Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 21. kapitola

n.w.3


Black angel 21. kapitolaDalší dílek. Jestli jsem před tím někde psala, že se mi dílek nepovedl, tak jsem se chorobně pletla. Tohle je strašné. Podle mne je to uspěchané a krátké, ale jak se blížím ke konci dochází mi inspirace a fantazie a já chci při tom napsat co nejvíce kapitol. Snad se pro příště zlepším.
Bella dorazila domů a Edward si užívá povolení. Zanechte mi dole, prosím komentář. Děkuji a přeji příjemné čtení.

 

21. kapitola

Bella:

Běžela jsem rychle skrz letištní halu a potom jsem si to zamířila k lesu, kde jsem se přemístila do pekla a odtamtud rychle domu, do Forks.

 

Objevila jsem se před jejich domem. Vím moc dobře, že o mě ještě nevědí. Chtělo by jim to přichystat nějaké mučení, ale jaké? Asi by to nemělo cenu, už tak jsem je natrápila dost. Šla jsem prostě ke dveřím a vstoupila.

„Jsem doma!“ zakřičela jsem na celý dům.

„Bello,“ ozývalo se s každého rohu a já se najednou ocitla ve zmeti rukou. Jen jeden pár mi tam chyběl. Pár toho, který stál na schodech a zamyšleně se na mě díval, když si všiml, že ho pozoruji usmál se a šel blíž.

Mezitím mi každý říkal jak moc jsem jim chyběla, a že už to nikdy nesmím udělat. Vysvobodil mě z nich právě Edward, který mě objal a nehodlal pustit. Chápala jsem to, protože to samé jsem udělala i já. Obmotala jsem kolem něho ruce a hlavu položila na jeho hruď.

„Už to nikdy nesmíš udělat, je ti to jasný?“ šeptal, i když v tomhle prostředí to asi nemělo cenu.

„Promiň, ale já musela,“ omlou vala jsem se stále schoulená do jeho hrudi.

„Kam jsi vůbec šla.“

Na to jsem neodpověděla, vzala ho za ruku a vedla k pohovce, tohle by měli vědět asi všichni.

„Nejdříve jsem byla v pekle, protože mě Rose přivedla na jednu myšlenku a ono to vyšlo,“ plácli jsme si nad hlavou a usmáli se tomu.

„Všiml jsem si, že přede mnou něco tají,“ zamumlal Edward skoro neslyšně.

„Víš, jak jsem ti říkala, že existuje jen jedna výjimka s toho zákona?“ přikývl. „Tak ti s potěšením oznamuji, že ty do ní spadáš a podle táty, by jsi měl Rose koupit obrovské zrcadlo jako poděkování,“ usmála jsem se.

„Počkej, ale to znamená...“

„Že můžeme být spolu,“ dořekla jsem za něj.

„Bello,“ vykřikl a začal mi drtit všechny kosti v těle. Chápu jeho nadšení, ale bolí to.

„Au, Edwarde.“

„Promiň, když já jsem... já ani nevím, jak to popsat... já jsem úplně nadšený,“ usmál se a políbil mě. Byl to krátký polibek, ale přesto to byl náš první legální.

„A co bylo dál,“ zeptala se Alice.

„Když jsem odcházela z pekla měla jsem vizi o tom, jak vás chtějí napadnout Volterrovi kvůli mně. Aro mučil Katy a zjistil, že jste dostali nejmocnějšího anděla, což se mu vůbec nelíbilo a chtěl vás zabít, pokud bych se k nim nepřidala, jako že nepřidala,“odfrkla jsemsi. „Hodlal ušetřit jen talenty. Takže jsem se okamžitě přenesla sem, abych si sbalila, což jste asi viděli a potom hned do pekla, jako přestupní stanice. Tam na mě čekal táta a tloukl mi do hlavy, že je nesmím zabít, jinak by tu byl chaos. Ač nerada, tak jsem ho poslechla. Dovolil mi zabít někoho z gardy, ale to by zase ublížilo Katy, tak jsem je raději nechala, ale musím se přiznat, že jsem si stále představovala Jane na pánvičce,“ v ten moment Emmett vyprskl smíchy. „Jednoduše jsem na Ara použila můj dar přesvědčování. Teď chce napadnout jen Rumuny, protože mu, podle jeho slov, dlouho leží v žaludku,“ zakřenila jsem se. Emmett nezklamal a div, že se neválel po zemi. Jsem zvědavá co bude dělat, až se dozví, že jsem letěla letadlem.

„A to jsi tam jen tak nakráčela a řekla mu, že na nás nesmí útočit?“ ptal se Jasper.

„Popravdě jsem si s nimi hrála. Šla jsem tam jako člověk, a když jsem jim řekla, že je jdu zabít, všichni upíři vyprskli smíchy, ale když jsem se přeměnila tak sklapli.“

„A proč ti trvala ta cesta tak dlouho?“ opět Alice.

„No... víš... já ještě nikdy neletěla letadlem, tak jsem to chtěla zkusit,“ přiznala jsem barvu. Nikomu to naštěstí divné nepřipadalo.

„A? Co říkáš?“ nenechala se odbýt. Ach jo, s pravdou ven.

„Myslela jsem si, že jako andělu mi bude létání vyhovovat, ale mě bylo z toho hrozně blbě,“ sklopila jsem hlavu. Emm se začal smát a nejen on. I Jasper se válel po zemi a ostatním minimálně cukali koutky. Edward mě chytl za ruku, ale když jsem se na něj podívala jen ztěžka ovládal svou vážnou tvář. Lehce jsem ho praštila do ramene a snažila se zabíjet očima. Nepovedlo se, ale nějak mi to ani nevadilo.

Dlouhou dobu se všichni jen smáli. Potom jsem si povídali o tom, co dělali oni. Docela dlouhá diskuze. Spát jsem já nešla a ostatní taky nevypadali, že by chtěli někam odejít. Vyrušil nás až Carlisle ráno. Musel do práce a my do školy. Rychle jsem běžela do mého pokoje, kde jsem měla přichystanou tašku a oblečení. Alice už se asi připravovala, když jsem tu nebyla. Hodila jsem to na sebe a běžela dolů.

Edward mě pod schodama chytl a políbil, při tom mi nezapomněl říct, jak moc je nadšený, že můžeme být spolu a popravdě, já taky. Nasedli jsme rychle do auta a vyjeli. Já jsem jela Volvem a samozřejmě s náma byla i Alice, která mě přemlouvala, abych si stáhla štít, protože tak nevidí nikoho z rodiny. Nedobrovolně jsem se jí podvolila. Chtěla mě tahat po nákupech, mrcha. Na to jsem momentálně opravdu neměla náladu.

Okamžitě, jak jsem vystoupili, mě Edward objal a políbil. Až moc si užíval naše povolení, ale nic jsem proti tomu neměla.

Pokud před tím bylo na parkovišti ticho, teď by šel slyšet i špendlík, který by dopadl na zem. Všichni na nás vyjeveně koukali a brada se jim opírala o zem. Připomnělo mi to ty animované snímky, kdy vykulí oči, brada jim spadne na zem a jazyk se vyroluje ven. Asi po minutě zbylo s překvapených výrazů pouhá žárlivost.

Raději jsem mu dala ještě malinkou pusu a běžela za Alice, která se křenila. Ona se smála celá rodina.

Rozutekli jsme se do svých tříd. Celý den probíhal v klidu. Občas si šlo všimnout nenávistných pohledů z řad dívek a zklamaných od kluků. Je mi to líto, ale já na lidi nejsem.

Společně s Jazzem jsme šli na oběd. Tam na mě už čekal Edward. Hned jak mě uviděl se zářivě usmál. Utíkala jsem lidským během za ním a okamžitě jsem ho políbila. Je tak nádherné užívat si volnosti. Emmett si samozřejmě nedovolil svou jízlivou poznámku, ale přiletěla mu facka z obou stran od holek a zavrčení od kluků. Já bych taky chtěla tak hezky vrčet. Dneska už jsem na obědě jedla. Měla jsem hlad a dlouho jsem nebyla na lovu.

Po obědě jsme se ruku v ruce dostávali pomalinku na biologii. S ním to ani rychle nešlo. Každou chvilku se zastavil, pošeptal mi, jak moc mě miluje a krátce políbil. Samou láskou bych ho nejraději snědla. Na hodinu jsme se nakonec dostali včas, ale bylo to tip ťop. Za náma si to už poskakoval učitel. Dosedli jsme do lavice, ale i přes to jsme se nepustili. Během hodiny, když se učitel nedíval, mě Edward vždy pohladil po tváři, nebo políbil na ruku. Byl prostě dokonalý. Nechápu, jak dlouho jsem se od něj dokázala držet dál.

Zvonění pro mě tentokrát bylo mučení, protože zatímco já jsem šla domů, on musel jít ještě na španělštinu. Doprovodil mě až na parkoviště a dokud se neohlásila další hodina loučili jsme se jedním krásným polibkem. Úžasný pocit vědět, že toto stvoření je jen vaše.

Domů jsem se vydala pěšky, utíkala jsem lesem a ani nevnímala okolí. Moc bych se nedivila, kdybych to do něčeho napálila, byla jsem myšlenkama úplně někde jinde a připadala jsem si jako bych mohla létat i v této podobě. Zvláštní, ale strašně krásný.

Doma na mě čekala Esme.

„Ahoj Esme,“ pozdravila jsem ji.

„Ahoj Bello, to už jsi doma? Nechceš něco udělat k jídlu?“ Vždy starostlivá.

„To je dobrý, jedla jsem ve škole,“ usmála jsem se na ni. „Esme, přiznej, že se ti líbí, když mi můžeš vařit,“ musela jsem se zeptat. Tvář jí hned posmutněla, když se dozvěděla o mé situaci s hladem.

„Líbí. Mám pocit, jako bych měla vlastní dítě, o které se mohu starat. To víš ti ostatní si jen něco uloví a mají na týden vystaráno.“

„Jestli ti to udělá radost. Tak budu na lovy chodit méně. Mě nevadí, když jím lidské jídlo.“

„Děkuji,“ usmála se na mě.

Jsem ráda, když jí udělám radost. Myslím, že je to ta nejlepší budoucí tchýně co kdy byla. Ona je jako maminka, kterou jsem nikdy neměla a Carlisle jako druhý otec. Ještě chvíli jsem si s ní povídala o hloupostech. Skončili jsme tehdy, když jsme uslyšeli přijíždět auta.

Samozřejmě to bylo Volvo a BMW. Vyběhla jsem okamžitě ven. Chovala jsem se jako malá puberťačka, ale já jí vlastně i sem, vždyť je mi pořád šestnáct let. Čekala jsem až vystoupí z auta a pak jsem ho šla uvítat, jak jinak než polibkem. Ostatní nad mým chováním jen kroutili hlavou, ale oni milují už několik let, já legálně jen dva dny.

Edward se nenechal zahanbit a polibek mi jak jinak, než opětoval.

„Co kdybychom šli na naší louku,“ zašeptal, když se naše rty odpojili.

„Odkdy je naše?“ zapředla jsem mu do ucha.

„Od té doby, co jsem tě tam poprvé vzal,“usmál se a už mě bral do náruče.

„Já tam trefím a chromá taky nejsem,“ rozčilovala jsem se jeho stylu dopravy.

„Ale to já přece vím,“ políbil mě na nos. „Ale vyhovuje mi více, když tě držím v náručí.“

Už jsem raději neprotestovala, nemělo to cenu. Nechtěla jsem to přiznat nahlas, ale je pravda, že se mi to taky líbilo. Mělo to své kouzlo. Více jsem se scholila do jeho náručí a blaženě se usmála.

Až na louce mě hodlal pustit, ale i tak jsem ho stáhla na zem a lehla si na jeho hruď... prostě ho miluju. Chytla jsem ho za ruku a začala si hrát s našimi propletenými prsty.

„Už jsi něco koupil Rose?“ zeptala jsem se ho po chvíli ticha.

„Přemýšlel jsem o tom... dlouho mě nenapadal tak vhodný dárek, abych alespoň trošku splatil mou vděčnost k ní.“

„A co jsi nakonec vymyslel?“

„Koupím jí a Emmettovi dům v Číně. Mají tam tygry a pandy, jsou sice chráněný, ale jednu by si mohli dát.“

„Já nevím, aby ná vás nešli ochranáři,“ usmála jsem se.

„I když se Emmett občas jeví jako pako, myslí mu to. Chápe, že něco může a něco ne. Jednu si určitě dá, aby porovnal chutě, ale přehánět to rozhodně nebude.“

„Ty ho musíš znát lépe než já,“ rezignovala jsem a jen doufala, že nás neposlouchá žádný ochranář přírody.

Opět jsem leželi potichu, poslouchali jsme ševelení větru ve stromech, zpívání ptáčku a naše dýchání. Občas mě políbil do vlasů, ale jinak jsme tuto kouzelnou chvíli nerušili.

Teprve, když jsem se natáhla pro polibek se vše změnilo.

 


 

Má v tom cenu ještě vůbec pokračovat? Baví vás to pořád?

20. kapitola <<< Shrnutí >>> 22. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 21. kapitola:

 1
1. Temnonoš
29.09.2013 [10:16]

Nemám slov Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!