Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bloody love - 4. kapitola

04.03.2010 (17:00) • Anicka14vampire • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1155×

4. kapitola

Bellin pohled

Ráno jsem se nasnídala, upravila se a vyjela do školy. Zaparkovala jsem u školy a šla na první hodinu. Biologii. Posadila jsem se na místo. Edward tam naštěstí ještě nebyl. Chvíli jsem si povídala s Jess, teda spíš ona povídala. Pak do třídy přišel učitel a chvíli po něm Edward. A já si myslela, že nepřijde a budu mít klid. Bohužel se tak nestalo.

Učitel nám rozdal nějaké vzorky buněk, a že máme dělat společnou práci ve dvojicích. To mi byl čert dlužen, dělat s ním skupinovou práci. No naštěstí, jsem tohle cvičení už dělala, takže se před Edwardem můžu vytáhnout. Vzala jsem první sklíčko, co nejkratší dobu se na něj koukla a napsala do papíru, který jsme měli připravený, jaká je to fáze.

„Můžu se taky podívat“ zeptal se mě Edward. Ať si zkouší tvrdit, že nemám pravdu, protože já jí stoprocentně mám.

„Jasně“ řekla jsem mu ledabyle a trochu blíž mu přistrčila mikroskop. Koukl se na něj ještě kratší dobu než já a uznal, že mám pravdu. No, alespoň tak.

Celá naše práce trvala krátce a moc slov jsme u toho neprohodili. Jenom to co bylo nezbytně nutné, to co se týkalo práce. A celou dobu mě vraždil pohledem, tak jsem mu ho opláce la.

Když hodina skončila, přišel ředitel a prosil nás o strpení a abychom nikam neodcházeli. A začal s proslovem:

„Milý studenti, naše škola pořádá výlet do přírody na tři týdny. Pojedou žáci prvního a druhého ročníku. Účast je povinná a cena pouze symbolická, naše škola dostala dotaci od ministerstva školství. Rozdám vám papíry, které mi co nejdřív přinesete podepsané rodiči“ ukončil proslov, papíry dal učiteli na biologii a odešel. Učitel nám papíry rozdal a my mohli odejít. A na chodbě hned Jessica spustila:

„Ty jo Bello, to je fajn. Pojedeš, že jo? Já už se tak těším, bude to zábava“ mlela pořád ve stejném duchu. Já jsem ani nevěděla, jestli se těším. Byla to změna, ale zase pojedou úplně všichni z prvního a druhého ročníku, což znamená Cullenovi. A mě se rozhodně nechtělo trávit tři týdny na jednom místě s nimi, šel z nich strach a to hodně. Nejvíc z toho Jaspera, vypadal jako vrah, až mi z toho přeběhl mráz po zádech. No snad tyhle tři týdny přežiju ve zdraví. Budou tam přeci i ostatní mí spolužáci, já to nějak zvládnu.

Zbytek dne jsem byla duchem nepřítomna a přemítala nad tím, jestli bych se z toho výletu neměla nějak vymluvit a nejet tam. Vyšlo mi z toho dost pro, ale i dost proti. Nakonec jsem se rozhodla, že pojedu a vše ponechám osudu, buď to dopadne dobře, nebo ne, jinak to ani nejde. Třetí možnost neexistovala. Může se mi tam líbit nebo nemusí, ale stejně tam budu pouze tři týdny.

Po obědě jsem jela domů, připravit Charlimu večeři. Udělala jsem steaky, protože jsem si ho musela nějak uplatit, aby mě moc nevyslýchal kvůli tomu výletu.

Když dorazil domů, nandala jsem mu jídlo na talíř a dala mu papír s informacemi o výletu. Chvíli papír studoval a pak se mě zeptal:

„Chceš tam jet, Bell? Určitě bych tě mohl nějak omluvit, pokud bys tam nechtěla jet…“ začal, ale já jsem ho utnula.

„Chci tam jet, tati, alespoň se tam seznámím víc s mými novými spolužáky. Prosííím“ protáhla jsem, udělala jsem na něj psí oči a on kývnul:

„No tak dobře, když tam chceš jet…“ přikývl a nechal větu rozplynout do ztracena.

Po večeři jsem odešla do svého pokoje a učila se. Potom jsem si dala sprchu, umyla si vlasy a vyčistila si zuby. Pak jsem se převlékla do pyžama a usnula.

Edwardův pohled

Vrátil jsem se domů ze svojí louky a šel do svého pokoje, abych se připravil do školy, když za mnou najednou vletěla do pokoje Alice.

„Ne, Edwarde nedělej to!“ prosila mě.

„Cože?“ nechápal jsem to. Nic mi neřekla, jen mi v myšlenkách ukázala obrázek jednoho z mých plánů na zabití Belly.

„Do toho ti nic není Alice“ odbil jsem jí, ale ona se takhle snadno nedala.

„Viděla jsem, že se do ní zamiluješ, nemůžeš jí zabít. Sám jsi řekl, že jí miluješ“ vysvětlovala mi to.

„To mi jenom ujelo, není to pravda, nemiluju jí“ objasňoval jsem jí to, ale nenechala se odbít:

„Ale Edwarde, to přece nemůžeš…“ chtěla pokračovat dál, ale já jsem jí utnul:

„Alice, do toho ti nic není. A pokud ti jde o moje štěstí, je to moje štěstí, takže pokud jí zabiju a potom toho budu litovat, bude to jenom moje chyba a ne tvoje a já se kvůli tomu budu trápit. Nic z toho se ale nestane. Takže do toho laskavě přestaň strkat nos!“ to už jsem na ní křičel. Konečně se vyklidila z mého pokoje a šla si po svých.

Oblékl jsem se do školy a nasadil si čočky. Dnes po škole budu muset na lov, uvědomil jsem si.

Sešel jsem do garáže a nasedl do Emmettova džípu, protože jsem nechtěl jet s Alice.

Když jsme byli u školy, vystoupil jsem a ještě si chvíli povídal s Emmettem a Rose, a pak jsem se vydal do třídy.

První hodinu jsem měl biologii s Bellou. Moc se mi tam nechtělo, a tak jsem se ještě chvíli zdržel a pak se vydal do třídy. Když jsem přišel, učitel už byl ve třídě, ale ještě nezvonilo, takže jsem se nemusel omlouvat. Pohlédl jsem na Bellu a ta se tvářila zklamaně, že mě vidí.

Sedl jsem si a zjistil jsem, že budeme dělat skupinovou práci. To mi tak ještě scházelo, pomyslel jsem si. Učitel rozdal zadání a Bella si hned vzala první sklíčko, jenom chvíli se na něj koukla a zapsala to do papíru. To by tak chybělo, aby to napsala špatně. Tak jsem se jí zeptal:

„Můžu se taky podívat?“

„Jasně“ odpověděla mi ledabyle a trochu pohrdavě. Podíval jsem se, ale bylo to správně. Zjistil jsem, že tohle cvičení určitě dělala, protože ho uměla výborně. Snažil jsem se jí přečíst myšlenky, ale prostě to nešlo, ať jsem se soustředil a snažil, jak jsem chtěl.

Celou dobu mě vraždila pohledem, asi mě neměla moc v lásce. To já jí tedy taky ne, takže to bylo oboustranné.

Po hodině nás ředitel informoval o výletu a měli jet první a druhé ročníky. To znamenalo, že pojedu já, Jasper a Alice. Emmett a Rose nikam nejedou. A je to prý povinné, takže tam všichni musíme. Napadlo mě, koho tam asi tak budeme lovit. Carlisle určitě bude chtít, abychom lovili daleko od spolužáků.

Když ředitel odešel, vzal jsem si ten papír s informacemi a odešel na další hodinu. Zbytek dne ubíhal pomalu jako obvykle.

Konečně jsem se dočkal konce dne, ale musel jsem ještě na oběd, kde se jenom budu bezcílně přehrabovat v jídle. Až potom budu moc jít na opravdové jídlo. Na lov. Celá moje rodina celou dobu probírala ten výlet, já je ani moc neposlouchal, jen jsem přemítal, jestli zabiju Bellu tam, nebo až někdy potom. Alice po mě házela nenávistné pohledy kdykoli jsem pomyslel na zabití Belly. Celou tu dobu mi ucházelo, proč tolik stála o její život, až teď si chvíli nedávala pozor na myšlenky a já viděl jednu z jejích vizí. Byla tam ona a Bella a obě vypadali jako nejlepší kamarádky. Šli obchodním domem a nesli spousty tašek. Teď už jsem její chování chápal, ale nevěděl jsem, co vidí na přátelství s člověkem.

Po chvíli bezcílného rýpání se v jídle, jsem tác odnesl a jel s Emmettem domů.

Hned jak jsme dorazili, jsem chtěl vyběhnout ven, ale uvědomil jsem si, že až bude noc a tma, bude lov daleko lepší.

Koukal jsem se na televizi s Jasperem, a když se začalo stmívat, jsem chtěl vyběhnout ven, ale Esme mě zastavila slovy:

„Kam jdeš, Edwarde?“

„Na lov,“ poskytl jsem jí krátkou odpověď a už běžel ven ze dveří.

Upíří rychlostí jsem přeběhl přes les, a když jsem se blížil k městu, zpomalil jsem na normální lidskou chůzi. Nevěděl jsem, koho budu lovit, ale pak jsem si řekl, proč bych měl pořád lovit hříšníky? Ulovím si nějakou pěknou a mladou dívku a pochutnám si víc.

Pomalu jsem procházel potemnělými ulicemi, když jsem uslyšel něčí myšlenky. Myšlenky patřili nějaké dívce, to bylo jasné. Ta je moje, řekl jsem si a vydal se za ní.

Vyšel jsem ze stínu domů a ona se mě lekla, ale když uviděla mojí tvář, usmála se, ale když si všimla mých krvavě rudých očí, opět se zhrozila. Tomu jsem se musel usmát, bylo to tak kouzelné.

Okamžitě jsem k ní přiskočil a ona se lekla té rychlosti. Usmál jsem se na ní a řekl jí konejšivým hlasem:

„Neboj se mě, nebude to bolet.“ Ale ona mě neposlechla a začala přede mnou utíkat. Neměla šanci mi utéct a já to věděl, tak jsem se za ní pomalu vydal a sledoval jí všemi těmi uličkami, až se dostávala do středu města a pomalu se začalo objevovat víc lidí, tím mě naštvala, a tak jsem jí zahnal do jedné tmavé uličky.

„Tys mi chtěla utéct?“ zeptal jsem se jí s nadzvednutým obočím. Nic neudělala, jen se vyděšeně koukala do země a nepatrně přikývla, že by to člověk ani nemohl zpozorovat.

„Ale přede mnou nemáš šanci, stejně tě zabiju. Je jen na tobě, jestli pomalu nebo rychle. Dal jsem ti šanci, ale ty jsi jí promarnila. Za to tě zabiju pomalu“ usmál jsem se na ní hrozivým úsměvem. Ona se na mě vyděšeně podívala a já jí ukázal zuby, od kterých se odrážel měsíc. Měsíc byl jediný zdroj světla v téhle tmavé uličce.

Jako kdyby se v té dívce něco zlomilo a začala křičet a v mysli prosila boha, na kterého stejně nevěřila, o pomoc.

„Jen si křič, tady tě stejně nikdo neuslyší“ řekl jsem jí. Líbil se mi křik mých obětí. Vědět, že ze mě jde strach, bylo naprosto úžasné. A oni prosí o pomoc, která stejně nepřijde, mi přišlo ještě lepší. Já byl ten, který určoval, jak rychle zemřou.

Vzal jsem onu dívku, která se podle jejích myšlenek jmenovala Sarah, za ruku a přejel jazykem po žilách na její ruce. Byl to skvělý pocit a já se zakousl do tepny, která pulsovala pod tenkou kůží. Teplá krev mi proudila do úst a já si tenhle okamžik naplno vychutnával.

Po chvíli jsem se od ní odtrhl, olízl si rty, které jsem měl od krve a podíval se do její tváře. Tvářila se vyděšeně a já jí pohladil po vlasech a ona před mým dotykem ucukla.

„Ale no tak Sarah, přece sis nemyslela, že nemůže existovat nadpřirozeno. Upíři, vlkodlaci a mnoho dalších. Všechna tato stvoření chodí po světě a ty klidně dokážeš spát? No, teď už budeš spát věčně, protože když jsem ti to řekl, musím tě zabít“ usmál jsem se na ní a zakousl se jí naposledy do tepny na krku a vysál z ní všechnu krev.

Když bylo její tělo úplně bezkrevné, hodil jsem ho do kontejneru, který už roky nikdo nevysypával. Chvíli jsem se ještě jen tak bezcílně potuloval městem a až když se začal blížit východ sluce, zamířil jsem směrem domů.

Shrnutí

Autor: Anicka14vampire (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bloody love - 4. kapitola: