Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella, dcera bohů - 11. kapitola (Zklamání)

xD Bez komentáře :D


Bella, dcera bohů - 11. kapitola (Zklamání)Přivrní část dnešní kapitoly je z pohledu Belly, druhá je potom z pohledu Demetriho. Jak se Bella asi cítí po probuzení? Najde vzkaz, který jí poslala Katherin? Co ji natolik vytočí, že se vydá za Arem? A co Demetri, co vlastně cítí k Belle?

Bella:

Probuzení. To bylo mnohem horší, než jen zlé. Všude kolem vládla dokonalá tma a já jsem ležela mezi všemi polštáři své velké postele. Oči mě pálily a v krku jsem měla sucho z ustavičného pláče před usnutím. Edward mě sem nejspíš musel odnést… Je tak milý a já jsem před ním plakala za to, jak mi ublížil jeho bratr. Měla bych se stydět mnohem víc, než se stydím teď.

Pomalu jsem se zvedla z postele a rozsvítila jsem malou lampičku. Přibouchla jsem vztekle okno, které mi svým výhledem připomínalo události, jež se staly odpoledne. Slzy jsem měla vyschlé, ale to mi nezabránilo alespoň suchým vzlykům, které se draly na povrch. Hrdlo se mi stahovalo, ale nejhorší bolest byla ta uvnitř. Bolelo mě vědomí, že jsem hloupě naletěla. Pitomá, pitomá! To je dost výstižné slovo, aby mě popsalo.

Chtěla jsem se vrátit do postele a utápět se v sebelítosti, ale na cestě k ní jsem na zemi spatřila malý přeložený papírek. Sebrala jsem ho a nedočkavě rozložila, abych zjistila, co je uvnitř. Zůstala jsem překvapeně zírat, když jsem četla vzkaz od Katherin. Několikrát jsem papírek obrátila v ruce, abych se ujistila, že se v něm už nepíše nic víc. Tři řádky, které mě skutečně překvapily.

 

Bello, nevím, zda ti tento lístek opravdu předá,

ale doufám, že ano. Nesmíme se vídat.

Ale ráda bych si s tebou alespoň takto promluvila.

Katherin

 

 

Ale kdo? Kdo mi měl tenhle lístek předat? Rozhlédla jsem se ještě jednou po pokoji, abych se ujistila, že tu skutečně nikdo není. Prošla jsem i koupelnu, ale byla jsem tu sama. Pak jsem se zarazila, když jsem u dveří spatřila kufr. Co je to? Přecházela jsem z místa na místo a vzkaz od Katherin jsem si zastrčila do zadní kapsy džínů.

Museli tu být, když jsem spala a já se můžu jenom modlit, jestli jsem nemluvila ze spaní. Už kolikrát mi o tom říkali. Často mluvím o svém životě, své matce… Těžce jsem polkla při vzpomínce na ni. Znovu jsem se zklamala, ale v ní bych to nikdy netypovala. Lhala mi, a jen proto, že ve mně nemá důvěru. Zažila jsem toho spoustu, ztráty, utrpení, bolest, ale nikdy! Nikdy bych nezradila vlastní matku! Někde jsem se kdysi dozvěděla, že jméno Isabella znamená Bůh je má přísaha. A vlastně je to docela trefné pojmenování…

Nakonec jsem se přeci jen odhodlala a otevřela jsem ten kufr. Byl těžký, což značilo jeho plnost. Když jsem ho otevřela, nestačila jsem se divit. Byl plný mého oblečení! Mého? Skutečně, tohle jsou věci z mého bytu! Takže… Oni se mi hrabali ve věcech! Zaplavil mě tak mohutný vztek, že jsem vyběhla bosa z pokoje a nevnímala jsem ledovou podlahu hradu. Minula jsem několik upírů, kteří se na mě překvapeně dívali, ale já jsem šla dál. Popoháněla mě zloba a já jsem prostě šla. Bylo mi jedno, že jdu sama mezi tolika upíry, bylo mi dokonce i jedno, že je Aro mnohem silnější, než já. Prostě bylo nutné vyřídit si to hned.

Tohle je moc! Stačilo mi jen pomyslet na to, že se třeba pročítali mými deníky a zuřila jsem víc, než býk na toreadora. Je tam všechno o mých osobních pocitech, přáních, snech. Jsou tam i mé pokroky v síle, první návštěva matky. Veškeré informace o tom, co mi řekla. Uznávám, že to nebylo moudré psát si úplně všechno, ale když žijete tak dlouhou dobu, tak je každá chvíle vzácná. Jsou neopakovatelné, protože poznáváte neustále někoho nového. Nové lidi, lásky, přátele… S každým z nich jsem něco zažila, něco, na co můžu jen vzpomínat. A já nechci zapomenout.

Teď jsem se musela hodně ovládat, abych se nerozplakala. Slzy se mi hrnuly do očí a já jsem je silou vůle zatlačovala zpět. Vypařil se ze mě veškerý vztek a zůstávala jsem sama se svou slabou zlobou. Pokračovala jsem v cestě dál a skutečně jsem dorazila až k Arově pracovně. Stáli před ní dva upíři, přes které bych neměla šanci se dostat, ale oni mi vůbec nebránili v cestě dovnitř. Jako by si mysleli, že jsem pozvaná…

Vrazila jsem do Arovy pracovny a při pohledu na něj, jak si sedí v tom svém dokonalém křesle a čte knihu, která nápadně připomínala můj deník, jsem se znovu rozčílila. Dlouho jsem už nic nezapsala, ale je pravdou, že nejvíce věcí jsem zapisovala při svém odjezdu. Rázným krokem jsem přešla až k jeho stolu a on na malý moment odvrátil hlavu od knihy. Viděla jsem výsměch v jeho očích a zuřila jsem tím víc.

„Ach, Isabello, nečekal bych tě tu. Myslím, že tohle by sis měla poslechnout,“ podotkl tím svým rýpavým hláskem a ponořil se do čtení mého deníku!

„Doufám, že zde naleznu alespoň na nějaký čas místo, odkud nebudu muset utéct. Můj život je jako štvanice a já jsem lovná kořist. Ptáš se, proč jsem si vybrala právě městečko Forks? Ano, je to deštivé místo, kde téměř nesvítí slunce, a tudíž by se tu mohli upíři vyskytovat. Ale právě proto je to tak nenápadné. Proč bych přijížděla na místo, kde mě mohou chytit? Jistě budou pátrat někde na prosluněných místech planety.“ Na okamžik přestal číst a já jsem cítila, jak rudnu ve tvářích. Do očí se mi vehnaly slzy ponížení a po těle mi běhal mráz. Tohle je moje pokoření, čte si zápisy z posledního deníku. Začala jsem si ho psát při příjezdu do Forks.

„Na tohle nemáte právo,“ zašeptala jsem, ale všechna bojovnost z mého hlasu vyprchala. Najednou jsem se cítila slabší a slabší. Všechna síla, energie, odvaha… Bylo to pryč. Jak se stydím! Dcera bohyně Casidy, která kdysi zachránila celé božstvo. Dcera síly a magie selhala!

„Ale mýlíš se, Bello. Máme právo na všechno, co se týká tebe. Co takhle něco z jiného soudku? Třeba tady,“ zalistoval na přední strany druhého deníku, který měl položený na stole. Cítila jsem, jak se třesu. Mé ruce si dělaly, co chtěly, a kolena se mi podlamovala.

„Ach, tady to je. Tess, ona byla mou přítelkyní dlouhou dobu. Řekla bych, že patřila mezi jednu z nejlepších, jakou jsem kdy měla. Při odjezdu mě pozorovala úzkostným pohledem a já jsem až později našla v kabelce vzkaz. Psala mi, že ví, kdo jsem. Našla můj deník a omlouvá se, ale musela zjistit, co je ta věc, která mě trápí a spaluje.

Nezlobila jsem se na ni ani minutu, protože já bych nikdy nenašla odvahu říct jí pravdu. Nikomu bych ji nikdy neřekla. Probrečela jsem dlouhou dobu, než mi vlastně došel význam slov, která mi řekla před odjezdem. Řekla mi, že chápe, proč se jim už nikdy neozvu. A že budu vždycky její nejlepší kamarádka.“ Jeho posměšná slova, kterými pronášel mé vzpomínky, ve mně opět probudily ten největší vztek. Oběhla jsem jeho stůl a chtěla jsem mu vyrvat ten deník z ruky, ale byl daleko rychlejší. Teď už jsem nezadržoval slzy, nechala jsem je téct. Neměla jsem sílu něco předstírat.

„To jsou mé vzpomínky!“ zařvala jsem na něj tak hlasitě, jak jsem jen dokázala. Zmocňovala se mě slabost, ale prostě jsem potřebovala dostat zpátky ten deník. Všechny své deníky!

„Měla by sis nejdřív rozmyslet, s kým mluvíš, než použiješ takový tón.“ Jeho hlas už nezněl posměšně, ale rozzuřeně. Díval se na mě tím svým zlostným pohledem a já jsem se cítila hůř, než kdy dřív. On mi je nedá a já je nedostanu. Nevím, kolik toho stihl přečíst, ale jsou tam věci, které může skvěle použít proti mně!

Blížil se ke mně pomalu, jako když nějaká šelma loví svou kořist. Ale já nechci být kořist! Srdce mi bilo jako o závod a zrychleně jsem dýchala. Ucouvla jsem o krok zpět a jsem si jistá, že by na mě zaútočil, kdyby do místnosti nevběhl nějaký jiný upír a v rukou nenesl psaní.

„Pane, odpusťte mi, prosím, ale je to naléhavé,“ uslyšela jsem pokoru a strach v jeho roztřeseném hlase. Všimla jsem si rudé pečeti na dopisu a zkoumavě jsem si ji prohlížela, přestože jsem ji zahlédla jen chvíli. V její vrchní části byla ruka, pod kterou se tyčil statný lev, který stál na pásu se třemi trojlístky. Bylo to zvláštní, ale na malý okamžik jsem spatřila v Arově tváři strach…

„Odejdi,“ přikázal mi a ten poskok mě chytil, aby nás odtud dostal upíří rychlostí. Neměla jsem vůbec sílu na to se bránit, najednou na mě všechno padalo. Ocitli jsme se na chodbě a já jsem se napůl v mátohách dostala do velkého sálu. Ten upír zmizel, snad se bál, že by ho jeho pán mohl stihnout nějakým trestem a nechal mě, ať si dělám, co chci.

Spatřila jsem Demetriho i Edwarda v nějaké rozepři, ale neslyšela jsem, co se děje. Potřebovala jsem pomoc, protože mě zradilo tělo. Téměř jsem neudržela víčka od sebe a pomalu jsem se přibližovala k nim. Držela jsem se zdí, když se najednou oba otočili a všimli se mé přítomnosti. Snažila jsem se nevšímat si Demetriho, přesto jsem však nemohla nevidět to zděšení, které měl v očích. A nebyl sám, Edward ho v očích měl taky. Spatřila jsem strach, hrůzu a pak už jsem nedokázala téměř vidět. Zamotala se mi hlava a poslední, co jsem slyšela, bylo mé tiché zašeptání.

„Edwarde.“ Nevím, proč jsem volala jeho. Možná, že jsem chtěla ublížit Demetrimu, ale zkrátka jsem cítila, že on mi může pomoct. Pak nevím, vědomí jsem musela ztratit ještě předtím, než jsem dopadla k zemi.

 

Demetri:

„Nevím, co chystáš, Edwarde, ale vynechej z toho Bellu!“ Už jsem začínal mít dost toho, jak se neustále pozorují s Jane. A poslední kapka byla, když mi dnes naznačila, jak viděla Edwarda s Bellou v objetí. Žárlím? Ano! Šíleně a neskutečně, ona je tak čistá a já jsem jí ublížil, přesto si však nedokážu představit, že by měla být s někým jiným, než se mnou.

„Jsi ještě větší sobec, než jsem si myslel, bratříčku. Bella není věc a já s ní budu, dokud si to bude přát,“ odvětil s lehkým zavrčením. Vždycky byl spíš klidný a mírný, ale poslední dobou je to zcela jiný upír. Jsem si stoprocentně jistý, že zrovna teď se mi hrabe v hlavě. Při mých myšlenkách se ušklíbl a tím mě jen ujistil v mém přesvědčení.

Najednou jsem ucítil tu nejsladší vůni, jakou znám a okamžitě jsem věděl, komu patří. Svorně jsme se s Edwardem ohlédli a uviděl jsem Bellu. Přidržovala se zdi a jakoby jí dělalo problém se jen pohnout. Co pohnout, spíš nadechnout! Její srdce běželo jako o závod a jasně jsem viděl kapky potu, které se jí objevily na čele.

Viděl jsem, jak se celá třese a tolik jsem si přál pomoct jí. Chtěl jsem k ní vyrazit, ale ona najednou ztěžka přivřela oči a než se sesunula k zemi, tak zavolala jméno. Byl to pro mě zásah bleskem, protože on hned vyběhl a stihl ji zachytit ještě předtím, než dopadla tvrdě na zem. Ona zavolala Edwarda! Mého bratra? Proč?

Viděla jsem, jak se Edward tváří vítězně, ale ani tenhle pohled nezakryl strach, který má o Bells. On ji taky miluje, uvízlo mi v mysli. Má o ni strach a já musím být stranou. Zavolala jeho… Musela se splést, to přeci není možné! Proč jeho? Má to být nějaká krutá pomsta, žert?

Vzpomněl jsem si na to, jak jsem ji zanechal na zahradě a bodlo mě u mého mrtvého srdce. Nechtěl jsem, ale musel. Musím dokončit své poslání zde! Kdyby nás někdo viděl, byl by to konec. Nemůžu s ní být takhle na veřejnosti, určitě by to pro ni nebylo dobré…

A není to náhodou tím, že mám strach já? Zahnal jsem tu hloupou myšlenku pryč. Já se přeci nebojím! Nejsem žádný zbabělec, patřím mezi nejobávanější osoby hradu. Já jsem tu někdo, tak proč se najednou cítím jako nikdo? Možná je to právě tím, že jsem ublížil a neustále ubližuji jediné dívce, na které mi kdy záleželo. Byl jsem bezmocný a tak jsem se vydal do svého pokoje. Snažil jsem se cestou nevnímat nikoho, kdo kolem mě prošel. Zdálo se mi, že se na mě každý dívá, ukazuje si na mě prstem a říká: „To je ten, co se zamiloval do obyčejné dívky!“

Jenomže ona není obyčejná. Je spousta přídavných jmen, které bych k ní mohl vyjmenovat, ale obyčejná mezi ně rozhodně nepatří.

10. kapitola - Shrnutí - 12. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bella, dcera bohů - 11. kapitola (Zklamání):

 1
1. adulee
05.08.2011 [11:11]

Na internetu jsem si tu pečeť našla....je to znak cullenu Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!