Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, tohle už nedělej - 3. kapitola

14.11.2012 (10:45) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1982×

Po nějakém čase jsem se pokusila napsat další kapitolu a celkově nějaký článek. Prosím aspoň o pokus to přečíst a nějakou odezvu.

Pohled Belly:

Celou cestu autem Charlie mlčel. Nebyla jsem zvyklá mu říkat tati. Naposledy jsem za ním byla v osmi letech na týden na prázdninách a od té doby vůbec. Bude to už něco okolo deseti let, přesněji devět, co jsem naposledy spala pod jeho střechou. Jen jsme si telefonovali.

Zastavil před domem, ale nevystoupil. Konečně dostanu vyhubováno. Konečně, nějak se mi po tom stýská. Podíval se mi do očí. Ty jeho byly smutné. Neuhnula jsem pohledem a stále čekala. Mé oči musely být nedočkavé.

„Bello… Můžu ti vůbec tak ještě říkat? No, to je jedno. Něco pro tebe mám. Zatím ses ani nezeptala, na jakou školu jsem tě sem přihlásil. Chtěl jsem ti to říct, než odjedeš do klubu, ale byla jsi rychlejší. I když je Forks malé město, máme tu dvě střední školy. Obyčejnou a… a uměleckou, na kterou jsem tě přihlásil, ale je soukromá, takže sekej dobrotu, nebo jdeš na tu obyčejnou státní. Popřemýšlej o tom,“ sdělil mi, a pak si v klidu vystoupil.

Rychle jsem vylezla z auta a zeptala se udiveně: „Ty mi nevyhubuješ?“

„To sis vychutnala už od mámy tolikrát a nejspíše to nepomáhalo, tak proč bych si měl kazit nervy? Jak jsem řekl předtím. Jeden velký průser a letíš zpátky za mámou,“ upozornil mě a dál mě ignoroval.

Asi po minutě jsem se probudila ze šoku a vyběhla k sobě do pokoje. Zasedla k notebooku a vyhledala si zdejší uměleckou školu. Byla kouzelná, okamžitě jsem se podívala na úspěchy tanečníků. Jedna černovláska to dotáhla i na mezinároďák. Byla jsem šťastná. Bez rozmyslu jsem vyběhla z pokoje, doběhla dolů a v jídelně jsem skočila Charliemu kolem krku. Pak jsem doběhla do ledničky pro pivo, podala ho Charliemu a sedla si k němu ke stolu.

„Slibuji na svou čest, že se pokusím sekat dobrotu. Proč jsi mi neřekl, že tu máte tu školu? Nastěhovala bych se sem už dávno, pokud bys o mě stál,“ vydrmolila jsem ze sebe na jeden nádech a Charliemu pohrával na obličeji úsměv.

„Koukám, že měla pravdu,“ zakroutil hlavou nevěřícně.

„Kdo?“ podivila jsem se.

„Katrina. Měla bys jí poděkovat. Já tě chtěl přihlásit na tu státní. Tvou školu jsem zaplatil z peněz, které ti od tvého dětství spořím. Ještě něco málo zbylo a to je na této kartě, ale jak tě znám, tak ti to vystačí jen na tři nákupy. Každý měsíc po výplatě ti tam bude chodit tvé kapesné, ale pod podmínkou, že se budeš starat o domácnost a obstaráš i nákupy jídla, na ty ti budu dávat peníze zvlášť. Doufám, že v půlce měsíce nebudeme na mizině. Nauč se s penězi hospodařit,“ poučil mě a rozdělal si pivo.

„Vynasnažím se. Neboj, dokážu neutrácet,“ mrkla jsem na něj a zvedla se k odchodu.

„Bello, dnes jsi měla narozeniny. Oslavíme je zítra, ano? Neboj, stavíme se jen na obědě a popřeji ti,“ sdělil mi své přání a já s úsměvem přikývla.

Druhý den byla neděle. Oslava proběhla v radostném duchu a Charlie se mnou dokonce vyrazil na nákupy do obchodu jeho známé, která otevřela jen kvůli nám. Ovládla jsem se a koupila si jen volnější kalhoty a dlouhé tričko. Charlie mě ještě přemluvil k novým botám a jeho známá mi doporučila šaty vhodné k tanci.

Domů jsme jeli okolo budovy mé nové školy, abych věděla, kudy se tam jede. Po mém zjištění Forks nebylo zas tak malé. Ty pozemky okolo školy a sochy venku vystavené, to bylo něco.

„Máš hlavní zaměření na tanec, ale budeš se učit i o jiných uměních, tak se nelekej. Doma mám tvůj rozvrh. Zítra už nastupuješ. Těšíš se?“ zahrnoval mě Charlie řečmi a já si ho nikdy nepamatovala tak upovídaného, jen když mi domlouval.

„Mám aspoň už zítra hodinu tance?“ zeptala jsem se s nedočkavostí.

„Myslím, že ano. Ale zítra budeš hlavně pozorovat třídu, aby ses jich chytla. Přece jen už je říjen a za měsíc se toho dá stihnout dost. Jestli chceš, tak ráno pojedu s tebou, máš se totiž nejdříve hlásit u ředitelky v kanceláři, a jelikož od osmi vyučuje, máš tam být o půl osmé,“ mrkl na mě Charlie.

„Myslím, že tohle zvládnu,“ řekla jsem rychle a Charlie se začal hlasitě smát.

Konečně bylo pondělí a já nadšeně vstala o hodinu dříve, než jsem musela. Dala jsem si v klidu sprchu, umyla vlasy a udělala si účes. Přemýšlela jsem, jestli mám být nenápadná, nebo hned křičet do očí. Vybrala jsem si to druhé a pořádně se vymódila. Křiklavě jsem si namalovala i oči. Nakonec jsem zjistila, že ten odraz v zrcadle nejsem vůbec já, ale už nebyl čas to předělat, musela jsem běžet, abych přijela včas a nebyla v ředitelně se zpožděním.

Ke škole jsem dojela v pořádku a překvapivě včas. Horší bylo najít ředitelnu. Bloudila jsem budovou a nakonec ji našla pět minut po půl osmé. Sakra…

Zaťukala jsem.

„Dále,“ ozval se příjemný hlas.

„Dobrý den, jmenuji se Isabella Swanová. Měla jsem se k vám dostavit,“ řekla jsem přiškrceným hlasem, když jsem vešla dovnitř. Nějaká žena ke mně stála zády.

„Jen pojď dál drahoušku. Já jsem Esmé…“ Otočila se na mně a přestala mluvit. Jako by jí oči zčernaly a zase se změnily do příjemné a neobvyklé zlatavé.

„Ehm, promiň. Jmenuji se Esmé Cullenová a jsem ředitelkou této školy. Jen bych tě chtěla upozornit, že takto sem nezapadneš. Ve školním řádu máme dokonce zakázáno být křiklavě nalíčené, a pokud chceš být opravdu výbornou tanečnicí a pilně trénovat, tak tvůj obličej bude připomínat postavu z hororu. Chtěla bych tě požádat, jestli by ses neodlíčila,“ upozornila mě a ukázala na maskérské zrcadlo v rohu.

„Omlouvám se, já…“

„Ne, to nic, jsi tu nová. Já to chápu, ale pro příště si dej třeba jen řasenku a lesk. Pokud se vypracuješ až nahoru, tak si na vystoupení a soutěže namaluj, co chceš, ale zde je trénink alias škola. Kluky tu stejně skoro žádné nemáme, jen pár velmi nadějných výjimek, bohužel. Pokud bys někoho znala, dej mu určitě o nás vědět,“ usmála se na mě příjemně a sedla si za stůl.

Přešla jsem k tomu zrcadlu a žasla nad tím množstvím kosmetiky. Našla jsem odličovací mléko a kosmetický čistící tampon. Odlíčila si oči směrem dolů, abych stáhla všechnu řasenku a ty křiklavé stíny.

„Dobrá, Bello, posaď se sem ke mně. Rozvrh hodin ti tvůj otec dal?“ zeptala se mě a něco začala hledat mezi papíry.

„Ano, ten mi Charlie dal,“ souhlasila jsem.

Ředitelka přestala hledat a se zdviženým obočím se zeptala: „Charlie…? No nic. Dobrá. Budeš potřebovat trikot, tohle ti dáme, tohle taky…“ pročítala nějaké papíry a mumlala si něco pro sebe. Teprve teď jsem si všimla, jak je nádherná, mladá a moderně oblečená. Říká se jaký ředitel, taková škola. V mém případě by to byl můj splněný sen.

„Ještě bych tě ráda upozornila, že normálně takové lidi jako tebe nebereme. Myslím tvé výsledky ze školy, ale pár lidí se za tebe přimluvilo a tvůj otec se mě snažil i podplatit, protože to je prý tvůj sen a jsi velmi nadaná. Ujišťuji tě, že tvůj osobní život mě nezajímá a chci vidět jen tvé výsledky. Takže mě tvé problémy s tvou matkou nezajímají, a pokud se nebudeš snažit, budeš vyloučena i když jste zaplatili školné, jasné?“ podívala se mi zpříma do očí. Kdyby mi tohle řekl kdokoliv jiný, okamžitě bych vraždila, ale tohle byl opravdu můj sen a nehodlám to pokazit.

„Beru na vědomí a co nejvíce se vynasnažím. Slibuji. Minulost je za mnou a má vysněná budoucnost přede mnou, kdo by to zahodil,“ pousmála jsem se na ní a ona mi můj úsměv vrátila.

„Teď mám hodinu s tvou třídou, takže tě tam dovedu a seznámím tě s mojí dcerou, ta se tě pro zbytek dne ujme. Chodí s tebou do třídy, ale neboj, nemá žádná privilegia,“ usmála se na mě a zvedla se k odchodu. Okamžitě jsem stála také a zařadila se za ni.

      Předchozí kapitola                                                                                                              

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello, tohle už nedělej - 3. kapitola: