Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella for eternity 1

13.11.2012 (16:00) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 3169×

Procházela jsem se po lese. Vůbec jsem nechtěla myslet na to, že jsem právě srazila Ericovi hlavu. Ba co víc... cítila jsem se po dlouhé době volná. Silná natolik, že umím lámat skály. Rozbíjet to nejtvrdší kamení na světě a zabíjet toho nejstaršího upíra, co kdy po téhle zemi chodil! Loudavým krokem jsem se blížila k domu, kde jsem byla spíš jako vetřelec. Nikdo mě tam neznal a Edwardovi jsem připadala jako slabý článek jeho rodiny. Já do jeho skládačky ukázkové rodiny nepatřila. Hluboko v sobě jsem cítila, že je něco špatně. Že se uvnitř mě děje něco, co jsem nedokázala pochopit.

V hlavě mi běhalo tolik myšlenek. Tolik scénářů, co by se stalo, kdybych se nevrátila. Nikomu bych tam určitě nechyběla. Jediné, co mne nutilo vrátit se, byla povinnost odčinit vše, co pro mne udělali, když jsem procházela proměnou. Uvnitř sebe jsem uspořádávala bitvu, která půlka mé mysli vyhraje. Jenže já v sobě měla pořád kousek lidskosti, která mi dávala za pravdu, že vrátit se – je to to nejmenší, co můžu udělat, ač se za nějaký čas vypařím. Než jsem si to uvědomila, blížila jsem se k potůčku, který protékal kousek za domem. V dohlednu lidských očí se nic nedělo. Nic se nehýbalo. Žádné zvíře, které by dokazovalo svoje umění ve vábení samiček. Ticho bylo i v domě. „Kam šli?“ řekla jsem si potichu pro sebe. Bylo mi to divné. Nebyla jsem na tohle zvyklá. Vždycky v domě někdo byl.

Nestačila jsem ani pořádně zapnout všechny závity v hlavě a proti mne se vyřítil z hlavních dveří Emmett. Jeho vysoká a mohutná postava mně vždycky vyrazila dech. Byl pohledný, ale pod palbou své drahé polovičky nedostupný. Její pohled by vraždil, kdyby to dokázal. Hlídala si ho. Hlídala ho jako štěňátko, které právě našla. A když jsem se na něj podívala, jeho potutelný úsměv mi napovídal, že asi vědí, co se stalo. Svým způsobem mě to nemělo překvapovat, ale chtěla jsem sama říct, co se stalo. Ale v ten moment mi došlo, že u téhle rodiny se tak nikdy nestane. Pokud sama neřeknu, aby mě Alice nekontrolovala – vždycky budou vše vědět ještě dřív, než se stane. Díky elfí upírce, která vybrebentí i to, co se vlastně ještě ani nestalo.

Zastavila jsem se těsně pod schody a mapovala probíhající situaci...

„Kde máš Erica?“ pronesl s neskrývanou ironií v hlase.

Pozastavila jsem se, dala si ruce v bok a nadzvedla nechápavě jedno obočí. Pousmála jsem se, protože mi to přišlo celkem vtipné. Každý, kdo byl v domě, věděl, co se stalo... Ale on se mne zeptal stejně? Zkrabatila jsem čelo tak, jak bych to udělala za lidského života. „Ten má plnou hlavu jiných starostí,“ podotkla jsem a snažila se představit jeho práci. Neušel mi škodolibý úsměv na jeho adresu. Zasloužil si to. A to, co se stalo jemu, je slabý odvar toho, co čeká Elenu!

Svým způsobem mi Emmett dodal novou energii do oběhu. On vždycky věděl co říct nebo jak zvednout náladu tak, abych se pousmála i v té neblbější situaci. Podívala jsem se před sebe a pak začala znovu stoupat po schodech na verandu Cullenovic domu.

„Začínáš se mi líbit, holka...“ špitl mi do ucha, když jsem procházela kolem něho. Usmála jsem se, ale ne tak viditelně, aby to neviděla jeho polovička, která pěnila uvnitř baráku. Jemně se o mne otřel a mnou projelo milion jehliček. Miliarda dotykových čudlíků, kteří ve mně započaly válku uvnitř těla. Pocítila jsem nový impulz, který jsem zatím jako upírka nepoznala. Procházela jsem kolem Edwarda a Carlislea. Oba měli viditelný úsměv ve tváři. Došla jsem na práh domu a hned nato jsem letěla vzduchem na opačný konec lesa. Práskla sebou do nejstaršího stromu kolem pár mil od domu. Ozvalo se hlasité křupnutí a strom, který byl minimálně metr a půl široký, prasknul... a padl. Sebrala jsem se a snažila si uvědomit, co se vlastně stalo. Demetri mi jednou vyprávěl, že jako novorozená mám být neporazitelná, co se týká takových tvorů, jako je Rosalie.

„Do prdele!“ zařvala jsem z plných plic. Pod mým silným hlasem se veškeré ptactvo rozletělo z korun stromů, co nejdál mohlo. Urovnala jsem si své oblečení a snažila se nepřipustit moment překvapení. Demetri se nemohl plést. On věděl vše! Tedy, téměř vše. „Ty blonďatá čůzo, co si o sobě myslíš?“ řvala jsem jak pominutá. Vtrhla do mě nenávist tak silná, že jsem byla schopná zbavit ji jejího příšerného života.

Drobná blondýnka si stoupla do bojového postoje a vyčkávala. Čekala, co udělám já. Jenže já neměla náladu si s ní hrát. Ona moc dobře věděla, že kdybych chtěla, už je dávno po ní! „Ty nevíš?“ odfrkla si.

„Pokud máš nějaký problém, tak bych byla ráda, kdybys to tou tvojí nevymáchanou hubou řekla. Kvůli tobě padl ten nejstarší strom tady! Ty jsi fakt nemocná, víš to?“ prskala jsem na ni. Začala jsem být v ráži, když se do blízkosti přidali zbylí členové rodinky. Na Emmettovi bylo vidět, že asi smíchy praskne. Miloval ji, ale věděl, že její žárlivost ji jednou zabije. Postavila jsem se normálně a zamrkala. Připadala jsem si jinak. Ne jako novorozená, ale jako někdo úplně jiný. Měla jsem všechno pod kontrolou. Věděla jsem přesně, co chci. Věděla jsem, že tohle není normální průběh prvního roku novorozeného života mladé upírky.

„Ještě jednou se podíváš na Emmetta, tak ti vyrvu hlavu z krku!“ prskala kolem sebe. Její žárlivost byla už fakt nemoc.

Měla jsem šílené nutkání něco udělat. Něco, co by ji zbavilo všech možných výpadů a nervních výlevů. „Ty mi tu nevyhrožuj nebo to samé udělám tobě! Nic jsem ti neprovedla. Zatím...“ prskla jsem si pod vousy. „Zatím jsem ti nedala žádný důvod mne napadnout. Jakmile se ukážu ve dveřích, tak mě odhodíš na nejstarší strom? Takhle to bude pořád? Jestli si nejsi jistá láskou Emmetta, tak možná nejsi pro něj ta pravá. Uvědom si své cíle. Uvědom si, jak krásnýho chlapa máš!“ Otočila jsem se na něj a na rtech se mi vykouzlil úsměv úplně sám. Musela jsem se kontrolovat, protože ty pocity, které jsem v sobě cítila – jsem neznala. Nepoznávala jsem je. Byly úplně jiné než za mého života. Lidského života. Jedním krokem jsem stanula před Emmettem. Pohledem jsem ho donutila, aby mě sledoval. „Nenech sebou manipulovat jen proto, že ona si nevěří!“ Mrkla jsem jeho směrem a odešla z místnosti.

Tak jsem se vrátila s pokračováním. Jste rády? Mám pro vás další nášup, který ukáže, jak se Bella dokáže poprat s upíří podstatou a tím, kým se stala.

Ale bacha, nic není tak, jak vypadá! ;-) Doufám, že se zde ukáží nějaké komentáře. :) Za které jsem vděčná a dokopávají mne ke psaní téhle blázniviny.

Další díleček bude, jakmile ho dopíšu. :) Torenc

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella for eternity 1: