Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beze slova - Epilog - Porod

14.03.2012 (17:00) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 29× • zobrazeno 4902×

Epilog:

Edward:

Viděl jsem na Belle, že se baví, a byl jsem taky rád, že když měla hlad, tak to utnula. Došli jsme do restaurace a Bella si objednala jen polívku.

„Jenom?“ divil jsem se.

„Hlad ani nemám, jenom mě už hrozně bolí záda a nohy.“ Usmála se na mě.

„Myslíš, že nám dá Alice pokoj alespoň hodinu?“ zeptala se mě asi v půlce polívky.

„Myslím, že půjdeme nakupovat, až budeš odpočatá. Žádna Alice nás nebude nahánět,“ ubezpečil jsem ji a Bella se zase začala věnovat polívce.

Po polívce se omluvila, že jde na záchod, a já zatím zaplatil. Vzal jsem její kabát a přesunul se ke dveřím restaurace, abych na ni počkal. Byla tam nějak dlouho, ale podle jejího tlukotu srdce bylo všechno v pořádku.

„Už jsem tady.“ Zamávala mi před obličejem asi po deseti minutách.

„Co jsi tam tak dlouho dělala?“ zakroutil jsem hlavou. Obmotal jsem ruce kolem Bellina pasu.

Najednou se Bella zastavila a začala hlasitě dýchat. V mysli jsem byl úplně zmatený.

„Co se děje?“ vyjekl jsem nahlas, ale ve skutečnosti jsem to už věděl.

„Myslím, že mi praskla voda,“ dýchala nahlas a přidržovala se mě. A mě tím utvrdila v tom, co jsem si myslel.

„Zavolám sanitku,“ řekl jsem jí a posadil na nejbližší lavičku. Potřeboval jsem se sám uklidnit. Když jsem zavolal sanitku, tak jsem ještě zavolal Carlisleovi.

Bella těžce oddechovala a snažila se tu bolest nedávat tak najevo, ale já to na ní viděl.

„Už je to tady.“ Objevil se u nás Carlisle a za ním celá rodina.

„Volal jsem záchranku. Belle praskla voda,“ informoval jsem rychle Carlislea.

„Bello, bolí tě něco?“ ptal se jí a Bella se zatvářila stylem, nebolí, jenom rodím.

Sanitka dojela během deseti minut. Nastoupil jsem s Bellou a Carlisle se nacpal do sanitky taky. Ostatní jeli v autech i se všemi koupenými věcmi. 

„Tatínek půjde s námi na sál?“ ptala se Belly sestřička, když ji vezli na sál. Bella se na ten povel zarazila a podívala se mi do očí. O tomhle jsme se s Bellou nebavili. Chce mě tam Bella, nebo nechce? Nerozmýšlel jsem se dlouho, Bella mě potřebovala a já přece nepropásnu narození svého dítěte. Kdybych tam nešel, tak bych se za sebe musel stydět.

„Půjdu,“ usmál jsem se a nechal se obléct do toho hrozného hábitu, jak to jednou nazvala Alice.

„Děkuji,“ zašeptala Bella zrovna při jedné z teď již častých kontrakcí.

„To bych si nenechal ujít,“ usmál jsem se a doufal, že jí to dodá víc odvahy.

„Ještě nejsi úplně otevřená, Bello, takže musíme počkat, než budeš tlačit,“ informoval ji Carlisle, který se sám chopil porodu. Na Belle jsem viděl, že by to měla raději už za sebou, ale držela se statečně. Po několika hodinách byla Bella připravená na samotný porod.

„Tak, Bello, jak bude další kontrakce, tak zatlačíš,“ naváděl Bellu Carlisle.

„Dýchej, Bello,“ naváděl ji. Byla neuvěřitelná, po celou dobu poslouchala Carlisleovy rady. Stál jsem u Belly a utíral jí pravidelně pot z čela.

„Už vidím hlavičku,“ informoval nás.

„No, už bylo načase,“ zaúpěla Bella snad na konci svých sil.

„Bello, ještě jednou a bude venku,“ připravoval se Carlisle na vytáhnutí mého prvorozeného dítěte.

„Zatlač!“ křikl na ni při další kontrakci. Bella zatlačila, a pak už jsem slyšel jenom dětský pláč. Na tváři Belly se usadil blažený úsměv. Sestra si malou převzala od Carlislea a šla ji zvážit a utřít od krve.

„Je v pořádku?“ ptala se Bella.

„Ještě jsem ji neviděl,“ informoval jsem ji. Tohle byl zatím ten nejkrásnější zážitek a doufám, že nebude poslední.

„Tak tady ji máte,“ přinesl nám ji Carlisle, který odešel společně se sestrou.

„Je v pořádku a je krásná,“ podával ji Belle.

„Je nádherná,“ rozplývala se Bella. A přitom se koukala do malinké tvářičky naší prvorozené dcery.

„Je krásná po tobě,“ zadíval jsem se do očí naší malé dcery. A měl jsem pravdu. Její oči byly totožné s očima Belly.

„Tys mi dala zabrat, zlatko,“ pohladila Bella dcerku po tvářičce, ta se zavrtěla, ale dál klidně oddychovala v Belliném náručí.

„Jsem na vás pyšný,“ políbil jsem Bellu i naši novorozenou dcerku.

„Bello, myslíš, že bych ji mohl ukázat rodině, slyším, jak netrpělivě přecházejí po chodbě,“ poprosil jsem svou ženu.

„Jasně,“ podávala mi Bella ten malý uzlíček. Opatrně jsem si ji vzal a šel ke dveřím. Sestra mi je otevřela a já se tak dostal na chodbu, kde nervózně přecházela moje rodina.

„Máme krásnou dcerku,“ vyrušil jsem je z jejich netrpělivého přešlapování.

„Je nádherná.“ Slyšel jsem rodinu, jak se přes sebe překřikuje.

„Doufám, že nebude poslední,“ mrkl jsem na ně a vracel se s malou zpátky k Belle.

KONEC

Doufám, že se povídka alespoň trošku líbila a že ji někdo dočetl až do konce. Vím, že tam bylo hodně prodlev, ale jsem celkem vytížená, takže tolik časů na psaní nemám. Jinak děkuji všem, kteří komentovali, protože číst vaše komentáře bylo super a pohánělo mě to dál.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beze slova - Epilog - Porod: