Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bezejmenná - 3. kapitola

09.03.2009 (01:33) • Ranya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2297×

Po nepoužívané cestě zajeli až k hlubokému lesu. Jako hradba čarodějného hradu se jeho temná silueta tyčila proti nebi. Všude se rozprostírala ta tma, na kterou si lidské oči nepřivyknou. Jana však viděla celkem dobře a Jasper jistojistě také. Vyšli z auta a tiše zamířili po zarostlé cestičce, která mizela v lese. Janu obklopila stísněnost. V žaludku jí kručelo neuvěřitelně, dalo by se říci. Měla nehoráznou žízeň. Taková žízeň by se měla zakázat. Zrušit. Bylo to nesnesitelné.

„Vydrž tu na okamžik," zašeptal Jasper a pousmál se na ni. Okamžik na to zmizel v lese. Povytáhla obočí, ale čekala. Po chvíli se ozvalo zapištění. Cukla sebou. Z houštin se znovu vyjevil Jasper a nenápadným pohybem jí naznačil, kterým směrem má jít.

„Neboj se. První... lok bude nejtěžší, pak to už půjde samo. Nechám Ti trochu soukromí," zakřenil se.

S jednoznačnou nejistotou v očích na něj pohlédla a pak vykročila určeným směrem. Náhle začal vát vítr. Ucítila sladkou a omamnou vůni, tak lákavou vůni... čerstvé krve. Všechny smysly se jí zbystřily a zrychlila krok. O necelých třicet metrů dál našla mrtvého zajíce. Z nové rány tekla krev.

Přestala vnímat, co dělá. Nevšimla si, že by dala příkaz tělu k instinktivním pohybům. Nasála ještě vůni a o okamžik později teplá červená tekutina proudila do jejího hrdla.

(16.1.2009 Pátek) Zmateně zamrkala. Poprvé od minulého pátku cítila pocit sytosti a barvy viděla ustáleně. V ústní dutině stále cítila příjemnou chuť krve a žaludek se zdál spokojený.

„Jsi v pořádku?" ozval se odněkud zpoza houští Jasperův hlas.

„A...ano," zhluboka se nadechla a zavřela oči. Právě tu do poslední kapky vysála živého tvora, kterého pro ni zabil její přítel. Z neznámého důvodu jí to připomnělo prince na bílém koni, který zabil draka - Jasper koně neměl, ale sám byl dostatečně bledý a toho zajíce taky zabil. Živý tvor jako živý tvor. Znělo to tak ironicky, dokonce jí samé.

„Hmm... chutnalo?" usmál se a popošel blíž. Jana si byla jistá, že se v okamžik, kdy ona poprvé ochutnala čerstvou krev, sám nasytil.

„Asi ano," zamumlala a dívala se kamsi před sebe, nebo spíš ‚do blba', myšlenkami bloudila jinde a realitu takřka nevnímala. Vlastně jí dělalo problém označovat aktuální situaci realitou. Byla upír a sála krev. Její přítel byl upír a dříve zabíjel lidi. Ve velkém. Ve městě je celá upíří rodinka, do které asi bude časem patřit. ‚Otec' celé té rodinky dělá doktora, nějakým záhadným způsobem ovládá svou touhu po krvi. Dá se to označovat jako realita...?

Jasper se opřel o kmen nejbližšího stromu. Netvářil se netrpělivě, byl klidný a vyčkával, až si Jana srovná myšlenky. Ta se k němu po chvíli opatrně otočila. Nejistě.

„Hmm... já Tě tady nehorázně zdržuju, já vím..." rozpačitě zamumlala a uhnula pohledem.

„Kdepak," vřele se na ni usmál a oči v barvě tekutého zlata měl upřené jen a pouze na ni, „zatím to zvládáš opravdu dobře... je v pořádku, že se toho událo moc a Ty si to potřebuješ v hlavě trošku urovnat."

„Dobře," nervózně odkývla.

Po další chvíli zavrtěla hlavou.

„Už to je přibližně urovnáno," pousmála se.

„Fajn," Jasper úsměv opětoval, „máš ještě hlad? Předpokládám, že ano."

„Jen trošičku," pokrčila rameny.

„Máme příležitost, nebudeme ji marnit," ušklíbl se a zmizel v houští.

„Zase?" tiše zasténala a protočila panenky.

„Dobrou chuť," opět se objevil a zeširoka se usmíval.

„Hmm," zamumlala a vítr se znovu zvedl. Nyní již známá vůně krve. Skrývající tu skvělou chuť... „Díky," ušklíbla se a zmizela z výhledu. Byla to sytá a velice dobrá večeře.

***

Domů ji dovezl v okamžik, kdy se již nedalo říci, že je soumrak. Stmívání měli za sebou, nyní byla tma. Máma se ale kupodivu nezlobila. Tvářila se spíš... nervózně a poté uvolněně, když uviděla, že její holčička je v pořádku. Zbytečně se nevyptávala, i když jistě hořela zvědavostí a obavami. Jana se škodolibě usmála. Kdyby její rodička věděla, na čem si dceruška pochutnávala...

Jasper hned po předání odjel a Jana šla brzy ‚spát', ovšem s tátou, který přišel z práce, se ještě viděla. Máma okamžitě vychrlila, že jejich Janička měla rande. Ta tátovi s úšklebkem ukázala Jasperovu fotku, tu, jenž předtím viděla i máma. Táta se nevyjádřil.

Zachumlala se do peřiny a pořád si v hlavě připomínala ten úchvatný pocit, když jí teplá krev proudila hrdlem. Chuťové buňky zažívaly sedmé nebe... nebo snad nebe pro upíry není, a proto peklo?

Než rodiče usnuli, poslouchala hudbu a když ji někdo šel zkontrolovat, sluchátka jednoduše vyndala z uší a skryla pod peřinou. Necítila žádnou únavu, žaludek byl sytý a když už i máma zalehla k televizi a usnula, oknem půvabně proskočil Jasper. Život se zdál fajn. Život... možná spíše smrt, vzhledem k tomu, že upíři nežijí.

Další noc proběhla dlouhými hovory s jejím nejbližším a pak nástup do školy. Oficiálně spolu chodili a tak rodiče nijak neudivilo, že ji zavezl do školy.

První hodinu Jana seděla sama a tak si jen tak vychutnávala, že se musí přemáhat mnohem méně; viděla stoprocentně barevně, žádné rudé skvrny,...

Další hodina byla trochu náročnější, Martina s ní seděla v lavici. Sice již tak hodně nevnímala šumění krve v jejích žilách, ale stejně to nebylo zcela snadné - už ochutnala čerstvou krev a z doslechu věděla, že lidská je ještě lepší. Tolik by si přála aspoň jeden lok...

Následující hodiny zvládla, nemohla se dočkat oběda. Bylo to automatické - Martina si sedla s Jirkou a Jana s Jasperem. Schválně, kdy v tomto složení budou sedět u jednoho stolu.

Jasper ji odvezl i zpátky domů. Přichystala večeři a znovu tvrdila, že sama již jedla.

A tak to bylo i v pátek. O víkendu trávila většinu dne s Benem, s Jasperem nebo s oběma venku, po večerech předstírala, že si píše domácí úkoly, které již dávno měla napsané, po nocích si s Jasperem povídali a párkrát se i někam vydali, jednou za čas s ním mizela a vracela se až za tmy s pocitem sytosti... tak to šlo celé dva měsíce.

Autor: Ranya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bezejmenná - 3. kapitola: