Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez něj, ale s ní! - 2. kapitola

20.02.2012 (14:45) • EdMaDo • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1577×

Ráno mě probudilo silné jiskření. Byl to Alec, který nestihl zatáhnout záclony a ochránit se před sluníčkem.

„Dobré ranko,“ pozdravil mě vesele a vtiskl mi pusu na čelo. Nesouhlasně jsem zamumlala a více se zachumlala do peřin. Já blbá! Zapomněla jsem na včerejšek. Chudák Alec, dělám mu plané naděje. Jsem sobecká. Jen pro své dobro a dobrý pocit. Oklamávám upíra, na kterém mi velice záleží. 
„No tak, Bells, vstávej,“ škemral mi do ucha Alec. Opět ze mě vyšlo nesouhlasně zamumlání. Co mám teď dělat? Spát… Otočila jsem se na druhý bok a pomalu usínala.

Stála jsem uprostřed svého pokoje ve Forks. Zmateně se stále rozhlížela dokola, dokud mé oči nezahlédly bledou osobu u dveří. Byl to on, Edward.
„Zůstaň v klidu, jinak ublížíš našemu miminku.“ Zamrkala jsem a pohladila své vypoukle bříško. „Bude tak silná a statečná. Doufám, že se o ni pořádně postaráš. Ať to bude stát cokoli. I za cenu toho, že ty nebudeš spokojená. Teď jde pouze o naši dcerku! Hlavně musíš přežít, jinak ona nikdy nebude šťastná.“ Stále jsem z něj nemohla spustit oči. Je tak krásný… A ten jeho medový hlas.

„Slib mi to!“ žadonil.

„Slibuji,“ řekla jsem šeptem, ale jeho upíří sluch to slyšel. Jen co jsem to dořekla, tak pomalu přikývl hlavou a byl pryč. Teď byla všude tma, jako by světlo odešlo zároveň s ním. On je světlo mé duše…

„Bello, vstávej, jedem na nákupy!“ hulákala mi Jane u ucha. Zamžikala jsem. „No hurá! Na posteli máš připravené oblečení. Za pět minut jsem zpátky, abych si tě upravila, a pak pojedeme na nákupy.“ Jen co to dořekla, tak byla pryč. Asi bych měla rychle vstát, než mi vynadá… Dobelhala jsem se k rohu postele a začala si na sebe brát věci, které mi Jane připravila. Černé legíny, šedivý dlouhý svetřík, který obepínal mé zakulacené bříško, mi krásně seděly.
„Na, tady máš baleríny. A šup, posaď se před zrcadlo,“ popoháněla mě. Jane by mě nejraději narvala do bot na deseticentimetrových podpatcích, ale jsem těhotná a ona se bojí o mě i miminko. Alice, ta by mě do podpatků narvala za každé situace, před ní by mě zachránil jedině Edward, ale oba jsou pryč…
„Hotovo!“ zajásala Jane. Vstala jsem a pomalu se vydávala ke dveřím. „A to se ani nepodíváš do zrcadla?!“ nadávala moje módní poradkyně, musela jsem se ušklíbnout a vrátit zpět k zrcadlu. Slušelo mi to. Kruhy pod očima jsem měla zamaskované pudrem, vlasy jsem měla nakulmované a prostě všechny mé vady byly zamaskovány. Vypadala jsem jako spokojená těhotná žena, ale kde mám toho pravého tatínka pro mé miminko?

„Sluší ti to. Nemám pravdu?!“ řekla skoro až výhružně Jane, zasmála jsem se.
„Má milá Jane, co ti mám povědět? Že máš talent a dokážeš ze mě udělat krásnou těhotnou ženu?“
„Těhotnou ze sebe děláš ty a ten tajemný upír, já z tebe dělám pouze člověka,“ odpověděla kousavě Jane.

„Ale děkuju.“ Usmála jsem se na ni a objala kolem krku. Tak jsme jako nejlepší kamarádky v krásném objetí vyšly z mého pokoje.

Cesta autem byla divoká jako s každým upírem. Chvílemi jsem pískala a jančila, že se vybouráme. Jane se vždy zasmála a přesvědčovala mě o svých nadpřirozeně dobrých reflexech, ale když ani to nezabralo, tak mě utěšovala jako svou nejlepší kamarádku a trochu ubrala na plynu. Venku to vypadalo, že se brzy spustí ohromný déšť, ale přitom ráno svítilo slunko.

Dojely jsme do obrovského obchodního domu, měl tři patra. Jen co jsme se ocitly v obchodím domě, tak jsem za Jane lítala jako praporek. Po hodině jsme měly najatého poslíčka na nošení tašek, po další hodině jsem Jane přemluvila na malou zastávku v kavárně.
„No tak… Honem, ten medovník přežvykuješ už deset minut,“ naříkala Jane. 
„Jane, ty jsi tak moc náročná! Před pěti minutami nás obsloužili. A já mám vážně hlad a začínám být unavená a…“

„Dobrá, dobrá. Už mlčím, ale trochu života do toho papání. Hele, poslíček už přišel bez tašek,“ jásala Jane.

„Víš, co je divné? Že se nebojíš o krádež tvého auta,“ mluvila jsem s plnou pusou.
„Proč? Měla bych se bát?“ tázala se zvědavě.
„Jen tak dát poslíčkovi klíče od auta a naše tašky.“
„Ale já se pojistila, nemusíš se bát.“
„Pojistila? Takže pěknou sumou peněz?“
„Bello, ty jsi tak povrchní,“ smála se mi Jane.
„Povrchní? To teda ne-ne. Promiň, musím si odskočit,“ omluvila jsem se taky se smíchem.
„Ale honem, já to tu zatím zaplatím a půjdu zaměstnat poslíčka,“ zavrněla moje kamarádka.

Vstala jsem od stolečku a vydala se na záchody, které byly hned naproti kavárně. Rychle jsem zaplula do první kabinky. Vykonala jsem svou potřebu, když jsem chtěla vstát ze záchodu, zaslechla jsem příliš známé hlasy.
„Bože, já ho tak nesnáším!“ řekl zoufale ptačí hlásek.
„On neví, jak ji to ničí! Kdyby se aspoň přijel podívat,“ škemral druhý hlas plný odhodlanosti.
„Rose, on je teď ztracený sám v sobě. Nic víc od něj čekat nemůžeme a nebyla jsi to náhodou ty, kdo ho podporoval v jeho bláznivém plánu, který naprosto ničí naší rodinu!“ vztekal se hlásek mé dříve nejlepší kamarádky. Byla to Alice a Rosalie, když mi to došlo, praštila jsem rukou do zdi kabinky. Hlasy náhle zmlkly.
„Asi si půjdeme popovídat jinam,“ prohlásila Rose a už bylo slyšet pouze klapot podpatků. Úlevně jsem vydechla, celou dobu jsem byla tak potichu, až jsem zapomněla dýchat. Vylezla jsem z kabinky a stoupla si před zrcadlo. Sakra, já mám takové štěstí! Zaslechla jsem další naléhavé klapání podpatků, zamrzl mi dech, pouze jsem čekala, kdo vkročí dovnitř.

„Bello, Bello… Já se tak bála!“ vřískala Jane.
„Co se děje? Byla jsem pouze na záchodě,“ snažila jsem se, aby můj hlas zněl naprosto normálně.
„Jo, ale musíme jet hned domů, jsou tady jiní upíři. Hlavně aby tě neviděli,“ zoufala si Jane, byla jsem ráda, že nechce, aby mě viděli. Bála jsem se jejich reakce a té své taky. Také jsem nechtěla, aby někdo věděl, kdo je táta mého miminka. A doufám, že se nikdo nikdy nedozví. Co kdyby mě a mého drobečka potom už nechtěli ani Volturiovi, ani Cullenovi?

Autor: EdMaDo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bez něj, ale s ní! - 2. kapitola: