Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, princezna upírů - 6. kapitola

22.02.2011 (14:45) • simca310 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2728×

Edward

S Bellou jsme se domluvili, že Jacoba schováme v mé chatě. Je to kousek od města, ale nikdo z mé rodiny o ní neví. Snad jen Rose a možná Alice. Chodím tam docela často, jsem tam sám, jen se svými myšlenkami a nemusím poslouchat i ty cizí. Ale od té doby, co je tam Bella s Jacobem, tam trávím ještě více času. A už si ani neumím představit, že bych tam byl sám. S Bellou jsme si povídali o všem možném, jediné téma, o kterém se nechtěla bavit, byl její dřívější život. Nechtěl jsem to z ní tahat, když nechtěla, a doufal jsem, že mi to poví sama, až bude chtít. Chtěl jsem, aby mi věřila a svěřila se mi sama.

Už mi ani nevadilo, že to není vegetariánka. Tím, že zabíjela nevinné lidi, ve mně vzbuzovala strach, nenávist, pohrdání, ale i obdiv a úctu. Už jsem nebral ostatní upíry jako zrůdy bez duší, ale začínal jsem je chápat. Oni se jenom smířili s tím, co jsou a nehrají si na nic jiného. Carlisle říkal, že lidská krev je mnohem lepší a víc nás posílí. Já jsem nikdy lidskou krev neochutnal, a tak to nemůžu srovnat, ale obávám se, že kdybych lidskou krev ochutnal, nedokázal bych přestat.

Pořád jsem ale přemýšlel nad její schopností. Je možné, aby jich měla víc? Nejspíš ano, jiné vysvětlení asi není. Je jisté, že má nejméně dva dary. Jeden je štít, protože jí nemůžu číst myšlenky, a ten druhý je něco jako… Vlastně ani nevím, co by tom mohlo být. Prostě dokáže vyvolat bolest. Emmett si to už vyzkoušel, když Bellu naštval, tak mu způsobila bolest hlavy. Viděl jsem to v jeho hlavě, bylo to, jako by ho někdo pálil. Emmett z toho byl pořádně vedle, a už si nic nezkusil, vlastně, už pak ani neměl šanci, protože Bella se už pak neukázala ve škole. Teď se na Bellu pořád vyptává a musím říct, že mě to docela otravuje. Má přece Rose, tak co mu je do Belly. Ale Rose nevypadá, že by jí Emmettův zájem o Bellu vadil. Je to vážně divné.

Chtěl jsem s Bellou zůstat v chatě a vůbec odsud nevycházet, ale pokaždé mě vyhnala do školy. S tím, že musí aspoň jeden z nás chodit do školy, abychom nebyli podezřelí mé rodině. A tak jsem musel trávit každý den pár hodin bez ní. Pokaždé mi to připadalo jako věčnost a stejně jsem celou dobu myslel jen na ni. Nikdo si mého divného chování nevšímal. Jen já jsem se často divil sám nad svým chováním. Třeba když jsem při obědě ve škole snědl celou bagetu. Potom se mi samozřejmě Emmett smál, moc dlouho mu to ale nevydrželo. Ostatní nad tím jen mávli rukou, a tak to šlo všechny tři dny.

Jasper myslel nad dárkem pro Alice k výročí, Emmett nad tím, jak porazit Jaspera v šachách, Rose nad novým autem, které si koupila a Tanya s Alice nad svatbou. Svatba. To slovo pro mě bylo tak cizí, jako bych se ani neměl ženit já, ale někdo úplně cizí. Když měl svatbu někdo z rodiny, vždycky jsem jim pomáhal a představoval si svojí svatbu, jak si všechno zařídím sám, jen se svou nevěstou. A teď, když se mám ženit, mi to přijde pořád jako strašná hloupost. Nemám ponětí, kdy bude svatba, kde bude, kdo tam všechno bude, nevím vůbec nic. A nejhorší je, že mě to ani nezajímá, nejradši bych se někde zavřel s Bellou a zůstal tam napořád.

Co to povídám? Je to vrah a miluji někoho jiného. Vždycky jsem odsuzoval muže, kteří byli nevěrní svým manželkám. A teď chci být sám se ženou, o které nic nevím a doma mám snoubenku. Které jsem ani nedal zásnubní prsten po své matce, ale koupil jsem ho ve zlatnictví. Nebyl zrovna levný, to ne, ale nepřipadalo mi správné dát jí prsten, který je mou jedinou vzpomínkou na mou matku - na můj lidský život.

Musím si od Belly držet odstup, protože kdybych byl v její blízkosti moc dlouho, asi bych se neudržel.

Byl jsem na cestě k Belle, když jsem o tom všem přemýšlel a chtěl jsem se vrátit domů, když jsem uslyšel ránu. Ani na chvíli jsem se nezastavil a rozeběhl jsem se k Belle. Najednou mě popadl strašný strach, že se jí něco stalo. Co když se Jacob probudil a něco jí udělal? Tak rychle jako teď jsem snad nikdy neběžel. Když jsem přiběhl do chaty, uviděl jsem Jacoba, jak drží Bellu pod krkem. Najednou jsem viděl rudě. Nevím jak, ale najednou jsem ho držel pod krkem a chtěl mu utrhnout hlavu.

„Edwarde, nech ho!“ uslyšel jsem, jak na mě Bellu mluví. Nevím proč, ale její hlas mě uklidnil a já pomalu pouštěl Jacoba. A v tom mi to došlo, on je přeci novorozený, takže by měl mít větší sílu než já. A pak jsem si všiml pohledu, jakým se Bella soustředila na Jacoba, pomalu ho uklidňovala. Snad další schopnost nevím, a ani jsem se nezeptal, protože jsem se soustředil jen na Jacoba, co kdyby náhodou zase zaútočil na Bellu. Na to ale nevypadal, seděl klidně a byl připraven poslouchat, co se s ním stalo. Ta schopnost, kterou na něj Bella použila, se hodně podobala daru, který měl Jasper.

„Co se stalo? Co jste mi udělali? Kde to jsem?“ začal nás zasypávat otázkami. Podíval jsem se na Bellu, abych viděl, jestli mu to chce vysvětlit sama, nebo to mám udělat sám. Vypadala, že si to vyčítá, a že by mu to chtěla říct sama. Pokýval jsem jí tedy hlavou, aby začala, a sám pozorně poslouchal.

„Všechno ti vysvětlím, ale slib mi, že mě nebudeš přerušovat,“ promluvila Bella a podívala se na něj. Jacob jen němě přikývl a čekal, co se bude dít dál.

„Jsi upír, Jacobe, stejně jako já nebo tady Edward.“ V Jacobově tváři se objevil údiv, ale nepromluvil ani slovo, tak Bella pokračovala.

„Já se živím lidskou krví, stejně jako většina upírů, ale jsou i tací, kteří se živí krví zvířat. Třeba tady Edward. Edward tady bydlí se svou rodinou, já tu jsem sama, i když rodinu mám. Nastěhovala jsem se sem nedávno a měla jsem hlad, tak jsem si šla zalovit. V lese jsem narazila na vůni krve, ovšem ne zvířecí, ale lidské – vaší krve. Nemohla jsem vás chytit všechny najednou, a tak se mi hodilo, když jste se dva zdrželi. Prvně jsem vysála tu holku a pak jsem se pustila do tebe. Edward byl ale zrovna taky na lovu, když uviděl co dělám, odhodil mě od tebe. Chvíli jsme se prali, než jsme si uvědomili, že u tebe začala přeměna.“ Zatímco Bella mluvila, pozoroval jsem Jacobovu tvář. Střídali se tam různé emoce, když Bella mluvila o krvi, byla v nich chtivost, když mluvila o smrti jeho přítelkyně, bylo vidět, že je hodně naštvaný a rozrušený. Když Bella mluvila o tom, jak jsem se ho pokoušel zachránit, otočil se na mě a z jeho obličeje se dalo přečíst, že by byl radši mrtev. Bella pokračovala.

„Nevěděli jsme, co s tebou, a tak jsme tě vzali sem. Je to Edwardova chata. Přeměna trvala tři dny a po celou dobu tu s tebou někdo byl. A teď něco o upírech obecně. Na slunce nemůžeme, protože se nám třpytí pokožka a lidé by poznali, že jsme jiní. Česnek, kříž, svěcená voda a podobný kraviny na nás neplatí. Zemřeme tak, že nás jiný upír roztrhá na kousky a pak spálí. Novorození upíři, jako ty, mají větší sílu, jsou rychlejší a jejich žízeň je větší. Tak to je asi všechno, nebo chceš vědět ještě něco?“

„Proč mě tak pálí v krku?“ zeptal se Jacob. Musíme ho vzít na lov.

Rozhodne se pro zvířecí krev nebo pro lidskou krev? Bellu zřejmě napadlo to samé a zeptala se na to Jacoba. Jacob se ptal, jaký je mezi tím rozdíl. Bella mu řekla pravdu, že lidská je lepší. Potom jsme se ho snažili přesvědčit na zvířecí krev. Když se ale Belly zeptal, proč se i ona neživí zvířecí krví, myslel jsem, že hned odpoví, že je lepší. Ona mě ale znovu překvapila, když trochu zaváhala, pak ale zase nasadila klidnou tvář, a odpověděla.

„Byla jsem tak naučená, má rodina se tak živí a je to hodně složité.“

„Kde máš rodinu? Proč jsi tu sama a ne s nimi?“ Myslím, že na tohle téma začínat neměl. A taky jsem měl pravdu, z Belly nic nedostal.

„To je moje věc,“ řekla ostře a dala tím jasně najevo, že tohle téma je uzavřené. Když jsem se podíval na Jacoba, vůbec nevypadal jako novorozený upír. Novorozeného upíra by zajímala jen krev, jeho ale ne.

„Půjdeme na lov,“ řekl jsem a otočil na ně. Oba souhlasili, a tak jsme se rozeběhli do lesa.

Jacob se choval naprosto přirozeně. Nedělalo mu žádné potíže lovit. Podíval jsem se na Bellu, která Jakea jenom pozorovala, a vypadala smutně? Měl jsem skvělou příležitost si ji pořádně prohlédnout. Její kaštanově hnědé vlasy se jí kroutily v loknách a spadaly jí pod ramena. Měla krásnou hubenou postavu s ženskými křivky. Byla docela vysoká, ale mně by byla po ramena. Najednou jsem dostal strašnou chuť ji obejmout a políbit do vlasů. Co se to se mnou dělo?

Nikdy jsem po žádné ženě – upírce - netoužil tak jako po Belle. Věděl jsem, že bych pro ni byl schopen udělat cokoliv. Stačilo jen, aby mi ona začala víc důvěřovat a řekla mi o její rodině. A já bych nesměl být zasnoubený. Teď už se mi ale tenhle problém nezdál tak vážný. Byl bych schopný zrušit zásnuby s Tanyou? Odpověď zní ano. Teď už bych byl schopný to udělat a zůstat s Bellou, ale chtěla by mě?

Musím si s ní promluvit a zjistit, kdo doopravdy je.

Autor: simca310 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella, princezna upírů - 6. kapitola :