Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella s rozumem v koncích - 9. Vlkodlaci

13.11.2009 (13:30) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1904×

Bella s rozumem v koncích – 9. Vlkodlaci

Vypráví Bella:

 

Potřebovala jsem jet do knihovny a Alice se semnou svezla. Potřebovala si nakoupit věci na večírek na počest Tanyiný rodiny. Chtěli odjet, protože museli do školy tam u nich. Vysadila jsem Alici u papírnictví a zaparkovala auto na městském parkovišti. Vydala jsem se směr knihovna, když v tom se zamnou ozvalo dětský brek.

Otočila jsem se a tam na silnici ležela malinká holčička a tekla jí z kolene krev. Přestala jsem dýchat a vydala se k ní, abych jí pomohla.

Utřela jsem jí oči svou studenou rukou, oklepala se zimou.

„Promiň, jsem asi hodně studená, že?“ pousmála jsem se na ní.

Přikývla mi a dodala: „Ale to nevadí. Ty za to určitě nemůžeš i když, vždyť je ještě léto. Mě je teplo a ty jsi příjemný ochlazení.“

„Děkuji a copak jsi dělala, že se válíš na zemi. Pojď nahoru,“ vzala jsem jí za ruku a zvedla jí ze země a zvedla jsem i její kolo.

Asi jí připadám hodně mladou, protože mi tyká, ale to mi zrovna nevadilo v upírských letech jsem pořád mladá. Její barva pleti byla tmavšího odstínu a rána na koleni se jí začala rychle hojit. Přidržela si nos.

„Promiň, ale nějak mě tvoje vůně v nose štípe,“ postěžovala si a mě vše došlo.

Ona byla z vlkodlačí rodiny a já byla upír. Nepřátelé. Nadechla jsem se a ani ona mě nevoněla.

„Ty mi taky promiň, ale ty mě taky zrovna nevoníš, ale to pochopíš, až budeš starší. Máš tu někoho z rezervace?“ zeptala jsem se rychle, protože jsem byla v ohrožení.

„Ano, je tu semnou Jakob a Paul. Jak víš, že jsem z rezervace?“ došlo jí o chvilku později.

„To taky pochopíš, až se potkáme později, ale teď mě musíš omluvit. Koleno už máš zdraví, tak je vše v pořádku,“ mrkla jsem na ní.

„Hele Jakob a Paul a Sam!“ vykřikla a já se pomalu otočila.

Obešli mě ze všech stran a já okamžitě použila svůj štít na vlastní ochranu.

„Co je? To je moje nová kamarádka. Pomohla mi, když jsem upadla, ale už tam nic nemám,“ chlubila se semnou ta holčička.

„Jo a jak se tvoje nová kamarádka jmenuje?“ zeptal se jeden z nich.

„K čemu bys měl znát jméno, když mě chceš roztrhat, pak se špatně zabijí a mimochodem je město univerzální místo. Jsem součástí smlouvy,“ řekla jsem zatrpkle a podívala se po nich.

Stáli okolo mě a zaujali bojovné postavení. Každou chvíli se mohli proměnit a rozcupovat mě, ale byli tu obyčejní lidé. Nemohli, ne, oni nesměli na mě zaútočit.

„Ty jsi upír?“ podívala se na mě ta holčička.

„Tak ty už o tom víš? Ano jsem upír, ale vegetarián. Tedy nepiji lidi, ale zvířata,“ řekla jsem s obavou, co se stane.

„Jako Cullenové?“ zeptala se znovu.

Přikývla jsem a v tom mi zazvonil mobil. Vyndala jsem ho pomalu z kapsy. Byl to Edward.

„Ano?“ řekla jsem do telefonu a stále pozorovala vlky.

„Ahoj Bello, prosím tě, nevzala bys mi učebnici biologie?“ zeptal se s nadějí v hlase Edward.

„Promiň, ale nevím jestli se tam vůbec dostanu. Vlci z La Push mě asi roztrhají, protože mi nevěří. Chtěla jsem pomoc jedné holčičce, která upadla z kola a tekla jí krev. Zatajila jsem tedy dech jako vždy, když nějakému člověku teče krev a proto jsem necítila, že je budoucí vlčice. Počkat oni se u nich můžou proměnit i ženy?“ divila jsem se do telefonu.

Čtyři páry očí mě sledovali. Parkoviště se vyprázdnilo a jeden z nich se proměnil. Věděla jsem že je zle. Zaútočil, ale můj štít ho nepustil.

„Cože? Kde jsi, hned tam jedu,“ rozhodl se Edward, ale já o něj měla strach, protože jich byla i tak přesila.

„Ne Edwarde. Zabijí tě. Stačím jen já, ale oni se ke mně nedostanou,“ řekla jsem, protože se jeden z vlků pokusil znovu na mě zaútočit.

Ta holčička byla vyděšená, asi poprvé viděla jejich přeměnu. Edwarde řekneš za mně Esme, že jsem jí měla strašně moc ráda? Zeptala jsem se Edwarda myšlenkou. Bello ne, já tě nenechám umřít na to… za to by mě všichni nenáviděli. Odpověděl mi Edward. Nemusíš jim říkat, že jsi semnou mluvil. Chci rozprášit po moři, protože vodu mám moc ráda. Řekla jsem Edwardovi a sklopila hlavu.

„Ne, proč na ní útočíte? Vždyť je součástí naší smlouvy,“ ozvala se ta malá holčička.

„Ne, Mary oni mají pravdu. Jsme monstra, která nemají právo žít. Ostatní našeho druhu jsou zlý a zabíjí lidi. Neviní lidi. Slib mi, že až se proměníš, tak budeš zabíjet jen ty s červenýma nebo černýma očima. To jsou ty zlý. Pamatuj si červený jsou po vysátí člověka a černé, že mají žízeň. Hlavně neroztrhejte mou matku, která s vámi sepsala smlouvu a Cullenovou rodinu také ne,“ dívala jsem si na nohy a viděla jen stíny, jak stále skáčou a můj štít je odráží.

Zvedla jsem hlavu a podívala se na tu holčičku. Sledovala mé oči.

„Co znamenají nazlátlé oči?“ zeptala se mě.

„Že jsem po lovu a měla jsem zvíře,“ odpověděla jsem jí a podívala jsem se po obřích vlcích, kteří na mě skákali.

„Sbohem Esme, Rose, Emmette, Edwarde, …“ začala jsem vyjmenovávat, když v tom.

Vypráví Edward:

Druhý den jela Alice s Bellou do města. Alice si chtěla koupit něco na její večírek a Bella potřebovala učebnice do školy. Jsou nové vydání, které ještě nemá. Vzpomněl jsem si, že také nemám učebnici Biologie a zavolal Alici.

„Alice, prosím tě už jste byli v knihovně?“ zeptal jsem se hned.

„Ne Bella tam teprve jede, teď mě vysadila u papírnictví. No teď se říct nedá. Ten čas se tak loudá, když musíš zase jednou chodit jako člověk,“ postěžovala si Alice.

„Vždyť jste byli včera na nákupech,“ nechápal jsem jí.

„Jo, ale tam mě to bavilo, ale tady? Musím se tu loudat. Není to fér. Mělo by se postavit naše město, kde bychom mohli chodit jakkoliv,“ stěžovala si stále.

„Třeba někdy časem. Končím, třeba je Bella rychlejší než ty a za chvíli bude vycházet z knihovny. Tak zatím ahoj,“ rozloučil jsem se s ní a zavěsil.

Chvíli jsem hledal Belly číslo a pak ho vytočil.

„Ano?“ ozval se její hlas, ale ne úplně normální, spíše vyděšený.

 „Ahoj Bello, prosím tě, nevzala bys mi učebnici biologie?“ zeptal jsem se s nadějí v hlase.

„Promiň, ale nevím jestli se tam vůbec dostanu. Vlci z La Push mě asi roztrhají, protože mi nevěří. Chtěla jsem pomoc jedné holčičce, která upadla z kola a tekla jí krev. Zatajila jsem tedy dech jako vždy, když nějakému člověku teče krev a proto jsem necítila, že je budoucí vlčice. Počkat oni se u nich můžou proměnit i ženy?“ divila se do telefonu a hlas se jí třásl.

„Cože? Kde jsi, hned tam jedu,“ rozhodl jsem se.

„Ne Edwarde. Zabijí tě. Stačím jen já, ale oni se ke mně nedostanou,“ řekla, bála se o mě podle jejího hlasu.

Edwarde řekneš za mně Esme, že jsem jí měla strašně moc ráda? Zeptala se mě myšlenkou. Bello ne, já tě nenechám umřít na to… za to by mě všichni nenáviděli. Odpověděl jsem jí. Chtěl jsem říct, že na to ji moc miluji, ale neodvážil jsem se. Věřil jsem, že přežije. Nemusíš jim říkat, že jsi semnou mluvil. Chci rozprášit po moři, protože vodu mám moc ráda. Řekla a už mě neslyšela. Křičel jsem po ní myšlenkami, ale žádná odezva. Nasedl jsem do svého Volva a zamířil k městu neuvěřitelnou rychlostí.

Přijel jsem na parkoviště a ona zrovna říkala mé jméno. Vlci se na mě zadívali a já zahlédl ustrašenou holčičku, která mi zkoumala oči.

„Ty jsi byl nedávno na lovu a vysál jsi zvíře, že?“ zeptala se mě a já se po ní nevědomky podíval.

Ukázala na Bellu.

„Bella ti o nás říkala?“ zeptal jsem se.

Ona přikývla a dala se do breku. Všichni jsme se na ní podívali.

„Nechte Bellu je to moje kamarádka. Pije zvířecí krev!“rozzuřila se a proměnila se ve vlka. Koukal jsem na ní a nemohl uvěřit vlastním očím. Byla celá červeně hnědá a dominantní. Alfa Sam se odběhl přeměnit v člověka a přiběhl zpět k té holčičce. Ta se postavila před Bellu a začala pronikavě vrčet na svou smečku. Ta si sedla a přestala dorážet na Bellu. Chytl jsem Bellu, která vysílením spustila štít a táhl jí k autu.

„Děkujeme Mary a promiň, že ses musela přeměnit, tak malá. To ty jsi jejich Alfa, proto tě tolik hlídali,“ řekl jsem směrem k Mary a nastoupil si.

Jeli jsme domů, tedy ještě vyzvednout Alici, která byla vystrašená, protože neviděla nejdříve Bellu a pak i mě.

Předchozí kapitola: Bella s rozumem v koncích - 8. Baseball

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella s rozumem v koncích - 9. Vlkodlaci: