Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beze slova - 26. kapitola - Vysvětlení

18.09.2011 (14:30) • Jana173 • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 4696×

26. kapitola -

„Vítám tě Bello,“ vyrušil mě z přemýšlení Arův hlas. Otočil jsem se ke dveřím a v nich ji uviděl. Myslel jsem, že se bude usmívat, že bude nadšená z toho, jak mě podvedla, ale viděl jsem něco úplně jiného. Byla v roztrhaných šatech, pod kterými se jí vzdouvalo bříško. Její obličej byl ztrhaný a smutný.

„Co jsi vlastně zač?“ zakřičel jsem na ni v zoufalství, které mě naprosto pohltilo.

„Tohle jsem nechtěla,“ začala vzlykat.

„Ale chtěla, lhala si mě a mé rodině a já tě miloval,“ křičel jsem na ni dál. Hned po mých slovech se zhroutila na kolena.

„Tohle jsem nechtěla,“ opakovala stále dokola.

„Mám rád dramatické scény, ale něco tomu chybí,“ promluvil najednou Aro a luskl prsty na upíry, co postávali u dveří. Všichni jsme se nakrčili, protože jsme čekali útok, ale nestalo se tak a upíři odešli. Koukl jsem se na Bellu, vystrašeně těkala očima ze mě na upíry kolem ní a na dveře, kterými odešli další upíři. Nevěděl jsem co říct.

„Já myslela, že jsi moje kamarádka,“ vzlykla Alice Jasperovi do košile.

„Je mi to líto,“ zašeptala Bella, ale na Alici se nekoukla. Najednou se rozletěly dveře a v nich stáli tři upíři, kteří odešli dveřmi. Každý svíral v ruce jednoho člověka. Lidé nebyli, jak jsem se zaposlouchal později, byli to samé co Bella.

„Rád bych vám představil Bellinu rodinu,“ promluvil s grácií Aro a viditelně se touto situací bavil.

„Bello,“ vykřikla vyděšeně žena.

„Mami,“ vzlykala Bella a snažila se vstát. Upíři, co stáli u ní, jí to nedovolili a opět ji srazili na kolena.

„Nenamáhej se, zlatíčko,“ promluvila k ní žena a usmála se.

„Dělala jsem všechno, co jsem mohla, abych vás zachránila,“ vzlykala dál Bella a já si to konečně začal dávat dohromady.

„Máš krásného muže, sestřičko,“ podotkl kluk, který měl stejné rysy jako Bella.

„Nenávidí mě,“ odpověděla mu a já jsem si to konečně v tu chvíli poskládal dohromady. Chránila svou rodinu, nevím, jestli mě miluje, jestli je to dítě moje, ale ona neměla na výběr, nemohla jinak.

„Ještě si to můžete rozmyslet. Slibte, že budete sloužit Volteře, a já vás z vězení propustím. Budete se mít dobře,“ přišel Aro blíž k Bellině rodině.

„Já ani má rodina ti sloužit nebudeme,“ promluvil nejstarší z nich. Vypadal velmi moudře.

„To je smůla,“ uchechtl se Aro.

„Máme tě rádi, holčičko,“ obrátil se na Bellu. Ta se na něho dívala, jako by ho měla vidět naposledy.

„Já vás taky,“ odpověděla mu a přelítla po nich očima.

„Myslím, že končíme s tím tlacháním,“ zatleskal Aro a podíval se na upíry, co drželi Bellinu rodinu. Ani jsme nestihli zareagovat a Bellina rodina byla mrtvá. Zlomili jim během sekundy vaz. Sálem se roznesl Bellin křik, tak moc jsem toužil utěšit ji, ale nemohl jsem, nic jsem nemohl, byli jsme v pasti.

„Proč to děláš, Aro?“ obrátil jsem se na něho a snažil nevnímat vzlykající Bellu.

„Teď jsme si kvit,“ nereagoval na mou otázku a mluvil k Belle.

„Nikdy si nebudeme kvit,“ vysoukala ze sebe Bella. Vždycky byla odvážná, to jsem věděl, ale teď to bylo bláznovství. Proč to dělala, proč ho ještě víc provokovala.

„Ale ano,“ přel se s ní Aro.

„Mohli bychom dostat vysvětlení?“ promluvil po dlouhé době Carlisle.

„Žádné nedostanete, není vysvětlení, její rodina byla pro mě výhra, měli takové dary, kterými bych ovládl celý svět, ale oni mi nechtěli sloužit, nechtěli se mi podvolit. Snažil jsem se je vydírat, snažil jsem je přinutit silou, ale nepovolili. Potom jsem dostal nápad. Patříte hned po nás k nejmocnější upíří rodině. Doufal jsem, že když se Bella zamiluje do tebe, Edwarde, bude povolnější, budu ji moct vydírat na dvou frontách. Tak dobře to vycházelo, nakukal jsem jí, že vás chci zničit a ona mi bude dodávat informace a já je na oplátku pustím. A Bella se opravdu zamilovala, šlo to jako po másle, když jsem vám ji poprvé vzal, řekla mi všechno, co se dozvěděla, o tobě a tvé rodině, všechny vaše slabiny a vaše výhody, ale to mi nestačilo potřeboval jsem, aby byla ještě víc povolnější, a tak jsem vám ji vrátil. Opět mně dodávala veškeré informace o vás, ale když s tebou otěhotněla, věděl jsem, že je čas ji stáhnout ze scény. Našel jsem ji a vyhrožoval jí, že vás zabijeme, když se nevrátí do Volterry, a ona udělala naprosto to, co jsem chtěl. Myslel jsem, že ji mám v hrsti, ji i celou rodinu, ale spletl jsem se, nikdy mi ty dary nechtěli dát, raději by umřeli, než aby mi sloužili. Pouze prodlužovali čas, než umřou. A teď jsi získala to, co jsi chtěla,“ vysvětloval nám a poslední slova vykřikl s takovou nenávistí, jakou jsem u něho ještě neviděl. Stáli jsme jako opaření, nemohl jsem ani mluvit natož se pohnout.

„Teď budete muset všichni umřít,“ zasmál se svým vlastním slovům.  Věděl jsem, že tohle je konec, že už nemáme naději přežít.

„Miluji tě, Edwarde, a to dítě je tvoje, o svých citech jsem nikdy nelhala. Vím, že mě nenávidíte a odpuštění nežádám,“ křikla Bella směrem ke mně.

„Já tě taky miluji a mrzí mě to.“ Udělal jsem krok k ní. Hned v zápětí mě chytl někdo a strhl zpátky. Když jsem se podíval okolo, moje rodina už byla v sevření upírů. Nebránili jsme se, bylo jasné, že to nemá cenu.

„Velmi dojemné.“ Zatleskal nám Aro, jako by byl v divadle. Belle sevřeli hrdlo a chystali se trhnout, když se najednou rozletěly dveře a v nich stál Caius s Marcem.

„Co jsi to provedl, Aro,“ mluvil klidně Caius.

„Udělal jsi z Volterry postrach okolí, měl jsi pouze dodržovat zákony, ale neměl jsi ji ničit,“ přidal se k němu Marcus.

„Bratři,“ zajíkl se Aro.

„Snažil ses nás zbavit, ale nepovedlo se ti to, máme svědky, kteří dokážou tvou vinu, proto jsi shledán vinným a odsouzen k trestu smrti,“ vrčeli na něho oba dva.

„Já jsem chránil naše území.“ Roztřepal se Aro.

„Felixi, zbav Ara hlavy,“ přikázal Caius a Felix prošel kolem nás až k Arovi. Nemohl jsem tomu uvěřit. Felix neprotestoval a zakroutil Arovi hlavou, až se mu oddělila od těla. Potom vytáhl sirky a zapálil Arovo tělo.

Díval jsem se na Bellu, ale ta se koukala zděšeně do země. Myslím, že netušila, že se na ni koukám. Upíři nás stále drželi, ale jejich stisk byl volnější než v první chvíli.

„Pusťte je,“ nařídili upírům, co nás drželi.

„Je mi líto, Carlisle, že se to takhle zvrtlo, jak bychom vám měli tuto záležitost oplatit,“ přišel k Carlisleovi Marcus a pomohl mu vstát.

„Dej nám Bellu.“ Nepřemýšlel nad tím Carlisle ani vteřinu.

„Máte ji mít.“ Ukázal směrem k Belle a pokynul nám, že se máme vzdálit.

„Opět vás rádi uvidíme, ale nejdřív tady musíme dát všechno do pořádku, a to bude ještě trvat,“ rozloučili se s námi. Okamžitě jsem doběhl k Belle, seděla na zemi a snažila se všechno vstřebat.

„Bello,“ promluvil jsem na ni opatrně.

„Tohle jsem nechtěla,“ rozvzlykala se znovu, jak to na ni všechno spadlo.

„Omlouvám se, že jsem pochyboval.“ Objal jsem ji opatrně a chystal se ji vzít do náruče.

„Ne,“ zastavila mě a mě se zastavil svět.

„Mohla bych vás o něco poprosit.“ Obrátila se na naše zachránce.

„Jistě,“ pokývli jí, že může pokračovat.

„Mohu si vzít jejich těla a pohřbít je?“

„Samozřejmě,“ pokynuli jí. Na nic jsme nečekali. Ostatní z rodiny vzali mrtvá těla a já vzal Bellu, rychle jsme vyběhli ven. Neměli jsme tady nic, žádné auto.

„Počkej,“ zarazila nás Bella po pěti minutách běhu.

Autor: Jana173 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beze slova - 26. kapitola - Vysvětlení: