Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello? Co to vyvádíš? - 14. kapitola

14.09.2010 (07:30) • Texy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2352×

Edward:

Strávit s Bellou hodiny o samotě? Žádný problém. Pokud vám ovšem nevolá vaše milovaná sestra a nesnaží se vás dostat domů.

„Alice?“ zeptal jsem se, když jsem jí zvedl mobil.

„Edwarde, okamžitě domů. Nic nevidím!“ Jak nic nevidí? Co to znamená?

„Fajn, nic nevidím proto, že vlci nám zkříží budoucnost. Takže přijďte ihned domů. Rozumíš?“ švitořila do mobilu a mně došlo, že se může stát cokoliv.

Mohli na nás zaútočit na louce. To bychom jen my dva nezvládli. Také však mohli jít k domu. Možná bychom se ubránili, záleželo by na počtu vlků. Ovšem…

Ovšem pokud by nám vlci vůbec chtěli ublížit. Co kdyby jenom chtěli něco vyřešit, na něco se zeptat? To bychom potom nemuseli tak spěchat, ale jistota je jistota.

„Bello? Půjdeme?“ zeptal jsem se a ona kývla. Slyšela, co Alice říkala, a věděla, že se může stát cokoliv. Ruku v ruce jsme vyběhli a spěchali, seč nám nohy stačily.

Už když jsme dobíhali k domu, slyšel jsem myšlenky ostatních. Každý myslel jen na tu horší variantu. Nikdo nechtěl bojovat, kromě Emmetta samozřejmě. Ten už spřádal plány, jak kterého vlka skolit, i když s nimi v životě nebojoval. Všechno znal jen z vyprávění.

Zasmál jsem se nad tím, protože jeho představy byly opravdu směšné. Všichni se na mě podívali a já ukázal na Emmetta.

„Emm už bojuje,“ řekl jsem a všem došlo, co tím myslím. Někdy se choval opravdu jako dítě, ale byl náš.

„Alice?“ zeptal jsem se. Věděla, co chci vědět.

„Nevím, nevidím,“ odpověděla zkroušeně.

„Vůbec nic?“ ptal jsem se nevěřícně.

„Ne,“ řekla tichým hlasem a bylo na ní znát, že ji to celkem tíží, že nemá svůj obvyklý zrak.

„Edwarde, mohl bys kontrolovat jejich vzdálenost podle myšlenek?“ zeptal se mě Carlisle. Kývl jsem hlavou, že rozumím. Přestal jsem se soustředit na myšlenky mé rodiny a pročesával blízké okolí, jestli něco neuslyším.

Dlouho se nic nedělo. Stáli jsme na verandě jak sochy, nikdo nedýchal, nemrkal, všichni byli v párech. Sem tam ke mně dolehla od někoho ostřejší myšlenka, jestli se něco neděje, ale nic. Měl jsem pocit, že si to snad Alice vymyslela.

„Nevymyslela,“ bránila se, když viděla, že se jí snažím vysvětlit, že se jí rozbil příjem.

„Dobře, nerozbil se. Asi máš vážně pra – jsou blízko,“ řekl jsem tiše a zaposlouchal se do jejich myšlenek, abych něco zjistil.

Jacobe, upozorňuji tě, že pokud vyvedeš nějakou blbost, nevyvázneš z toho bez následků!

Přestaň. Je to Bella a Cullenovi. Co od toho čekáš? Že tam budou nastoupení a připraveni tě zabít? To si myslíš? Vždyť Cullenovi nikdy nikomu neublížili, Bellu také neproměnili oni, tak kde hledáš problémy?

Hledám problémy tam, kde jsou! A tady jsou! Další pijavice se sem už nevejde! Rozumíš, Jacobe?

Same, dost. Nejsem blbej a vím, že oni nám nic neudělají. Pokud je ovšem nevyprovokuješ a myslím si, že bychom stejně prohráli.

Opravdu? Jich je osm, nás je osm.

Sedm.

Jacobe?

Jaku, co blbneš?

Paule, sklapni. Same, nebudu bojovat proti někomu, kdo pro mě něco znamená. Nejsem blázen. Bella stále patří k těm, na kterých mi záleží. Nic na tom nemění ani fakt, že je upírka. Je to stále Bella a to mi nikdo nevezme.

Já jsem s Jakem! Myslím, že má pravdu. Nikdy nikomu Cullenovi neublížili, tak proč tohle všechno?

Sethe, mlč! Ty se do toho nemáš vůbec co plíst. Jaku, je to tvé rozhodnutí, ale víš, že mně odporovat nemůžeš. A pokud vydám rozkaz…

Žádný nevydáš. Nebudu bojovat ani pod tíhou alfa příkazů. K tomu mě nedonutíš. Bella je téměř jako má rodina.

Nezapomínej, že za tebou chodila jen kvůli tomu, že ji opustil ten její. Nikdy tě nemilovala, Jacobe.

Já vím. Už mi to došlo. Když sem všichni přijeli a viděl jsem ho, tu jeho strhanou tvář a odhodlanost bojovat za ni, secvaklo mi, že ji stále miluje. Já si hold počkám, až najdu tu pravou, ale to neznamená, že nemám Bellu rád a že proti ní budu bojovat.

Jacobe…

Žádný Jacobe. Same, už mlč! Nechci tě poslouchat. Já jsem své řekl a nechci znát tvou odpověď. A navíc jsme skoro tam.

Někdo si povzdechl. Opravdu byli blízko, ale byl jsem zmatený. Takže chtějí bojovat, nebo ne? Proč Sam chce a Jacob ne? Co k tomu Sama vede? Vždyť my jsme smlouvu neporušili.

„Jsou skoro tady. Nevypadá to, že by chtěli bojovat, protože dva členové smečky to odmítli. Tím pádem by byli oslabení. Každopádně buďte připraveni,“ řekl jsem potichu a přivinul k sobě Bellu. Té ale nedočkavostí hořely malé plamínky v očích.

Během pár vteřin z lesa vyběhlo osm obrovských vlků. Už jsem je sice potkal, ale ne v takovém počtu. Doopravdy z nich šel strach. Myšlenky celé rodiny byly vystrašené, jen Emmett málem skákal radostí, že se bude moc poprat. Já bych mu jednu vlepil.

Vidíš, Jacobe? Čekají na nás. Chtějí bojovat.

Kdepak, Same. Ty bys snad na ně čekal uvnitř domu, pokud bys věděl, že jsou na cestě?

Ale to je něco jiného.

Opravdu? A v čem?

Jacobe, nechtěj mě vytočit.

Nechci, tak ale netvrď něco, co není pravda.

„Zdravím vás, přátelé,“ řekl zdvořile Carlisle a všichni vlci na něho otočili hlavy.

Fajn, jak se s nima domluvíme?

Sethe, mlč už sakra!

Same, nebuď takovej. Já to vyřídím.

V tu chvíli se druhý největší vlk, hnědočervený, proměnil v člověka a vlci zavrčeli. Vzal si na sebe kraťasy a šel přímo k nám. Věděl jsem, že je to Jacob. Potkal jsem ho už dřív, ale to byl ještě ten malý kluk, který o světě vlků a upírů nevěděl.

„Zdravím i já, Carlisle. Jsem rád, že jste zpět,“ řekl a stále šel blíže k nám. Nikomu z rodiny to nevadilo, všichni ho už potkali a věděli, že mu musí být vděční za záchranu Belly. Za to někteří vlci vrčeli.

„I my. Konečně je máme zpět. Dalo nám to sice práci, ale jsme doma. Můžu se zeptat, proč jste tady?“ Jacob se zastavil metr od nás.

„Sam si myslí, že byste tu neměli být. Je vás o jednoho víc a podle něho Bella představuje hrozbu. I když někteří z nás s ním nesouhlasí. Nutně vás potřeboval navštívit,“ řekl a podíval se na Bellu.

„Myslím, že by neměl být problém se odstěhovat. Jen musíme najít dobré místo,“ přemýšlel nahlas Carlisle, když sebou Bella trhla.

„Co Charlie?“ zeptala se a podívala se na Jacoba. Ten jen smutně pokýval hlavou.

„Myslí si, že jsi mrtvá. Vyhlásil po tobě pátrání, ale nikdo nic nenašel. Forks je už několik dní na nohou a pročesávají lesy. V La Push tě nikdo nehledá, protože vědí, co se stalo. Ale Charlie to neví a vědět by neměl,“ odpověděl a Bella mi stiskla pevně ruku.

„Měla bych za ním jít.“

„Ne, to teda neměla. Bello, uvědom si, že to není bezpečné. Navíc, bude lepší, když si bude myslet, že jsi mrtvá. Nebudeš pak muset řešit, proč nejezdíš na Vánoce, proč nejezdíš na návštěvy. Rozumíš?“ optal jsem se a ona sklopila hlavu. Věděla, že mám pravdu.

„Dobře. Dejme tomu, že jsem zemřela. Ale ještě než se odstěhujeme, chtěla bych ho vidět. Alespoň v noci,“ žadonila a upřela na mě své oči. Nedalo se normálně přemýšlet.

„Bello, to můžeme zkusit,“ odpověděl jsem.

„Za jak dlouho se odstěhujete?“ zeptal se Jacob a nervózně si přešlápl. Chtěl ještě s Bellou strávit nějaký čas.

„Záleží na vás. My můžeme odejít kdykoliv,“ řekl Carlisle, ale Jacob zavrtěl hlavou.

„Ještě měsíc můžete zůstat.“ Ozvalo se silné vrčení. Jacob si povzdechl.

„Myslím, že už půjdu. Rád jsem vás viděl a někdy se ještě stavím,“ řekl, mávl na nás a odběhl k ostatním. Rychle se proměnil a ihned se na něho spustila vlna myšlenek, které jsem ale ignoroval, protože většina jich nebyla moc hezká. Otočil jsem se na rodinu.

„Kam se budeme stěhovat?“

Jacob:

Běžel jsem po písečné pláži a poznal, že je to pláž v La Push, kam jsem se rád chodil dívat na západ slunce. Ale teď jsem tam nebyl kvůli západu slunce. Přede mnou běžela nějaká dívka a potichu se smála. Prohlížel jsem si její dokonale tvarovanou postavu v bikinách a chtěl ji za každou cenu dohonit, abych zjistil, kdo to je.

Najednou se otočila a já jen tak, tak zastavil. Stáli jsme u sebe dost blízko na to, abych si ji mohl prohlédnout velmi pečlivě. Měla dlouhé, bronzové vlasy, které jí v prstencových vlnách padaly daleko pod ramena, její obrovské hnědé oči se na mě dívaly s určitou… náklonností? A její plné rty přímo vyzývaly k polibku.

Pomalu jsem svou tvář přiblížil k její, zbývalo pár centimetrů, když mě jedním prstem dloubla pod žebro a rozběhla se do vody. Nebolelo to, to ne, ale něco na ní bylo zvláštní, jen jsem nemohl přijít na to, co to bylo.

Rozběhl jsem se za ní do vody a společně jsme plavali, potápěli se a nechali se unášet na vlnách.

Najednou se ale prostředí změnilo. Ta dívka ležela uprostřed lesa v křečích. Křičela, prosila o smrt, ale já neviděl jedinou příčinu jejího trápení. Chtěl jsem za ní běžet, ale něco mě nepustilo. Nohy se odmítaly pohnout. Trpěl jsem společně s ní, dokud se neobjevila nová postava.

K dívce přiběhla jiná dívka. Měla dlouhé, kaštanové vlasy, ale to bylo jediné, co jsem z ní viděl. Sklonila se k dívce a přisála se jí na krk. Chtěl jsem vykřiknout, snažila se totiž tu nebohou dívku zabít, ale nepovedlo se. Hlasivky nefungovaly. Někdo mě chytl za paže a já se probudil.

„Jaku, nekřič mi tady. Chci spát,“ řekl Billy a skláněl se nade mnou.

„Promiň, tati. To si kvůli mně nalezl na vozík, jen abys mě vzbudil, abych nekřičel?“

„Ano. Řekni mi, co tě trápí.

„Mám pořád jeden a ten samý sen. Jenže dneska se změnil. A já nevím, jak to dopadne. Sakra,“ nadával jsem napůl ze spánku. Billy se zamyslel, ale nic neřekl. Poplácal mě po rameni a odjel pryč. A já se znovu ponořil do spánku. Bohužel bezesného...

13. kapitola - Shrnutí - 15. kapitola

Autor: Texy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello? Co to vyvádíš? - 14. kapitola: