Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bezdomovkyně (1)

28.12.2011 (15:45) • zuzinecckaa • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3582×

1. kapitola - Takový normální lov

Ozýval se pravidelný skřípot tabule s názvem podniku nad vchodem do hospody. Ulicí se občas prohnal vítr s pár listy a nějakými odpadky, až se z toho tvořilo téměř dokonalé tornádko na podívanou. Hodiny v dálce na kostele odbily jednu hodinu po půlnoci, čímž znovu vylekaly ptáky, kteří vylekaně vzlétli, aby se pár minut na to mohli usadit někde poblíž svých minulých míst.

Sledoval jsem tuto scénerii z nízkého domu. Měla být chladná noc, i když se blížilo léto, ale já tento pocit již několik desetiletí nezažíval. Cítil jsem jen, jak se mi kabát vzdouvá v občasném zafoukání větru, který mi i tím pádem naháže vlasy do čela. Ale mně to nevadí...

Pode mnou se skvěla úzká ulice. Z jedné strany se táhla řada nízkých, jednopatrových domů, na jednom z nich jsem právě seděl a pozoroval okolí. Z druhé strany uličku lemovaly stromy končícího blízkého parku, který byl velice rozlehlý.

Čekal jsem. Vyčkával jsem na jednu ze svých obětí. Už teď jsem slyšel myšlenky dotyčného, ale stále nic neudělal. Čekal pod stromy a vyčkával na svou příležitost...

Tmou a tichem se rozezněl rychlý klapot vysokých podpatků. Kužely světla, které osvicovaly pouliční lampy, chvílemi osvítily vyděšený pohled mladé ženy. Její myšlenky mi prozradily, že tudy by nikdy nebyla šla, ale protože se vracela velice pozdě...

Muži, stojícímu pod stromy, se zrychlil dech, protože ji zaregistroval až teď. Nervozně si olízl rty a jeho tělo se začalo třást vzrušením po tom, co chtěl té mladičké slečně provádět. Rukama si zašmátral pod starý svetr a připravil si do jedné ruky nůž, aby byl připraven.

Vystrašená dívka mezitím očima bloumala po okrajích parku a snažila se jít co nejblíže u baráku. Kdyby jen tušila, jaká nebezpečí na ni čekají... A to jsem nepočítal jen toho muže, který na ni číhal jako na náhodnou oběť. Já byl také nebezpečný...

Konečně i on měl šanci ji zahlédnout. Krátké blond vlasy jí při rychlé chůzi trochu poskakovaly. Límec modrošedého kabátku měla vytažený až k bradě, aby ji chránil zřejmě před dorážejícím větrem. Rukama si chránila malou kabelku, kterou velice pevně svírala. Kalhoty se jí vzdouvaly ve větru.

Muž, čekajíc na tuto či jakoukoliv jinou osamělou bytost ženského pohlaví, si potěšeně zamnul ruce. Pomalu vyšel na světlo a jen jsem zahlédl záblesk kovu v jeho pravé dlani.

„Dobrej, slečinko," šeptl jedovatě, když se dostal před ni. Hleděl na ni s chtivým pohledem, v rukách přehazoval ten ostrý nástroj. Ona se vylekaně zastavila. Srdce se jí vydalo na sprint. Tušila to, měla jít tou dlouhou cestou...

Jeho činy ještě nedosáhly únosnoti pro mě, i když se blížil velice rychle. Ale už jsem zatínal dlaně v pěsti, jak jsem čekal na tu správnou chvíli... Ale musel jsem počkat. A dění jsem sledoval v jejich myslích...

Blondýna udělala vystrašených pár kroků zpět s tím, že při nejbližší příležitosti vezme nohy na ramena, ale on byl rychlejší. Udělal pár kroků k ní, chytl za rameno a její drobnou postavu přitiskl na zeď jednoho z domů. Jeho myšlenky už na mě řvaly, že jí chce přejet nožem po krku... Pro vystrašení.

„Myslela sis, že utečeš? Ale to ne, holčičko. Nejdříve si spolu pěkně užijem..." Její obličej s jeho slovy ovál dech plný zvětralého alkoholu, až měla dojem, že se pozvrací. Nedutala, nesnažila se utéci, jedno totiž věděla velice jistě. Neměla šanci zdrhnout.

Cítila jeho volnou šmátrající ruku, jak se jí dobývá mezi stehna, a šokovaně vydechla. Pokusila se vzepřít, chtěla chránit svou čest, aby byl tak silný a těžký...

„Ehm, ehm," vyrušil jsem jej v jeho činnosti. Stál jsem jen pár centimetrů od něj a sledoval, co se mu děje v hlavě. Ten byl za nečekané vyrušení jen více rozzuřený a více chtivý.

„Sorry, kámo, ale tahle je moje. Jestli ji pak i přesto budeš chtít, tak si počkej," zamručel vztekle a znova se jí chtěl dobývat do kalhot. Jí se prozatím spustily slzy ještě většího ponížení. Netušila, že jsem tu jako její záchrana...

„Mýlíš se. Ta dáma je má žena a pokud od ní okamžitě nedáš pracky pryč, budeš litovat." Ten chlap nemohl vědět, že může začít litovat již v tuto chvíli...

Otočila se ke mně jeho vyděšená očiska. Snažil se vykoktat nějakou omluvu, ale ta mě v tuto chvíli vůbec nezajímala. Chytil jsem ho pod krkem a zvedl. Dívce jsem naznačil, ať vypadne. Poslechla okamžitě a pak se ozýval jen rychlý klapot jejích podpatků...

„Tak jsme si tu zbyli jen my dva," zasyčel jsem mu tiše do ucha. Svou schopností jsem ještě zkontroloval okolí a pak jej odhodil od sebe mezi stromy.

Dříve, než se stačil dotknout země, jsem se přesunul na místo dopadu a silně jej skopl. Ten chlap nevěděl, co se s ním děje. Nechápal, jak někdo může být tak rychlý...

A vtom to přišlo. Jeho vůně krve mě zasáhla. Zřejmě jsem svým kopem prorazil nějakou část těla, ale v tu chvíli mě již naprosto ovládl ten netvor, kterého jsem v těchto situacích nechával vyjít na povrch.

Mé tělo se stalo strojem. Okamžitě se objevilo u sténajícího muže, našlo si krvácející místo, přiložilo k němu rty a začalo sát. Svým vědomím jsem byl stále ve svém těle, ale pro tento pocit bych nikdy neměnil.

Jak mi krev stékala do mé mrtvé schránky, žízeň pomalu pohasínala a cítil jsem se silnější.

Jakmile jsem vypil i tu poslední kapičku té slastné tekutiny, zvedl jsem se a pohlédl na to zbídačené tělo. Schytal to málo, jindy má zuřivost vyplyne i více na světlo...

Rozhlédl jsem se kolem, a když jsem nikoho nezaregistroval, rychle jsem mrtvolu zahrabal. Pak jsem se dostal na střechu jednoho z domů lemujících ulici a splynul se stíny...

Prolog <-> 2. kapitola

Ahojky, lidičky, tady máte další kapitolu. Moc nás těší váš zájem, který jsme ani nečekaly. Děkujeme za komentáře k minulé kapitole a samozřejmě se už těšíme na ty, co najdeme pod touto kapitolou. Pokud nám zase přesáhnete desítku, budeme šťastné... Děkujeme, vaše zuzinecckaa a mňamka (swanbellacullen).

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bezdomovkyně (1):