Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 8. kapitola - Edward

13.02.2012 (19:00) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 5071×

Otevřel jsem dveře na straně spolujezdce a Bella se bez zaváhání posadila. Tváře jí svítily odstínem jemně červené a dokonale to doladilo její jedinečné vzezření. Můj zadek se následně posadil za volant a já konečně mohl začít fantazírovat o tom, jak dokonalý náš život může být.

Garáž nás vypustila ven, ale já místo silnice viděl jen tu divošku vedle mě.

A tehdy mi došlo, že už pro jinou oči mít nebudu.

Moje jediná už tu byla.

Bella.

„Tak kam to bude, zlato?“ broukl jsem rozzářeně. Moje nálada byla momentálně někde v nebesích a její konec musel šimrat i toho nahoře, pokud skutečně existoval. Pak ale jako by mi najednou uštědřila pořádný pohlavek, dostal jsem od ní vynadáno, abych ji prý neoslovoval majetnicky. Jenomže copak to šlo?

Teď už byla jen moje a já se jí nehodlal jen tak vzdát. Přesto mi cosi nejasného nakukávalo, že pokud by chtěla odejít, fyzicky bych ji dlouho zadržovat nemohl, což bylo vážně zvláštní. Takhle zranitelně jsem se ještě jaktěživ necítil. Pokaždé mi bylo naprosto jedno, že s tou či onou ženskou jsem i třeba jen jednou, a nedej bůh, aby na mě zkoušela nějaký vyděračský, srdcový manévry, protože to bych s ní urychleně zatočil! No jenomže s touhle neposednou laňkou to bylo něco úplně jiného a… taky naprosto nového.

Toužil jsem po ní jak malej Jarda, co nikdy v životě nedostal žádnou hračku a pak před něj někdo postavil ohromnej tereňák s ovládáním. Jenomže rozdíl mezi ním a mnou byl v tom, že já tu osobu vedle mě chtěl na hraní napořád, kdežto ten kluk by stejně dřív nebo později chtěl něco, co by zavánělo novotou. A proto mě teď až neskutečně štvalo, že se mnou Bella takhle zachází.

Vím, nemohl jsem se jí divit. Za všechno to, co jsem jí udělal, bych zasloužil nakopat rozkrok i víckrát jak jen jednou, ale netoužil jsem ani po tom, aby třeba nešťastnou náhodou vypověděl funkci. Na tu divošku jsem měl v plánu ho používat tak dlouho, dokud se mnou bude chtít zůstat. Pokud se tak vůbec stane… Prozatím to nevypadalo dvakrát nadějně.

Po naší menší výměně názorů v autě panovalo tak husté ticho, že jsem měl na okamžik pocit, že mě to snad zadusí. Jako by to snad bylo možný… Já chtěl ji, bral jsem nás jako pár, ale to všechno bylo jen jednostranně. Ona to naopak pořád brala jako pitomou hru pro ještě pitomější sestřenku. I když jsem Tanyu opravdu nenáviděl, tentokrát jí moje nitro i tak trochu děkovalo, protože nebýt jí, nikdy bychom se s Bellou nedali dohromady. Třebaže jen fingovaně. Přesto bych nikdy nezakusil to štěstí zjistit, jak je pro mě tahle žena důležitá.

Věděl jsem, že se budu muset pekelně snažit, než pochopí nebo alespoň vezme na vědomí, že vážně chci jen a jen ji a nikoho jinýho.

Už žádnou další.

Později, když jsem sjel z dálnice směrem k centru, se probudila moje mlčící víla a začala mě navigovat. Po pravdě, uvnitř jsem byl jak vzteklý z toho, že to mezi námi nebere vážně, tak jednoduše i blahem bez sebe, že je tu se mnou. Že sedí hned vedle mě. A stačilo jen natáhnout ruku a položit ji na ty její, které měla tak klidně složené v  klíně. Pohled mi občas, no dobře, tak velmi často, sjížděl i jinam než k jejím sepjatým rukám, takže soustředit se na cestu bylo o maličko složitější. No, mohla za to sama. Doslova jsem hltal její světle krémovou kůži všude, kde se jen dalo. A že to nebylo složitý. Usnadňoval mi to hluboký výstřih a až nestoudně krátký spodní lem šatů. Měl jsem dojem, že když se nahnu trochu dopředu, k volantu, mohl bych zahlédnout i něco víc…

„Tady doprava a pak to můžeš hodit třeba támhle,“ naváděla mě zdviženým ukazováčkem k jednomu volnému místu. Tón jejího hlasu byl tak chladný, jako horské jezero v nejtužší zimě. Tudíž spíš mrazivý, než jen studený… A hned jakmile jsem to zaparkoval tam, kam si madam poručila, vyskočila z auta tak mrštně, že mi na pozdrav zamávaly jen její vlasy.

Taky jsem ji následoval a byl opravdu nasranej. To nemůže vteřinku počkat, než jí otevřu dveře? Ne, vypadalo to, že opravdu nemohla a navíc už si to valila směrem k tomu lidskýmu vyhazovači, kterej se tvářil asi jako pitomej nájemnej vrah. Pro mě byl spíš malým zlobivým miminem v plenkách, když na to přijde.

„Čau, Leo,“ promluvila na něj mile moje hopsanda a on se na ni velmi hezky usmál. Jestli má panáček zájem, sám na něj vytasím tu řadu bílých žiletek, co mám v puse. Můžeme poměřit i to, kdo líp kouše, když bude mít tenhle lidskej steroid zájem. Já rozhodně tou červenou tekutinou nepohrdal. To bych byl vážně praštěnej upír… Ale z mých vytočených myšlenek na vyhazovače mě vytrhla Bella, která se začala hrabat v kabelce. No tak to pr, děvče!

„Hej,“ bafl jsem naštvaně a natáhl se přes ni až k tomu blbovi v kůži. Vážně jsem miloval pohled na tyhle jejich buzerantský oblečky, jenomže když se to vezme kolem a kolem, při rvačkách a jiných šarvátkách se jim to asi náramně hodilo. Vzal si ode mě prachy tou jeho gorilí prackou a pustil nás dovnitř.

Bella se tvářila tak uraženě, jak jen to na svojí tváři dokázala nechat znát. Prosím… Za dobrotu na žebrotu! Takže já zaplatil a ona se naštvala. Hm, tady bylo něco, co nedávalo smysl. Žádná si nikdy nestěžovala, když jsem vytáhl peníze, jenomže tohle děvče nikdy nebylo jen tak někdo, že? Ladně ze sebe shodila moji ovinutou paži a přidala do kroku. Pokud si ale myslela, že zdrhne, tak to se teda pořádně spletla!

„Neriskuj!“ nakázal jsem jí naštvaně a Bella nadhodila jeden z těch nejotrávenějších obličejů, kterým jistě disponovala.

„Fajn,“ vyštěkla nasupeně a očima metala blesky do místa, kde byla naše těla spojená. Nutno podotknout, že já bych s ní byl rád spojen v úplně jiných rovinách a oblastech, a taky zcela jiným způsobem. „Teď mě laskavě pusť, prosím,“ dodala ještě normálně, ale poslední slovíčko z ní vylezlo s tak sladkou falešností, až jsem měl na okamžik rudo před očima.

„Jak chceš,“ vybouchl jsem tentokrát já.

Mám tohle vůbec zapotřebí? Já se tady skutečně snažím a ta potvora se ke mně chová jako… Jako jsem se kdysi choval já k ní. A já byl tehdy daleko horší. To jí ale nedává nejmenší právo se mstít! Dlouho jsem se dál naštvaně tvářit nedokázal, protože v hlavě mi vyskakovala zas a jen Bella, když začala do rytmu hudby mlít tím svým sexy tělem.

Následoval jsem ji jak zhypnotizovaný až k menšímu stolku, kde seděl jeden kluk s holkou. Podle myšlenek to nebyl pár, i když hetero byli oba. Ona mu ukazovala nového barmana a on? Sledoval jednu menší blondýnu kousek od něj. Pak jsem se z její mysli dozvěděl, že ten Rick, nebo jak se jmenoval, měl být na chlapy. No to se teda povedlo! V hlavě měl víc ženských prsou a zadků, než čehokoliv dalšího…

Bella je rozjařeně pozdravila a oni se na ni okamžitě vrhli. Mačkali ji v objetí a já začal tiše vrčet. Podotýkám naprosto samovolně… Ten úchylák její kamarádíček byl do ní udělanej jak nikdo, i když… Já byl rozhodně dál, protože moji hlavu už okupovalo jen Bellino pozadí a prsa a… vlastně nejen to.

„Kdes byla tak dlouho? A jak to, že jsi nepřišla už včera?“ zahrnovalo ji otázkama to děvče, co vypadalo spíš jako nějaká laciná šlapka. Ale proti gustu… Normálně by se mi dokonce i líbila a možná bych se ji pokusil zatáhnout na nejbližší volnej záchod, jenomže to bylo tak všechno, co se s takovouhle holkou dalo dělat. Navíc moje tělo už nebylo jen moje, teď mu vládla ta drobná hnědovláska, která o tom prozatím neměla nejmenší tušení. Vlastně nevěděla vůbec nic. Neuvědomovala si, že k ní chovám opravdu hluboké city. Pro ty pomalejší… prostě jsem se poprvé v mojí existenci skutečně zamiloval.

Mezi tou skupinkou se zvrhlo rozjařené i vyčítavé štěbetání, ale to jen na chvilku, dokud mě ta lidská holka nezaregistrovala.

„Wow, kdo to je?“ vypadlo z ní omámeně. Kdybych byl tím, co před pár dny, okamžitě bych zabral. Lea, jak se dotyčná jmenovala, vypadala sexy, třebaže celek působil dost levně. Jenomže to by mi kdysi nepokazilo chuť ani trošičku. Bella se tak divně napjala a pak pomalinku otočila mým směrem.

„Tohle je Edward,“ pověděla ještě jakž takž normálně, ale v tváři jí zacukalo ihned poté, kdy se před ni ta holka nacpala a začala se mnou flirtovat. Podala mi ruku a představila se. Pokoušela se přitom modulovat svůj hlas tak, aby byl ještě víc sexy. No, neúčinkovalo to na mě, i když jsem jí úsměv stejně spokojeně oplatil. Moje radost ale pramenila z Bellina vytočeného obličeje a ne z toho, že to děvče mě bezmezně chce. Znal jsem žárlivce, protože jsem mezi ně teď sám patřil, takže mi bylo jasný, proč se moje divoška takhle tváří. Doslova se pokoušela Leu zapálit pohledem a to se mi hodilo do krámu.

Proč ji nenechat trochu žárlit? Alespoň si některé věci uvědomí…

„A tohle je Rick,“ vyprskla jak přetlakovaný papiňák. Téměř mi cuklo v koutku, kdyby moji povznesenou náladu nepodkopal ten kretén, co si hrál na teplýho. Z jeho myšlenek jsem se i konečně dozvěděl, proč předvádí tohle divadýlko. Byl totiž úplně udělanej do mojí Belly. Při pomyšlení na ni jsem prostě neodolal a musel pohledem přeběhnout celé její dokonalé tělo v těch extra minišatech. Příště už si na sebe ale nic tak krátkýho nevezme. Hlavně když ji ten neřád ničemnej tak mlsně pozoruje!

A nejen on!

Tohle představení by mělo být jen pro mě a ne pro všechny!

„Tak, Edwarde, nepozveš mě na něco k pití?“ povědělo svádivě to jednoduché děvče a přemýšlelo, jestli nebude jednodušší zaháknout se mi za rámě a odtáhnout mě rovnou na záchodky, nebo chvilku počkat, aby to z její strany nebylo příliš ‚lehké‘ gesto.

Hm, ta teda neztrácela čas!

„Nevím,“ vypadlo ze mě mile a koutky se mi samovolně vytáhly vzhůru. „Jsem tady s Bellou a… tohle by se jí asi nelíbilo, viď, zlato,“ dodal jsem zamilovaně směrem k mojí laňce a láskyplně si ji přivinul k sobě. Takhle dám jasně najevo, že ona je jen moje a pokud to někdo i přesto zkusí, domů se už možná nikdy nevrátí. A aby to bylo víc jak zřejmé, políbil jsem to moje nádherné stvoření do těch voňavých vlasů.

„Ale brouku,“ vypadlo z ní nezaujatě. „Pokud budeš hodnej kluk, můžeš tady Leu pozvat na jeden drink, ne?“ zapěla tak falešně, až jsem měl chuť skočit tomu blbečkovi vedle ní po krku, jakou měl najednou radost. Že by nakonec opravdu nežárlila?

„Slyšels Bellu!“ vyhrkla šťastně ta blondýna a už mě najednou i držela za ruku. Sakra, co se to tady děje? „Potřeboval bys trochu zahřát, brouku, jsi celý prochladlý…“ No to určitě… Od tebe ne, díky! pomyslel jsem si kysele, když jsme se vzdalovali od těch dvou. Příčilo se mi nechat tam Bells samotnou s tím fiktivním gayem… Kdo ví, jestli to na ni teď nezkusí?

Díky mému super upířímu sluchu jsem měl možnost poslouchat ty dva, kteří se teď dohadovali. Rick na mě prostě a jednoduše žárlil. Čekal tak dlouho na to, až bude Bella chtít nějakýho chlapa, a pak měl v plánu je oba opít a skončit s ní v posteli. No a nakonec se proměnit na chlapa, který byl díky ní uzdravenej… Bože, ten debil byl ale číslo.

Žárlil tak nepokrytě, že se málem provalil. I Bella si ho obezřetně měřila a vytočeně prskala, co je mu do toho, s kým ona chodí, když on sám je taky na kluky. Nakonec to ten sviňák zamluvil a nazval mě posraným modelem. Hm, tak díky! Bylo mu jasný, že na mě nemá, a byl bezradnej. Doslova a do písmene.

Lea mě neustále zahrnovala otravnýma otázkama, až jsem měl chuť jí říct, ať konečně zavře tu svoji přemalovanou klapačku a nechá mě v klidu pozorovat ty dva opodál. Jenomže jako slušně vychovanej upír jsem jí odpovídal. A vymýšlel si, až se mi od huby prášilo.

To triko, teda spíš body, měla najednou až neskutečně nízko, že téměř i vylezly bradavky. A to nebylo jediné, co jí odtamtud vykukovalo. Na pravém prsu měla jakýsi obrovský tmavý znamínko, který ale skutečně nevypadalo nijak vábně. Spíš bych jí měl poradit, ať si s tím zajde co nejdřív k doktorovi a… v ten okamžik jsem zaslechl, jak ten blbec říkal mojí Belle, že jsem stejnej jako všichni ostatní! Kde prý pak je ta holka, co jednou chtěla lásku svého života. Tak přece jen! Vím, že to před chvílí vypadalo, že té blondýně koukám na kozy a vlastně svým způsobem i jo, ale ne ze stejných důvodů jako dřív!

Teď jsem navíc byl štěstím bez sebe, že Bells touží po tom, po čem tajně i já.

Že prý má moje tygřice na víc než na toho blbečka, co tam flirtuje s jejich Leou? No kde to ten kretén vzal? Ten ani neví, co to je flirtovat. Kdybych chtěl, padal by mi k nohám celej lokál! Vzteky se mi znovu zatmělo před očima a měl jsem nehorázné nutkání toho magora odvlíknout někam ven a tam mu pořádně mezi náma dvěma ručně vysvětlit, aby se od mojí holky držel dál. Právo jsem na to měl!

Bella navíc předstírala, že spolu chodíme…

„Ale uznej, že Lea je taky pěkná štětka…“ vypadlo z ní, obhajujíc moji osobu, aniž by si to asi vůbec uvědomila.

„Přiznávám,“ zasmál se ten idiot a pak ji políbil na tvář! Vychutnával si každičký okamžik, kdy se jí mohl dotknout! Teď už jsem měl skutečně rudou clonu před očima a z nosu se mi valila pára. Tohle ten bastard vážně nepřežije…

Z mého osobního pekla mě však na zem přivedla Lea. Zatahala mě za rukáv košile, abych jí taky konečně věnoval trošku pozornosti. Koupil jsem jí panáka, ne? Tak by mohla dát na chvíli pokoj! Co, sakra, ještě chce? Hm, blbá otázka… Z jejích myšlenek mi bylo víc jak zřejmý, co po mně tahle poběhlice může požadovat.

Bella má ale vážně divný přátelé. Nakonec jsem se teda z lásky k charitě uvolil, že jí trochu té pozornosti dám, i když s těma hovadinama, co do mě během té minuty napumpovala, bych si vystačil na hodně dlouho.

Jenomže pak si moje tygřice opětovně přitáhla mou pozornost, když požádala toho rádoby ‚na kluky‘, aby si s ní zatancoval. Jestli se mě pokoušela ranit, tak se jí to konečně podařilo. Bella asi neměla nejmenší tušení, že si ten její přítelíček hraje na tenkém ledě, teda možná spíš teplém ledě… Předstírat, že je něco, co ve skutečnosti není ani vzdáleně, jen kvůli její blízkosti, bylo vážně na palici. Celá ta její skupinka debilů byla pořádně silný kafe.

Kde je zatraceně vyhrabala?

Pozoroval jsem to její mrštné tělo, jak se ovíjí a svíjí kolem toho ňoumy, a žluč mi stoupala nahoru jako rozžhavená láva. Jestli to takhle půjde dál, za chvíli nebudu mít nazlátlé oči díky krvi zvířat, ale…

Ten bastard ji chytil za zadek!

Celé tělo se mi napjalo, tak silné nutkání mě zvalo k tomu, abych ty dva od sebe co nejdřív oderval a pak si ještě pro výstrahu podal toho kreténa.

„Edwarde,“ oslovila mě znovu ta husa. To nemůže chvíli držet zobák? Tahala mě opět za rukáv a snažila se na sebe strhnout pozornost. No to určitě. Už jsem neměl chuť udržovat Bellu v žárlivém módu, protože když se tak dělo, buď ve skutečnosti vůbec nežárlila, nebo to na sobě prostě nedávala znát a začala se omotávat nějakýmu fakanovi kolem těla! A já nakonec snad žárlil víc než ona! No tak to se mi trošku nepovedlo...

Lea mě právě chtěla pozvat na záchodky, a to… si může tak leda nechat zdát!

A dost! Mám taky jenom jedny nervy!

Bella mě při tom jejím smyslném tanečku celou dobu pozorovala a mně najednou došlo, že se baví na tom, jak vztekle se tvářím. Ale kdo by toho skunka vedle ní nechtěl rozervat na pět menších a z těch ještě brčkem vysát veškerou tu blahodárnou tekutinu? Já rozhodně jo! A čím dřív, tím líp…

Když se odporoučeli na opačný konec baru, pořád jsem ty dva naštvaně pozoroval. Ta moje potvora si právě objednávala, když ji nějakej otrapa požádal o tanec. V hlavě měl už dost zataženo, ale jeho mysl byla ještě dost čistá na to, aby si naplánoval, jak ji při tanci odtáhne přes parket k záchodům a tam ji jednoduše přefikne. Najednou tu byl další kandidát na moji půlnoční svačinku. Jestli to tak půjde dál, nebudu potřebovat krev na hodně dlouho a chlapi v tomhle podniku vymizí… co by dup.

„Barmane, třikrát Pětibarevnou!“ zvolala Bella a já měl neodvratné nutkání vraždit. Pikolík před ně postavil tři stříbrné otočné tácky s pěti různobarevnými panáky. Trochu mě to uklidnilo, protože díky tomu, že byla poloupírka, tak by na ni alkohol vliv mít neměl. Nebo tohle jsem si ještě asi tak dvě minuty myslel, než mi ale do očí bleskla jasná realita.

Bella sebou mírně pohupovala na židličce a barman ji vyvaleně pozoroval, protože to byla první ženská, která přestála dva tácky bez toho, aby se svalila pod pult. A ten bastard vedle ní? Ne, nemyslím toho, co si s ní chtěl zatančit, ten už měl momentálně půlnoc, ale ten, který seděl hned vedle ní a potěšeně si ji prohlížel. Dnes si naplánoval dotáhnout všechny svoje vize do konce. Chtěl ji odsud odtáhnout do nějakého levného hotelu a tam se s ní vyspat. Nakonec jí plánoval nakukat, jak to pro něj bylo poprvé, protože i on byl namol, a pokud by to jinak nešlo, chtěl jí vyhrožovat nevěrou…, že mi všechno poví, pokud mě nenechá a nezačne si s ním. Mě měla v mezičase zaměstnávat ta jejich skupinová štětka Lea.

No, byl to vážně taktik na hovno!

„A - teď! Chci tu dvojitou whisky s ledem,“ broukla opile ta divoška k barmanovi, jehož oči už se pomalu dotýkaly orbitu, jak z ní byl mimo. Nejenže ji ta předchozí nadílka nesložila, ale navíc chtěla přidat. Tak to ani náhodou! Vztekle jsem si to nakráčel až k ní.

„To už by stačilo!“ zavrčel jsem jí za zády a to ‚budižkničemu‘ vedle ní se jen vztekle zamračilo.

„Edwarde?“ vypadlo z ní potěšené odškytnutí, ale za to jsem jistě vděčil pouze alkoholu. Zády se o mě opřela a já ji pro jistotu chytil v pase. Nezajímalo mě nic okolo, ani ty odporně vzteklé myšlenky jejího souseda.

„Ty už jsi s Leou skončil?“ vybublala z ní tahle zvláštní otázka. Vždyť já s ní ani nezačal! Jenomže mi taky bylo naprosto jasný, že tahle malá divoška, co se tváří nepřístupně a srdce má z rádoby ledového krunýře, prachobyčejně žárlí. A na mě! Byl jsem na vteřinku blažeností bez sebe, ale navenek jsem nechtěl nechat nic znát. Jenomže ona pokračovala! „To bylo vážně nějaký…“

„Ani jsme nezačali,“ vyštěkl jsem dotčeně, protože už tuhle hru mohla odpískat. Vždyť mě celou dobu pozorovala, kdy bych asi stihl zdrhnout? Natož zprznit tu blonďatou štětku, která prej byla její kamarádka. „A my dva už půjdeme domů -“

„Tak to ne,“ vyprskl drze ten slimejš a ve mně hojně zabublal vztek. Ještě chvilku a vytáhnu ho ven a pak už o něm nikdo nikdy neuslyší! „Jste tu teprve chvíli!“ dodal jako by nic. Jenomže já moc dobře vím, o co ti jde, vometáku!

„Byli jsme tu dost dlouho, že, lásko,“ vylezlo ze mě na jednu stranu sladce pro Bellu a na druhou i výhružně pro Rikouše, aby se přestal plést do věcí, po kterých je mu velký kulový. Tohle je moje holka, a tudíž mám na ni právo zas a jenom já. To je snad jednoduchá matematika, ne?

Vytáhl jsem Bellu do vratkého postoje, a pak se stalo něco, co bych zrovna od ní neočekával. Vrhla se na mě s tak náruživou vervou, až mi v rozkroku nebezpečně zatepalo. A sakra. Spodek košile jsem měl vykasanej trošku výš a její teplé prsty mi hladily moji chladnou kůži. Kdybychom byli sami, blažeností bych snad vrněl. Tohle byly vlastně jedny z prvních, teda teď už druhých doteků, co jsem v životě obdržel. Nutno dodat, že všechny byly od Belly. Tělem se mi prohnalo zvláštní majetnické tornádo, které místo aby rozhodilo základy mojí lásky k téhle drzé poloupírce, mi je naopak upevnilo tak, že by je nedokázalo zničit ani sebevětší zemětřesení.

Ona je jen moje! brouzdalo mi v hlavě do té chvíle, než se její ruka nebezpečně přiblížila na jih a chystala se vklouznout do mých kalhot. Normálně bych proti asi nic neměl, kdybychom ale nebyli na veřejnosti a taky… Bella byla opilá a já bych se vůči ní musel cítit jak ten největší zmetek, kdybych toho využil.

„Hej! To není fér! Ty můžeš a já ne?“ pověděla uraženě a přitom tak šíleně roztomile našpulila pusu, až jsem měl nutkání ji na ty záchodky skutečně zatáhnout a ukojit nás tak oba dva. Ale copak to šlo? Bella si to nezasloužila. Nechtěl jsem, abychom si to naše společné poprvé odbyli na veřejném záchodě jednoho pajzlu.

„Ne tady…“ Přerušily mě však její rty, které se pokoušely smlouvat s těmi mými. Nutno podotknout, že se jim to neskutečně dařilo. Její sladká teplá ústa na těch mých a dlaně pod mým oblečením… Musel to být sen, ale ne tady a přede všemi.

„Teda takhle neodbytnou tě neznám, zlato,“ zavrkal jsem jí u hlavy a konečně se mi podařilo se od ní odtrhnout. A ona tentokrát neprotestovala, což bylo víc jak podezřelý. Naopak se tvářila, jako by nad něčím horečně přemýšlela.

„Tak jedeme domů?“ zeptal jsem se nedočkavě, ale neodpovídala mi. Pořád si držela ukazováček pod bradou. „Bello, jsi tu se mnou?“ vylezlo ze mě zmateně a mávl jsem jí rukou před obličejem. Jako na zavolání se z toho jejího opileckého transu probrala a v očích jí zaplály vášnivé ohně. Aj, aj…

„No jo, broučku, to víš, že tu jsem… jenom pro tebe!“ Tentokrát to byla ona, kdo se snažil modulovat svůj hlas tak, aby zněl víc sexy. A dařilo se jí. Toužil jsem po ní každičkou částí mého najednou roztouženého těla, a když mi pak nakonec i přistála v náručí, myslel jsem, že už se ovládat jednoduše nedokážu. No… zachránila nás právě ona. Propletla si se mnou prsty, narovnala se a pak ještě políbila toho přizdisráče vedle na tvář. A to mě na okamžik dostatečně zchladilo.

„Pozdravuj tu mrchu Leu,“ křikla vítězně a já si najednou uvědomil, že možná skutečně žárlila. Jenom asi chtěla vidět, jak se budu chovat v přítomnosti hezké ženské. Když mě ale nakonec ta jejich lehká děva nedostala, Bella byla štěstím bez sebe. Tak tady bylo zakopaný jádro pudla. Ona mi nevěřila a podrobila mě jejímu věrnostnímu testu? Pokud ano…, zvítězil jsem. A nebylo to vůbec složitý, protože já měl hlavu plnou jen téhle jedinečné poloupírky. „My už musíme,“ škyt, „máme na práci daleko zajímavější věci!“ Ještě to doplnila přiblblým zahihňáním, které by mě normálně asi znechutilo, no u Belly ani náhodou.

Cestou od baru téměř utíkala a já ji přibrzďoval. Co to bylo za hru? A proč tak spěchá? Zastavil jsem ji téměř u východu. Poprvé mě totiž napadlo, že tu svoji opilou náladu možná jen předstírá, aby mě vyprovokovala. Třeba to je jen jeden z jejích dalších testů?

Vtiskl jsem si ji do náručí a začal se pomalu pohupovat do rytmu písničky, kterou právě hráli. Co na tom, že byla rychlá…

„Co to tady na mě hraješ? A cos to, sakra, předváděla u toho baru?“ zavrčel jsem lehce výhružně, aby pochopila, že nežertuju. I když ji chci, i když jsem z ní na měkko, prdel si ze mě teda dělat nebude!

„Co -“ škyt. „Nic!“ vydolovala ze sebe lehce unaveně a opřela se mi o rameno. Špičkou nosu mě polechtala na krku a... Já byl zase naprosto hotovej. Tak že by to vážně nehrála, ale opravdu se mohla až takhle…

„Ty se přece nemůžeš až takhle zřídit - nebo snad jo?“ vypadlo ze mě překvapeně. No, vždyť to byla z poloviny lidská bytost. Narodila se člověku. S Bellou v náručí na mě zaútočily rozkošné představy. Koutky se mi pozvedly v představě, že bych jako upír možná mohl zplodit potomka.

Vůbec to nebyla špatná představa. Já jako otec. To, co jsem si vždycky přál a teď jsem věděl, že je možný. Jenomže s lidskou ženou a ne poloupírkou. Bella možná ani děti mít nemůže. Nebo snad ano? No, pokud ne, bylo by mi to nakonec fuk, hlavně že bych měl ji.

V rozkroku mi nebezpečně zatrnulo a až pak jsem si uvědomil, že mi to stvoření v mojí náruči špičkou jazyka olízlo sloup hrdla. Z hrdla mi samovolně vylezlo jakési zapředení, a než jsem to dostal pod kontrolu, chvíli mi to trvalo. A sakra! Bylo to úplné vytracení sebekontroly.

Další šok, který mi přivodila, bylo, když mi v dlani jemně sevřela zadek.

„Bello! Tys… jak?“ vyhrkal jsem vyděšeně. Jak to udělala? Že by měla až takovou sílu? Neřekl bych… Když mi nakopala, tak použila koleno a výkop. Teď jen slabou dlaň, která nakonec nebyla až tak slabá… Bella je asi skutečně víc upíří než lidská.

„Myslím, že stejně -“ škyt, „- jako když jsem tě kousla,“ pověděla provokativně a tady její provokace rozhodně nekončily. Dole se o mě energicky otřela, až jsem málem ztratil kontrolu úplně. Oči mi jak na zavolání ztmavly a z hrudi mi vycházelo chtivé vrčení, jen rozkrok jsem ještě stěží držel pod kontrolou.

„Tohle už nedělej!“ nadal jsem jí. Byl jsem z ní naprosto hotovej. Takovou dobu mě odmítá a najednou by si to se mnou rozdala i na veřejnosti?

„Co - tohle?“ vydechla nevinně, mrkla na mě zpod dlouhých řas a znovu se o mě otřela. Tentokrát to bylo vážně na hraně. Uskočil jsem, jako by mi dala ránu do slabin, které se ale bohužel raněně netvářily. Naopak, dole mezi nohama mi to pomalu kynulo a nadouvalo se.

„Ups…“ vydechla rádoby nešťastně, ale ten mlsně spokojený výraz mluvil za vše. Ona to skutečně nehrála. Byla jak dělo a teď mě dokonce chtěla víc, než kdokoliv dřív. Poposunula se nenápadně o dva krůčky až ke mně a pohledem stále fixovala můj narůstající rozkrok. Když se pak zmámeně začala natahovat tím směrem, kterým neustále koukala, musel jsem ji zastavit. Lidi se po nás už s úsměvem koukali a dokonce i ta její pošahaná skupinka kamarádů nás pozorovala.

„Jdeme!“ vybafl jsem nasraně. Kdo by ale nebyl? Když ji chci já a pěkně v soukromí, dělá zbytečný ofuky, a teď na veřejnosti by si to se mnou snad klidně i rozdala před celým lokálem. Byl na vině snad alkohol?

„Ale…“

„Žádný ale, řekl jsem, že jdeme!“ vyštěkl jsem už vážně vztekle a vyvedl ji z podniku. Poslušně za mnou docupitala až k autu.

Schmatl jsem ji za ramena a podíval se pořádně hluboko do těch jejích lesklých očí. Ne však od slz… Pořád v nich plápolal ten žhavý oheň, který jak se zdálo jen tak nevyhasne, protože ho bez přestání alimentoval právě přebytečný alkohol.

„Co to vyvádíš?“ rozčiloval jsem se.

„Já?“ pověděla s hrannou nevinností, což mě zas a jenom dopálilo.

„Nehraj si se mnou!“ vyštěkl jsem rozhozeně.

„Ty už mě nechceš?“ vypadlo z ní tak smutně, až jsem se na okamžik zarazil. Co to tady plácá? Copak si nevšimla, jak na ni celej den reaguju?

„Co - tohle sem teď nemotej, vlastně - moc dobře víš, jestli tě chci nebo ne, ale to je teď nepodstatný, zajímá mě spíš, co to mělo tam uvnitř znamenat!“ zahřmel můj hlas vytočeně. „Snažíš se mě zbavit ovládání mezi tolika lidma?“

„Ne, jen - tě chci,“ dodala naprosto jasně a klidně a prohlížela si mě tak sladkým pohledem, až jsem nasucho polkl. Co to se mnou jen dělá?

Netrvalo dlouho a její hra na nevinnou holčičku vzala za své. Nalepila se na mě tak těsně, že mezi námi nezůstal snad milimetr volného prostoru a jednu nohu si v okamžení obtočila okolo mého boku. Aniž bych chtěl, chytil jsem ji pod kolenem a přitáhl těsněji k sobě. Bylo to všechno tak automatický gesto, až mě to vnitřně trošinku vyděsilo, protože takhle jsem to s žádnou ještě nepraktikoval.

Znovu začala ústně smlouvat, tentokrát však o moc náruživěji. Tohle snad už ani zastavit nešlo! Vlastně možná ještě ano. Zavzdychal jsem její jméno a nadhodil argument, že musíme domů. Jako by mě snad někdy poslouchala… Její rty se nechtěly vzdálit ani na sekundu od těch mých, jenomže tu byly hned dva důvody, proč to přerušit.

Zaprvé, ti její kamarádíčci se už přemístili i ven, aby nás mohli špehovat, a to se mi nelíbilo ani náhodou, a zadruhé? Nechtěl jsem využít Belliny slabosti a vyspat se s ní v autě jen proto, že je úplně opilá. To by nebylo správný a nakonec bych si to asi pořádně odskákal. A nejen od téhle amazonky…

„Ty!“ vyštěkla vytočeně, když si uvědomila, že už sedí v autě. Dostal jsem ji tam naprosto normálně. Během líbání, aniž by se soustředila, jsem ji malinko odtáhl, otevřel dveře a tak dál…

„Jak,“ škyt, „jsi mě sem dostal?“ stěžovala si pěkně napáleně. Na mě to ale neplatilo a jedním temným pohledem jsem jí konečně zavřel pusu. Snažil jsem se spoutat tu chtivost uvnitř mě, která pohlcovala veškeré rozumné argumenty, které jsem jí předhazoval. Všechno mi našeptávalo, abych zaparkoval na nějakém odlehlém místě a tam si to s ní pořádně rozdal. Třeba si to ani nebude pamatovat, až se zítra probudí.

Jo prdlajs… Měla v sobě i naši podstatu, takže pochybuju, že by hrozily nějaké výpadky paměti!

„To nemůžu!“ šuškal jsem si jen sám pro sebe, abych tak udržel moji rozpadající se rozvahu. Nesměl jsem zastavit a vzít si tak všechno, co mi Bella tak nezodpovědně a bezprostředně nabízela. Nejsem sakra barbar!

„Co nemůžeš, brouku?“ zavrněla tiše a pak mě její prsty pohladily po tváři. Sjela jimi až k bradě a odtud i na krk. Zastavila ji až zapnutá košile. Proč jsem si ji k čertu nedopl až ke krku?

Kalhoty už mi byly nepříjemně těsný a neměly daleko k tomu, aby se na mě uvolnily úplně. Kdo by taky ten nátlak dokázal přestát? Trochu jsem si poposedl a neustále si opakoval moji pomocnou mantru: „To nemůžu, to nemůžu, to nemůžu, to nemůžu…“ a přitom nechal oči přišpendlené pouze na cestu.

Pak jsem si ale k mé smůle uvědomil, že mě obestírá Bellina dokonalá sytá vůně a tahle byla teda pořádně silná… Na vteřinu jsem hlavu vytočil jejím směrem, abych zjistil, že tohle exkluzivní aroma, co mi vymývalo mysl a snažilo se do ní napěchovat obrázky nás dvou v různých pozicích, vycházelo hlavně z jednoho určitého místa.

Zatraceně!

„Ty mě vážně chceš!“ vypadlo ze mě vyděšeně a její pohled jako by mi říkal, že si myslela, že jsem daleko chytřejší a bystřejší upír… Pak se ale znovu smířlivě usmála a jala se mi rozepínat knoflíčky u košile. Pěkně od shora. V polovině jsem ji však okřikl, ať s tím zatraceně už přestane, jsem přece jenom taky chlap a… tohle bylo i na mě příliš! Ale jako by mě vůbec neposlouchala, odepnula si pás a já na okamžik zapřemýšlel, proč to vlastně udělala.

Urazila se a chce mi za jízdy vyskočit z auta?

Nebo má zase v plánu něco jinýho?

„Co to děláš?“ zeptal jsem se vyděšeně, i když nějakou tu odpověď mi už hbitě našeptávalo moje podvědomí. Nevěřil jsem mu jen do doby, než mi Bella přistála v klíně. Přesunula se docela rychle, já to však naštěstí v čas zachytil. Dupl jsem na brzdu a uvěznil ji do mého pevného náručí. Kdyby mi tak vyletěla předním sklem, to bych už asi nepřežil…

Je snad naprosto hloupá?

„Bože, co to vyvádíš?“ postěžoval jsem si už o něco klidněji, jakmile mi došlo, že už jí nic nehrozí. Bellin chtíč ale nemínil jen tak vyhasnout.

„Beru si tě, když se k ničemu nemáš!“ pověděla sice odhodlaně, ale i se špetkou vzteku.

„Nejde to,“ oponoval jsem celý napružený. Pokoušet se odolat něčemu, co si vlastně celou vaši existenci přejete, je něco naprosto nepopsatelnýho. Myslel jsem, že snad dole exploduju. Ten mezek v mých spodních partiích měl svůj vlastní názor, takže ačkoliv jsem mu vnitřně přikazoval, aby konečně lehl, nemínil mě vůbec poslouchat.

Jakýho sis mě vychoval, takovýho mě máš! Posmíval se mi?

Než jsem se ale úplně vzpamatoval z debaty s mým už naditým rozkrokem, Bella mi bez varování rozervala košili. Naprosto automaticky jsem se podíval dolů, jak mě její dlaně jemně hladí po těle, když mi do očí padly její titěrné kalhotky. Ty zatracené mini šaty už neplnily roli šatů, ale spíš tílka těsně pod pupík. Ruce se absolutně samostatně vydaly na průzkum, ale podařilo se mi je přikovat na jejích bocích. Dál zajít nesměly, protože pokud by se tomu tak stalo, nebylo by cesty zpět! Navztekaně a zároveň vzrušeně jsem v duchu zavrčel a raději přerušil okukování jejích kalhotek nekalhotek…

Hlavu jsem opřel o opěrku a snažil se posbírat alespoň zbytky sebeovládání, i když z něho zbyly skutečně jen drobky, kterými by pohrdli i holubi. A i to ‚nic‘ mi začal pomalu rozfoukávat vítr, když mě její rty laskaly po celé délce krku. Byl jsem opravdu na kraji strmýho útesu a chyběl jen jeden jediný maličký pohyb, abych přepadl a společně se mnou do toho střemhlavého pádu strhl i Bellu.

Snažil jsem se uklidnit. Marně! Snažil jsem se vydýchat. Marně! Až když mi drzé prstíky té divošky zamířily k zapínání kalhot, musel jsem zasáhnout. Naše poprvé prostě na silnici v autě nebude! Sundal jsem ji ze mě tak bleskově, že se ani nestačila nadechnout a už znovu seděla na svém místě.

Uraženě se otočila k okýnku, a jakmile jsem se rozjel, sledovala ubíhající tmu za oknem a mlčela. Její spodní prádlo mi neustále svítilo do očí, protože se jaksi odmítla upravit. Tušil jsem, že to byla odplata!

Kdyby tak věděla, jak moc po ní prahnu.

Zítra mi ještě poděkuje, že jsem ji tak vehementně odmítal. Chtěl bych vidět, jak by se tvářila, kdyby si ráno vzpomněla, jak jsme si to rozdávali v autě. Mezi nohama mi na protest bolestně zacukalo. No jo, nech si zajít chuť! vyštěkl jsem na něj v duchu skrz zaťatou čelist.

„Za chvíli budeme doma, tak se pokus chovat slušně,“ napomenul jsem ji. Doma na nás totiž čekala celá rodina, a pokud si moje holčička myslí, že ji odmítnu i před nimi, tak se hodně plete. Nenechám si zničit pověst…

A než jsme dojeli domů, hlavou se mi stačilo vystřídat tolik erotických obrázků nás dvou, že bychom si s tím vystačili na hodně dlouho. Nehorázně mě svrběly prsty, jakou jsem měl chuť si jimi probít cestu do jejích kalhotek. Chtěl jsem to cítit. Potřeboval jsem teplo a to nádherný vlhko, který mi mohla poskytnout jen moje momentálně uražená Bella…

Když jsem konečně zaparkoval, kalhoty už pohromadě držely jen silou vůle. A to doslova! Přesto jsem toho dole zkrotil.

Vyběhl jsem z auta, abych si trochu pročistil hlavu a povedlo se. Dokonce se mi i podařilo otevřít dveře na straně mojí nadržené spolujezdkyně. Co už jsem ale nepředpokládal, bylo to, že po téměř pětivteřinovém čučení na hrudník mi ho smyslně pohladí. Malinko jsem ustoupil. Tohle se mi snad jen zdálo! Jestli s tím hned teď nepřestane, tak na to prostě seru. Odnesu si ji do pokoje a hotovo. Doma stejně byla jen Alice s Emmettem. Netušil jsem, proč zůstali jen oni, ale vždyť je to nakonec úplně jedno.

„Chovej se slušně,“ zopakoval jsem sice rádoby přísně, ale její přidrzlý pohled, kterým mi sjela celou postavu, mi na okamžik pozvedl koutky. A ona si toho všimla a okamžitě nestydatě využila. Skočila mi do náručí a nehodlala se jen tak pustit. Můj poslední vzdor zdolala jedním ústním nájezdem a já už neměl sílu se jí bránit. Udělal jsem ten pomyslný krok přes okraj útesu a teď už jen padal.

V rámci možností jsem zavřel auto a vydal se k domu. Už zpovzdálí mi do uší dolehly peprné nadávky mojí setry, která si ihned usmyslela, že za všechno jako obvykle můžu jen já. Spatřila nás už v okně a byla vzteky bez sebe. Belle slíbila, že na ni dohlédne, abych se jí nedostal do kalhotek, a teď si přišla, že zklamala. Myslela si, že už jsem ji obdělal na cestě… nebo prostě někde jinde v soukromí.

Neříkám, že jsem nedostal příležitost, ale takovej zmetek teda nejsem! Teda ne s Bellou! Ale to hádě, co se na mně tak smyslně svíjelo, si uzurpovalo veškerou moji roztěkanou pozornost. Nedočkavostí jsem buď tiše vrčel, nebo předl, to záleželo na síle vášně, kterou mě zahrnovala.

Vyšlapal jsem schody a ve dveřích se okamžitě objevila mstitelka Alice.

„Co to má znamenat?“ vykřikla totálně rozzuřená. Z očí metala blesky a pohledem se mě právě snažila naporcovat. Její mysl mi to ukázala velmi detailně. „Cos to s ní udělal?“ vyjela na mě hystericky.

Já? Tentokrát jsem v tom naprosto nevinně.

Za jejími zády, někde v pozadí, se zčistajasna objevil i zvědavý Emmett. Jak jinak, aby mu náhodou něco zajímavýho neuteklo, že?

„Wow, teda brácha,“ křikl na mě pochvalně, i když mě bylo naprosto fuk, co si ten valibuk myslí. „Teda, tos ji musel nejmíň požádat o ruku, když se k tobě takhle má, a ty ji necháš… Dokonce u nás doma!“ dobíral si mě ten idiot. Prozatím neměl o ničem ani páru, ale pokud to takhle půjde dál, možná se to všechno brzy provalí a… to jsem prozatím neměl zapotřebí!

„Zřídila se takhle sama, bez mojí pomoci!“ vybafl jsem dotčeně k mojí sestře a Belliny nezastavitelné rty mi právě okusovaly kůži na krku. Sakra, poprvé v mojí dlouhé existenci mi bylo vážně pořádné horko a kalhoty už téměř vzdávaly boj proti tomu ‚tvrdohlavýmu‘ dole, který chtěl moji divošku potěšit tím, že jí ukáže, jak krásně díky ní stojí v pozoru…

„Tanya a Rose se kamsi vytratily a Jasper s našima si odskočili…“ dodala moje sestra. No, nakonec to nebylo až tak špatný, alespoň u toho budeme mít míň obecenstva.

„Cože?“ durdila se najednou moje Bella. „Ta blonďatá mrcha tady není? A já tajně doufala, že si konečně poslechne, jak se to správně mezi dospělýma dělá,“ pověděla na oko zničeně a pak se vrátila k předešlé práci. Tedy uspokojovat a pečovat o moji kůži na krku svými měkkými a teploučkými rty.

„No ty vole, to je teda síla,“ přisadil si překvapeně Emmett a div mu nevypadly oči na koberec, jak mu vylézaly ven.

„Okamžitě ji ze sebe sundej, ty zmetku!“ vyštěkla Alice. Vzteky by snad byla celá rudá, kdyby to šlo.

„No dovol…“ Nestačil jsem ani dokončit větu, protože Bella mi jemně skousla čelistní kost pod uchem a donutila mě tak blaženě zavrnět, což se ani za mák nelíbilo mojí sestře, která teď vypadala, že snad každou chvílí zlostí vybouchne.

„Edwarde!“ zakřičela jak smyslů zbavená. Kdybych nevěděl, proč to dělá, myslel bych si, že snad žárlí…

„Snažím se ji ze sebe dostat celou dobu,“ vybouchl jsem tentokrát já. Byla to pravda, i když mi teda až tak moc nevadilo, že se mi ji nedaří setřást dolů, právě naopak.

„Cože? Tys s ní spal?“ pověděla vyděšeně Alice. A myslela smrtelně vážně tuhle otázku. Měla strach, že jsem její kamarádku skutečně takhle podvraťácky využil…

„No jistě, vždyť je to jeho holka, ne?“ vmísil se do hovoru Emmett.

„Nepleť se do toho!“ zaječela nepříčetně naše sestřička a tentokrát metala blesky všemi směry. „Teď ti ji pomůžu sundat…“ Trochu mě z toho píchlo u srdce, protože já se téhle amazonky ještě vzdát nechtěl. Dokud byla opilá, nedržela se zbytečně na uzdě, což mě dostávalo do kolen. Zítra to sice slíznu, ale dneska…

Uslyšel jsem hrdelní zavrčení. Bella asi byla stejného názoru, co já, a teď na Alici cenila zuby. Bože, byla tak sexy a ani si to asi neuvědomovala. Byla nebezpečná a divoká… Měkká a teplá, přitom jí nechyběla výdrž ani síla. Všechno, co jsem si jen u téhle osoby mohl přát.

Teď ještě zařídit, aby i ona mě chtěla tak moc, jako já ji.

„A kurva…“ vydechl překvapený Emmett.

„Ani se o to nepokoušej,“ vrčela na ni hrdelně ta moje divoška a já byl v sedmém nebi. Alice čubrněla s pusou dokořán, stejně jako můj natvrdlej bratr.

„Vidíš sama,“ pověděl jsem povýšeně se špetkou výsměchu. „Chce mě…“ dodal jsem prostě a líbl ji na nos. Bella mi v objetí roztála a znovu už se soustředila jen na mě. Popošel jsem až ke schodům do patra, tam jsem se ještě na okamžik zastavil. Měl jsem na srdci jednu hodně důležitou věc. „Já tady moji malou Bellu uložím do peřin a ty se zatím postarej o Emmetta, ať před Rosalií nic neprokecne!“ To by totiž byl průser jak vrata! dodal jsem v duchu a pozoroval stále vytřeštěnou Alici, která přemýšlela nad tím, jestli jsem její kamarádku prachsprostě nenadrogoval.

Vždycky jsem si myslel, že Alice je víc rozumná. No budiž…

Ničím jsem se už nezabýval a rozběhl se mojí normální rychlostí nahoru. Nač ztrácet drahocenný čas? Doma prozatím byli jen ti dva, a to bylo prostě úplně skvělý! Dveře našeho pokoje jsem nedočkavostí téměř rozrazil a hned na to musel i zavřít a zamknout… Jen pro jistotu. Tady jeden nikdy neví! Bellu jsem postavil na zem a dál už neotálel. Moje ruce se ve vteřině rozběhly po celém tom božském těle.

____________________________________________________________________

Tak co říkáte na Edwarda? Jak se vám jevil v Bellině pohledu a jak teď? Nakonec až tak špatný není, jak se zprvu zdál, co? :-D A že je to nadrženej upír? No co se dá dělat! :-D

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 8. kapitola - Edward: