01.11.2009 (19:30) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2422×

2. kapitolka - Nákupy nebo debatyvní kruh

Rozhlédla jsem se okolo. Nikdo nebyl nápadný, až po chvíli jsem narazila na drobnou dívenku. Kontaktní čočky se jí v očích začali roztávat. Byla prozrazena hleděla jsem směrem k ní. I ona mě pozorovala, ale ne stejným pohledem. Já jsem se mračila, ale ona se usmívala. Roztáhla jsem svůj štít na všechny členy své rodiny. Přikývla. Pomalu jsem se vydala k ní. Ona mi vyšla naproti. Měla lehký krok a úsměv na tváři.

Divila jsem se co je zač. v tom se její kontaktní čočky rozpustili úplně a já zahlédla zlatavé oči. Takže je vegetarián. Aspoň něco. Lidé v blízkosti nejsou v nebezpečí. Znovu mírně kývla na souhlas. Ona musí mít dar, ale jaký přes můj štít se přeci nikdo ještě nedostal. Myšlenky číst nemůže, leda že by viděla budoucnost. Znovu jemně přikývla.

Ucítila jsem za zády dalšího upíra. Nelíbilo se mi to a potichu jsem zavrčela. Nikdo nemá rád za zády cizího upíra. Mé vrčení přilákalo mou rodinu a nasáli vzduch. Otočili se mím směrem mě na pomoc. Ten upír mě za zády se přemístil k té holčině. Nasála jsem vzduch, ale žádného jiného upíra jsem už nevypátrala. Byla jsem aspoň polovičně v klidu. V případě nouze jsme v přesile. Prostě když zaútočí ať mají jakýkoliv schopnosti, tak nás nedostanou.

„Ahoj já jsem Alice a to je můj muž Jasper. Neboj nepřišli jsme s tebou bojovat.“ promluvila ke mně Alice. Otočila se na Jaspra a mnou projela vlna klidu a pohody. Jakmile byla ta vlna pryč zamračila jsem se na Jaspra. Pousmál se. Další kdo se do mě dostal. Moje hlava se zapaluje.

„A…ahoj já jsem Bella a to je má matka Esme a Rose s Emmettem.“ řekla jsem skoro lidsky neslyšitelně. Někteří lidé okolo se na mě otočili, jestli jim odpovím. Znovu jsem se nadechla a cítila jen jejich vůni.

„Ráda vás poznáváme.“ poznamenala Alice.

Jelikož jsem stále mlčela, Esme se přede mně postavila a promluvila k Alici:

„Také nás těší.“ Esme se sladce usmála. „Vy jste jen dva?“zeptal se Emmett, protože si všiml Jasprovích jizev.

„Ne, ale můj otec Carlisle a bratr Edward nemohli přijít.“ podívala se provinile a sklesle dodala:

„Bratr se na mě naštval za mou vizi.“ Naše pohledy museli vypadat příšerně, protože se rozesmál i Jasper nejen Alici. On se umí i smát?

„Ano, každý to umí Bello.“ usmála se na mě Alice. Začínala mě dopalovat. A nakupovat budeme nebo ne? Tohle je spíš schůzka vegetariánů. Rozčilovala jsem se.

„Budeme…“ začala jsem, ale Alice mi skočila do řeči:

„Neboj na nákupy taky dojde, ale teď si popovídáme.“ mrkla na mě Alice a mě to dopálilo ještě víc. Otočila jsem se k odchodu.

„Bello kam jdeš?“ zeptala se mě udiveně Esme.

„To nic rozhodla se jít do jiného obchodu, kde je míň lidí určitého druhu.“ rozesmála se Alice a Emmett se k ní s radostí přidal. Vzteky jsem viděla červeně, že jsem u dveří narazila do jiného upíra, ale nevnímala jsem jeho vrčení. Potřebovala jsem se uklidnit.

„Toto je můj bratr Edward.“ seznámila Alice mou rodinu s tím třetím upírem. Postavila jsem se u zábradlí a poslouchala jejich rozhovor. Esme se představila i nás a za mě se hned omlouvala, že takhle se normálně nechovám. Ona mě chce dopálit. Zrychleně jsem dýchala i když jsem to nepotřebovala. Edward mluvil za všechny ještě rychleji než Alice. Podle mě četl myšlenky. Teď mi to bliklo. Jsou to Cullenovi.

Vrátila jsem se s klidem zpět.

„Měli bychom jít jinam. Tady jsme už nějaký…“ani jsem to nedořekla a Alice to udělala za mě:

„Podezřelí.“ Přikývla jsem k Alici. „Ano, Alice Cullenová.“řekla jsem a celá moje rodina se po mě podívala. „Čekala jsem to, že na to přijdeš, ach ty vidiny.“zasmála se Alice a já se vydala ke dveřím.

Všichni mě následovali do jedné kavárny. Byl tu jen jeden stůl obsazený. Je to tu totiž drahé. Sedla jsem si co nejdál od toho stolu. Vedle mě seděla Esme a z druhé strany Edward. Edward se na mě v jednom kuse mračil. Taky není zvyklí, že jeho dar na někoho nejde použít. Hodila jsem po něm škodolibí úsměv a po mě ho hodila Alice. Okamžitě jsem měla špatnou náladu.

„Co si dáte?“ zeptala se nás servírka.

„Šestkrát kafe prosím.“ řekla mile Esme. Jak se kolem mě protočila, zachytila jsem její vůni. Mám už na čase jít na lov. Mé černé oči a kruhy pod nimi by mohli vyprávět.

„Chyťte Bellu!“ rozkázala potichu Alice. Edward mě okamžitě chytil za ruku a pevně ji stiskl. Esme mě chytla také, ale ne tak silně. Co bych dala za to kdyby vedle mě seděl Emmett. Esme bych mohla ublížit. S tímhle tvrzením jsem okolo sebe roztáhla štít, ze kterého se nedostanu, ale musela jsem do něj dát i Edwarda. Esme jsem pustila a vyklouzla jí z jejího sevření. Esme se vyděsila, ale Alice byla v klidu. To že Alice se začala usmívat všechny uklidnilo i mě.

Sotva servírka donesla kafe, bylo to nanovo. Měla pořezaný prst. To nehnulo jen mnou, ale i Jasprem. Roztáhla jsem kolem něj další štít. Edward se na mě podíval s obdivem. Došlo mi že teď slyší mé myšlenky, protože jsem použila svůj ochranný štít. Přikývl mi na důkaz, že ano.

Jdeme. Řekla jsem mu v myšlenkách. Vyndala jsem peněženku a zaplatila za všechny kafe. Nikdo si ani neusrkl a už jsme byli na odchodu.

„Vždyť jste ani neochutnali.“ zakňourala servírka. Esme ji dala další peníze jako dýžko. Servírka se usmála a otevřela dveře.

„Bello, Jaspra už nemusíš mít pod štítem.“ zavrčela na mě potichu Alice. Až teď mi došlo, že se nemohli ani chytit za ruce. Soustředila jsem se a vypustila Jaspra i Edwarda, který se mírně zamračil. Teď mi nemohl číst myšlenky. Mířila jsem do garáže přímo ke svému milovanému autíčku.

Vedle mého stálo stříbrné Volvo. Soustředila jsem se na sebe, abych na nějakého člověka nezaútočila.

„Pojeďte za námi. Než si Bella skočí na lov, můžeme si promluvit.“ řekla Esme, která počítala s tím, že pojedeme domů, ale já jsem nebyla schopná řídit.

„Mí autíčko nebude řídit Emmett. S tím nepočítejte. Tohle auto mám radši než to starý.“ zaprotestovala jsem.

„Neboj.“ řekla Alice a šátkem mi zavázala oči. Nastoupila jsem poprvé do tohoto auta dozadu na sedadlo.

Vedle mě seděl Emmett s Rose. V autě se linula krásná vůně, ale čí byla tak to už nevím.

„Esme? Ty řídíš?“ zeptala jsem se s obdivem.

„Ne drahoušku.“ řekla Esme a já si rychlím pohybem strhla pásku z očí. Za volantem seděl Edward a mrkl na mě do zrcátka.

„neboj řídí úplně stejně jako ty.“ zasmál se Emmett.

„To mě teda uklidnilo.“ řekla jsem jakoby vážně. Už jsme jeli lesní cestou k našemu domu. Propojila jsem se s Edwardem. Máš štěstí že jsi nenaboural na mě neplatí tvůj dar. Zasmál se tomu.

Vystoupila jsem a převzala jsem si klíče od Edwarda. Teprve teď jsem si všimla jak je krásný a galantní. Usmál se na mě pokřiveným úsměvem. Ten mu slušel. Nasála jsem jeho vůni. Byla okouzlující.

Vyběhla jsem do svého pokoje a převlékla se do kalhot a tílka. Vzala jsem si pohodlné sportovní obuv a vyběhla dolů do obýváku. Všichni tam seděli a povídali si.

„Já jdu.“ řekla jsem a vydala se k zadním proskleným dveřím.

„Počkej půjdu s tebou.“ otočila jsem se a podívala se kdo to řekl. Byl to Edward.

Předchozí kapitolka: Bella s rozumem v koncích 1.Zase to stěhování

Další kapitolka: Bella s rozumem v koncích 3.Edward

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella s rozumem v koncích 2. Nákupy nebo debatyvní kruh: