Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bezdomovkyně (13)

Bella v lese


Bezdomovkyně (13)V minulé kapitole zůstala Bella sama. Ale v této kapitole budeme sledovat někoho jiného, jenž taky nepobývá moc ve společnosti... Jak se vyrovná se ztrátou? A uvědomí si vůbec, že něco ztratil? Příjemné počtení přeje vaše zuzu a mňamka.

13. kapitola - Pochybnosti

Už po čtrnáct dní jsem znova sám. Už po další dva týdny vlastně dělám to, co za posledních několik desítek let, ale přesto cítím změnu. Krev mi nechutná tak, jak bych si přál. V každých dívčiných očích vidím ty její, čokoládová nebe, až musím od svých lovů opustit a jít jen do lesa na nějakého býložravce.

A celé ty dny od jejího „odchodu“ si stále zakazuji jít na to místo, kde jsem ji podle její vlastní vůle zanechal. A to že jsem kolikrát měl namále – vždy jsem si ale těsně předtím uvědomil, co dělám. Svou mysl jsem musel stále nechat v pohotovosti, jinak mě sama dováděla k šílenství a do míst, o kterých jsem minimálně tušil, že se tam bude nacházet.

Zase jsem byl v deliriu. Co jsem si myslel? Že by mohla chtít krvelačnou zrůdu? Ani jsem sám nevěděl, jestli bych její přítomnost dokázal více snášet. Hlavně pro mě bylo nepředstavitelné, že bych měl být na někom závislý.

Snažil jsem se takových bludných myšlenek zbavit, ale stále se neodvratně vracely. A i když jsem chtěl lovit, malé pochybnosti se mi stále vtíraly do mysli… Nechtěl jsem na ni myslet, nechtěl jsem, aby mi svou nepřítomností znepříjemňovala mé bytí – nebytí.

Akorát se schylovalo k pořádné bouřce a já jsem stál na vížce jednoho ze starších domů v centru. Díval jsem se na temnou uličku, která pro mne byla stejně jasná jako pro normálního člověka za dne velká pláň. Vlastně – vše jsem viděl mnohem lépe svým zrakem než lidé s nejlepším zrakem.

Čekal jsem na jakoukoliv svou dnešní oběť, ale právě se mi hlavou proháněla vzpomínka na její vůni. I když jsem se snažil, aby mi vzpomínky nevylezly na povrch, stejně jsem se neubránil – dokázal jsem myslet jak na mé spalující hrdlo, tak i na ni. V těchto chvílích jsem svůj mozek proklínal.

Zhluboka jsem se nadechl a měl jsem velmi silný pocit, že ji opravdu cítím. Copak jsem se pomátl? To jsem si až tak živě dokázal vybavit její vůni? Ne, že by to nebylo možné, vše si můžeme dokonale připomenout, ale když jsem se nadechl znova, pravda mě praštila do nosu. Doslova.

Zprudka jsem otevřel oči, aniž bych si předtím uvědomil jejich zavření, a naslouchal jsem okolním zvukům. Věděl jsem, pro mě velmi nepříjemnou skutečnost, že jí nemůžu číst myšlenky. Ale prvními dopadajícími kapkami vody se ke mně linul ten neobyčejný, neohraný a naprosto dokonalý pach, který jsem poznal okamžitě.

A konečně jsem vnímal pořádně i okolní ruch. Už bylo hodně po jedenácté večer, možná se blížilo k půlnoci, to už jsem ale nevnímal, a tmou se ozývalo tiché a velmi opatrné našlapování. Napnul jsem se. I když mi krk už spaloval obrovský oheň, několik dní jsem přeci jen už nelovil, jí bych nedokázal ublížit. Naopak, v hlavě mi vířily vzpomínky na ten jediný polibek – pusu – který jsem jí vtiskl, aby přestala mluvit.

Kdybych byl míval srdce, tušil jsem, že by mi bušilo jako teď její. Ale z jiného důvodu. Ona určitě měla strach, byla sama, v uličce, v níž by neměla co dělat…

Kradmé kroky se tiše kradly za ní. Byl jsem tak uchvácen její krásou, že jsem si nevšiml nových, vtíravých myšlenek, které se mi dobývaly do hlavy. Prostě jsem na chvíli vypnul, a to ji mohlo stát život.

Lem šatů pleskl o jeden z domů a mě to naprosto probralo z deliria. Vůbec jsem netušil, že v tomto okolí nejsem sám, ale myšlenky byly jasné.

Ta bude moje, moje svačinka… Tuhle dívku s touto vůní bych si dal vícekrát, kdyby to šlo. Už to má spočítané…

Dál jsem už nechtěl poslouchat. I když se mi z hrudi dralo vrčení, potlačil jsem ho. Nemohl jsem dát najevo svou přítomnost. Má jediná výhoda spočívala v tom, že vítr foukal mým směrem.

Déšť spustil naplno, ale pro mě to bylo jedině výhodné. Pomalu, lehce, jsem se natáhl, abych se rozhlédl po celé ulici a zkontroloval situaci. Měl jsem jen moment překvapení, který jsem chtěl využít co nejlépe.

Bella stále mířila směrem ke mně a pořád se dokola otáčela, jakoby věděla, že ji něco sleduje. Sice vždy pak sklopila hlavu, ale možná – možná – si vzpomněla na to, jak rychlý jsem byl já. Ale já ji nechtěl sledovat…

„Ahoj, krásko,“ zašeptal zlověstně druhý upír, který právě teď stál před ní. Pohlédla na něj sice s bázní v očích, ale s pravdou.

„Čau. Potřebuješ něco? Masíčko? Krev? Nebo třeba nudle z nosu?“ odvětila ta křehotinka kousavě, až jsem se sám málem rozesmál. Musel jsem to dusit v sobě, protože bych jinak jistojistě sám vyprskl smíchy. A ještě nebyla ta správná chvíle na to, abych se ukázal.

„Když tak hezky vtipkuješ, asi víš, co tě čeká…,“ zasyčel výhružným hlasem. Očekával, že ji to vyděsí. Ona však jen pozvedla obočí a zašklebila se.

„No, krvelačný monstrum, jako jsi ty, zřejmě s lidmi komunikuje jen díky tomu, aby je pak mohlo sežrat. Jestli tedy něco po mně chceš, tak si to vezmi, než si to rozmyslím,“ řekla s povzdechem, jakoby se nejednalo o její život, ale jen o nějaký hadr, který nabízí jinému bezdomovci. Byl jsem překvapený jejím přístupem.

Neznámý upír zavrčel a vrhal se na ni, avšak v tu chvíli akorát letěl na druhou stranu ulice. Zmatené myšlenky ke mně přicházely ve vlnách, až jsem ho nakonec neslyšel. Ale v tu chvíli jsem to neřešil, měl jsem za sebou další neodkladnou záležitost – Bellu.

Nejistě jsem se otočil a viděl, jak se nervózně kouše do rtu. Balík s neidentifikovatelným obsahem si tiskla k hrudi a její tělo se trochu třáslo. Okamžitě jsem byl u ní a objímal ji.

„Jsi v pořádku?“ ptal jsem se po chvíli tiše. Jen pokývala hlavou. Pak se několikrát zhluboka nadechla a pomalu se mi vymanila z náručí.

„Já… Chci se ti omluvit. Myslela jsem si, že budeš někde tady. Potřebovala jsem pomoct, protože jsem vytušila, že mě někdo sleduje… A teď si pořádně uvědomuju, jakou jsi měl pravdu. Na ulicích opravdu není moc bezpečno. Hlavně ne s takovým monstrem v zádech, jako byl on.“ Celou dobu, co mluvila, měla hlavu sklopenou k zemi.

„Jo, to je hezké. Jednou tě něco ohrozí a vyhledáš mou přítomnost. To jsem snad hlídací chůva?“ V tu chvíli jsem ani sám nevěřil, že jsem něco takového vyslovil. Ale když jsem si uvědomil, co se mnou provádí – ona si s mými city zahrávala. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale musí, holka, vědět, kde jsou hranice. Protože pokud si neuvědomí, co jsem zač, může to být velký problém.

„Tak to není…,“ šeptla zničeně, ale víc nedokázala říci, protože jsem svůj zuřivý výraz přiblížil až k ní.

„Ne? Tak mi pověz, jak to tedy je. Proč míříš za mnou, až když tě sleduje někdo jiný. Hm?“


Ahojky lidičky... Překvapení! Po dlouhé době se s mňamkou vracíme na scénu, tedy hlavně já, a tím vám přinášíme další kapitolu naší povídky.

Já se chci omluvit, že se tato povídka pozastavila, ale neměla jsem náladu cokoliv psát, jen ťuk do klávesnice pro mě byl mučením. Ale snad se tahle nálada vypařila a my vám zase budeme společně psát.

Chci poděkovat za komentáře k minulé kapitole a, i když moc velké ohlasy na tuto nečekám, předem děkuji za komentáře, co najdu pod touto.

Věřím, že mezi vámi se určitě najdou tací, kterým naše povídka chyběla. Dejte to najevo, protože nám zase chybí podpora v komentářích.

Vaše zuzinecckaa a mňamka. :P 


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bezdomovkyně (13):

 1 2   Další »
14. Jana S
31.12.2014 [9:25]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. Pegi
29.05.2012 [21:59]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2012 [20:17]

BellaSwanCullen8konečne ďalšia kapitola Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon skvelé Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. ediandbellacullens
29.05.2012 [19:31]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. martty555
29.05.2012 [19:09]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Paja
29.05.2012 [19:03]

No konečně, povídka je super a využij toho, že máš náladu psát a klidně sem hoď každý den další díl :o)))

29.05.2012 [18:42]

VerCullenJááj, Zuzu, na takovej skvost si mě nechala tak dlouho čekat!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Já to chtěla dřít, avšak mám to až teď! Emoticon Pche! Emoticon
No, přejdeme k hodnocení... :)
Edward je k nakousnutí. Emoticon On ji fakt miluje, je to vidět. Emoticon Určitě to tak má hozený i Bella, věří mu. Emoticon
A když řeknu, že se blížíme k polibku, budu mít pravdu? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Řekla bych, že ano, neboť já ji mám vždycky. Emoticon Emoticon Emoticon
To bude dobrý, umim si představit, jak to bude pokračovat:
"...Hm?"
"Ede, já ti řeknu, jak to tedy je, ano?"
A teď bude následovat... FRANCOUZÁK! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Určitě bude, pěknou pusinku si daj. Emoticon <- takto. :D Lepší než tu minulou. :D
Básnička je zde: Emoticon
Je to skoro půl měsíce, co jsem sám,
uvědomuji si, že závislost na Belle mám.
Ona je krásná, a přitom tak moc zranitelná,
tak prázdná, samotou přesto naplněná.
Ona je ale PRYČ,
pohled na každou dívku kvůli tomu ve mě vzbuzuje chtíč.
Její oči se staly očima té blondýny,
ale duši její nemá - nač ji tedy dávat kopretiny?!
Ona je slunce, co nikdy a nikdy nezapadá,
je neskutečná, i tak tu je, ona je dar od boha - božská.
Stojím na vížce, na město pod sebou hledím,
když v tom ucítím
něco tu smrdí,
ne, nikdo neprdí.
Myšlenky něčí - cizího upíra - jsou slyšitelné,
tak pro můj sluch hlasité až nepříjemné.
Jdu Belle pomoci,
nebude dělat nikomu opici!
Ale skončilo to dobře - teď Bellu objímám,
ale něco mne zaráží - copak si se mnou jen zahrává?
Básnička neni vtipná, ale snažila jsem se o vyjádření pocitů. Emoticon Emoticon Emoticon
Snad se líbila, dej vědět. :D
Btw.- A už nikdy nelži! Mně NEEE! :P
P.S.: Dík za vjeěnování! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A nádherná kapča! Emoticon To jsem už říkala? Emoticon
P.P.S.: Další chcůůů dřív! Emoticon Emoticon

29.05.2012 [18:04]

EleonorDoufám, že jí pomůže z ulice! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2012 [16:14]

CatherineCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

29.05.2012 [16:02]

Irmicka1 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!