Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, vampires defender - 2. kapitola

28.04.2010 (08:45) • MaiQa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2047×

2. Budoucnost a sázka

Objevila jsem se uprostřed prostorného obývacího pokoje. Na pohovce seděl Emmett a zaujatě pozoroval fotbalové utkání.

„Kde jsou ostatní?“ zašeptala jsem. Jistě že mě neslyšel, ale proč si sama se sebou nepopovídat?

„Podívám se po nich,“ rozhodla jsem se. Nakoukla jsem do kuchyně. Nikdo tam nebyl. Proč taky. V jídelně také nebyly. Vyšla jsem tedy po schodech do prvního patra a nakoukla do prvních dveří. Byla to nějaká pracovna, spousta knížek a obrazů. Pracovna to sice byla, ale prázdná. To tady snad bydlí už jen Emmett? Nakoukla jsem do dalšího pokoje. Konečně. Našla jsem Alice jak se přehrabuje v šatníku a Jaspera jak na ni nechápavě civí. Vešla jsem do jiného pokoje. Rosalie se prohlížela v zrcadle. Tak tohohle jsem svědkem být nemusela. V dalším pokoji Esme přerovnávala vázy. Carlisle byl asi v práci. Nakoukla jsem do posledních dveří. Edward seděl v křesle a četl si knihu. Opravdu jsem již pochopila proč se ostatní do něj zamilovaly. Byl opravdu nádherný. Vysoký, hubený, rozcuchané bronzově zbarvené vlasy. S ním bych klidně strávila věčnost.

„Stop Bello, Jsi tu pracovně, ne kvůli balení upírů,“ okřikla jsem se nahlas. Přecijen mě nikdo z nich nevidí ani neslyší. Přenesla jsem se za Carlislem a ocitla se v operačním sále. Právě tam dokončovaly nějakou operaci. Ještěže nemůžu blít, jinak bych včerejší večeři v sobě neudržela. Radši jsem se vrátila do Edwardova pokoje. Stál u Hifi věže a chystal se něco pustit. Zmáčkl tlačítko play a pokojem se rozezněly první tóny skladby od Debussyho. Clair de lune. Jedna z mích nejoblíbenějších. Usmála jsem se. Je zajímavé že máme stejný zkus na hudbu. Kdo ví kolik toho máme ještě společného. Rozhodla jsem se na chvíli vypnout a jen tak poslouchat.

Skladba dohrála. Povzdychla jsem si. Zdá se že nic nekalého nechystají. Mohla bych se porozhlédnout po městě. Ještě jsem se raději podívala na Emmetta. Pořád zaujatě sledoval ty upocený šílence co za peníze běhají za míčem a kopou se vzájemně do hlav. A pak se jejich manželky divý, že mají místo mozku paštiku a nic kloudného nevymyslí. Radši jsem odtamtud odešla než jsem se nadobro stačila zbláznit. Mám týden na pořádné porozhlédnutí. Vyšla jsem z vily a rozeběhla se Forks. Věděla jsem že to musí být zapadákov, ale že až takový? Ještěže jsou tu alespoň lidé kultivovaní. Doufám. Prošla jsem kolem hospody ve které muselo být velice veselo. Na jejích schodech seděl anděl. Oči uplakané.

„Co se ti stalo?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Mám chránit jednoho muže co je tam vevnitř, ale jak když je on ztělesněné zlo?“ vzlykl.

„V každém člověku je alespoň ždibec dobra,“ snažila jsem se jej utišit.

„V něm ne,“ stál si za svým.

„Zkus lépe hledat,“ poradila jsem mu a vydala se dál. Nedivila jsem se jeho náladě. Z hospody vyzařovaly negativní vibrace. Zkusila jsem tam přenést kousek dobré energie. Snad to pomůže. Z té zelené všude kolem se mi dělalo šoufl. Zelené stromy, tráva dokonce i některé domy měly zelenou fasádu. Těm lidem z té zelené už určitě hrabe. Prošla jsem celé městečko. Ani pořádnou opravnu aut tu neměly. Jediná byla jakž takž přijatelná, ale zato hodně drahá. Začalo se stmívat a mě už přestalo bavit courání se po venku. Přesunula jsem se zase do vily. Tentokrát jsem si vybrala kuchyň. Jak jsem předpokládala. Nikdo v ní nebyl. Došla jsem do obývacího pokoje. Byla tam shromážděna celá rodina.

„My půjdeme v sobotu,“ řekl Carlisle rozhodně.

„Ve čtvrtek bude svítit slunce, můžeme toho tedy využít a udělat si rodinný výlet,“ ozvala se Alice.

„To je dobrý nápad,“ souhlasila s ní Esme. Podle toho, co jsem zatím slyšela, jsem usoudila že se dohadují o dnu který využijí pro lov.

„Ve čtvrtek by jsme se stejnak jen nudily. Souhlasím s nimi. Půjdeme na lov,“ ozval se Edward. Měl tak nádherný, sametový hlas. „Bells, vzpamatuj se,“ okřikla jsem sama sebe v duchu.

„Všichni mají za to že jezdíme při vysvitnutí slunka kempovat. Tak pojedeme opravdu kempovat,“ přidal se Emmett.

„Jaký je tvůj názor Jaspere?“ obrátila se Alice na Jaspera a vykouzlila psí oči.

„Čtvrtek je dobrý den na lov,“ usmál se.

„Přehlasovaly jsme tě tati,“ vykřikla potěšeně Alice.

Carlisle si povzdychl. „Tak ve čtvrtek.“ Najednou se změnil pohled. Jakoby nebyla v této místnosti, ale někde zcela jinde. Měla vizi. Když skončila, usmála se.

„Alice, já tomu nerozuměl,“ zakňučel Edward.

„Budeme mít posilu do rodiny v podobě lidské dívky,“ řekla jen a významně mrkla na Edwarda. Ona viděla že s ním bude nějaká dívka? To jako já. Vždyť mě stačilo skamarádit se s ní, ale musím se přiznat že chození s Edwardem si dokážu živě představit.

„To se nikdy nestane,“ zavrčel Edward.

„Víš že stane,“ řekla Alice v klidu.

„Ne nestane. Nikdy,“ křikl a zmizel. Přesunula jsem se do jeho pokoje. Zíral na zeď a o něčem přemýšlel. Chtělo se mi zjistit na co myslí, ale nechtěla jsem mu zasahovat do soukromí a mysl přeci soukromá je. Sedla jsem si na zem, do rohu pokoje a čekala až se pohne. Začalo se stmívat. Začala jsem být nervózní. Co když je v šoku? Ale to je silně nepravděpodobné. Čekala jsem ještě další hodinu a potom jsem se začala nudit. Přemístila jsem se radši do obýváku. Alice a Rosalie se dívaly na nějaký romantický film. Připojila jsem se k nim.

„Ta dívka se ti bude líbit,“ řekla Alice Rosalii.

„Určitě bude, ale aby uchvátila i Edwarda,“ povzdychla si Rosalie.

„Uchvátí ho, neboj,“ odpověděla ji Alice a zadívala se zase do budoucnosti.

„Máme přesně týden,“ řekla nakonec. Týden na co? Po skončení romantického filmu vystřídaly Alice a Rosalie kluci. Tedy Emmett a Jasper. Dívaly se na nějaký horor o upírech a vybuchovaly u toho smíchy. Film po dvou a půl hodinách skončil pro nedostatek herců. Čily všichni pochcípaly. O jedenácti hodinách večer zalezly do pokojů a nechtějte vědět co tam dělaly. Raději jsem zalezla do Carlisleovi pracovny a začetla se do zajímavé knížky o medicíně. Opravdu velice zajímavá. Kdyby někdo z nich přišel do pracovny, asi by utrpěl šok. Vznášející kniha se jen tak nevidí. Uchechtla jsem se. Edward by už ve větším šoku být nemohl. Krásně to působím na upíry. Odložila jsem knihu a přenesla se do jeho pokoje. Konečně se začal hýbat, procházel nervózně po pokoji. Sedla jsem si do křesla a zaujatě ho pozorovala. Kdyby tak věděl že je sledován. On je taky jediný koho teď můžu bez újmy na zdraví pozorovat. Byl tak roztomilý.

Ani jsem si pořádně nevšimla že se začalo rozednívat. Že je už den mě upozornil až Edward, který přestal procházet po pokoji a chystal se převléct. Přesunula jsem do obývacího pokoje. Trochu soukromí mím musí. Za deset minut všichni společně vyrazily do školy. Já jela s Edwardem ve Volvu. Je zábava být neviditelná. Za pár minut výrazně zpomalil a vjel na školní parkoviště. Jejich auta znatelně vyčnívala. Jak znám nebe, tak za týden už budu mít já nejlepší auto. Předem se děsím. Edward vystoupil.

„Kdy přesně přijede?“ zeptal se s obavami v hlase.

„Za týden,“ odpověděla mu Alice. Oddychl si.

„Ale neboj, moje vize se splní,“ usmála se.

Zavrčel. „To si nemyslím,“ odsekl.

„Mysli si co chceš,“ řekla klidným hlasem. Radši už neodpověděl a vydal se na první hodinu. Měla jsem dilema. Mám jít za Edwardem nebo někým jiným z rodiny? Všichni se rozešly na své hodiny a já šla za Jasperem. Přecijen, on potřebuje nejvíce moji pomoc. První hodinu měl Evropskou historii. Místo vedle něho bylo volné takže jsem si na volnou polovinu lavice sedla. Raději jsem se napojila na mysl všech mích svěřenců. Co kdyby někoho něco napadlo? Emmett přemýšlel co zase provede. Přemalovat Edwardovo Volvo na růžovou barvu, podle mě není moc dobrý nápad. Zatím je vše v klidu, doufám že to tak i zůstane. Ze zvědavosti jsem se přesunula na hodinu Edwarda a napojila se na mysl všech lidí ve třídě.

„No bezva. Jessica, přemýšlí o dalším náletu,“ povzdychl si Edward v myšlenkách. A opravdu. Ta dívka která byla určitě Jessica přemýšlela kdy jej odchytne. Měla už vymyšlený plán. To chci vidět. Bude sranda. Podívala jsem se na hodiny, které byly pověšené na zdi. Za minutu zvoní. Ďábelsky jsem se usmála. Že bych jí pomohla?

„Nebuď zlá Bello,“ okřikla jsem sama sebe. Zazvonilo. Jessica si nestihla ani stoupnout a Edward už mizel ve dveřích. Nechápavě zavrtěla hlavou. Vydala jsem se za ním. Šel rovnou na další hodinu, nikde nezastavoval. Měl španělštinu. Sedl si do poslední lavice a čekal. Třída se začala plnit a těsně před učitelem dovnitř vplula Alice. Povzdychl si.

„Přemýšlel jsi?“ zeptala se ho jakmile dosedla.

„Jo, přemýšlel,“ odpověděl jí.

„A?“ udělala štěněčí pohled.

„Ty si s ní klidně buď kámoška, ale já se do ní nikdy nezamiluji,“ řekl rozhodně.

„Vsadíme se?“ usmála se na něj.

„Klidně,“ řekl.

„Když s ní začneš chodit. Tak budeš… budeš se mnou chodit dva měsíce nakupovat a bez keců kolem toho,“ usmála se a podala mu ruku.

„Platí. Ale když vyhraji já, tak mě rok nebudeš vláčet na nákupy,“ usmál se a potřásl si s ní rukou. Proč mám dojem že nevyhraje?

A otázka. Líbila se kapitola?

A měla bych ještě jednu. Potřebovala bych trochu pomoci při vymyšlení Emmettova vtípku. xD Napadá mě pár věcí, ale dávám prostor i vám.

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella, vampires defender - 2. kapitola: