Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, dcera bohů - 7. kapitola (Záchrana)

Esmesprej


Bella, dcera bohů - 7. kapitola (Záchrana)V dnešní kapitole se velmi často objevuje Edward, který si dnes alespoň trošku napraví své chování. Tedy, především to, jak moc Belle ublížil. Kam se vlastně poděla Katherin? A dokáže ji Bella zachránit, když zjistí, kde se nachází? Co Aro a jeho dokonalá myšlenka zrušení kletby? Jen pojďte číst...

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

Do očí se mi prodraly slzy a prorazily barikádu mých řas. První slané kapky se mi rozsypaly po tvářích a já jsem se najednou nebránila pláči. Tolik mě zasáhlo, že to byl zrovna Edward. Jsem hloupá husa, která se zamilovala do dvou bratrů. Vždyť nemohu mít ani jednoho z nich, protože jsou to upíři. Já už nebudu moci být s nikým, protože tohle je mé vězení a jednou to bude i můj hrob. Nakonec, když zestárnu a neomladím se, mohla bych teoreticky zemřít… Ale nedovedu si představit další den na tomhle místě, natož několik dalších let!

 

„Život není jen o tom být nejlepší, Edwarde. Ale teď už je to stejně všechno jedno.“ Mrzelo mě to a nebránila jsem se vzlykům. Odvrátila jsem pohled od Edwarda, který zůstal ve strnulé poloze, a raději jsem se zvedla, abych zatáhla rudé závěsy. Už takhle stál na okraji pokoje v místech, kam nesvítilo slunce, aby se náhodou nedotklo jeho chladné kůže.

„Máš pravdu, ale taky není jen o bláhových snech, které se nikdy nesplní,“ odpověděl a vyšel z mého nového pokoje. Proč mi řekl zrovna tohle? Vrtalo mi to hlavou ještě dlouhou dobu po tom, co opustil můj pokoj a já jsem tiše stála před oknem. Roztáhla jsem závěsy, které jsem právě kvůli Edwardovi zatáhla a pozorovala jsem rozlehlou zahradu pod hradem. Zeleň byla všude a musela být bohatě zavlažována, jinak by nebyla šance získat takovou krásu. V dálce jsem uviděla malé náměstíčko, které se začínalo hemžit lidmi. Začaly se tam objevovat nějaké konstrukce, které jsem odhadovala stánky. Nejspíš se tu konají nějaké trhy, pomyslela jsem si. A opravdu! Když slunce zalilo celé náměstí a hodiny na věži odbíjely jednu hodinu odpoledne, tak se odtamtud začal ozývat nejrůznější hlahol, který ke mně doléhal i přes takovou dálku.

Do ticha místnosti se rozlehl mně povědomí křik. Rychle jsem vyšla z pokoje na dlouhou chodbu a přemýšlela jsem, odkud hlas vycházel. Uslyšela jsem další bolestivý výkřik a už jsem dokázala identifikovat, odkud asi vychází. Přidržovala jsem se zdí podél chodby a nohy mne jen těžce nesly. Mé tělo bylo najednou těžší a těžší. Každý krok mi působil bolest a každý výkřik Katherin, kterou jsem poznala po hlase, mi zarážel ránu do srdce. Trpí jen a jen kvůli mně! Možná díky její bolesti jsem se překonala, šla jsem rychleji.

„Nechte ji!“ zavolala jsem tenoučkým hlasem, který se ztrácel v prostorné chodbě. Slábnu a vím to dobře. Začíná to být horší a horší, ale musím být silná! Alespoň nějak prostě musím pomoci Katherin, nemůže přeci zemřít. Nepomohla jim a já k ní mám o to větší úctu.

„Co tu děláš?“ vyhrkl Demetri, který se náhle objevil vedle mě. Nemusím dodávat, že mě šíleně vylekal! Podívala jsem se na něj a v jeho černých očích jsem spatřila svůj vyděšený a zoufalý výraz.

„Odveď mě za Katherin. Hned!“

„Bello, nemohu tě tam vzít. Není to nic pro tebe,“ váhal, ale já jsme věděla, co je potřeba. Musím tam a dostanu se tam za každou cenu!

„Chce tvůj pán zrušit tu kletbu? Není to jednoduché a já k tomu potřebuji Katherin!“ V hlavě jsem zosnovala narychlo plán. Nebyl dokonalý, ale jsem si jistá, že Aro nemá nejmenší tušení, co je potřeba ke zrušení takové kletby. A já si tak mohu vymyslet přesně to, co se mi hodí. Modlila jsem se, aby to vyšlo. Tohle nejspíš zabralo, protože mne Demetri vzal do náruče a upíří rychlostí jsme se ocitli ve velkém sále. Překvapilo mě, jak daleko se rozléhal Katherinin hlas.

Pustil mě hned u dveří, ale stihli si nás všimnout ostatní. Katherin jsem spatřila hned na první okamžik. Ležela na zemi a místy kolem ní byla krev. Upíraly se na mě oči nejednoho hladového upíra. Byly to jasně rudé oči, které mi už dávno strach nenaháněly. Oči nebyly to nejhorší, jejich pohledy byly děsivější mnohem víc! Vedle trůnů jsem uviděla usměvavou Jane a bylo mi jasné, že jí mučila. Zatínala jsem vzteky pěsti a snažila jsem se jít rovně a vznešeně. Nevnímat to, že se mi klepou kolena a cítím se šíleně zesláblá.

„Neměla bys tu být, Isabello,“ poradil mi Aro a široce se usmíval nad svým dílem. Nepochybuji o tom, že jeho úsměv nezpůsobilo i mé utrpení.

„Ale měla. Nechte ji okamžitě být!“ okřikla jsem ho. Jeho úsměv ztvrdl a rudé oči zazářily, najednou stál přede mnou a jeho ruka se dotýkala mého krku.

„Nemám důvod. Odejdi a neruš nás při krmení,“ poradil mi tichým šeptem. Nepohnula jsem se ani o centimetr a zadívala jsem se do jeho karmínových očí. Jakoby se mi jimi díval až do hloubi duše! V krku jsem najednou měla kámen a hlas se mi vytrácel.

„Pusťte ji, pokud chcete, abych vám někdy pomohla! Potřebuji Katherin ke zrušení té kletby.“ Překvapil mě můj pevný hlas. Ara to nejspíš zaskočilo, protože pustil mé hrdlo a pohlédl na zuboženou Katherin. Hlavu měla zvrácenou do nepřirozené polohy a celé její tělo bylo v křečích.

„Zajímavé… Ovšem nejsem si tak docela jist, zda přežije,“ zalitoval. Přesunula jsem se ke své jediné přítelkyni ve zdejším vězení a pokusila jsem se nahmatat puls na její bledé ruce. Žíly měla fialové a po rukou měla několik modřin. Puls jsem nahmatala, ale byl jen velmi slabý, což mne znepokojilo. Kdybych tak mohla sundat ten kámen ze svého krku, dokázala bych jí vyléčit!

Na krku i rukou měla několik kousnutí a jejich jed nepochybně putoval jejím tělem. Nehrozila tu přeměna v upíra, jsme polobozi a nemůžeme se stát upíry. Ale když je takto oslabená, tak může na jejich jed zemřít. Těžce zvedla víčka a já jsem spatřila malou radost, která se objevila v jejích očích. Usmála jsem se na ni, ale ona ihned ztratila vědomí, takže jsem jí nestačila ani nic říct. Kruci! Co teď?

„Mohla bych ji zachránit, ale potřebuji, abyste mi tohle sundali!“ Při svých slovech jsem poukázala na kámen, který mě tížil na hrudi. Aro se rozesmál a už z toho smíchu mi bylo jasné, že to nehodlá udělat.

„Myslíš si snad, že jsme hlupáci? Sundáme ti z krku tento pozoruhodný kámen a ty se nám všem odvděčíš svým hněvem. Ten kámen na tvém hrdle zůstane!“

„Tak ji alespoň odneste do mého pokoje, postarám se o ni,“ zaprosila jsem zoufale. Bylo mi jedno, že se momentálně ponižuji před někým, kdo mi za to nestojí, ale musela jsem. Udělala jsem to pro její záchranu. Nezajímalo mě to, kolikrát se mi vysměje, potřebovala jsem zachránit jediného člověka, který mi může pomoci. Sama to tu nezvládnu, ale když budeme dvě, tak se odtud třeba dokážeme dostat!

Aro jen mávnul rukou a já jsem se opět ocitla v Demetriho náruči. Najednou mi nepřišla tak ledová, jako předtím. Nadechla jsem se jeho příjemné mužné vůně, ale nemohla jsem si ji vychutnat. Během několika vteřin jsme se ocitli u mě v pokoji a já jsem si teprve nyní uvědomila, kdo nesl Katherin – z druhé strany pokoje se na mě díval Edward.

Vykroutila jsem se z Demetriho náruče a přešla jsem k posteli, kam Edward položil Katherin. Nemusela jsem jim nic říkat a oni odešli – byla jsem jim za to vděčná. Její dech byl nepravidelný a už od poslechu hodně namáhavý. Otevřela jsem šuplíky a skříňky v pokoji a v jedné z nich jsem našla nějaké látky, které jsem odhadovala na ubrusy. Roztrhala jsem je a z cárů jsem vytvořila jakési obvazy. Zrovna jsem namáčela některé z nich v koupelně, která byla připojená k pokoji, když do místnosti vešla mladá žena, kterou jsem znala z recepce. Zdála se mi nervózní, když mi spěšně podávala dvě krabice s léky, které by se mohly hodit pro Katherin. Ani jsem jí nestihla poděkovat a už za sebou zavírala dveře. Zvláštní návštěva! Zajímalo by mě, kdo ji sem poslal, ale teď není čas to zkoumat.

Dotkla jsem se zlatého kohoutku a zastavila jsem proud tekoucí vody v umyvadle. Byla jsem fascinovaná tou nádherou všeho kolem, ale nebyla dostatečná na to, aby mě zaslepila. Popadla jsem krabičky i mokré kusy látky a vrátila jsem se zpět ke své nové přítelkyni. Pořád jí lehce krvácely rány a tomu jsem musela zabránit. Nejsem žádný doktor, abych věděla, co přesně potřebuje… Obvázala jsem jí zranění a ujistila se, že jsem našla všechny krvácející rány. Musela jsem jí svléknout do spodního prádla, protože její oblečení bylo nasáklé rudou krví. Vlastně z něj po jejich krmení moc nezbylo. Při vzpomínce na to, s jakým klidem mi Aro odpovídal se mi v žilách opět začala vařit krev!

Pociťovala jsem svou vlastní únavu, ale sílu mi dodávalo vědomí, že jsem na tom lépe než Katherin a právě kvůli tomu jí musím pomoci. Klepaly se mi ruce, když jsem otevírala krabice, co přinesla ta recepční. Jedna z nich byla lékárnička – absolutně netuším, proč ji mají na hradě plném upírů – a druhá byla plná nejrůznějších léků, injekčních stříkaček a všeho možného. Zazoufala jsem si, když jsem se podívala na zesláblou Katherin, která ležela na zlatých peřinách. Byla pohublá a šíleně bílá, musela toho už hodně vytrpět. Pak jsem spatřila kámen na jejím krku, byl menší, než ten můj, ale musel jí ubírat spoustu síly...

Uklidni se, Bello! Snažila jsem se přimět své vědomí, aby se uklidnilo, ale šlo to jen velmi těžce. Roztřídila jsem všechny léky v krabicích podle toho, k čemu slouží, což jsem se dozvěděla z příbalového letáku. Strach, že jí nějakým lékem ublížím, byl mnohem větší, než jsem dokázala snést a váhala jsem nad tím, který z nich já mám dát.

„Můžu?“ ozvalo se ode dveří právě ve chvíli, kdy jsem se skoro rozhodla pro jednu z mnoha medicín. Sametový hlas mi prozradil, kdo je oním narušitelem mého klidu a já jsem ho poměrně vstřícně pustila dál.

„Jak jí je?“ zeptal se a já jsem smutně zakroutila hlavou. Tohle je moje největší selhání! Za svůj život jsem studovala spoustu škol, ale nikdy jsem se nehlásila na medicínu, což by se mi teď skutečně hodilo. Chodila jsem do zdravotníka, nicméně tam jsme se učili poněkud jiné věci!

„Je na tom špatně, Edwarde. Já… vůbec netuším, co jí z těch léků mám dát!“ Pronesla jsem plná zoufalství a on ke mně přišel, aby mě postrčil do křesla. Nechtěla jsem, ale nemohla jsem vzdorovat jeho síle. Pak jsem strnula překvapením, když jí začal nahmatávat puls. Odkryl deku a zkontroloval její zranění pod provizorními obvazy, které jsem vytvořila. Bez nejmenšího zaváhání vytáhl jednu lahvičku s lékem a vpíchl ho Katherin do ruky.

„Můj otec byl lékař a já jsem vždy nebyl tady… Studoval jsem medicínu, abych zjistil, zda na to mám. Byl jsem už upír a nebylo to lehké, ale mé přežívání na zvířecí krvi mi trochu pomáhalo. Tehdy jsem tolik netoužil po lidské krvi a dokázal jsem se lépe ovládat,“ vysvětlil své počínání a já jsem nemaskovala své šokování. On je lékař? Tak to je skutečně gól!

„A teď je to pro tebe těžší? Když o tom mluvíš v minulém čase…“ Neubránila jsem se své zvídavé otázce, která mě pálila na jazyku. Edward rychlostí obmotal nové obvazy přes Katherininy rány a zadumaně se na mě podíval.

„Asi je to těžší, ale cítím to jen u jedné osoby. Je to velmi zvláštní.“ Jeho hlas zněl tajemně a něco mi říkalo, abych se už dál nevyptávala. Těžce jsem vydechla a nejspíš jsem upoutala jeho pozornost. Přešel až ke mně a položil mi svou ledovou dlaň na čelo – bylo to víc než jen příjemné. Cítila jsem neskonalou úlevu.

„Jak se cítíš?“ Smutně jsem se pousmála a vytratila se ze mě všechna ironie, kterou jsem dříve tolik oplývala. Zahleděla jsem se do jeho už opět zlatých očí a uviděla jsem v nich jakousi lidskost. Lidskost, která mi chybí u ostatních upírů Volterry. Demetri je poněkud jiný, než ostatní, ale takovýhle pohled nemá ve své tváři.

„Kdybych mohla nějaký upírům nakopat zadek, tak bych se cítila určitě líp. Není to tak hrozné,“ zalhala jsem, ale něco mi říkalo, že jsem nebyla tak přesvědčivá, jak jsem si myslela. Edward se pousmál nad mou poznámkou, nicméně se nevzdálil do bezpečné vzdálenosti mezi námi a já jsem cítila, jak potřebuji něčí blízkost. Klekl si přede mě a díval se mi hluboko do očí. Znervózněla jsem, ale tolik jsem toužila, aby se ke mně ještě víc přiblížil, že jsem nervozitu nevnímala.

„Bello, asi…“ Nejspíš by pokračoval a já bych s radostí poslouchala, ale Katherin volala mé jméno a já jsem přeběhla v rámci možností až k ní a pozorně jsem vnímala to, co potřebuje. Kéž by se tak probudila a byla v pořádku – přála jsem si v duchu. Je mi ale jasné, že to tak lehké nejspíš nebude…


 

6. kapitola - Shrnutí - 8. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bella, dcera bohů - 7. kapitola (Záchrana):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!