Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez volby 3. kapitola

13.12.2009 (13:30) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 9442×

3. kapitola

Swanová sbalila Cullena? Páni!

(pohled Jaspera)

Ta holka se mi nelíbila. Byla příliš sebevědomá, věděla toho o nás na můj vkus příliš a žádný z našich darů na ni nepůsobil. Nepůsobily na nikoho v její přítomnosti. Zažil jsem toho už hodně a naučil jsem se nevěřit. Jediný na koho jsem se mohl spolehnout, byla má rodina, ale i ta byla teď k vůli této holce rozpolcená. Jestli by byla pro někoho z nás byť jen malým rizikem, byl jsem odhodlaný bránit svou rodinu.

Na tělocvik jsem šel s velmi smíšenými pocity. Chtěl jsem Bellu vidět hodně daleko odsud, ale zároveň jsem byl zvědavý co je zač a jestli by nás opravdu mohla odhalit.

Ostatní měli jiné hodiny a já si ji tak mohl v klidu prohlédnout, pokusit se prolomit tu její bariéru. Stačilo by mi jen na moment ucítit její emoce, alespoň na chvíli, abych poznal, co k nám cítí. Strach? Vztek? Odpor? Touhu být jako my? Ano i takové jsem znal, blázny.

Z ní jsem však necítil ani malinký záchvěv emocí. Jako by tam ona ani nikdo kolem ní nebyli. Zadíval jsem se tedy frustrovaně alespoň do jejích očí, které se na mě zvědavě dívaly. Sledovala mě, jako by i ona zkoumala, co ode mě může čekat.

Díky tomu si ani nevšimla Devona, který se řítil přímo k ní. Chytal míč a jí si vůbec nevšiml a ona jeho také ne. Teprve až bylo pozdě. Vrazil do ní plnou silou a Bella spadla s překvapeným výkřikem na zem. Kolenem bolestivě dopadla na okraj hřiště.

„Jsi v pořádku?“ začal se jí Devon hned vyptávat.

„Jo jen jsem se lekla,“ zahučela podrážděně, aniž by k němu zvedla pohled.

Svírala si oběma rukama koleno a jeho ignorovala. Nechal ji tedy být a běžel znova přihrát.

Bella zvedla pohled ke mně a já v něm viděl obezřetnost. Pomalu sundala ruce z kolene a já uviděl odřeninu, která se začínala zalévat krví. Byla to jen trochu, ale přesto mě to uhodilo plnou silou do nosu. Zděšeně jsem si uvědomoval, jak mi oči potemněli žízní a v ústech jsem ucítil pachuť svého jedu.

Ztuhle jsem stál a zíral přímo na ni. Tělo mírně shrbené, z části snahou odolat té příšerné bolesti v hrdle a z části připravený ke skoku přímo na ni. Uvědomoval jsem si studenty kousek od nás, kteří si zatím nevšimli, že se tu vůbec něco děje. Má odolnost vůči lidské krvi však nikdy nebyla nikterak silná. Ovládalo mě to již téměř celého.

Bella se ostražitě začala zvedat, aniž by ze mě odtrhla pohled. Ona o nás opravdu ví, ví co jsme zač. Prolétlo mi hlavou. A také ví, co ji teď čeká.

Vstala a čelem ke mně sledovala každý náznak mého pohybu. Ruce mírně od těla, jako by se snad chtěla pokusit bránit. Kolem ní se prohnal proud vzduchu a zanesl ke mně opět vůni její sladké krve. Byla tak sladká, nedokázal jsem odolat.

Vymrštil jsem se přímo k ní, k jejímu krku. Stále na něm měla šátek, ale to pro mě nebyla nejmenší překážka. Odrazil jsem se s jediným cílem.

Přes rudý opar mysli jsem zahlédl, jak se zvláštně stočila a já v příštím okamžiku nedopadl na ni, ale na zem. Zůstal jsem naprosto v šoku. Já jsem netrefil? To je nemožné. Člověk by se nám jen stěží dokázal ubránit a ona mi prostě uhnula.

Začal jsem se probouzet a uvědomil si další dvě věci. Její teplé tělo ležící přímo na mě a ostrou bolest na krku.

Ležel jsem zády na trávníku kousek od hřiště a zíral do jejích naštvaných očí. Propalovala mě pohledem a ruku měla přitisknutou na mém hrdle právě v místech, kde se ozývala ta nezvyklá bolest, jako by se mi tak zarýval ostrý nůž.

Zhluboka dýchala a mě do tváře narážel její dech, zatím co já na ni vyděšeně zíral, co udělá. Touha po krvi byla potlačena šokem i tou bolestí. Nevím ani jak dlouho jsme tam tak leželi, když jsem zaslechl hlasy ostatních studentů.

Nevěřícně nás pozorovali a šťouchali jeden po druhém do sebe, až na nás byla upřená celá třída. Sledovali, jak tam na sobě ležíme a zíráme si fascinovaně do očí.

„Swanová sbalila Cullena? Páni!“

„Tak to chcu bejt u toho, až to zjistí ta jeho.“

Doléhaly ke mně jejich hlasy.

Bella se konečně zvedla a já okamžitě taky. Přiložil jsem si ruku na krk a nahmatal delší ranku. Sklouzl jsem pohledem k její drobné ručce, kde měla na prstě prsten otočení do dlaně. Nevím, co to v něm měla zasazené, ale mou kůží to projelo jak máslo.

„Jak jsi to udělala?“

„Už jsem se setkala s takovými jako ty, umím se bránit a získat tak alespoň nějakou šanci.“

„Mrzí mě to, já...“

„Už to neudělám? Beru. Ale Alici to vysvětluješ ty,“ plácla mě rukou po rameni, bohužel tou s prstenem stále obráceným do dlaně. Bodlo to až jsem nadskočil. Teprve pak jsem se otočil a střetl se s Aliciným vzteklým pohledem a Edwardovým, který evidentně žárlil víc, než bylo mému zdraví prospěšné.

Bella ty jejich vražedné pohledy také zahlédla. S potměšilým úsměvem zamířila pryč.

(pohled Edwarda)

Byl jsem nervózní. Vůbec se mi nelíbilo, že Jasper má teď hodinu s Bellou. Nevěřil jsem mu, co se jí týče. Ne jen k vůli jeho problémům odolat lidské krvi, ale také proto, že v ní vyděl hrozbu.

Rozevíral a svíral jsem pěsti. Hlídal jsem každou Japerovu myšlenku, ale nic se zatím nedělo. Pokud jsem tedy nepočítal jeho. Vůbec se mi nelíbilo, kterým směrem se jeho mysl ubírala. Náhle se mi ztratil. Byl příliš blízko Belly. Zatnul jsem pěsti, až mi zapraskalo v kloubech.

Sem tam jsem je zhlédl v mysli ostatních, ale ti byli většinu času zaměstnáni hrou. Minuty ubíhaly a já jsem se málem nervozitou zahryzl do lavice. Jestli jí ublíží, tak z něj nadělám hromádku kamínků do akvária.

Myslí mi projela další cizí myšlenka. Patřila Devonovi, který se právě s míčem vracel na hřiště. Byl zmatený Bellinou příkrou odpovědí. Vždyť do ní jen vrazil a nic jí nebylo. Proč tedy na něj tak vyjela?

Ve mně v ten moment zatrnulo. Viděl jsem v jeho vzpomínkách, jak Bella bolestivě dopadla a jestli se okolo Jaspera objeví krev… Vystřelil jsem ze třídy, až se papíry rozletěli. Cestou se ke mně přidala vyděšená Alice.

„Co se stalo?!“

„Nevím.“

A právě ta nejistota mě ubíjela. Nic jsem neviděl. Jasper byl příliš blízko a ostatní jim nevěnovali pozornost. Vztekle jsem zavrčel, až Alice nadskočila.

K hřišti jsme doběhli během chvilky a zůstali jsme šokovaně stát. Sledoval jsem Bellu, jak leží přímo na Jasperovi. Zírali si do očí a nás si ani nevšimli. Tělo mi začal zaplavovat neznámý pocit. Měl jsem chuť Jaspera roztrhat na kousky. Zalykal jsem se tím pocitem. Alice na tom byla úplně stejně.

Ztuhle jsme je sledovali a brzy jim přibylo i další obecenstvo. Při jejich poznámkách jsem začínal vidět rudě. Ruce zatlé v pěst se mi začaly chvět. Konečně však Bella vstala a po ní i Jasper. Stál však pořád blízko ní. Tiše o něčem mluvili. Jasper stál k nám zády, ale Bella si nás po chvilce všimla. Zaslechl jsem jen její poslední větu.

„Už to neudělám? Beru. Ale Alici to vysvětluješ ty.“

Co tohle má sakra znamenat? Co jí vysvětlit?! Alice to také zaslechla, protože začala vztekle prskat. Bella ho plácla dlaní ještě do paže a pak s úsměvem odešla k šatnám. Jasper se otočil k nám. Chvíli na nás hleděl, než sklopil hlavu a vykročil k nám.

Bella byla nyní dostatečně daleko a já zas uslyšel jeho myšlenky. Nadšený jsem z toho však nebyl.

Tak to bude průser, hodně hodně hodně velký průser. Letělo mu hlavou.

Došoural se až k nám a pohlédl do Aliciných vzteklých očí. Už jen benzín a bylo by dokonáno, jak ho spalovala pohledem.

Jasper nasadil lítostivý pohled, ale než stačil vůbec otevřít pusu. Vyrazila Alicina ruka k jeho krku.

„Co to máš?!“ její hlas i výraz se okamžitě změnily na vyděšené.

Na krku se mu rýsovala pár centimetrů dlouhá rána.

„Něčím mě řízla.“

„Jak řízla! Co se tu stalo?“

„Ona se zranila, krev... pak jsem po ní skočil a ona uhnula,“ zmateně ze sebe sypal Jasper.

Nevěřícně jsem na něj zíral.

„Ty ses na ni vrhl?“ zařval jsem na něj.

„Nic se jí nestalo,“ bránil se klopíc provinilý pohled dolů.

Konečně jsem se začal zklidňovat.

„Proberem to doma, tady je moc lidí.“

Přikývli a vydali jsme se společně k parkovišti. Stejně by ani jeden z nás nebyl schopný v klidu vydržet další vyučování.

<<Škodná se nekrmí Shrnutí Edwarde, ty kanče!>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bez volby 3. kapitola: