Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Beauty of masquerade 6. kapitola

03.07.2011 (12:30) • KatBriam • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 961×

Den 5.

Když hodiny na věži hradu odbily poledne, seskočila jsem z okna ve svém pokoji dolů do zahrad.

Vyhnula jsem se Jessie, která měla službu na hlídce, a s kufrem v ruce jsem zamířila k taxíku, který stál na okraji náměstí a čekal na turisty.

Hodila jsem zavazadlo do kufru a rychle nastoupila, hlavu skrytou pod červeným šátkem. Dokonce jsem si kvůli útěku vzala šaty ze zeleného dupionu. Byly na ramínka a vůbec to nebyl můj styl.

Proto mě tak vyděsilo, když mě za ruku chytil Nikolae a vytáhl mě z taxíku.

„Kam jste se vydala, madam?“ zeptal se a políbil mě na ruku.

Byl skrytý v plášti, takže mu jiskřily jen ruce.

„Tak jedete, madam?“ zeptal se taxikář.

„An…“

„Ne, vrací se zpátky!“ zavrčel a vytáhl z kufru můj kufr.

„Ale!“

„Vracíte se na hrad, madam!“ přikázal.

Přimhouřila jsem oči a založila si ruce na prsou.

„Přece byste mě neopustila, bál teprve začal…“ pokračoval mírněji. „Mimochodem, zelená ti jde k očím…“ zasmál se.

Zavrčela jsem, hruď mi zavibrovala. Moje oči byly červené, na rozdíl od jeho zlatých. Nesnášela jsem tu barvu.

„Nechci tady zůstat. Nechci být manželkou muže, který tvrdí, že jsi jeho otrok!“ zasyčela jsem.

Povytáhl obočí a pevně obtočil prsty kolem mého zápěstí. Táhl mě k hradu a já za ním klopýtala.

„Nejsem jeho otrok, ale poradce.“

„Jó? A bere on tebe taky tak?“ zeptala jsem se a snažila se mu vytrhnout.

Bohužel byl silnější a hypnóza na něj - kdožvíproč - nepůsobila. Možná byl jako Susanne a měl psychický štít. Ta ale měla pach, na rozdíl od něj.

„Vždycky jsme si byli blízcí…“ zasmál se. „On je ten, kdo mě stvořil. Znal jsem ho ještě, když žil. Měl takovou malinkatou sestřičku, kterou tahal všude s sebou. Byli jsme bezvadná trojka… Dokud ho nenapadli a nepřeměnili. Deset let na to, mě vyhledal a s mým souhlasem taky přeměnil. Od té doby jsme spolu.“

Zamračila jsem se.

„Odkud jste?“

„Z Rumunska, z pozdější Transylvánie. Sloužili jsme králově rodině v Bukurešti. Stefan to dotáhl na páže. Ze mě byl podkoní,“ zhluboka se nadechl a zavřel oči, přesto mě táhl dál. „Měli nádherné koně. Kradli je Osmanům, když nad nimi vyhráli.“

Pořádně jsem si ho prohlédla.

„Předtím, nebo potom, než vás přeměnili?“ zeptala jsem se.

„Potom. Před narozením Krista ovládali říši Dákové, než roku 106 obsadili Rumunsko Římané. My se se Stefanem narodili roku 367 př. n. l.“

„Jste hodně staří,“ užasla jsem.

„Ne starší než Aro…“ pohladil mě po tváři. „Ale starší než ty…“

Pootevřela jsem rty. V břiše mi létali motýli. Přejel mi palcem po spodním rtu a pak se odvrátil.

„Co se děje?“ chtěla jsem vědět.

„Jsi jeho. Nesmím po tobě toužit!“ zavrčel a odvrátil se.

„Nejmenuješ se Nikolae…“ obvinila jsem ho.

„Ne, ale smíš mi tak říkat…“ usmál se a zase nás uvedl do pohybu.

Po zbytek cesty jsme oba mlčeli.

Odvedl mě do pokoje a chystal se k odchodu, když jsem ho chytila za ruku.

„Jak to, že patřím jemu?“

„Není můj pán, ale je to nejlepší přítel. Neztratím ho jen kvůli tobě!“ Jeho hlas zněl smutně.

Neotočil se, když jsem ho pohladila po zádech.

„Jsem svou paní! Nepatřím jemu, ani Arovi!“

„Myslíš?“ otočil se ke mně. „Máš obrovskou cenu, má drahá. Jsi jen věc, se kterou obchodují dva nejmocnější muži upírského světa.“

Přimhouřila jsem oči. „Nejsem věc!“

„Aro by tě nepřeměnil, nebýt tvých darů…“ zamumlal.

„Darů? Já mám ale jen jeden!“

Usmál se a vyprostil ruku z mého sevření. Sundal si černý plášť.

„Hypnóza není jen ovládání druhých, má drahá. Máš dar, který ses ještě ani nedokázala naučit ovládat.“

„Jak to myslíš?“ vyjela jsem na něj.

„Všiml jsem si, že dokážeš spát, když chceš.“

„Jak to víš?!“ vyjekla jsem zděšeně.

„Včera jsem tu byl… Ležela jsi na posteli a vypadala jsi jako mrtvá… Nereagovala jsi na nic… A pak jsi promluvila ze spaní. Pověz mi, zdají se ti sny?“

„Co je ti do toho?!“ vyjela jsem na něj a prudce se otočila.

Zasmál se a odcházel chodbou.

„Zamlouvám si první večerní tanec, costoso, přijď alespoň jednou včas!“

Zabouchla jsem dveře a rychle si sundala šátek z vlasů i ty příšerné zelené šaty.

Vytahala jsem oblečení z kufru a dala je zpátky do šatníku. Moji pozornost upoutaly nové šaty zavěšené na jednom z ramínek. Byla k nim i maska a krátký vzkaz.

Vezměte si je dnes večer na sebe, tigroaică, doufám, že se nemýlím a budou vám slušet. Zamlouvám si váš první tanec.

Váš snoubenec,

Stefan

Šaty byly překrásné, vínově červené, lemované bílou krajkou. Maska se k nim dokonale hodila.

Rozhodla jsem se, že si ty šaty vezmu, i když byly od mého úhlavního nepřítele.

Teď se jen rozhodnout, kterého poctím prvním tancem.

Hele, jak už jsem psala na začátku, v této povídce se z Cullenů objeví jen Carlisle. Hlavní hrdinové jsou Rumuni a Volturiovi. Tak už jste přišli na to, kdo je Nicolae? (Navíc, Edward má bronzové vlasy, ne ledově blond!)

Autor: KatBriam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Beauty of masquerade 6. kapitola: