Tak a je tu konec... Jak to všechno dopadlo? Přežila Selena? Přeji hezké počtení u této historicky nejdelší kapitoly. :) K.
27.03.2012 (20:45) • kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 38× • zobrazeno 3726×
Ten den byl bezpochyby nejhorší den vůbec. Seděla jsem na pohovce v obývacím pokoji a čekala na nějaké zprávy. Esmé a Rosalie seděly vedle mě a snažily se mě utěšovat. Alice s Edwardem byli pořád ve vedlejší místnosti a zbytek rodiny o sobě pořád nedával vědět.
Kdybych řekla, že jsem z toho měla špatný pocit, tak by to bylo opravdu slabé slovo. Nejradši bych teď křičela a rozbíjela věci, tak moc jsem se o ni bála a myslela na nejhorší. A co bylo vlastně nejhorší? Kdyby byla Selena mrtvá, nebo kdyby se z ní stal upír?! Co bych pro ni vlastně chtěla já?
Ze sebe samotné se mi udělalo zle a znovu jsem se dala do pláče. Esmé mi ochotně podala další kapesníky a hladila mě po zádech. Vděčně jsem na ni koukla svýma uslzenýma očima.
„Volal Charlie, prý mu nebereš telefon,“ zaslechla jsem Edwarda, který pravděpodobně vcházel do pokoje. Nezvedla jsem hlavu, jen jsem zamručela, aby pokračoval.
„Neříkal nic nového, jen, že se vylekal, když tě nenašel doma. Chtěl pro tebe jet, ale řekl jsem mu, že u nás můžeš zůstat a on ať se dál věnuje vyšetřování. Snad nevadí,“ dodal.
„Díky.“ Přikývla jsem a trochu nadzvedla hlavu, abych na něj viděla.
Byl jen kousek ode mě a lítostivě mě pozoroval svýma medovýma očima. Nevím, jak to bylo možné, ale nedokázala jsem se na něj zlobit… Nebo zlobit možná není to správné slovo, už jsem mu prostě nedokázala vyčítat to, co se stalo a nestalo. Na to jsem jej bohužel moc milovala, až mě to děsilo, protože jsem věděla, že bych na něj měla být naštvaná a vše mu dávat za vinu. Nemohla jsem a už vůbec ne při pohledu do těch jeho upřímných očí.
„Doufám, že mi někdy odpustíš,“ řekl po chvíli tak potichu, že jsem si nebyla jistá, jestli se mi to jen nezdálo.
(…)
O den později…
Charlie už se mezitím neozval. Chápala jsem to, teď jsem pro něj nebyla důležitá a tak to bylo dobře. Riley a ostatní pořád beze stopy hledali Sel. Sice občas zavolal Jasper s tím, že zachytili Jamesovu stopu, ale on je z ní vždy nějak svedl.
Dobrou zprávou bylo, že po cestě nikde nenašli Selenino tělo, ať už bylo v jakémkoliv stavu. A to bylo to jediné, co mě zajímalo. Na tuto myšlenku jsem se upínala. Ona to prostě přežije, musí! Ostatní se mi sice snažili vysvětlovat, že i kdyby se měnila v upíra, tak je malá pravděpodobnost na přežití, protože ke správné přeměně je potřeba klid, který ona pravděpodobně neměla.
Nezajímalo mě to. Já jsem ji cítila, věděla jsem, že ještě není pozdě. Že mě neopustila. Nebyly jsme sice pravé sestry, ale byly jsme natolik propojené, že bych to věděla, poznala bych, kdyby zemřela. Aspoň jsem v to tedy doufala.
Mé myšlenkové pochody přerušilo vyzvánění Edwardova mobilu. S přehnaným nadšením jsem nadskočila na křesle a začala se rozhlížet kolem sebe. Ze schodů až k poličce, na které ležel mobil, se táhla rozmazaná šmouha. Až později mi došlo, že někdo zase použil svou upíří rychlost.
Nebyla jsem na to zvyklá. Ve škole se vždy chovali takřka jako normální lidé, ale doma… To už se tak nekontrolovali, i když jsem si byla jistá, že normálně se nekontrolují vůbec. Však proč by měli, že?
„Ano, Carlisle?“ vyhrkl do telefonu Edward a už si to zase namířil do kuchyně. Syknutím jsem ho donutila, aby se na mě otočil, a já mu tak mohla věnovat výhružný pohled. Tenhle hovor jsem musela slyšet. Povzdychl si, sedl si naproti mně a něco na telefonu zmáčkl.
„Našli jsme ji,“ ozvalo se z telefonu. Jistě, reproduktor! Doslova jsem slyšela, jak se mé srdce rozběhlo šílenou rychlostí, cítila jsem jej až v krku.
„A?“ zakřičela jsem ještě rychleji, než stihl cokoliv dodat.
„Žije, tedy… přeměna už začala, takže,“ odpověděl nešťastně.
„Přeměna? To jakože z ní bude opravdu upír?“ vyjekla jsem a hodila po Edwardovi zmatený pohled. Jen kývl hlavou a přivřel oči.
„Už jsme na cestě zpátky, zatím všechno připravte, jasné, Edwarde?“ ignoroval mou otázku a už mluvil jen k Edwardovi. Úzkostlivě jsem si povzdechla a sledovala Edwarda, jak pokládá telefon.
„Je mi to líto!“ Najednou mě Edward drtil ve své náruči. Dost mě to udivilo, protože si za celé ty dva dny, co jsem tu byla, nic nedovolil. Ale neodstrčila jsem ho, naopak, ruce jsem mu spojila za krkem a natiskla se k němu. Hlavu jsem mu položila na rameno a nechala se utěšovat.
„Já vím, mně taky,“ vysoukala jsem ze sebe mezi vzlyky. Trošku jsem se od něj odklonila, abych mu viděla do očí.
„Musím tě odvézt domů, podle Alice se pohybovali v kruhu, takže tu budou zanedlouho.“ Ruku mi přiložil k tváři a palcem mě pohladil po líci. Slastně jsem nad tím dotykem přivřela oči, i když jsem věděla, že je to nesprávné.
„Počkej… Cože? Tak to v žádném případě, zůstanu s ní!“ ohradila jsem se a rychle od něj odstoupila. On si opravdu myslel, že ji tu nechám samotnou a půjdu si třeba pilovat nehty? Tak to asi opravdu těžko.
„Bells, mění se v upíra, nemůžeš tu s ní zůstat. Je to sice tvá sestra, ale když jsi novorozený upír, tak jde všechna láska a ostatní pocity stranou. Bez mrknutí oka by po tobě skočila,“ mluvil jako k malému dítěti a smířlivě ke mně natáhl ruce.
„Já vím, Edwarde, to už jste mi jednou vysvětlovali. Ale nevěřím tomu, že byste mě neuchránili. Ona bude sice novorozená a bude mít obrovskou sílu, ale vás je osm. Neříkej mi, že by vás přeprala,“ dělala jsem chytrou, ale vůbec jsem si svými slovy nebyla jistá. Copak ji vůbec v tom… stavu chci vidět?
„Dobře, můžeš zůstat, ale slib mi, že uděláš přesně to, co ti řeknu. Ani krok navíc!“ rozhodl, ale bylo vidět, že ho to stálo dost přemáhání. Zahřálo mě z toho u srdce, asi mě má opravdu rád.
„Děkuji, Edwarde,“ usmála jsem se.
Ani jsem se nenadála a na rtech jsem najednou cítila studený dotek. Edward, pomyslela jsem si a začala mu polibky oplácet. Na tohle jsem čekala už od LA.
(…)
Edward měl pravdu, byli tu za necelé dvě hodiny. To ale bylo dost času, aby Esmé přichystala pokoj a Edward mohl připravit léky proti bolesti. Nemohla jsem se na to množství injekcí, které byly naplněny nějakou průhlednou tekutinou, dívat. Bolelo mě to za ni.
Dveře se rozletěly a už jsem viděla jen další rozmazanou šmouhu, která vedla do patra. Nervózně jsem si povzdechla a co nejrychleji se je snažila následovat.
„Jsi si jistá, zlato?“ Edward mě zastavil těsně přede dveřmi, kde teď byli všichni. Včetně mé sestry – budoucí upírky.
Nad jeho oslovením jsem se radši nepozastavovala a horlivě zakývala hlavou. Cítila jsem neskutečnou potřebu být u ní a chránit ji, ač se to zdálo jakkoliv divné, dětinské a naivní.
Jeho stisk na mém zápěstí povolil, a tak jsem se mu vysmekla a vtrhla do pokoje.
To, co jsem před sebou viděla, se snad ani nedá slovy popsat. Nikdy jsem nic horšího neviděla. Sel ležela bezvládně na posteli, vypadala jako mrtvá. Ano, kdybych nevěděla svoje, tak bych bez meškání přísahala, že je mrtvá.
„Sel,“ vykřikla jsem a rozeběhla se k posteli.
„Bello, to…“ zaslechla jsem okolo sebe několik hlasů, ale ignorovala jsem je.
Opatrně jsem ji chytla za ruku, ale pak leknutím ucukla. Nejen, že byla neskutečně horká – v porovnání s Cullenovými -, ale taky si při mém dotyku ošila a začala křičet. Obličej se jí zkroutil do bolestivé grimasy a klouby na prstech jí úplně zbělaly, jak silně zatínala pěsti.
„Musíš pryč, Bell.“ Dvě silné paže mě pevně chytily kolem pasu a proti mé vůli mě táhly ven z pokoje. Ještě jsem na svou sestřičku hodila omluvný pohled, i když jsem věděla, že ho nemůže vidět, a nechala za sebou zavřít dveře.
„Edwarde? Proč jsi mě tam nenechal s ní?“ vztekala jsem se a pěstmi jsem ho začala bouchat do hrudi. Nevypadal, že by mu to nějak vadilo, ale ruce mi sevřel a znemožnil mi tak jakýkoliv další pohyb.
„Nech toho, ano?“ ujistil se. Smířeně jsem kývla hlavou a čekala, až mě pustí. „Já vím, že chceš být s ní, ale teď je zrovna v prudké fázi přeměny. Nedovolím, aby ses na ni dívala, vím, jak moc tě to bolí.“ Odhrnul mi vlasy z obličeje a své rty znovu lehce přitiskl na ty mé. Tentokrát ale jen ani ne na vteřinu.
„Dobře, ale zůstanu tady.“ Bojovně jsem vystrčila bradu, za kterou mě Edward následně chytil.
„Ach jo, má cenu se s tebou hádat? Ale pořád platí ty pravidla, ano? Budeš mě poslouchat.“ Poslušně jsem kývla hlavou. „A teď ti právě říkám, že půjdeme hezky dolů a ty se najíš,“ zamumlal a usmál se.
(…)
O den a půl později…
„Její srdce už se připravuje na konec,“ oznámila Alice, i když to už pravděpodobně všichni věděli. Kromě mě.
„Cože?“ Nechápavě jsem se kolem sebe rozhlédla a stiskla Edwardovu ruku.
Nikdo mi neodpověděl, všichni ještě asi minutu potichu seděli. Najednou všichni ztuhli a naráz vydechli: „Už.“
„Edwarde, Alice, zůstanete tady s Bellou, kdyby náhodou,“ rozkázal Carlisle a nato všichni kromě jmenovaných zmizeli.
„Já ale chci jít za ní, Edwarde,“ pípla jsem.
Edward nesouhlasně kývl hlavou a umlčel mě přísným pohledem. Super…
„Co se tam děje?“ ptala jsem se zvědavě, ale to už jsem před sebou viděla zase ty protivné šmouhy a uslyšela jsem ohlušující rány.
Kolem mě začaly lítat střepy a pak jsem už cítila jen jedno… Palčivou bolest na krku.
A tak jsem umřela…
Epilog
Asi se ptáte, co bylo potom, že? Ne, opravdu vám nechci vykládat, jaké je to v nebi… Tam já se nikdy nedostanu, už kvůli tomu, co jsem… co ze mě udělal upíří jed.
Potom, co se Selena probrala, byla nezvladatelná. Cítila mou krev, slyšela můj tlukot srdce, a tak se neovládla… A než se všichni ostatní nadáli, už byla dole, kde se „o mě“ strhl boj. Selena už byla takřka pod kontrolou, ale to by ke mně nesměl doletět jeden střep a nesměl by mě říznou do obličeje. Má krev je rozptýlila a Selena se jim tam na malý okamžik vytrhla. Co bylo dál, si asi dokážete všichni představit… Zakousla se do mého krku, ale to už se ostatní vzpamatovali a odtrhli ji ode mě. Na mou záchranu už ale bylo prý příliš pozdě.
A tak jsem tři dny trpěla v šílených mukách, abych se pak mohla probudit do snad ještě horších.
Ale to, jak jsem kvůli své neovladatelné novorozenosti zabíjela nevinné lidi, je už jiný příběh. Teď žiji šťastný život po boku Edwarda, kterému jsem po přeměně odpustila definitivně. Několikrát si sice mou nehodu dával za vinu, ale vždy jsem mu to vymluvila.
Já totiž tento život miluju, nedokážu si představit něco lepšího. I když jsem se musela vzdát všech přátel a rodiny, tak za tohle to stálo.
Jediné, co mi občas chybělo, byla má sestra. Asi se teď ptáte proč… Ne, nežije s námi. Ona i Riley žijí na druhé straně států. A důvod je docela jednoduchý. Selena se nedokázala zříct lidské krve a Riley ji milovat natolik, že ji kvůli tomu nedokázal opustit. Dokonce se přiznal, že tento život mu vyhovuje víc.
Neměli jsme jim to za zlé, nikdo z nás, byla to jejich volba, díky které ale nemohli pobývat s námi.
(…)
Děkuji, že jste vyslechli můj nepříliš zajímavý a zdlouhavý příběh až do konce.
Vaše Isabella Gomezová Swanová Cullenová
Tak…
Vůbec nevím, jak začít. Už několikrát jsem si v hlavě přehrávala, co pod tuto poslední kapitolu napíšu, ale co myslíte…? Vím, co bych měla říct? Ne, ani v nejmenším.
Asi bych měla začít tím, že jsem neskutečně ráda, že toto teď čtete. Nechce se mi věřit tomu, že tuhle mou slátaninu někdo vůbec někdo dočetl do konce. Nicméně tímhle vám chci neskutečně moc poděkovat, za všechno…
Za komentáře. Za hlasy v Nej povídce měsíce. A dokonce i za to kliknutí. Vím, že tohle čte teď možná tak tři sta lidí a jen pár zlatíček mi nechá komentář, ale mně to nevadí. Teď už ne. :) Jednoduše vám děkuji, všem, co tuhle povídku četli a třeba nekomentovali.
Nečekám, že u této kapitoly budou hromady komentářů, ale byla bych ráda, kdybyste mi napsali, jak se vám povídka líbila nebo nelíbila.
Věřte mi, teď nemám daleko k pláči… Tato povídka tu se mnou, vlastně s námi byla asi osm neuvěřitelných měsíců.
Nejednou jsem měla chuť s tím praštit, a proto jsem na sebe pyšná, že jsem ji dovedla až do konce. Sice s ní nejsem úplně spokojená, ale co…
Jednoduše vám patří jedno velké DÍKY, bez vás by tady povídka nebyla. Nebudu vás vyjmenovávat, protože někdo v polovině skončil, někdo začal. Takže tato povídka je věnována všem, kteří teď čtou tyto nudné řádky, které píše jedna prdlá holčina, která vás miluje! ♥
A nakonec… Doufám, že se potkáme i u mé další povídky. :)
« Předchozí díl
Autor: kajka007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Bella Gomez aneb život ve stínu - 40. kapitola + epilog:
Tak, a svého slibu jsem dostála - u každé kulatiny koment 
Povídka byla úžasná, plná emocí, ale to už ty všechno víš, takže se tu teď nebudu vypisovat 
... Konec byl občas, možná místy trochu pomatený, ale nápad to byl úžasnej... dopadlo to dobře, jen je mi trochu líto toho, že Sel a Riley pijí lidskou krev... 
ale tak co... 
Jednudušše: Píšeš úžasně, a já se těším na nějakou jinou povídku z tvé dílny! 
Tak zaprvé se chci omluvit že jsem pod žádnou dřívější kapitolou nenechala svůj komentář ale upřímně já je píšu dost nerada i když je často píši. Z větší části proto že když se mi něco líbí chci to dát najevo, ale když jsem si po první kapitole uvědomila že bych během zhruba dvou dnů měla napsat čtyřicet komentářů tak se mi z toho bylo pomalu do pláče. :'( :-)
Takže ještě jednou se omlouvám a teď se konečně dostanu k Tvé povídce. :-D
Povídka se mi ohromně líbila ale nemůžu tvrdit protože bych lhala že všechny kapitoly stejně. Tak třeba nedokážu pochopit jak je vůbec možné nemilovat své vlastní dítě, nikdy jsem to nechápala a asi nikdy nepochopím jak rodiče můžou dávat lásku najevo jen jednomu dítěti a druhé zavrhovat případně psychicky týrat, ale bohužel jsou takoví rodiče i skutečném světě okolo nás dva moji spolužáci ze základky to dobře znají jedna moje kamarádka měla takový problém matka milovala její starší sestru, ale měla aspoň otce který se jí snažil lásku matky nahradit. :-) A teď pokračujem v komentování povídky od kterého jsem tak odbočila nebudu tvrdit že tvoje povídka ve mě nezanechala různé emoce s každou další kapitolou, protože se ve mně střídali jak na běžícím páse. Jednou jsem byla nešťastná z chování k Belle ať to bylo nespravedlivé chování jejich vlastních rodičů, nebo z hádky mezi sestrami kvůli adopci a v neposlední řadě z tehdy z cela iracionálního Edwardova chování. 
Nadšená jsem byla z přátelství mezi Emmettem a Bellou a Alice. Nasmála jsem se při scénách s Emmettem a někdy i obyčejných slovních přestřelkách mezi Bellou a Edwardem a opravdu velice jsem se zasmála u té potyčky v jídelně. 
Sice jsem si chvíli říkala chudák Edward a vzápětí měl si dobře rozmyslet co vlastně chce vypustit z úst! ;-) Možná si až tak silnou redakci od Rose a Alice nezasloužil, když to vlastně co řekl řekl v afektu ale co už. Stalo se stalo a už s tím nic neuděláme. Trošku na rozpacích jsem byla když už to vypadalo že Bella i přes svoji lásku k Edwardovi přece jenom zůstane s bratrem. Pomalu ale jistě mě zase štvali ti novináři. Nelíbí se mi ani ve skutečném světě že cpou svoje zvědavé nosy do soukromí jiných lidí ať jsou to zpěváci, herci nebo cokoli jiného upřímně nechápu ty co si musí kupovat bulvár a číst špínu co na dotyčnou osobu vyhrabou. Myslím že jim by se pak taky nelíbilo že se nemůžou ani najíst aby všichni věděli pomalu i to kolik zeleniny v jejich polévce plavalo nebo cokoli co ostatní vůbec nemusí zajímat. Proto kdy v tvé povídce bylo jak se na Bellu slétli jak šípů byla jsem mírně řečeno dost nakrklá a kdy pak vyšel ten článek v tom časopise doslova jsem vydělá rudě 
a říkala si co je jim sakra do toho i kdyby chodila se všemi třemi bratry naráz je to její věc ne těch pitomců co si říkají novináři a už vůbec celého světa. Taky jsem nebyla dvakrát nadšená z toho jak se ke konci zachoval Edward ke konci příběhu myslím že na to co udělal neměl právo a vážně ho neomlouvá, že se o Bellu bál! Myslím že Bella měla právo rozhodovat o svém životě sama. Mohla se stát upírem aniž by se stalo něco její sestře i když takle jsou šťastní všichni Bella je s Edwardem a Riley se Selenou. 
Sice mě mrzí že Selena a Riley se od Cullenů oddělili a začali se živit lidskou krví. Taky je mi líto Peta a Charlieho že přišli o obě naráz.
Můj komentář mi už začíná připadat jako roman tak to už shrnu. Perfektní práce, krásně napsané sice tam byli někdy překlepy, ale to se dá pochopit. ;-) Opravdu zajímavé téma, které mě ani trochu nezklamalo! :-) Já jsem vlastně tuto povídku začala číst čistě že zvědavosti a vůbec toho nelituji! Jsi skvělá autorka se skvělými nápady.
Doufám že poslední řádky Ti dostatečně napověděly jak na mě Tvá povídka působila!!! :-)
Super príbeh..
Božínku,nechce se mi věřit,že je tu konec...Tuto povídku jsem nějakou dobu četla a vždycky netrpělivě čekala na další kapitolu...a u dvacáté jsem nějak zapoměla...a dnes jsem si vzpoměla na tu skvělou povídku,která mě tehdy tak zaujala...a tak jsem si našla kapitolku,u které jsem skončila a četla až do konce...Nádhera...opravdu smekám a chtěla bych taky umět psát takhle...:)
úžasná povídka..:)
Tak ten koniec bol úplne iný, než som čakala. Normálne som pozerala na obrazovku ako mucha puk. Proste... Pri tej poslednej vete pred epilógom mnou prešiel vážne strach. Na chvíľu som prestala čítať a len som čumela na tú vetu. Do očí sa mi začali tlačiť slzy a potom som sa proste pustila do epilógu a neskutočne sa mi uľavilo, že je všetko tak, ako to má byť. Síce na poriadne prekvapilo, že Sel a Riley sa živia ľuďmi a teda, nežijú s Cullenovcami, ale na strane druhej mi to k nim proste sedí. Keď sa na to pozriem z upírej perspektívy, je to reálny príbeh. Keď teda počítam s tým, že upíri existujú. No nič. Bola to krásna poviedka a miestami ma vážne dostávala do rôznych pozícií ohľadom mojich pocitov, ale to je fajn. Takto by to proste malo vyzerať. Mne sa to proste páčilo a rozhodne neľutujem, že sa do poviedky začítala. 
A je tu konec... Bude to znít bláznivě, ale přesně si pamatuju na den, kdy jsem přečetla první kapitolu...
Byla jsem na chatu a tam přišla nějaká dívenka, že ji vyšla kapitola nové povídky o Edwardově odchodu. S chutí jsem se do toho pustila a říkala jsem si "Ty kráso! Na její prvotinu je to hustý!". Jenže netrvalo to dlouho (myslím, že pár hodin) a té slečně vyšel další prolog/první kapitola! Upřímně... Když mi to oznámila a já si přečetla název, řekla jsem si "proboha, jen to ne!". Nemám ráda Selenu a proto se mi do toho nechtělo, ale překousla jsem to, neodolala jsem a zjistila, že je to ještě lepší, než to, co jsem četla před pár hodinami.
S každou kapitolou jsi nám odhalovala další část příběhu, někdy smutnou, někdy veselou. Ukázala jsi nám, jak je těžké mít sestru "dokonalou" a rodiče na jedno použití, ale zase krásné pouto mezi Bells a Petem. Popisovala jsi, jak se z šedé myšky, která na tom byla opravdu špatně, stala výborná přítelkyně. krásné a vtipné chvilky mezi ní a jejím "přítelem" Emmettem, odhalení upíří rodinky, boje mezi Rileym a Edwardem a krásné romantické chvilky. I když se to zdálo bláznivě a zmateně, ty jsi to měla dokonale promyšlené a krásně jsi vše postupně vysvětlila a rozmotala to zamotané klubko.
Když měla Selena bouračku - jak já tě chtěla přetrhnout!!! Věděla jsem, že to bude špatný. Nechtěla jsem ji tam, protože jsem tušila, že Belly život se vrátí do starých kolejí, opět bude ta druhá a měla jsem pravdu. Pocit, když Edward přišel se Selenou s oznámením, že jsou pár... Byla jsem příšerně vytočená, ale už jsem chápala, že v tom něco bude.
Edward byl v této povídce nečitelný. Jednou byl bezcitný parchant, který si z ní pořád utahoval, další chvíli byl pozorný nebo ho pohltila žárlivost.
Musím říct... S touto povídkou jsem od prvního dne a když jsem nekomentovala hned po vydání, na povídku jsem se strašně moc těšila. Strašně moc se mi líbila a doufám, že brzy přijdeš s dalším podobným nápadem.
Jsi vynikající autorka s dokonalým stylem psaní. Sedí mi, pokaždé si to představím jako film.
Přeji ti hodně štěstí, úspěchů a snad milion čtenářů, kteří budou hltat tvé psaní aspoň z poloviny, jako já.
Ehm... Promiň, trošku jsem se neovládla.
Drahá Kajulo,
vím, že píšu dost opožděně, ale znáš mě. Proto ti teď sdělím můj názor na celou tuhle bez pochyby úžasnou povídku a tebe samotnou...
Tehdy to začalo celkem nevinně. Když jsi začala psát tuhle úžasnou povídku moc sis nevěřila. Jak to vím? Asi po třech kapitolách tvé povídky jsme se sešly u kávy a ty jsi nevěřila tomu, že to někdy dopíšeš a že to bude mít takový úspěch, ale ty dokážeš překvapit. Napsala jsi úžasných čtyřicet kapitol a k tomu epilog. Celý děj byl napínavý a ty jsi dokázala nás napínat až do samotného konce.
Ignorovala jsi komentáře typu, ať už je Bella s Edwardem a psala sis to svoje. Přesně tak jak jsi chtěla. A víš jak je to možné? Protože jsi Spisovatelka s velkým s, i když si stále nevěříš!Ale urychle si věřit začni!
V některých chvílích jsem měla sto chutí vlézt do povídky a nakopat Edwardovi jeho bledou zadnici, ale tohle nutkání jsem měla někdy i u Bellininých rodičů. Vím, že nakonec nedopadli nejlíp, ale k Belle se mohli chovat mnohem líp, protože ve skutečnosti toho dokázala mnohem víc, než Selena za celý život. I když milovala Edwarda, dokázala se starat o jiné a taková jsi i ty. I kdybys byla na úplném dnu - věřím, že bys raději pomohla ostatním.
Nejen touhle povídkou, ale všemi tvými úžasnými díly jsi dosáhla něčeho, co by chtěli mnozí z nás. Opravdu máš v sobě talent, který nepřestanu nikdy obdivovat.
Teď bych ti chtěla poděkovat, že jsi mi dala možnost přečíst tak kvalitní povídku, kterou jsi perfektně zakončila HE. Sice jsem myslela, že Bella udělá nějakou hloupost, ale co už! ;)
Vím, že jsem moc nekomentovala, ale věř, že jsem četla každou kapitolu a některé i dvakrát jako třeba tuhle. A opravdu si překvapila! Jako vždy!
No a závěrem ti chci popřát mnoho štěstí při dalších povídkách. Osobně si myslím, že tahle povídka už pokračování nepotřebuje, protože jsi všechno dokonale vysvětlila a popsala - jen tak dál!
No a úplným závěrem těch pár smajlů, ať ti to není líto! :D
Super alespoň nevyjdu ze cviku.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!