Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella jako lovec - 23. kapitola

n.w.3


Bella jako lovec - 23. kapitola Bella svěřila Cullenovým své tajemství a žádá od nich pomoc. Dostane ji?

23. kapitola

Edward

Všichni v obývacím pokoji byli zmatení. Bellino přiznání pro ně bylo podivné a nechápali, co jim to vlastně říká. Bylo to podobné jako se mnou před několika dny. Připadalo mi to hrozně dlouho, co jsem o Belle znal pravdu a přitom to bylo jenom několik dlouhých dnů. Vlastně necelé dva týdny. Bylo s podivem, jak dokáže čas někdy působit tak nereálně.

„Přišla jsi na způsob, jak se k tomu upírovi dostat blíž?“ Obrátil jsem se k Belle a důkladně zkoumal její tvář. Nebyla nijak nadšená z toho, že mé rodině přiznala své tajemství, ale zřejmě to udělala proto, že musela na něco přijít. Nedokázal jsem si představit, že by jim to řekla jenom tak. Vždyť přiznala dokonce Rose, že by si s ní klidně hrála dál.

„Nejsem si tím úplně jistá. Jsou to nějaké teorie… Nic podloženého,“ odvětila a já si všiml, jak se nepatrně otřásla, když otevřenými dveřmi zavanul z terasy do domu studený vítr.

Rovnou jsem tedy udělal dva kroky směrem k Belle, abych ty dveře zavřel.

„Ne, takhle je to lepší,“ zarazila mě a nepatrně se usmála. Nechápal jsem, proč podstupuje tohle nepohodlí. Opět jsem se jí zadíval hluboko do očí a naprosto ignoroval myšlenky mé zmatené rodiny, která se najednou semkla do úzkého kruhu a tiše diskutovala nad informacemi, které od Belly získali. Nebylo jich moc, ale stačilo to k tomu, aby začali skutečně přemýšlet nad světem, ve kterém žili.

Bella svým čokoládovým pohledem ucukla a zaměřila se na členy mé rodiny. Zmateně jsem následoval její pohled a nakonec se znovu obrátil na ni. Fakt, že jsem nedokázal číst její myšlenky, byl v mnohém handicap, který jsem nedokázal překonat. Zvlášť proto, že Bella o spoustě věcech mluvit nechtěla. Tentokrát mi však stačil ten pohled, aby mi došlo, v čem je problém.

„Můžu je požádat, aby odešli,“ navrhl jsem a Bella opět pohlédla na mě. V očích se jí zrcadlilo mírné zděšení. Že by měla strach z toho, že jsem přišel na co myslí? Jenom ta myšlenka, že bych dokázal odhalit proud Belliných myšlenek, u mě vyvolala nepatrný úsměv.

Bellina mysl pro mě byla záhadou, kterou jsem se snažil každým dnem rozlousknout víc a víc, ale obrana lovců v tomhle byla perfektní. Smířil jsem se s faktem, že Belle nikdy myšlenky číst nebudu. To mě však neodradilo od snahy Bellu lépe poznat… A tak nakonec přijít i na to, na co myslí.

„To je v pohodě,“ zamumlala.

„Nemyslím si, že musíš snášet tuhle nepohodu,“ namítl jsem. „Řekni mi své teorie a já ti pak řeknu, kdo tu musí neodkladně zůstat,“ navrhl jsem a snažil se Bellu trochu uklidnit.

„Nejednáte náhodou vždy všichni dohromady? Jako rodina?“ zeptala se.

„Máš pravdu. Jako rodina jsme toho přestáli skutečně hodně, ale pokud to pro tebe není příjemné, tak je možné, aby tady zůstali jenom ti nejpovolanější,“ trval jsem si na svém a pohlédl směrem k Jasperovi. Jedině jeho dar alespoň trochu zaznamenával Belliny pocity a tak jsem vnímal i ten stín Belliných skutečných emocí.

„V práci na mě čekal Dominic. Pozval mě na večeři, ze které se mělo vyklubat naše první rande…“

Bellina slova mě znepokojila. Cítil jsem, jak doslova kamením. Představa Belly na rande s někým jiným byla pro mě velmi bolestivá. Mé nitro začala drásat žárlivost a já ji přitom musel potlačit. Musel jsem zachovat klid, abych se s Bellou mohl dál normálně bavit a řešit nastalou situaci. Nebude jednoduché zbavit se upíra, který ji chce zabít, ale rozhodně to nemůže být nemožné. Je přece smrtelný. Tedy svým způsobem.

Zaťal jsem dlaně v pěsti a pokusil se odsunout vlastní předsudky a emoce na vedlejší kolej.

„…celé se to však zvrtlo, když jsme se začali bavit o tom neznámém upírovi. Bylo to přednější než náš vztah. Přece jenom se mě snaží zabít, a pokud se mu to povede, bude Dominic další na řadě…“

Bella se hořce usmála a já opět tápal. Co se týkalo ostatních lovců, neměl jsem z nich dobrý pocit. Fakt, že Bellu nutili do manželství s klukem, kterého očividně nesnesla… Bylo to barbarské. Měl jsem pocit, jako by lovci nežili v současnosti. Copak je tak hrozné, vycvičit v boji víc žen, aby podobné břemeno nepadalo jenom na ni? Nedokázal jsem si ani představit, jak těžké to pro ni muselo být. Věřil jsem v pravou lásku a byl jsem odhodlaný na ni počkat. Čekal jsem na ni. A potom jsem potkal ji. Annu. Dívku plnou sarkasmu ale neuvěřitelně silnou. Dívku, která znala můj svět. Bellu.

„…přišel s bláznivým nápadem, že by mohli existovat i jiní nesmrtelní, než ti, které lovíme. Třeba takové čarodějnice, ale tomu jsem se vysmála. Každopádně jsem si opět vzpomněla na slova toho upíra. Mluvil o tom, že nechápu zákonitosti světa, ve kterém žiju. Nad těmi slovy musím neustále přemýšlet. Co asi nechápu. Teddova otce napadlo, že moc toho upíra může být dána tím, že konzumuje energii lovců… Další teorií potom byla jeho dlouhověkost…“

„Tušíte, jak je starý?“ zeptal jsem se a skočil jí tak do řeči.

„Myslíš, že během lovu máme čas na to, ptát se upírů, jak jsou staří před tím, než je zabijeme?“ zeptala se s podivem a opět tím svým kyselým úsměvem.

„To asi ne,“ přitakal jsem. „Jak by ale přišli na teorii s dlouhověkostí?“ zajímal jsem se.

„Zřejmě jde o to, že každý druh se s věkem zlepšuje. Vy se lépe ovládáte ve společnosti lidí, měniči se také po čase lépe ovládají a kontrolují své proměny. Vlkodlaci… S těmi je to komplikovanější, ale taky si dávají pozor, aby je jen tak někdo neodhalil. Takže je jen logické, že ten upír přišel na to, jak se o sebe postarat a využít tu nahromaděnou energii…“

Bella se dala do vysvětlování a já nestačil zírat, kolik toho o našem světě ví.

Její slova přivolala pozornost i Carlislea. Jeho vědecké nadšení se opět začínalo projevovat a velmi ho zaujalo, že nejsme jediné nestvůry na zemi.

„Můžeš nám popsat, co se s tím upírem stalo, když jste se setkali?“ zeptal se a soustředěně zkoumal Bellu.

„Z našeho prvního setkání si moc nepamatuju. Nakrmil se na mě a já toho dost zapomněla. Díky mému příteli se mu však nepodařilo mě zabít… Při druhém setkání se mu opět nepodařilo mě zabít, ale to jenom díky Edwardovi, který se tam včas objevil. Divné však bylo, že jsem ho vůbec neslyšela a dokonce necítila až do okamžiku, než jsem prve narušila jeho kůži… Bylo to, jako bych z něho sejmula nějaký závoj…“

Carlisle se zamyslel a v mysli procházel stránky knihy, která byla tou nejvzácnější v upíří říši. Vlastnil ji Aro a byly v ní popsány všechny dary, které se mezi upíry kdy objevily. Na světě vždy existoval pouze jeden upír s konkrétním darem. Od jedné moci se vyskytovalo několik modifikací, ale nikdy se nejednalo o to samé. Všechno bylo tak odlišné jako jednotliví lidé. Žádný upír neměl stejný dar jako nějaký jiný, stejně jako žádný člověk neměl stejný otisk prstu jako někdo jiný.

„Myslíš si, že-,“ začal jsem se ptát Carlislea, ale nakonec jsem se obrátil na Bellu. „Je možné, aby ten upír měl nějaký dar?“

„S tím právě potřebuju pomoct. Neznáme způsob jak jinak to zjistit a ten upír je zřejmě nad všechny naše schopnosti,“ přiznala Bella a zněla přitom dost sklíčeně. Zřejmě se jí nelíbilo, že na někoho nestačí.

„Mohl by to být nějaký druh štítu. V našem světě se jich vyskytuje víc, ale nejvíc by tomu odpovídal fyzický štít, který by od vás dokázal odstínit jakékoliv příznaky toho upíra,“ nadhodil Carlisle.

„To by ale znamenalo, že by se mohl objevit kdekoliv a kdykoliv a my o něm vůbec nemuseli vědět,“ povzdechla si Bella a nervózně si zatahala za konečky vlasů, které měla spletené do copu.

„Předpokládám, že je to poprvé, co jste něco podobného zaznamenali?“ zajímal se Carlisle.

Bella přikývla. „Nikdy jsme s tak silným upírem neměli co do činění.“

Vypadala bezradně a já ji takovou neznal. Bella měla na všechno odpověď – ať už byla sebesarkastičtější Ale v téhle situaci… Bella si musela připadat vážně v koncích, když se rozhodla vyjít s pravdou na světlo. Stále mi v hlavě rezonovaly myšlenky mé rodiny. Všichni neustále přemýšleli nad tím, co přesně znamená to povolání lovkyně… A samozřejmě se tam objevily i myšlenky ohledně mě a mých citů, které jsem k Belle choval. Zvažovali, jestli to nějak ovlivní náš vztah.

Nepatrně jsem se pousmál. Nebyl to však šťastný úsměv. Bella věděla, jaké city k ní chovám. Poznala to a je pravda, že já jsem se nijak nenamáhal s tím, že bych své city nějak tajil. Otázkou však zůstávalo, jestli by byla schopná mi někdy v budoucnu ty city opětovat. Polibek, který se mi podařilo ukrást, byla jedna věc, společná budoucnost věc druhá.

Navíc v tuhle chvíli jsem pochyboval, že Bella nad něčím podobným přemýšlí. Hlavou se jí toho muselo honit nesčetně a určitě ani jedna myšlenka nepatřila mě.

Mračila se a začínala se trochu klepat. Venku neustával déšť a vzduch byl proto velmi chladný. Bella však umanutě stála u otevřených dveří. Aniž bych se ji tedy snažil přemlouvat, aby ty dveře zavřela, vytratil jsem se do jejího pokoje a donesl jednu z dek, které tam měla k dispozici. Bez ptaní jsem jí ji přehodil přes ramena a vrátil jsem se na své původní místo. Bella se na mě vděčně usmála.

„Můžeš nám říct něco víc o těch druhých upírech?“ oslovil ji po chvíli i Jasper.

Bella k němu stočila pohled a chvíli si ho zkoumavě přeměřovala, stejně jako Jasper ji. Viděl jsem na nich, že každý si měří svého protivníka i přesto, že Bella přiznala, že my pro ni nejsme kořistí, protože nás zničit nedokáže.

„Nijak extra se neliší od lidí. Když jsou nakrmení, skoro byste je nepoznali. Na druhou stranu v okamžiku, kdy jsou hladoví, jejich pach je velmi intenzivní a má podobu něčeho rozkládajícího se. Nejintenzivněji je však cítit v okamžiku, kde je jim nějak porušena kůže a jejich krev se dostane do kontaktu se vzduchem. Nedokáže je však poranit jenom tak něco,“ prohodila a bleskurychle se sehnula a zpod nohavice svých kalhot vytáhla dýku. Ostří mělo dobrých deset centimetrů. V umělém světle se okamžitě zaleskla. „Je to na zakázku vyrobená zbraň. Jedná se o slitinu toho nejčistšího zlata a nejkvalitnějšího stříbra, jaké je možné dosáhnout. V boji nemáme čas přemýšlet nad tím, jestli čelíme vlkodlakovi nebo upírovi… Jak jistě tušíte, na vlkodlaka platí stříbro a na tenhle druh upírů potom zlato.“

Bella se skutečně rozpovídala. A v jejím hlase nebylo ani stopy po povýšenectví. Když mi o ostatních nepřirozených vyprávěla, tvářila se jako učitelka na základní škole. Jako by mi vyprávěla o tom, co bych měl dávno vědět. Teď zněla jinak. Zvažoval jsem, jak moc ji ovlivnila skutečnost, že na nějakého upíra nestačí.

„Jak se krmí?“ pokračoval ve vyzvídání Jasper, když se Bella odmlčela.

„Jak jsem zmínila, jde o lidskou životní energii. Prostě si ji vezmou a z člověka nezůstane nic víc, než jenom seschlá schránka,“ odvětila.

„Je nějaký konkrétní důvod, proč jde zrovna po tobě?“  Jasper vždy dokázal pokládat velmi praktické otázky, které rozhovor posouvaly skutečně dopředu. Nezaobíral se maličkostmi. Nedivil jsem se, že ho ještě jako člověka jmenovali nejmladším majorem Konfederace.

„Nemám nejmenší zdání. Podle mě jenom testuje svoje schopnosti. Podařilo se mu zabít už tři mě podobné,“ odvětila Bella.

„Zřejmě bys jim měla říct i o té vaší hierarchii,“ poznamenal jsem a Bella po mě střelila pohledem. Bylo to, jako by se mě jím ptala, jestli toho o lovcích neprozradila už víc než dost, když po ní žádám něco podobného. „Nebo nemusíš, jak chceš.“

„Pokud je to důležité, měla bys nám to říct. Od nás se to nikdo nedozví,“ prohodil Carlisle.

Bella si opět povzdechla. Bylo těžké z ní dostat spoustu informací. Věděl jsem, že se jí do toho moc nechce, ale nakonec to udělat musela. Musel jsem začít přemýšlet nad tím, co by se s ní mohlo stát, pokud by se to dozvěděli další lovci. Pokud jsem měl správné informace, byl to pouze Tedd, který věděl, že vím o lovcích. A Tedd byl Bellin přítel, takže ten by to na ni neřekl. Před ostatními to pak Bella tajila. Je možné, že by tedy mohla být následně nějak potrestána a proto se zdráhá nám říct víc?

„S vašimi dary bych o mlčenlivosti moc nemluvila. Co ten váš vládce?“ zeptala se a projevila tak, jak detailně zná naši společnost. Dokonce i Arův dar. Bylo to podivné.

„V tom máš pravdu. Je dost, žes nám vůbec o lovcích řekla,“ přitakal Carlisle a přemítal, jak velká je pravděpodobnost, že se s Arem ještě setká. Neviděli se už bezmála dvě století. A přes všechno přátelství, které mezi nimi bylo za doby, kdy Carlisle žil ve Volteře, nedalo se předpokládat, že by Aro nijak nezareagoval na početnou skupinu lovců – jakkoliv by mu usnadňovali práci při likvidaci nepřirozených.

„Když to mohla říct Edwardovi, proč to neřekne i nám? Stejně Aro nejvíc pase právě po něm, takže…“ Rose se opět obula do Belly. Ty dvě nikdy kamarádkami nebudou, to mi bylo jasné.

„Co tím myslí, že po tobě Aro pase?“ zeptala se Bella a stočila tak rozhovor mým směrem.

„Arovi se zamlouvá můj dar. Určitě víš, že je to sběratel talentů a no… Už dlouho chce, abych se připojil do jeho gardy. Sám dokáže číst myšlenky pouze dotekem. Líbilo by se mu mít u sebe někoho, kdo se nikoho dotýkat nemusí. Stejně tak touží i po Alici, která dokáže vidět budoucnost,“ dodal jsem na vysvětlenou. Většinu z toho Bella zřejmě věděla, ale pár maličkostí jí utíkalo – a ty já doplnil.

„Cos viděla v budoucnosti?“ obrátila se tentokrát Bella na Alici.

„Pokud myslíš, že jsem tam viděla tebe, tak tě musím zklamat. Od chvíle, kdy ses objevila v našich životech, jsou mé vize děravé jako rybářská síť. Každopádně aspoň teď chápu proč to tak je a nemusím se bát, že je s mým darem něco špatně,“ namítla Alice a tím uhasila tu poslední jiskřičku naděje, kterou Bella měla.

Její hnědé oči chvíli putovaly po obývacím pokoji a prohlížely si každého z nás.

„Rosalie má pravdu. Když už to víš ty, Edwarde, je asi jedno, pokud to povím i ostatním z tvé rodiny. Spoléhám však na to, že cokoliv je zde dneska řečeno, zůstane pouze mezi těmito stěnami,“ prohlásila a všichni jsme do jednoho přikývli.

„V tuhle chvíli bych naši hierarchii přirovnala asi k hodnostem gardy u vašich vládců. U nás však nejde o zásluhy nebo o talent… Spíš o to, do jaké rodiny se kdo narodí. A já se narodila do hodně dobré rodiny. Dokonce bych mohla říct, že přímo do té nejlepší v současnosti. Oba mí rodiče totiž byli lovci a to se nestává moc často. Jsem nejlepší lovkyní, jakou na světě můžete potkat. Vyrovnat se mi pak zvládne jenom několik málo lovců z osmi dalších rodin na celé planetě.“

„Takže jsi tak trochu jako Nevěsta?“ zajímal se Emmett a Bella se nad jeho otázkou zamračila.

„O vdávání jsem nemluvila,“ upozornila ho Bella mrazivým tónem.

„Emmett mluvil o jednom filmu. Chtěl vědět, jestli jsi tak dobrá jako Uma Thurmal v Kill Bill. V tom filmu to byla špička zabijáckého komanda,“ vysvětloval jsem Belle.

„Ach…“

Bella zřejmě musela začít přemýšlet nad Dominicem a tím, co jejich svatba představuje. Fakt, že společně mají zplodit další generaci dokonalých lovců… Ani jsem nad tím nechtěl přemýšlet. Ta představa se mi nelíbila. Popravdě… V tuhle chvíli jsem si dokonce nedokázal představit ani Bellu jako matku. Byla té představě natolik vzdálená, že bych nedokázal uvěřit ani tomu, že by to sama chtěla.

„Každopádně… Ti lovci, které ten upír už zabil, byli právě na stejné úrovni jako já. A není tedy dobré, aby ve svých vraždách pokračoval. Pokud sílí životní energií lovců, musíme ho zastavit stůj co stůj. Už teď se dokázal vyhnout Edwardově síle, co potom, když zabije dalšího lovce?“ zajímala se a vrátila se k původnímu tématu, aniž by nějak víc popisovala svou úlohu mezi lovci.

„Máš pravdu, nezní to zrovna povzbudivě,“ přitakal Carlisle.

„Copak kromě vás není nikdo jiný, kdo by se o něj dokázal postarat? To pouze my máme nějaké vládce, kteří dohlížejí na utajení?“ vyzvídala Rose, které se moc nelíbilo, že bychom se měli připlést do boje s nějakým dalším nesmrtelným.

„Bohužel, my jsme jediní… Vy máte své vládce, měniči své alfy, ale to je tak všechno. Dvě rasy nemohou zamezit řádění dalším dvěma, zvlášť když o nich neví,“ podotkla Bella a uhodila tak hřebíček na hlavičku.

„A co kdyby se v Itálii dozvěděli o tomto druhu upírů? Věřím, že kvůli utajení by podnikli jistá opatření a vám by mohla ubýt práce,“ nadhodil jsem a zdálo se mi to jako velmi dobrý nápad.

„Jak bys ale svým vládcům vysvětlil, že jsi na podobné upíry narazil? Musel bys jim říct i o lovcích,“ namítla Bella.

„Pokud však lovci likvidují jenom ty, kteří porušují utajení nesmrtelných, jistě by vás přivítali. Vždyť jsi sama říkala, že nás ohrozit nemůžete,“ souhlasila s mým nápadem Esmé, která až do téhle chvíle mlčela. Zdálo se jí to opravdu dobré. Bella i ostatní lovci by byli ochráněni a přitom by tak neriskovali neustále svůj život.

„Jakmile by se Aro dozvěděl o lovcích, zjistil by i to, že jsme imunní vůči vašim darům a s jakoukoliv spoluprací by byl konec, protože by nás chtěl zkoumat. Před pár okamžiky jste mi tu vy sami řekli, že je to sběratel všech talentovaných… Myslíte, že by ho nezaujalo, že vašim darům vzdorujeme, jsme rychlí, skvěle se hojíme, máme takřka dokonalé smysly a přitom jsme pořád lidmi?“

Bella dokázala Arovu posedlost vším neobvyklým rozpoznat jenom chvíli potom, co jsme jí řekli, že baží po zajímavých darech. Navíc Ara skutečně popsala přesně takového, jaký ve skutečnosti je.

„Bella má pravdu. Aro se o lovcích nemůže dozvědět, přestože by bylo zajímavé, jak by se postaral o utajení naší společnosti tím, že by likvidoval ostatní upíry a vlkodlaky,“ přitakal Carlisle.

„Dobrá tedy. O Volturiových už nepadne ani slovo. Každopádně co s tím vašim upírem? Je nějaká šance, že bychom ho zvládli vystopovat?“ vrátil se zpět k původnímu problému Jasper.

„Myslím, že by se mi to mohlo podařit. Poznám jeho pach, pokud na něj znovu narazím. Každopádně ten déšť situaci značně komplikuje,“ prohodil jsem. V Bellině skladišti byl ten upír cítit opravdu intenzivně, jelikož se jí ho podařilo zranit a tak jsem neváhal, že bych ten hnilobný zápach poznal kdekoliv.

„V pořádku. Stopovat budeš pouze ty, ale nikdy nepůjdeš sám. S Emmettem se k tobě přidáme,“ prohlásil a já přikývl. Stopování mi moc nešlo, ale bral jsem to jako výzvu k tomu, abych se v něm zlepšil. Přece jenom šlo o Bellin život a ten za tu námahu rozhodně stál.

„Půjdu s vámi,“ rozhodla se Bella.

„To ani náhodou. Nejdříve ho musíme najít a zjistit, odkud bere všechnu tu sílu a Edwardův a můj dar se k tomu dokonale hodí. Přimějeme ho říct nám pravdu. Až potom se rozhodne, jestli ho na místě zabijeme my, nebo ti přenecháme tu čest,“ namítl Jasper a já se musel usmát nad tím nespokojeným výrazem, který Bella nasadila. Stát jenom tak bokem se jí nezamlouvalo.

„Chci ho zabít sama,“ prohlásila nakonec a uzavřela tak dnešní rozhovor, který se, jak jsem zaznamenal pohledem na hodiny, protáhl pěkně do noci. Hlavní vinu na tom měla Bella a její nechuť mluvit o lovcích, ale nakonec to přece jenom šlo. Teď bylo potřeba jenom najít toho upíra a postarat se o to, aby už neublížil žádnému dalšímu lovci.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bella jako lovec - 23. kapitola :

 1
2. BabčaS.
26.08.2018 [20:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Alice
04.08.2018 [16:28]

Vyvíjí se to opravdu skvěle! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!