Menší hádka s Amorem a Bellin první pokus. Vyjde to? :)
30.06.2011 (07:30) • NissiBell • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 2847×
5. kapitola
Bella:
Jeli jsme dalších několik hodin, až jsme přijeli do malého městečka.
„Tohle je místo, kterému se většina upírů vyhýbá. Kdysi na tomhle místě lidé vyvraždili hordy upírů. Upíři na to nevzpomínají zrovna v dobrém," řekl Edward. Já přikývla. Ano, ve čtrnáctém století se konaly takzvané hony na čarodějnice. V té době žil jeden muž, jmenoval se Rafael, a byl to upír, ale zášť k jeho rase byla silnější než slitování. Upíři mu vyvraždili rodinu těsně předtím, než ho přeměnili.
Rafael pak vyvražďoval upíry a vydával je za čaroděje a čarodějnice. Všechny pak na hranici upálil a jejich prachem zoral půdu, na které po čase vyrostly tři květy vampiru. Vampir byla jediná bylina svého druhu. Pokud se jeho květy rozemelou a rozmíchají ve vodě z jeskynního jezírka, které leželo nedaleko, je možné vzkřísit mrtvého. Tak zněla legenda.
Nyx z toho, co Rafael udělal, byla dost naštvaná, ale nemohla ho zastavit. Svobodná vůle je největší dar, kterým nás Zeus obdařil.
A Rafael zvolil smrt svých bližních. Děsivé však je, že vampir opravdu existuje. Ale jestli by opravdu dokázal vzkřísit mrtvého je jen ve hvězdách. Nyx s těmi květy nechtěla mít nic společného, a tak raději vampir zničila, avšak těsně předtím byly tři květy odebrány. Jednoho se zmocnili němečtí upíři a lektvar umíchali pro Hitlera. Díky lektvaru z vampiru všechny atentáty přežil. Druhý ujmuli Egypťané a lektvar nazvali nápoj nesmrtelných. Vypil jej tehdejší faraon. Ale kde skončil třetí květ, nikdo neví. Říká se, že byl zničen, nebo že jej někdo už vypil, ale nikdo to neví s jistotou. Po staletí se na květ zapomnělo, ale stejně jako květ vampiru, má i toto místo svou magickou moc.
„Bells?" probral mě z přemýšlení Amor.
„Jen jsem přemýšlela," odbyla jsem jej.
Edward zastavil před hotelem a všichni jsme vystoupili a přistoupili k recepci.
„Jeden pokoj," řekl Edward s okouzlujícím úsměvem.
Recepční zvedla hlavu a uznale si Edwarda prohlédla.
„Jistě, jste si jistý, že chcete jen jeden? Dám vám slevu, když si vezmete dva. Jeden pro ten páreček a jeden pro vás, mimochodem, kdybyste chtěl společnost…“
Přerušila jsem ji nenávistným vrčením.
Trochu mě vyděsilo, jak moc mi vadilo, o co se ta recepční pokoušela. Vždyť ona chtěla svést mého Edwarda! Mého? Ano, rozhodně by mi nevadilo, kdyby patřil jen mně, kdyby jeho oči i duše byly navždy jen pro mě. Ale nemohu být takhle sobecká, přece jen jsme tu jen dočasně a nemohu mu takhle zkazit život.
„Opravdu bude stačit jen jeden," řekl Edward a potěšeně se na mě usmál. Potěšilo ho, když jsem vrčela? Že by cítil to stejné, co já? To je přece nesmysl! Bello, tolik si zase nefandi.
„Bello, je ti špatně, takhle přece nikam nemůžeš!" namítl Edward.
„Edwarde, je sice hezké, že o mě máš starost, ale pokud nepůjdu teď, tak se můj zdravotní stav ještě mnohem víc zhorší, možná nebudu moct ani dojít nějakého hledat. Kde je tady nejbližší bar?" zeptala jsem.
„Ty chceš otce budoucího poloboha, hledat v baru!" zděsil se Amor.
„Nemám čas na lásku!" prskla jsem nevrle.
„Bello, sakra, neblbni! Proč se chceš spokojit s nějakým opilcem v baru, když ti nabízím svou náklonost? Chci být otcem tvého potomka. Chci tě milovat stejně jako to malé, prosím, vyber si mě, nedovolím ti jít tam dolů," namítal Amor.
„Bello, prober se! Hodláš jít do baru plného opilců a děvkařů, v čem jsou lepší než já?" řekl zoufale Amor.
„Moje dítě by žilo v představě, že ví, kdo je jeho otec. Nechci, aby žil s představou, že jeho otec je nevěrný děvkař! Říkej si, co chceš! Ale já tě znám dost dlouho na to, abych věděla, že nebudeš dobrý otec. Raději, aby nevěděl, kdo to je, než aby byl zklamaný!" sykla jsem podrážděně. Bylo to ode mě hnusné? Možná, ale raději, aby mě nenáviděl, než abych mu zkazila život. Nevím, jestli věděl, že miluji Edwarda. Proč bych měla mít dítě s někým, koho nikdy nebudu milovat, ale přitom se na něj navěky uvážu? To, co mi Amor řekl, byla velice těžká slova. A ty já jsem nebyla schopná přijmout.
„Rodinu si klidně měj, ale ne se mnou!" odsekla jsem a vyběhla ze dveří.
Podle zvuku jsem zamířila k baru. Budova byla nasátá kouřem, zvratky a alkoholem. Naprázdno jsem polka.
Ještě jednou jsem se zhluboka nadechla, a pak vešla. Bar byl velký, s velkým počtem lidí, tudíž s velkým výběrem.
Sedla jsem si k baru a objednala si vodku. Přece jen ať zapadám.
Postupně jsem si prohlížela všechny muže. Moc hezké kousky to tedy nebyly, ale ušly.
„Ale jistě," řekla jsem s úsměvem. Ten muž byl velice pohledný. Měl rozcuchané hnědé vlasy, mužsky vystouplé čelisti, širokou bradu a zářivě modré oči.
„A Vaše jméno?" zeptala jsem se.
„Jsem Lucas a Vaše?"
„Bella," řekla jsem a usmála se na něj.
„Půjdeš si zatancovat, Bello?" zeptal se a já přikývla. Dovedl nás doprostřed parketu. Zrovna hráli rychlou písničku, a tak jsem se začala vlnit do rytmu a Lucas se mi přizpůsoboval. Krev ve mně začala vřít. Nechala jsem se řídit instinktem a zadečkem se začala třít o Lucasovu chloubu. Nahlas vzdychal.
Společně jsme přešli k němu do bytu a on mě vyzvedl a rukama pevně stiskl můj zadeček, já mu ochotně nohy obmotala okolo pasu a třela se o jeho přirození. Odnesl nás do ložnice a povalil mě na postel. Lehl si na mě a líbal mne na krk, při tom zkušenými prstíky rozepl mole šaty a odhodil je na zem. Já mu mezitím sundala tričko a právě se prala s páskem u jeho kalhot.
Strhl ze mě spodní prádlo a vítězně si mne celou prohlédl. S úsměvem mi začal laskat prsa a poté rukou zajel do mého nejcitlivějšího místečka a začal jej dráždit. Vzrušeně jsem dýchala, ale žádnou velkou vášeň necítila.
Poté ze sebe rychle serval kalhoty a zamířil si to ke svému cíli. Obezřetně jsme ho pozorovala. Když už byl skoro vevnitř, odhodila jsem jej ze sebe a celá se strachy rozklepala.
„N-nedokážu to," šeptla jsem a rozplakala se.
„Takže nic nebude? To si ze mě děláš prdel! Okamžitě vypadni!" křičel na mě a hodil po mě moje oblečení. Okamžitě jsem ho poslechla, nechtěla jsem dále být v jeho přítomnosti. V předsíni jsem se rychle oblékla, a pak vyběhla na ulici. Pršelo a já byla okamžitě celá promočená. Bylo mi to však jedno. Co mám teď dělat? Nedokázala jsem to! Byla jsem tak blízko! Ale nedokázala jsem to! Čím jsem se provinila, že mi není souzeno štěstí! Já nechci člověka, ale upíra mít nemohu. Proč je ke mně osud tak krutý! Proč nemohu být s mužem, kterého miluji? Proč jsem nedokázala zplodit potomka? Já nechci umřít! Ne po tom, co jsem potkala Edwarda!
Zoufale jsem se zhroutila na promočenou zem a nechala studené kapky, aby narážely na mou ledovou kůži. Rozplakala jsem se a schoulila do klubíčka.
Začala jsem ošklivě kašlat, ale když jsem otevřela oči a podívala se na chodník, udivila jsem se, když jsem si uvědomila, že jsem vykašlala krev. Zděšeně jsem se obrátila směrem k obloze.
„Tak si ten můj zatracený život vezměte! Proč mě tolik trápíte! Já už nechci žít!" křičela jsem.
„Bello?!" ozvalo se zdáli a já se usmála. Smrt byla rychlejší, než jsem si myslela. Alespoň jsem čekala, že to trochu zabolí. Jsem v nebi a je se mnou můj anděl. Slastně jsem si povzdechla.
Otevřela jsem oči a pohled mi zůstal na šedých, studených a mokrých ulicích. Nade mnou se skláněl můj osobní anděl.
Když v tu najednou se za řadou domů objevil východ slunce a sluneční paprsky mě zlehka pohladily po kůži. Usmála jsem se a upadla do transu.
------------------------------------------------------------------------------------
VampE4B: Ty jsi prostě génius! Děkuji mockrát, už vím jak pokračovat. :)
Mimochodem, nevím kdy vyjde další díl. Budu se snažit ho sepsat, než odjedu na dovolenou, ale nic neslibuju, přece jen musím stíhat i jiné povídky. :) Pokud už bych nic nevydala, tak přeju hezké prázdniny a nezapomeňte kontrolovat moje shrnutí. :D
Autor: NissiBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Božská Bella - 5. kapitola:
Som zvedavá ako to bude ďalej. :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!