Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 5. kapitola

02.01.2011 (20:45) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 6072×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Sem tady snad nějakej nosič?“ nezapomněl si postěžovat, ale jinak už dál neprotestoval. Jasper objal Alici, já zamkla byt a pak se vydala po boku Edwarda společně na parkoviště. Bez toho, aby ten génius ještě ceknul, jsme v klídku došli až k jeho autu. Počkat? Jeho? A co moje? No já tady mého Drobka nenechám ani náhodou. Vytrhla jsem tašku z Edwardových rukou a namířila si to k mému autíčku a přitom opatrně sledovala okolí, ale kdosi mě drapnul za mikinu a táhl zpátky.

Edward! Ten pitomec mě táhl k jeho autu. On už se snad úplně pomátl? Nadobro? Bože, prosím dej, ať ještě chvilku vydržím a neomlátím mu ten můj celkem těžkej bágl o hlavu přímo tady. Nechtěla jsem si sednout do toho křápu, ve kterém si vozí všechna svá děvčata. I když nejenom ty, i Alici a Jaspera, ale to je jaksi rodina. Nechci, aby si mě později spletl s jednou svojí děvenkou. Alespoň ne teď, když u nich musím přespat.

„Pust mě!“ zavrčela jsem rozkaz a zastavila ho tak.

On se zdál docela překvapený a ti dva opodál nás pobaveně pozorovali. Taky bych jim později asi měla malinko šlápnout do úsměvu. Už mě ta jejich povedená rodinka začínala pořádně štvát. A jako by někdo chtěl potvrdit moje slova, Edward se znovu rozešel a mě nehodlal jen tak pustit. Jeho bělostná ruka byla pořád zaháknutá za mou paži.

„Jsi hluchej? Nebo snad natvrdlej?“ sladkou odpovědí mi bylo jeho naštvané zavrčení. A já se tetelila, jak snadno ještě toho delikventa dokážu naštvat. Ale moje povznesená nálada mi vydržela jen do té doby, než promluvil.

„Jestli se ti to nelíbí, můžu tě i nést,“ oznámil mi sladce, ale jeho pohled říkal úplně něco jiného. Neumím číst myšlenky, ale tentokrát by Edwarda dokázal pochopit i naprostý idiot. A s tímhle mám být pod jednou střechou? Ne, moment, opravím se. S tímhle, Rosalií a Emmettem? Opravdu smrtelná kombinace…

„To by sis nedovolil!“ můj prohled mu vypaloval do hlavy díru, nebo takhle jsem si to představovala. Nádhera! Ale bohužel o takovéhle moci si můžu nechat jen zdát. Kdybych jí totiž ovládala, všechny mé problémy by byly rázem vyřešeny. Včetně problému jménem Edward Cullen. Nevím, jak bych ho mohla nejlépe definovat, snad jako obtížný pupínek? Taky se ho občas nejde vůbec zbavit, jen snad časem…

A zase ten jeho polo-perverzní úsměv a hned na to už jsem se nesla společně s taškou v jeho náručí. Nešlo to zastavit, a asi bych si pro příště měla pořádně naliskat, ale v hrudi se mi začalo ozývat vrčení, přeci jen jsem z části upír, ne?

Edward se na moment zastavil, a tak zvláštně mě pozoroval, ale jinak se k ničemu neměl. Ani ho to nevyděsilo? No nedivým se, vždyť jsem se snažila krotit! Sakra!

„Polož. Mě. Na. Zem!“ vylezla ze mě v polo-vrčení tahle rozkouskovaná věta. A ti dva rádoby kamarádi opodál se už i pochechtávali.

„Jen když budeš hodná holka…“ vytáhl jedno obočí vzhůru, usmál se a přitom si detailně prohlížel můj obličej, a já kdybych nebyla tak těsně natisknutá na jeho hrudníku, asi bych se nervózně ošila. Takhle mě nějaké hýbání úplně přešlo, lepší bylo zůstat naprosto klidná a snažit se mu neverbálně dát najevo rozhořčení. Upíři jsou někdy tak nepředvídatelná stvoření, zvláště tenhle… A když navíc začal fixovat moje… rty? Musela jsem urychleně zasáhnout.

„Pojedu mým autem a šmytec! A teď mě laskavě polož na zem, Edwarde!“ On můj rozkaz ale opět neuposlechnul. A ta jeho maska byla pořád tak naprosto nečitelná, ani úsměv ani oplzlé pohledy. Nic… Jen se na mě neustále divně koukal. Na co sakra civí? Mám snad na sobě nějaký drobky z jídla? Nebo kapku červené z králíka? Vždyť je to čisté oblečení, tak co…

„Co je!“ vyprskla jsem dost hnusně. Lezl mi krkem. Potřeboval si na mě šáhnout, tak fajn, ale už mě mohl zase vyložit z té jeho nádherné náruče. Sakra! „Položíš mě už!?!“ Možná bylo na čase panikařit, ještě chvilku a snad se k němu budu i tulit. Pomoc! Jsem taky přece jen ženská a Edward, i když naprostý kretén a idiot, je taky nanejvýš k nakousnutí. Ale pokud otevře tu jeho sladkou pusinku, slovíčko k nakousnutí se v okamžiku změní v slovo zakousnutí, a ačkoli si jsou dost podobná, mají v tomhle kontextu absolutně rozlišné emoční zabarvení. Jenže Edward pořád ani nepípl, a to už celkem notnou chvilku a najednou byl o tolik krásnější. A jakmile jsem si tu jeho náruč začínala užívat, ve chvíli už jsem zase stála na zemi. Uffff!!!

„Dej mi klíče, Bell,“ nakázala mi Alice.

„Cože? Proč jako? Na co…“ nenechala mě ale domluvit, drapla mi po klíčích a s Jasperem se vydala k mému autu. Nasedla, nastartovala a pomalu se rozjela. Přibrzdila těsně přede mnou a Edíkem, spustila okénko a sladce se na nás usmála.

„Koukám, že si toho máte ještě hodně co říct, takže já raději pojedu s Jasperem, než s jedním z vás! Bože jste jak děti…“ domluvila a rozjela se. Stála jsem tam naprosto omráčeně a stejně tak i Edward. „Buď na Drobka opatrná!“ chtěla jsem to zakřičet, když už se na mě ta drzá potvora takhle vykašlala, ale vyšel ze mě jen překvapený šepot. Jak mě tady mohla nechat se svým bratrem? To si říká kamarádka?

Edward mi vzal tašku a hodil ji na zadní sedadla a mě asi chtěl stejným způsobem posadit na sedadlo spolujezdce, ale nenechala jsem se už víc osahávat, zvedla ruce v náznaku, ať už na mě nešahá a sama pěkně usedla dopředu. Scvakla nasraně zuby, protože přesně tady jsem sedět nechtěla. Jako jedna jeho občasná holka. Až se mi Alice dostane pod ruce…

Cesta ubíhala celkem v klidu, teda možná by to tak bylo, ale seděla jsem vedle Edwarda, takže žádné iluze ohledně tohohle tvora a jeho chování mě netrápily. Jenže prozatím opravdu mlčel. Jen zapnul rádio a topení. Moje sarkastická část si v duchu odfrkla. Ó, jak galantní, že? Když má všechny ty lidský holky, tak už tu člověčinu musí umět nazpaměť… Zapnout topení, když je zima. Zastavit na záchod, když… No nebudu to dál rozvádět. Stačilo na to jen pomyslet a moje ruce se automaticky naštvaně zkřížily na prsou!

„Co sem zase udělal? Ani nemluvím, abych tě nenaštval, ale vypadá to, že to ani není potřeba.“ Měla by ses stydět, Bello! Křičela na mě ta moje hodná půlka, a asi měla celkem i pravdu. Nebylo potřeba chovat se jako husa, a ať už si tady Edward vozí kohokoli, já nejsem nikdo z nich. A navíc mě moje chování pořádně zaráželo. Žárlím snad? Ne!

Uvolnila jsem okamžitě moje křečovité posazení a uklidnila se. Pro jistotu už jsem raději na Edwarda ani nekoukla a užívala si pomalou tichou muziku, která se bez přestání linula z rádia, aniž by ji přerušovaly hloupé reklamy nebo věčné tlachání moderátorů. Hlavu jsem si unaveně opřela o měkkou koženou opěrku a relaxovala. Bylo to tak příjemné, ačkoli Edward si to pádil hodně rychle. Málem bych usnula, ale díky pomalu se zvyšující teplotě, se auto začínalo měnit v nechtěnou saunu. Během minuty už jsem seděla bez mikiny a znovu zapínala bezpečnostní pás. Forks byl ještě docela daleko i přesto, že Edward ani jednou nepustil nohu z plynu. A když jsem tentokrát zavřela oči, probudil mě až můj osobní řidič. Drcal mi do ramene.

„Haló, vzbuď se, Bello. Za chvilku tam budeme,“ snažil se mě probudit, jenže jeho příjemně melodický hlas mě kolíbal zpátky do náruče odpočinku.

„Hej, vstávej! Já tě nosit nebudu,“ rozhořčeně si postěžoval a já byla za momentík zase stoprocentně vzhůru. To je teda změna. Jendou sladký Edík a podruhé načučený Edward…

„Jo v pohodě! Přestaň do mě pořád strkat a raději se věnuj řízení,“ on si za tohle moje poděkování jen zavrčel pod fousy a volant najednou držel o něco křečovitěji. Byla jsem celá ztuhlá, zajímalo by mě, na jak dlouho jsem to zařízla? A snad byla moje pusa celou dobu zavřená. Jen doufám, že jsem nemluvila ze spaní. To by bylo s Edwardem teprve horko… Měla bych to jistě na talíři napořád!

Dotyčný zaparkoval před tou obrovskou vilou, která mi pokaždé trochu vyrazí dech. Je to tak impozantní dům. Já tu sice nejsem pečená vařená, ale párkrát už mě sem Alice vzala. Jenže si na to stejně nikdy nezvyknu.

Vystoupila jsem z auta a okamžitě šla zkontrolovat Drobka. Nic mu naštěstí nebylo ani škrábanec…

„Neboj, je v pohodě,“ promluvila ta potvora. Podívala jsem se na ni stylem: „Fajn, ale o tom kopanci do zadku si ještě budeme muset promluvit!“ A ona se jen nervózně usmála. Zajímalo by mě, co má za lubem.

Edward popadl můj bágl a odnesl mi ho do domu a já se vydala za ním. A mezi hodně silným, možná až škrtivým objetím od Emmetta, jsem zaslechla zavrčení.

„Gratuluju bratříčku! Povýšil jsi z osobního řidiče na osobního nosiče slečny Isabelly?“ povýšeně se ušklíbla ta blonďatá obluda jménem Rosalie.

Edward v mžiku nahodil tu stejnou povrchní masku. „Ne, a radím ti, aby sis utřela tu rtěnku ze zubů. Nevypadá to dobře,“ opovržlivým ušklíbnutím zchladil tu krasavici.

Domove sladký domove? Ani jsem se nestačila vzpamatovat, a už u mě stála Esmé a Carlisl. A když bylo i tohle přivítání za námi, odvedla mě Esmé s Alicí do pokoje pro hosty.

Wow! Byla to opravdová nádhera. Hned jsem si vyložila zavazadlo a připravila se do postele, přece jen už bylo celkem pozdě a zítra se jde do školy. Navíc pojedeme až z Forks, takže to bude s hodinovým přivstáním. Tohle mi byl opravdu čert dlužnej! A oni spát nemusí…

Někdo zaklepal, načež se do pokoje nahrnula Alice s nějakým jídlem.

„Tohle ti posílá Esmé, abys neměla hlad,“ položila tác na stolek a sedla si na kraj postele, ale než stačila něco říct, dveře se rozlítly a dovnitř vběhl Emm. Možná že bych ani nic moc nenamítala, že nezaklepal, ale ten divočák skočil přímo do postele, až zaskřípala a svalil mě pod sebe. Bože, ten je ale těžkej!

„Slez ze mě!“ chrčela jsem, víc vzduchu se mi nedostávalo. Urychleně ze mě slezl a sjel mě uznalým pohledem.

„Sluší ti to Bell! Teda v těch trenýrkách na spaní jsi fakt…“ a než jsem ho stihla třeba jen vypakovat nebo mu jednu střelit, ve dveřích se objevila rozčílená blond fúrie, čapla Emmetta za ucho a vytáhla ho ven násilím. A nezapomněla mě přitom pohledem zavraždit na tisíc způsobů a já mohla být v klidu, protože ani ona zřejmě neměla žádnou bolestivou moc… Moje úlevné oddechnutí musel slyšet celý barák.

„Koukám, že tady máte pěkně veselo,“ zhodnotila jsem jejich rodinou idylku.

„No, jak vidíš, jeden se tu opravdu nenudí. Ale tohle už Emmett vážně přepískl. Někdy se chová jak pubertální výrostek,“ poflusala chování svého bratra i Alice. Já se mezitím ládovala výborným sendvičem a přikyvovala Aliciným zítřejším plánům ohledně nákupní horečky. A když konečně skončila a já vyluxovala i drobky, popřála mi dobrou noc a diskrétně opustila můj dočasný pokoj. Musela jsem se přinutit opravdu násilím, aby mě moje tělo uposlechlo a dopravilo do koupelny, která naštěstí byla jen moje a nemusela jsem se bát překvapení typu… Emmett.

Té noci si nevzpomínám, že by se mi něco konkrétního zdálo, a tak když mě ráno Alice vzbudila klepáním na dveře, nezbývalo než doufat, že pokud ano, tak jsem snad držela pusu zavřenou.

Opláchla jsem si obličej a trochu líp se oblékla, spíš zahalila, aby nebyly řeči. Zrovna mi zakručelo v žaludku, když do pokoje vlezla dotěrná Alice, a tentokrát bez toho, aby mi dala vědět, že vstupuje.

Odtáhla mě do kuchyně a položila přede mě talíř plný lívanců s malinovým sirupem.

Málem mi vypadly oči, tak nádherně a chutně vypadaly. Pustila jsem se s chutí do snídaně a z ničeho nic si uvědomila, jak je mi vlastně fajn. Vrátila se mi barva, hlad už taky nebyl tak strašnej, navíc i všechno ostatní bylo celkem v normálu a daleko lépe kontrolovatelné. A pak ta dokonale měkká a příjemná postel…

Jenže znáte to. Jakmile je všechno až moc super, něco to pokazí? Jo, tak přesně takhle, mi to pokazil Edward s Emmettem.

„Čau drahoušku,“ otituloval mě Emmett a vlepil pusu na tvář. Následováno dvěma zavrčeními… Protočila jsem oči, polkla a pozdravila je oba. A Edward, ačkoliv to byl kretén, tak doma se choval celkem slušně a galantně, teda alespoň prozatím.

„Bello, teda tys chrápala jak porouchaná cirkulárka. Nemohl jsem pěkně dlouho usnout,“ oznámila mi ta hora svalů a Edwardovi hodně nenápadně cukaly koutky. Emmett si o sobě určitě myslel, jak moc je vtipný, mě to ale směšné vůbec nepřipadalo. A co když jsem opravdu chrápala? Málem mi zaskočilo a tváře se mi obarvily na růžovo. Zapomněla jsem i jíst, než mi ten blb šťouchl do ramene a oznámil mi, že si ze mě utahuje. Blbec!!!

Znovu jsem se zaměřila na tu úžasnou snídani, kousla si a zasněně olízla rty. Ulpělo mi na nich trochu malinového sirupu… Jenže jakmile jsem se z toho opojného obluzení probrala, všimla jsem si, že nejsem sama. Edward ztěžka polkl a chvatně opustil místnost. Co jsem zase udělala?

Emmett se znovu rozchechtal a já se pustila do druhého lívance. Zrovna jsem přežvykovala, když zřejmě ten neinteligentnější tvor téhle rodiny, Emmett, opět promluvil.

„Promiň, že jsem si tě tak dobíral s tím chrápáním. Nebyla to pravda. Nechrápalas, jen jsi ze spaní volala Edwardovo jméno…“ a to byl ten moment, kdy mi ta vynikající snídaně opravdu zaskočila. Začala jsem se bezradně dusit kouskem lívance a Emmett mě jen vyvaleně pozoroval. Je to ale opravdovej hňup, že? Naštěstí přilítl Edward vysvoboditel, a ačkoli jsem ho neviděla vůbec ráda, byl to právě on, kdo mi tak pohotově zachránil kejhák.

„Díky,“ zasípala jsem přes podrážděný krk a vysloužila si tak jeho samolibý úsměv. A v té chvíli jsem se rozhodla, že tady už další noc rozhodně nestrávím, ani náhodou. Zdrhnu… Jo, jasně! To jsem chtěla, ale jaksi moje plány nikdy nevycházely na sto procent. Zvláště pak ne, pokud se v mojí blízkosti potulovala tahle bláznivá famílie.

4. kapitola ◦●◌ ◌●◦ 6. kapitola

_______________________________________________________________________________

V příští kapitole se můžete těšit na jeden velký zvrat…

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 5. kapitola: