost, ale to, že přede mnou uteče opravdu ne. Stál tu už jen stoleček, na kterém stála rudá, saténová krabička se zásnubním prstenem.

Teď, když jsem ho viděla, uvědomila jsem si, že jsem učinila správné rozhodnutí. My s Felixem - no tedy, teď už spíše jen Felix a já – jsme každý úplně jiný. Nikdy by nám to nemohlo správně klapat. Říká se sice, že se protiklady přitahují, ale já si to nemyslím. Podle mého názoru by dva lidé měli mít stejné zájmy. A to jsme my s Felixem neměli. Proč mě to nenapadlo už dříve?

„Protože jsi myslela, že to nebude nic vážného, ty hloupá!“ odpověděla jsem si.

Pomalu mě začaly přepadat výčitky svědomí. Sice jsem Felixe nemilovala, ale to neznamená, že k němu necítím jistou náklonnost. Neudělala jsem chybu?

Opět jsem se podívalas ten až přehnaně velký prsten a čerstvě nabitý pocit správné volby přebil ten pocit zrady. Naposledy jsem se rozhlédla po Paříži a rozběhla se směr letiště. Ještěže byla hluboká noc a já mohla utíkat svou přirozenou rychlostí.

 

O dvacet minut později:

 

„Co si přejete?“ zeptala se mile slečna za přepážkou.

„Kdy letí nejbližší spojení do Itálie?“ vychrlila jsem.

„Chvilinku,“ řekla a něco hledala v počítači, „no, jedno letí až ráno, nebo jedno letadlo startuje už na půl hodiny, ale je to o něco dražší. Volná místa jsou už jen v první třídě.“

„Peníze nejsou problém. A čím dřív, tím líp,“ usmála jsem se a podala jí kreditní kartu.

„Příjemný let,“ popřála mi. Naposledy jsem se usmála a pelášila si to přímo do letadla. Naštěstí to netrvalo dlouho a už jsme vzlétali. Radši jsem si nedovolila nad ničím přemýšlet a pustila jsem si hudbu.

„Madam. Madam! Právě přistáváme, prosím, zapněte si pás,“ mluvila na mě letuška a tím mě vyrušila z mého rozjímání. Rychle jsem se vzpamatovala, zapnula si pás a doufala, že to budu mít ve Volteře rychle za sebou. V duchu jsem děkovala za to, že letiště je blízko lesa a je to jen kousek od mého cíle. Hned jak jsem vystoupila z letadla, mohla jsem se domů pořádně rozběhnout.

 

Ve velkém sálu:

 

„Ach, drahá Isabello, vítám tě zpátky. Ale co tak brzy?“ ptal se mě Aro, jen co jsem vešla do místnosti.

„Zdravím Aro. Promiň, že ti to řeknu tak narovinu, ale už tu nemůžu déle zůstat. Rozhodla jsem se odejít.“

„Proč, má nejdražší?“

Nechci to zde vysvětlovat, ale jsem si jistá, že se to dozvíte. A teď mi, prosím, povol odejít.“ Viděla jsem, že se rozmýšlí,  byla jsem si jistá, že mě nechce nechat jít.

„Dobře, dovoluji ti opustit naši rodinu. Ale doufám, že se ještě někdy uvidíme, Iss. Všichni jsme si tě za těch málo let stihli oblíbit. Sbohem,“ rozloučil se Aro a vypadal opravdu nešťastně. Já jsem ale nemohla jen tak odejít. Ještě jsem se musela omluvit Jane a Heidy. Pomalým krokem jsem k nim zamířila. Stály v rohu, koukali se na mě a potichu vzlykaly. Nevěděla jsem co říct, tak jsem je jen pořádně objala.

„Moc se vám omlouvám, ale já musím odejít. Dozvíte se proč. A slibuju, že se ještě někdy uvidíme. Budete mi chybět,“ šeptla jsem a naposledy je pořádně stiskla. Brečela bych, kdybych mohla. Pomalu jsem šla k východu. Ještě jsem se otočila.

„Sbohem.“ A utíkala jsem co nejrychleji zpět na letiště.

Už vím, kam poletím a jsem si jistá, že mě oni ve štychu nenechají.

Seděla jsem v sedačce a konečně zvedla mobil. Naťukala jsem správné číslo a přiložila si ho k uchu.

„Ano?“ ozvalo se hned po druhém zazvonění.

„Ahoj Carlisle, tady Iz...“

 

 

« 4. kapitola 6. kapitola »


 

 

Doufám, že se vám tahle kapitola líbila. Zároveň bych chtěla poděkovat Marketasaky a Astefany, že mi daly motivaci k tomu, abych to dopsala.

Každopádně, jako vždy, budu ráda za každý komentář.

Vaše Lelientunka



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bratříčku, ty žiješ? - 5. kapitola:

 1
05.07.2011 [8:47]

AngieCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. market
23.06.2011 [21:30]

ahoj musím tě pochválit skvěle píšeš a tato povídka se mi moc líbí.Byla bych moc ráda kdyby jsi připsala další díl, jsem totiž děsně zvědavá na bratra Belly a celkově další díly.
ahoj a měj se Emoticon Emoticon

20.05.2011 [20:11]

astefanyZlato, přepiš už konečně další kapču !!! !!!
Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!