Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello, sakra bojuj! 19. kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Bello, sakra bojuj! 19. kapitolaPřidala jsem další kapitolku a doufám, že si ji pár lidí přečte... Opravdu moc mi chybí vaše komentáře a já nevím, jestli se vám to líbí nebo ne. Samozřejmě je tady hrstka těch, co mi ty komentáře nápíšou, ale kolik jich je? Strašně moc bych chtěla vědět v čem se mám ještě zlepšovat nebo tak. A další kapitolku přidám, až bude 15 komentářů... K.

16.01.2010 (12:15) • KaculKaB • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2154×

19. Kapitola

Cestu domů jsem vůbec nevnímala, možná jsem i chvílemi spala. Plně jsem se dostala do vědomí, až když jsem uviděla náš dům. Ještě jsem vylezla z auta, ale pak už mě chytily něčí ruce. Nebránila jsem se jim. Asi určitě bych do ložnice nedošla. Koutkem mysli jsem vnímala jenom nějaký hluk. Znělo to jako hádka. Jake se s někým z Cullenů musel hádat. Chtěla jsem ho okřiknout, ale to už mě pohltila říše spánku a nevědomí. Naštěstí se mi nic nezdálo a já spala v klidu celou noc.

Ráno jsem se probudila dokonale odpočatá. Koukla jsem se na budík a bylo půl druhé odpoledne. Přehodnotila jsem slovo ráno. Tohle snad není ani normální, vždyť já spala nějakých dvacet hodin. Posadila jsem se na posteli a lehce se protáhla. Moje smysly začaly být trochu bystřejší a uslyšela jsem zezdola hádku. To jsem si mohla myslet. Nevydrží ani chvíli v klidu. Vstala jsem opatrně z postele. Vyšla jsem směrem ke dveřím, ale bylo to dost obtížné, protože jsem si neviděla ani na nohy. Potichounku jsem otevřela dveře ke schodišti a zaposlouchala se do rozhovoru. Naštěstí nikdo neslyšel otevírající se dveře. Sedla jsem si na schody a poslouchala…

„…asi těžko.“ Odpověděl Edward, ale otázku jsem nepochytila.

„Je nás devět a ona je jenom jedna, nemá proti nám šanci,“ říkal Jake celkem v klidu, ale já jsem se zhrozila. Věděla jsem, že by ji v souboji vlci zabili, ale děsila mě prostě ta představa ohrožení Jakova života.

„Prostě neodjedeme! Nebudeme tady v domě, ale v naší vile. Prostě nás potřebujete. Bojovali jste někdy proti upírům? …Vlastně Laurent, ale to byla celkem náhoda, nekladl žádný odpor. Ale Victorie, je jiná. Ta se bude bránit zuby nehty a do posledního dechu bude rozdávat rány. Ještě stále si myslíš, že byste ji zvládli?“ zeptal se celkem pobaveně Edward. Měl silné argumenty, proti kterým neměl Jake námitky. Když se to vzalo takhle, tak já taky ne. Nechtěla jsem, aby Jake bojoval proti ní jen s vlky. Pokud byla pravda, že Laurenta zabili jen kvůli jeho chybě, tak jsem tomu věřila. Victorie by si dávala sakra pozor, aby někde špatně nešlápla a nedala jim příležitost ji zabít.

„Tak jo, ale pod jednou střechou s váma nebudu. Buď já, nebo vy. A pro tebe… Alice,“ její jméno vyslovil se znatelným odporem, nedivila jsem se, přece jenom byly dva znepřátelené druhy, „už nikde Bellu tahat nebudeš. Zapomínáš, že o prcka málem přišla?“ téměř na ni křičel. Pokud šlo o prcka, tak by se za něj popral i se svou vlastní smečkou. Miloval ho nadevše.

„Dobrá, ale myslím, že bychom měli přestat s hádkou. Máme totiž obecenstvo,“ řekla a koukla se mým směrem, viděla mě a tím pádem nemělo cenu se schovávat. Vstala jsem a mířila k nim. Jake u mě byl rychlostí blesku a vzal mě do náruče. Vůbec jsem se mu nebránila, protože chůze pro mě byla hrozně namáhavá.

„Lásko, proč jsi na mě nezavolala?“ zeptal se mě a donesl mě do kuchyně a rovnou posadil na židli ke stolu jako malé dítě.

„Nevim, zaslechla jsem vás a chtěla vědět, o čem se hádáte,“ odpověděla jsem mu popravdě. Mezitím přešel ke sporáku a na talíř mi nandal moji nejoblíbenější snídani. Vajíčka. Položil přede mě úplně plný talíř, ale já neprotestovala. Během spánku mi vyhládlo jako snad nikdy. Sedl si na židli vedle a díval se na mě. Věděl, že přede mnou nemusí nic předstírat a řekl to narovinu.

„Prostě je nemám rád. Nejsem jistý v domě s upíry. Prostě jsme nepřátelé a to se nezmění. Nikdy. Ale na druhou stranu tady být musí, bojím se o vás,“ pošeptal mi na vysvětlenou a dal velký důraz na slovo nikdy. Pohladil mě po bříšku a políbil na čelo. Chápala jsem jeho postoj, ale to alespoň na chvíli nemůžou zahodit nepřátelství a bojovat proti stejnému nepříteli? Nezní snad to pořekadlo ‚Nepřítel mého nepřítele, je můj přítel‘?

„Co se dá jiného dělat,“ pověděla jsem poraženě. Nechtěla jsem mít doma takové rozpory, ale jinak to asi nešlo. Prostě upír a vlkodlak. Led a oheň. Nikdy se nesmíří.

Nepřítomně jsem chvilku koukala do stolu, ale za chvilku mě Jake chytl za bradu a donutil mě dávat pozor. Kouzelně se mi podíval do očí a mně se srdce roztlouklo jako o závod. Jemně mě políbil a už jsem myslela, že mi srdce vyletí z hrudi. Byly to jenom letmé dotyky našich rtů, protože by se taky mohlo lehce stát, že bych se neovládla. Stále mi bylo divné, proč se při jeho dotyku cítím jako puberťačka? Motýlky v břiše, srdce bijící jako o závod. Tohle má být v prvních měsících vztahu a my jsme přece jenom už snoubenci. Ale byla jsem za to ráda. Nikdy se mi neomrzí. Jako vždy nás z téhle chvilky vytrhl můj kručící žaludek. Jake se ode mě odklonil a zasmál se. Já musel a s ním. Rychle jsem popadla vidličku a začala do sebe házet ta vajíčka.

Do pěti minut jsem měla v sobě celý talíř a usoudila jsem, že se do mě víc nevejde. Celé jsem to zapila sklenicí studeného džusu a v ten moment se přihlásil o slovo můj měchýř.

„Jaku, donesl bys mě na záchod?“ zeptala jsem se ho a on mi vyhověl. Úleva.  Když jsem vyšla z koupelny, znovu mě vzal do náruče a odnesl do postele. Políbil mě na čelo a sedl si na postel vedle mě. Hlavu jsem mu položila do klína a on si pohrával s mými prameny vlasů. Měla jsem je příšerně dlouhé, možná i dvacet čísel pod lopatkami.

„Jak se vám daří?“ zeptal se mě Jacob a při té otázce mi pohladil bříško, ve kterém se náš prcek spokojeně vrtěl. Měl strašně moc rád naše dotyky. Teprve teď mě napadlo, proč mě před týdnem tak bolestivě kopl. Dotýkalo se ho asi šest rukou upírů a on je vlkodlak. Že by se jejich nepřátelství projevovalo už v téhle době? Možná je to jenom náhoda, ale možná také ne.

„Daří se nám moc dobře,“ odpověděla jsem mu a ještě dodala, „strašně moc se na prcka těším.“ Řekla jsem s něžností v hlase. Byla to pravda. Strašně moc jsem se na to malé těšila. V ten moment jsem si zase vzpomněla na mámu. Tentokrát jí už musím napsat alespoň ten mail.

„Jaku, podej mi prosím notebook,“ poprosila jsem ho. Musela jsem to udělat teď, dokud mám odvahu. Jake opatrně vylezl a podsunul pode mě polštář a šel ke stolu. Vzal do ruky notebook, který jsem od mámy dostala k devatenáctým narozeninám a nesl mi ho. Strašně jsme se kvůli němu s mámou pohádaly. Věděla, jak nesnáším dárky a narozeniny vůbec, ale nedala si pokoj a musela mi ho koupit.

Pomalu jsem se zvedla do sedu a Jake mi ho podal. Chvilku jsem počkala, než se zapne a potom jsem otevřela svou mailovou schránku a začala psát.


Ahoj mami,

je mi moc líto, co se stalo posledně. Chtěla jsem se ti hlavně omluvit i za Jaka. Neměl se takhle k tobě chovat. Ale je mi hrozně líto, že nesdílíš naši radost. Měla jsem se ozvat už dřív, ale nějak jsem neměla odvahu. Prcek by se měl narodit asi za dva týdny a já bych byla strašně moc ráda, kdybys tu byla s námi. Snad se tu objevíte třeba i s Philem. Stýká se mi po vás obou. Nechci, abychom se takhle rozdělili. Jsme přeci rodina.

S láskou tvoje Bella


Dopsala jsem to a rychle klikla na tlačítko odeslat. Váš e-mail byl úspěšně odeslán. Rychle jsem zaklapla notebook a koukla na Jaka. Ten se usmíval jako slunce a bylo na něm vidět, že je na mě pyšný. Konečně jsem se k tomu odhodlala. Políbil mě něžně na rty, ale náš polibek přerušila obrovská rána z vedlejšího pokoje…

 

Předchozí Shrnutí Další

Autor: KaculKaB (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bello, sakra bojuj! 19. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře