Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody love - 9. kapitola

ashley - teen vogue

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bloody love - 9. kapitolaPo delší době je to další kapitolka. Je oddechová, musela jsem se dostat do děje ;) Tak snad se vám bude líbit... :D Jako vždy prosím o komentáře, kritiku nebo smajlíka. ENJOY IT :D

20.04.2010 (13:30) • Anicka14vampire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1213×

9. kapitola

 

 

 Bellin pohled

 

 

Ležela jsem v nemocnici asi čtyři dny. Byla tam strašná nuda. Chodily za mnou návštěvy, někdy táta a kamarádky ze školy i máma řekla, že přijede, ale já jsem jí řekla, že se mám dobře, ať radši zůstane s Philem, a tak mi alespoň každou chvíli volala. I přes to všechno jsem myslela, že se unudím.

 

Naštěstí mě nakonec za čtyři dny pustili a já mohla domů, sice jsem se doma nudila taky, protože jsem nesměla do školy, ale aspoň jsem se mohla koukat na televizi. Nevěděla jsem, jestli budu moct jet na ten výlet, ale doktor Cullen mi to nakonec povolil. Začalo se mi tam chtít, protože jsem chtěla vypadnout z domova aspoň na chvíli. Přišlo mi, že se všechny dny opakují a jsou jednotvárné.

 

Po mém příjezdu domů se výlet konal už jen za dva dny. Jeden den jsem ještě odpočívala doma a ten další jsem už balila věci. Táta si dělal starosti, jestli to zvládnu, ale já jsem ho ujistila, že na sebe dám pozor. Jessica mi volala, že se moc těší a já jsem jí řekla, že se těším také.

 

***

 

 

Nastal den odjezdu a já jsem se už nemohla dočkat. Měli jsme jet na nějaké místo uprostřed lesů, kousek od jezera. Mělo to být pohádkové místo. Tohle mi řekla Jessica, která byla poslední den ve škole, ale já ne, takže jsem to nemohla slyšet.

 

„Bello, opravdu to zvládneš? Nechceš zůstat doma?“ ptal se mě pořád dokola můj otec. Bylo mi dobře, vždyť ani předtím mi skoro nic nebylo, tak by se mohl přestat strachovat.

 

„Opravdu, tati, neboj se. Nic mi není, zvládnu to,“ ujistila jsem ho. Táta si jenom povzdechl a vzal mi tašky, ve kterých jsem měla věci. Odnesl je do jeho auta, protože mě vezl k autobusu, aby se se mnou rozloučil.

 

Nasedli jsme do auta a jeli. Celá cesta proběhla mlčky a já byla ráda. Nechtěla jsem dál poslouchat, jak se o mě otec bojí. Měl mě opravdu rád, ale někdy to s tou starostlivostí přeháněl. Hlavně, když se dozvěděl, že mě někdo chtěl zabít. Po tom zločinci pátral, ale nenašel jedinou stopu. Věděla jsem, že až odjedu, on bude v práci i přes noc, jenom aby mu něco neuniklo a on toho vraha našel.

 

Dojeli jsme k autobusu. Už tam bylo hodně lidí, ale ještě ne všichni. Pohledem jsem hledala Angelu s Jessicou. Našla jsem se, jak si spolu povídají, byly v hloučku dalších lidí.

 

Když jsem vystoupila, vydala jsem se za nimi, ale ještě jsem se ohlédla a zamávala otci. Potom už mi v cestě za nimi nic nebránilo. Proplétala jsem se mezi lidmi a hledala volnou cestu. Najednou jsem do někoho narazila. Byl to tvrdý náraz, že jsem skoro spadla, ale něčí ruce mě zachytily.

 

„Promiň, já jsem tě neviděla,“ vykoktala jsem omluvu a podívala jsem se na toho dotyčného. Byl to Edward, který se na mě smál.

 

„To je v pohodě,“ řekl jen a pustil mě. „Příště bys měla být opatrnější,“ houkl ještě přes rameno, když odcházel. Jeho hlas měl sametový nádech, který se mi líbil, ale ten pocit který z něj vyzařoval. Musela jsem se otřást. Raději jsem šla dál, až jsem došla ke skupince, která postávala u autobusu.

 

„Ahoj, Bello. My už mysleli, že nepřijdeš,“ vítala mě Jessica. Všichni mě začali taky zdravit a vyptávat se, co se mi stalo. Já jsem ani nestihla odpovídat. Všichni se ale za chvíli zklidnili a pokračovali dál ve svých hovorech. Já jsem si jen tak nezávazně povídala s Jessicou a Angelou. Domluvily jsme se, že já si sednu s Angelou, a Jess s Mikem. Chtěla být s ním, když už spolu chodí.

 

Ještě chvíli jsme postávali před autobusem a čekali na nějaké opozdilce, ale nakonec nás konečně pustili do autobusu. Sedla jsem si s Angelou za Jessicu a Mika. Za nás si sedl Edward, bylo mi to jedno, ale moc se mi to nelíbilo. Nikdy jsem ho neměla zrovna dvakrát v lásce. Něco mi říkalo, abych se ho bála, já jsem ten pocit poslouchala a snažila jsem se mu vyhýbat. Někdy to ovšem nešlo, jako například teď.

 

S Angelou jsme si celou cestu povídaly o všem možném. Cesta uběhla rychle, ani jsem se nenadála a už jsme tam byli.

 

Autobus zastavil na nějaké lesní cestě, která byla z obou stran lemovaná stromy. Všichni se zvedli a tlačili se ke dveřím ven z autobusu, chtěli ven na čerstvý vzduch. S Angelou jsme radši počkaly, nechtěly jsme skončit ušlapané pod davem. Všichni Cullenovi očividně také nikam nepospíchali, protože seděli na svých místech, dokud se autobus skoro nevyprázdnil. Já s Angelou jsme se zvedly a odcházely mezi posledními. Cullenovi šli jako poslední.

 

Venku vyndával řidič naše věci ze zavazadlového prostoru. Našla jsem si svojí tašku a vytáhla jí zpod všech věcí. Přijížděla jsem mezi posledními, takže jí musely vytahovat mezi prvními. Podívala jsem se po Angele a ta už svojí tašku měla, tak jsem se za ní vydala.

 

Jeden z učitelů, kteří jeli jako dozor, začal něco říkat, tak jsem na něj soustředila svou pozornost.

 

„Dál po téhle cestě je osada s chatkami, tam budeme všichni ubytovaní. Chatky jsou po třech a po čtyřech. Kousek od chatek je velká budova, kde nejdete záchody, jídelnu a společenskou místnost. Teď si utvořte skupinky, jak budete v chatkách, přijďte mi je nahlásit a já vám dám klíče od chatek. Až se ubytujete, tak se sejdeme ve společenské místnosti. Dávám vám půl hodiny,“ rozkázal učitel a věnoval se nějakým papírům.

 

„Budeme s Jess?“ zeptala se mě Angela a já jsem jí na to kývla. Podívala jsem se na Jess a ta už k nám šla. Když se dostala přes dav lidí, zeptala se nás:

 

„Budeme spolu?“ Obě dvě s Angelou jsme jí na to kývly a všechny tři jsme šli za učitelem. Ten si nás zapsal a dal nám klíče od chatky. Měly jsme číslo pět.

 

Chatka byla celá dřevěná a v ní byly tři postele a u každé noční stolek a kousek dál tři skříně na oblečení a podobné věci. Místnosti dominoval krb, okolo kterého byly poskládány polštáře. Vypadalo to tam útulně.

 

Každá jsme si vzaly jednu postel a jednu skříň, v pohodě jsme se dohodly. Když jsme měly vybaleno, byl už čas jít do společenské místnosti.

 

Shrnutí

Autor: Anicka14vampire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bloody love - 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře