Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolest mě změnila...

18.07.2012 (17:45) • NessieCullenBlack • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2793×

Sledovala jsem nějaký pořad v televizi, když se najednou ozvalo zaklepání na dveře. Zvedla jsem se a šla ke dveřím. Otevřela jsem a to co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Stála jsem tam a zírala na něj.

„Bello,” vydechl Edward.

„Co tady děláš?” vyprskla jsem naštvaně.

„Já… já se omlouvám, vím, že jsem slíbil, že mě už nikdy neuvidíš, ale nemůžu bez tebe být, Bello, miluji tě,” spustil na mě.

„Miluješ mě?” hystericky jsem se zasmála. „To snad nemyslíš vážně? Co jako čekáš, že ti na tohle řeknu?” rozkřikla jsem se na něj.

„Bello, já…” začal, ale já ho nenechala pokračovat.

„Vypadni!” vykřikla jsem. Ve tváři se mu objevil smutek. Otočila jsem se a zabouchla dveře. Zády jsem se o ně zapřela a svezla se na podlahu. Co tady chce? To mu nestačilo, co mi udělal minule? No tak, Bello, seber se! Okřikla jsem sama sebe. Zvedla jsem se ze země a vrátila se k televizi. Nemám ponětí, co dávali, protože myšlenkami jsem byla úplně někde jinde. Když se ozvalo další zaklepání na dveře, leknutím jsem naskočila. Co zase chce? Zvedla jsem se a naštvaně vykročila ke dveřím.

„To jsi jen ty,” konstatovala jsem, když jsem otevřela a za dveřmi se objevil Jake.

„Byl tu upír,” mračil se. Jen jsem kývla na souhlas a naznačila mu, ať jde dál.

„Jsi v pořádku?” zeptal se starostlivě.

„No jak se to vezme. Po fyzické stránce jsem v pohodě, ale psychika utrpěla menší šok,” řekla jsem a posadila se zpátky na pohovku.

„Co tím myslíš? Bello, co se tu stalo?” vyzvídal Jacob.

„Byl tu Edward,” oznámila jsem.

„Cullen? Co ten tu chtěl?” vyptával se dál.

„Řekl, že mě miluje,” hlesla jsem.

„A? Co ty?” naléhal Jake.

„Vyhodila jsem ho,” řekla jsem.

„A jsi vážně v pořádku?” optal se ještě pro jistotu Jacob. Kývla jsem na souhlas.

„Měl bych to oznámit smečce, jestli jsou tu všichni, měli by to vědět, ale můžu tu s tebou zůstat, jestli chceš,” usmál se na mě.

„Já jsem vážně v pohodě, jen běž,” řekla jsem. Jake mi dal pusu do vlasů a už byl pryč. Zvedla jsem se a zamířila do kuchyně, abych si udělala nějakou večeři.

…

Už jsem byla unavená, tak jsem vypnula televizi a šla si lehnout. Když jsem otevřela dveře, nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

„Co tu zase chceš?” ptala jsem se podrážděně Edwarda, který si klidně seděl u mě v pokoji a nezdálo se, že by ho zajímalo, že ho nikdo nepozval.

„Chci si jen promluvit,” oznámil. Chtít můžeš, ale mně se nechce.

„Ale já nechci poslouchat, takže laskavě odejdi,” vyprskla jsem popuzeně. Chci spát! Ne se tu vybavovat s pitomým upírem.

„Bello,” zakňučel. To si myslí, že mu to pomůže.

„Nechápeš význam slova odejdi, nebo co? Vypadni z mého pokoje a to okamžitě!” křičela jsem na něj.

„Prosím, jenom mě vyslechni,” naléhal.

„Fajn,” hlesla jsem rezignovaně, „máš pět minut, pak odsud vypadneš,” dodala jsem ještě.

„Bello, vím, že jsem tě neměl opouštět, byla to chyba, ale já to udělal, abych tě chránil, jenomže bez tebe nemůžu být a proto jsem se vrátil, já tě potřebuju,” vychrlil na mě.

„Si ze mě děláš srandu, že jo?” křikla jsem na něj a on se zatvářil mírně nechápavě.

„Já…” začal a já ho zarazila.

„No jasně. Ty. A co já, Edwarde? Co ode mě sakra čekáš, že teď udělám? Tys mě opustil! Nechal si mě samotnou v lese! Teď se po takový době vrátíš a co? Očekáváš, že ti padnu do náručí nebo co jako?”

„Já se omlouvám, vím, co jsem způsobil a mrzí mě to. Můžeš mi odpustit?” prosil.

„To těžko. Já se k tobě nikdy nevrátím,” řekla jsem mu a on se zatvářil smutně. Ne, ani tohle ti nepomůže. Na mě ty tvoje obličeje už neplatí.

„To kvůli němu, že jo?” zeptal se.

„Komu?” nechápala jsem, co to zase mele.

„Tomu prašivýmu psovi!” zavrčel. No jasně, hledáš vinu všude kolem sebe.

„Jacoba do toho laskavě netahej. Zkus ukázat taky jednou na sebe. Tohle všechno je tvoje vina!” křičela jsem.

„Bello, prosím. Odpusť mi. Já tě miluju a nikdy jsem nepřestal. Chtěl jsem tě jen chránit,” kňoural, jak malý dítě. Chránit? To se ti fakt povedlo.

„Ale já tebe ne, Edwarde! Už tě nemiluju, změnila jsem se. Víš, Edwarde, bolest lidi mění! A já trpěla… strašně moc jsem trpěla, když jsi mě opustil a to je to, co mě změnilo. Bolest mě změnila…”

„Já se tě nevzdám, Bello. Vím, že jsem udělal chybu a jen těžko ji budu napravovat, ale bez tebe nemůžu být, jsi moje všechno. Budu o tebe bojovat!” oznámil.

„A s kým chceš jako bojovat?” nechápavě jsem zakroutila hlavou.

„S ním,” vyslovil s odporem a ukázal prsem za mě. Otočila jsem se a ve dveřích spatřila Jaka.

„Sakra, Edwarde…” nestačila jsem domluvit, protože mi Jacob skočil do řeči.

„Co tady chceš, Cullene?” ptal se dost naštvaně Jake.

„Co je ti do toho, psisko?” opáčil mu stejným tónem Edward.

„Nemáš tady co dělat, pijavice! Pokud vím tak tě Bella vyhodila! Takže zmiz!” křičel.

„Ty se do toho nepleť, čokle! Tohle není tvůj dům!”

„No to neznamená, že tě odsud nemůžu hodně rychle vyprovodit!”

„To bych ti nedoporučoval, pokud se chceš dožít zítřka!”

„Ty mi tu vyhrožuješ?!”

„No jasně třeba se mi tady porvěte!” křikla jsem na ně sarkasticky. Oba se na mě otočili s překvapenými pohledy.

„Kdyby vás to zajímalo tak já jsem pořád tady a tohle je můj dům. Tak se tu přestaňte dohadovat,” nakázala jsem jim.

„Edwarde, ty odejdi! Rozešel ses se mnou a bylo to tvoje, ne moje, ale tvoje rozhodnutí, tak už ho neměň,” řekla jsem mu a otočila se na Jaka.

„Jacobe, ty taky běž. Chci se vyspat, zítra se ti ozvu,” pověděla jsem mu, ale nezdálo se, že by se měli k odchodu. Jak jeden tak druhý tam pořád stáli a zírali na mě.

„Já se tě nevzdám, Bello,” šeptl ještě Edward a zmizel oknem.

„Super,” hlesla jsem s pořádnou dávkou sarkasmu. I když se nevzdáš, tak mě stejně nezískáš, Cullene. A je to jen tvoje vina.

Takže děkuji všem, ktěří jste dočetli až sem. Snad se vám to líbilo. Uvažuji o tom udělat z toho kapitolovku, ale nevím. Co myslíte?? No a když zanecháte nějaký ten komentář tak se vůbec nebudu zlobit. =D

Vaše NessieCullenBlack 

Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolest mě změnila...: