Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella s rozumem v koncích 1. Zase to stěhování


Ahoj. Teprve tady začínám a tady je dnešní můj výtvor. byla bych šťastná za jakýkoliv komentík. Bella je upír už pár let a žije s Esme, Rose a Emmettem. Nesnáší stěhování, radši by zůstala na jednom místě.

1. kapitolka - Zase to stěhování

 

Bella je už upírkou několik let. Nikdy neokusila lidskou krev. Její upírská matka Esme ji má nade vše ráda. Bella má ještě sestru  Rose, která si zachránila svého manžela Emmeta. Bella byla strašně ráda, že může být součástí této rodiny.

 

Bella byla jako člověk pěkná dívka, ale nespokojená se svým životem její praví lidský rodiče se rozváděli, což byla v té době novinka a tak si na Bellu všichni ukazovali. Bella se rozhodla o útěk a utekla do nejbližšího velkého města, kde ji nikdo neznal. Potulovala se ulicemi a žebrala nebo kradla jídlo. Najednou se ve městě rozšířili ve velkém vraždy a vždy zemřel člověk vykrvácením, ale žádná krev se nenašla.

 

Té noci, když se Bella stala další obětí, se stalo, ale něco jiného. Proti Belle se blížili postavy zahalené v černých pláštích s kapucou. A z druhé strany se blížili jiní, ale ty byli bosi a měli otrhané hadry. Vedla je nějaká žena. Okolo Belly se rozšířilo tiché vrčení a syčení. Došlo jí, že není něco v pořádku. Schovala se mezi popelnicemi a čekala co se bude dít. Ti otrhaní bílí lidé se proti těm v černém rozběhli a zničehonic se váleli na zemi s bolestmi. Bella tiše zaúpěla a otočil se proti ní jeden v černém. Byl to krásný tmavovlasý chlapec. V tom se ty na zemi  zvedli a znovu se rozeběhli proti nim.

 

Strhla se rvačka a při tom se do Belly zakousl jeden otrhaný podivný tvor. Nemohl to být člověk, jeho oči nebyli normální, byl bílí a velmi studený, měl špičáky a sál z ní krev. Bella ztrácela vědomí a přitom jen zahlédla jak se k ní sklání nějaký jiný a překrásný tvor.

 

Celé tělo jí hořelo, naříkala, ale jen slyšela hlas:

„Promiň, už ti nemohu pomoci skus to vydržet. Prosím.“ Ten hlas byl tak něžný, milý a starostlivý.

 

Bella se probudila a začala se rozhlížet okolo. Seděla u ní jedna žena. Byla bílá jako ty co se okolo ní prali. To byla jedna její matná vzpomínka. Žena se na ni sladce usmála a pomalu se rozpovídala:

„Vítám tě mezi námi. Já jsem Esme a jsem upír. Tebe jeden kousl a bohužel jsem tě nestačila ochránit a stala ses také upírem.“

Esme se podívala po Belle, která se krčila v rohu místnosti. Zničeho nic tam přistála, až se tomu divila. Esme jí vysvětlila vše o upírech, co se jí stalo a co viděla. Upíři z Itálie museli zachraňovat situaci, aby se upíři neprozradili a tak museli zastavit novorozené.

 

Bella se smířila s tím že je upír, ale odmítla pít lidskou krev stejně jako její matka Esme. Na svůj život jako člověk pomalu začala zapomínat.

 

Po pár rokách zachránila Esme ještě Rose, kterou chtěl zabít jeden upír. Esme nebyla moc silná, ale Bella měla dar a to štít. Měla štít psychický i fyzický. Esme i Bella se starali o Rose, která měla delší proměnu, ale nekřičela při ní jako Bella.

 

Esme byla šťastná, že už není sama a hlavně že má dvě dcery. Rose ale nestačilo mít matku a sestru, chtěla nejen mateřskou a sesterskou lásku, ale hlavně chtěla svého milého. Nedokázala žít bez druhé polovičky. Proto se chodila každou noc proběhnout. Jednou ji Bella sledovala a zjistila že větří jiné upíry. Brzy na ni přišla a málem ji zakousla. Od té doby ji Bella nechala. Po dvou týdnech na novém místě (stěhovali se každé čtyři roky, aby nebyli podezřelé. Někdy se toulali celý rok) si Rose přinesla umírajícího mladíka. Esme a Bella to chtěli vzdát, báli se ho kousnout, nechtěli. Báli se že by nepřestali a zabili ho. Drželi ho při životě dva dny. Byl celý od krve a bylo to cítit. Nakonec se odhodlala Rose s Bellou společně.

 

Každá ho kousla hned několikrát, ale jen kousla. Odmítali okusit jeho krev. Povedlo se jim a Emmet byl na světě jako upír. Rose byla spokojená a tím pádem celá rodina. Všichni se živili jen zvířecí krví. Ve školách se snažili být neviditelní. Byli krásní a to bylo jejich minus všichni je zvali na rande. Tedy hlavně Bellu, protože Emmet dal znát že je s Rose a Rose vždy ukázala na Emmeta. Bella z toho byla celá špatná, protože jakmile přijeli do nového města dostala nabídku snad od všech volných kluků.

 

Vypráví Bella:

 

Zase jsme se stěhovali. Nesnášela jsem to. Každé čtyři roky změnit prostředí. Chtěla jsem protestovat, ale věděla jsem že bychom stejně později museli odjet. Esme to musela snad vycítit. Házela po mě lítostné pohledy. Někdy jsem uvažovala nad tím jestli nemá dar Rozpoznání citů. Byla to pravá matka.

 

Odstěhovali jsme se do menšího městečka jménem Forks. Tedy ne přímo do něm pár kilometrů od něj do lesa, kde jsme měli sídlo. Okolo bylo plno zvířat a to na tom bylo to dobré. Bohužel to mělo i špatnou stránku. Žili tu vlkodlaci a my nesměli na jejich území. Znali se s Esme a měli svá pravidla a zákony. Dodržovali jsme je a oni naše. I přesto jsem je neměla ráda.

 

Je srpen a škola ještě není. Sedím u křídla a skládám další svou skladbu.

„Bello, pojeď semnou na nákupy za týden začíná škola a my nemáme co na sebe.“ vyrušila mě Rose a za ní stál Emmet a Esme.

Dívali se na mě vyzývavě. Jakoby říkali:

„No tak, pojeď, buď tak hodná.“

Vstala jsem tedy a doběhla se převléknout. Rose se zaradovala:

„Jupí, bude to zase jako tenkrát. Bella si vybere nějaké oblečení a já ho zkritizuji.“

Zasténala jsem a Emmet dostal záchvat smíchu. Vždycky ho rozesměje cokoliv.

 

Vzala jsem klíče od svého auta. Měla jsem dvě. První byl můj sporáček a druhé Peugeot 908 rc. Vzala jsem to druhé, abychom se do něj vešli všichni. Jak jsem předpokládala, všichni už v něm seděli. Nasedla jsem tedy také a vyrazila směr Seattle. Rose byla šťastná a my ostatní spokojeni.

 

Cesta semnou niky netrvá moc dlouho, jakmile jsem vjela na dálnici, šlápla jsem na plyn a nepustila ho, až v Seattlu. Zaparkovala jsem u jednoho nakupovacího centra a všichni jsme vyskočili. Rose se bavila s Esme co si koupí celou cestu sem a teď taky nezmlkli. Zamkla jsem auto a popohnala je, aby šli jako člověk a ne jako šnek. Emmet se rozesmál.

 

Vyjeli jsme proskleným výtahem až nahoru a venku byla průtrž mračen. Všichni brali obchody od zdola, ale my ne. Vždy jsem postupovali od shora dolů. Rose zalezla do prvního obchodu a my za ní. Všichni začali vybírat, ale jen já postávala u jednoho stojanu a něco cítila. Cítila jsem upíra, ale nebyl to nikdo z mojí rodiny.

 

 

Další kapitolka: Bella s rozumem v koncích 2.Nákupy nebo debatyvní kruh



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bella s rozumem v koncích 1. Zase to stěhování:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!