Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella for eternity 3

22.11.2012 (15:45) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 2440×

„Že jsi s ním měla poměr. Dokonce i přesto, že sis vytvořila pouto k Ericovi. Každý věděl, že jsi žena a v prvé řadě člověk... ale řekněme si pravdu... Moc sis asi neužila. A to probudilo něco v tobě. Něco, co ti dalo takovou moc, že můžeš brát a odevzdávat sílu, kterou nashromáždíš. Sílu všech upírů, kterých se dotkneš. Holou kůží...“ pokračoval ve výkladu a já se snažila vstřebat všechny informace, které mi tu vyprávěl. Bylo zvláštní poslouchat něco, co si skoro nepamatuju. O někom, koho si nepamatuju. O něčem, co jsem prováděla a ani to nevím. Vytěsnila jsem to snad z hlavy, protože jsem si to pamatovat nechtěla?

„Demetriho a Erica si pamatuju...“ V hlavě mi bleskl obraz, který jsem viděla naposledy. Eric ležící bez hlavy někde mezi stromy. Věděla jsem, že když ho nezapálím hořícím plamenem – uzdraví se. Ale stejně jsem začala pociťovat zvláštní pocit. Pocit, který mi hlásil, že tohle nebylo správné. Že jsem to dělat neměla. Ale z mého přemýšlení mne vytrhl Jasper, jenž pokračoval ve vyprávění.

„Bello, a Edwarda si pamatuješ?“ pokynul hlavou k urostlému mladíkovi. Pamatovala jsem si ho. Moc dobře. „Myslím, že bys měla na pár hodin vypustit... Jdi si užít. Pobav se! Odpočiň si. Zítra ti dopovím zbytek příběhu...“ Mrkl na Edwarda a já se na něj podívala. Líbil se mi. Jeho rty volaly po polibku. Ruce po laskání a hlazení. A jeho tělo? Ach, můj bože!!! Proč nemůžu být normální?! Při pohledu na jeho tělo jsem si zvlhčila rty jazykem. Chtěla jsem to. Chtěla jsem někoho a bylo mi jedno, jestli to bude mulat, vlkodlak, Rumburak nebo upír. V ten moment jsem měla myšlenky na jedno. A to na sex, s kýmkoliv. „Bello?“ špitl Jasper a mával mi rukou před obličejem. Zavrtěla jsem hlavou a vpravila se do současnosti.

„Edwarda si pamatuju... ale já chci znát celý příběh, než vypadnu!“ Všechny buňky, které jsem měla v těle, se začaly soustředit na Jaspera a jeho vyprávění.

„Pokračování? Dobře,“ prohlásil poraženě a Alice se zase posadila. Překazila jsem jim večer. Překazila jsem jim romantický večer. Jenže já musela vědět co nejvíc. Teď jsem se stala sobeckou. Zrovna takovou, jakým byl Eric, když mě proměnil.

„Alice, omlouvám se... ale já musím znát celý příběh,“ omlouvala jsem se jako malá, která někomu ublížila, a maminka ji dovlekla za zápěstí a vypravit ze sebe omluvu. Já se na ni podívala smutnýma očima a ona se pousmála. Bylo jí to jasné. Prostě Jasper neměl začínat, když měl něco naplánované.

„V pořádku.“ Pokynula ke svému druhovi a on se v klidu posadil. Nahnul se ke mně a hledal ta správná slova.

„Když se mi do ruky dostala ta malá upírka se zvláštním darem, bylo mi špatně, když musela zemřít. Měla dar, který jsem neviděl. A tehdy mi řekla, že takový dar má vždy jen jeden upír na světě. Vždy, když zemře nesmrtelný s takovými schopnostmi – zrodí se nový. Potencionální člověk, který by po proměně získal takový dar. Ne každý s takovými vlastnostmi ho získá, ale je tu určitá možnost, že se to povede.“ Vykulila jsem oči. Nechápala jsem ta slova. Do mozku mi lezla nějak pomalu. Lezlo mi to tam jak do chlupaté deky. Bože, jsem ostuda všech upírů.

„Takže já jsem ta, která dostala ten dar? A o jeho ovládání ti nic neříkala?“ sypala jsem jednu otázku za druhou. Měla jsem tolik otázek, které mi musel vysvětlit.

„Než jsem se stačil na všechno zeptat, tak přišla Maria a zabila ji sama!“ Sklopil oči a vzpomínal na ten den. „Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Temiah... Seděla vedle mne a hleděla mi do očí. Vnímal jsem každičké slovo, které jí vyšlo z úst. Kolem nás se rozprostíralo prázdné místo obrovské kůlny, která byla více než padesát let opuštěná. Začalo se schylovat k bouřce a vítr sílil tak, že popoháněl vše, co nebylo přibité.“ Jasper vypadal, jakoby mu jeho minulost chyběla. Ale pletla jsem se. Stačil jediný pohled do očí jeho partnerky a mé domněnky se rozplynuly jako dým z cigaret. „V jeden moment udeřil blesk kousek od dřevěné stavby a se zábleskem se zjevila i Maria. Sledovala nás. Sledovala každý pohyb, co jsem udělal. Sledovala, jak se na ni dívám. Bral jsem ji jako svého potomka. Bral jsem ji jako svoji dceru. Byla nadaná. Nemohl jsem ji zabít. Neměl jsem to srdce jí vzít podruhé život. Jenže k její smůle už jí byla k ničemu. Jenže další den, než jsem jí stačil říct o jejích schopnostech, Temiah ležela uprostřed hranice s rozsápaným tělem, které bylo rozházené všude okolo. Plameny žhnoucí hranice olizovaly její tělo tak, že během pár vteřin nebylo po upírce ani památky.“ V ten moment přitančila Alice, posadila se k němu a hladila ho po paži. Uklidňovala ho. Jasper sáhl do kapsy od mikiny, co měl na sobě a vyndal podivné rukavice. Zadíval se na ně a s velkou nerozvážností mi je podával. „Vezmi si je. Ona svůj dar zlepšit nemohla, tak jí k pomoci sloužily tyhle rukavice. Nevím, co v nich je, nebo co s nimi provedla...“ Položil mi je na dlaň a já je sevřela. „Ale když měla tohle na sobě, nikomu neublížila.“ Byl zlomený z toho, co se Temiah stalo. Ale věčnost je dlouhá doba na truchlení, proto je nejlepší smířit se s tím a pokračovat ve své cestě. „Bello, pro tebe by bylo teď nejlepší, kdyby sis odpočinula a začala trénovat svoji moc. Dřív nebo později ti může zachránit život,“ špitl Jasper a vytratil se s přítelkyní z domu. Nechal mě tam. Každý na mne upíral svůj zrak a já z toho byla zoufalá. Nervní a nesvá. Nebyla jsem zvyklá, že veškerá pozornost směřovala na moji maličkost.

„Musím vypadnout. Rose, je mi to líto, jakmile zjistím, jak vrátit tvoji sílu...“ Polkla jsem nasucho a vytratila se ven do temnoty. To jen ona mne přivítala s otevřenou náručí. Na nic se neptala a nehudrovala, co jsem to zase provedla. Pár kilometrů od domu jsem zpomalila a vůbec se neotáčela. Byla jsem sama, ale uvnitř mne se rozlilo teplo a následné pálení mi dalo najevo, že je na čase nakrmit se. Sjela jsem se pohledem a ty šaty, co jsem měla zrovna na sobě, mi vhodné nepřišly. Byly dlouhé a úzké. Chytila jsem správnou délku do rukou a trhla. Stačil jeden jediný tah a já měla minisukni. Po obou stranách jsem trhla mírnější silou a vytvořila tak rozparky na bocích. Hned se mi líp šlo. Postavila jsem se proti větru a ucítila dravou zvěř, která by mi mohla na krátký čas zahnat žízeň. Právě zavanul svěží vítr a ucítila jsem něco slastného. Sice ne tolik jako člověk, ale lákalo mě to. Vydala jsem se po stopě a narazila na pumu. Byla přikrčená a čekala na kořist. Chudinka ještě nevěděla, že kořist bude ona. Přilehla jsem na skálu, která byla vyvýšená, a já měla na ni tak skvělý výhled.

Stačilo pár vteřin a na zem se snesla viditelná mlha. Byla tak hustá, že se dala krájet. Chladný vánek, který vál, byl příjemný. Měla jsem štěstí, že na pumu jsem viděla ještě dobře. Skočila jsem po ní a vysála z ní poslední kapičku. Zmítala se, ale proti mně neměla šanci. Naše těla schovala ta nejtemnější noc. Zvíře jsem zahrabala a posadila se na skálu, která mi předtím sloužila jako rozhledna.

Žaludek mi začal tancovat a mně se zvedl žaludek. „Do hajzlu!“ zakřičela jsem a letěla k nejbližšímu stromu, který se ukázal v té tmě. Svíjela jsem se tam jak opilec po prochlastané noci, jenž vyvrátil i to, co do úst nedal. Všechno chtělo ven. Veškerá krev, která se mi dala do oběhu – skončila na zemi přede mnou. Přemýšlela jsem jak nebo kam si utřít ústa, když mi před obličejem zavlál bílý kapesníček.

„Myslel jsem, že jsi na zvířecí krvi,“ podotkl mužský hlas.

Jak jste spokojeni s kapitolou? Doufám, že délka vyhovuje. Protože jste právě přečetli skoro pět stránek. Přejete si pokračování? Na oplátku prosím o komentáře, protože ty mě ženou kupředu a vy tak máte dvě kapitoly na týden. 

Pokud jste spokojeni... Prosím komentík. S přáním hezkého dne, Torenc... :)

 Alespoň jednou bych chtěla vědět, kdo to skutečně čte, ale je jen línej napsat čárku.. :)

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella for eternity 3: