Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 3. kapitola - Edward

21.03.2011 (21:30) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 4385×

„Chytej,“ velmi energicky po mně hodila tu nacpanou tašku a já ji samozřejmě chytil, třebaže jsem si neopomněl postěžovat.

„Sem tady snad nějakej nosič?“ vzal jsem to zavazadlo za uši a společně jsme se vydali na parkoviště k mému autu. Teda všichni, až na Bellu, která mi vyrvala svoji tašku a namířila si to ke svému autu. No to určitě, jede se mým… Doběhl jsem tu tvrdohlavou potvoru, čapl ji za cosi a táhl zpět k mému autu.

Bože, jak mě ta hnědovlasá kost štvala. Už jen pohled na její zadek, který se tak sexy vlnivým pohybem mrštně vzdaloval k tomu jejímu bouráku, se mnou dělal věci. Zatraceně! Teď, když jsem ji proti její vůli táhl k mému zánovnímu Volvu, vzpírala se jako nějaká mrštná šelmička. Takové mám rád…

„Pust mě!“ zavrčela a já to vážně nečekal. Opravdu to znělo tak, jak jsem slyšel? To musí být blbost, protože to by pak tohle stvoření nepatřilo k lidem, ale spíš k nám, a vzhledem k jejímu úžasnému teplu, které jsem s takovou chutí vnímal, bych docela s jistotou tvrdil, že je člověk. Navíc mě tohle její roztomilé vrčení opravdu žhavilo a má mysl se rozběhla po svých pikantních představách, kde hlavní postavou byla tahle tygřice! Bylo mi naprosto jedno, že nás Alice s Jasperem tak pobaveně pozorují nebo že můj bratr cítí to co já, a dál jsem táhnul tuhle laňku směrem k mému autu.

„Jsi hluchej? Nebo snad natvrdlej?“ Tak takhle mě teda dlouho štvát nebudeš, děvče! Já tě ještě naučím, urážet mě… Dokonce už jsem měl i vymyšlený trest! Dostane na holou, o to se teda postarám! A zase mě zaplavila ta vlna touhy a díky tomu zněžněl i můj nakvašený hlas.

„Jestli se ti to nelíbí, můžu tě i nést,“ zacukroval jsem jí téměř do ouška a přitom pohledem doslova vysvlékal. Budu si muset s Alicí promluvit, nějak moc mi Bellu oblékla…

„To by sis nedovolil!“ Vypadalo to, jako by se mě snad snažila zapálit myšlenkou, jak se jí z té námahy krabatilo čelo, ale nic… pořád jsem tu. Byla naprosto rozkošná, když se takhle nesmyslně vztekala. Oblažil jsem ji jedním z mých svůdných úsměvů, při kterém bylo nad slunce jasné, co bych s ní v téhle chvíli dělal raději, než se bezcílně dohadoval. A v další nepostřehnutelné vteřině už se nesla v mém náručí. Nedostali jsme se ani nikam daleko, když jsem si všiml, že jí nějak divně vibruje hrudník… no, tvrdil bych, že takhle to vypadá u nás, když se snažíme maskovat vrčení, ale Bella? Tahle „křehulka“?  Moje oči neopomněly prozkoumat ty dva vzdouvající se kopečky, které tak pracně schovávala pod mikinou a nejenom tou…

„Polož. Mě. Na. Zem!“ poručila mi a mračila se jak obloha nad námi. Byla sice tma, ale můj ostříží, teda vlastně upíří pohled byl jako rentgen. No, to taky nebyla zrovna pravda, bohužel. Jako rentgen rozhodně ne, ale představa to byla velmi okouzlující, to se musí nechat.

„Jen když budeš hodná holka…“ nahodil jsem šarmantní výraz a chtěl si ji dobírat dál. Neskutečně mě to totiž bavilo, jenomže z ničeho nic moji pozornost zaujaly její plné rtíky a já si okamžitě vzpomněl na ten polibek ve městě. Bože, jak lahodná byla její chuť. Začínala se ve mně rodit neskrývaná touha… z představy, kde spolu naše rty smyslně kolaborují. Málem jsem se žádostivě roztřásl, a to byl pouze líbající obraz, nic tvrdšího…

„Pojedu mým autem a šmytec! A teď mě laskavě polož na zem, Edwarde!“ zaprskala, ale já momentálně naprosto nevnímal, zajímala mě totiž jen ta její malinová ústa.

„Co je!“ vypadlo z ní naprosto odporným tónem, který mě už vážně malinko vytočil, a moje touha měla být v tu ránu ta tam, jenomže jaksi pořád nebyla. Dokonce jsem se k ní mírně naklonil. Její rty mě k sobě táhly jako magnet. Ještě si asi na něco stěžovala, ale neměl jsem nejmenší tušení, co to bylo. Má mysl neposlouchala a moje tělo jakbysmet. A Bella začínala být taky pozitivně naladěná, což jsem poznal podle toho, jak svoji hlavu opatrně přibližovala k té mojí.

Alice! zaječel pouze v mysli ten druhý Edward na to proradné trpasličí cosi, které se rozhodlo dojít k nám v té nejmenší vhodné chvíli, a tak jsem to teplounké stvoření položil na zem. Ze začátku jí po tváři přeběhl mírně smutný výraz, který ale rychle hodila pod kontrolu a nasadila si masku: „No konečně!“ Já jí to ale nezblafl. Tohle si budeme muset ještě vyřídit… nejlépe u mě v posteli!

„Dej mi klíče, Bell,“ rozkázala moje sestra. A ona jí je opravdu skoro bez protestů dala, teda spíš Alice jí je čmajzla přímo z ruky. Jo, moje sestra je někdy docela otravný skřet.

Už jsem se skoro vzpamatoval, když před námi zastavila Alice s Jasperem v Belliném Drobkovi nebo jak mu to vlastně říká. Myslel jsem, že ten objekt mých erotických snů naberou na palubu a odvezou, a já budu muset jet jak blbec sám. Ale? Nestalo se tak!

„Koukám, že si toho máte ještě hodně co říct, takže já raději pojedu s Jasperem, než s jedním z vás! Bože, jste jak děti…“ vyhrkala a mě tím doslova šokovala. Před chvíli jsem sice nechtěl, aby mi tuhle kost odvezla, ale teď? Dole jsem začínal cítit to otravné přetížení a potřeboval jsem si co nejdřív ulevit, ale ne proti Belliné vůli. Zas až takový zvrhlík nejsem… i když, možná by se chvilinku bránila, ale pak by mi ještě ráda dala, tím jsem si byl jistý. Nikdo mě ještě nikdy neodmítl, teda pokud nepočítám Bellu před nedávnem. Ale to mám v plánu co nejrychleji změnit. Tohle dokonale teplounké děvče mi jen tak neodolá, i kdybych se musel sebevíc snažit nebo předstírat, jen abych se jí dostal tam, kam potřebuju!

Bella vypadala dost překvapeně a mírně vyděšeně. Potichu postávala pořád na tom samém místě a koukala na zadek svého vzdalujícího se Bentley. Mumlala si tam něco o tom, aby na jejího Drobka byla opatrná, ale jak jsem znal mou sestru, tak určitě bude. Její kára to nebyla, a kamarádku taky ztratit nechtěla. Neudělá na něm ani škrábaneček…

Vzal jsem jí z rukou tašku a mrskl na zadní sedadlo. No, snad tam neměla nic cenného nebo skleněného, pak jsem se juknul po tom překrásném stvoření, které na mě koukalo dost naštvaně. Nechápal jsem, proč zrovna na mě, nebyl jsem to já, kdo ji tady nechal… se mnou!

Držela se ode mne dál, určitě proto, aby mi náhodou tahle sexy hnědoočka prostě a jednoduše nepodlehla. Stoprocentně měla strach… však taky měla proč! Budu se muset možná chovat malinko ohleduplněji, ale na konci tohle děvče bude moje a já konečně zakotvím mezi jejíma nohama. Bylo mi nad slunce jasné, že to sice bude chvíli trvat, než k tomu dojde… ale dřív nebo později se to stane!

Nasedl jsem do auta, nastartoval a vyjel. Vypadalo to, že je jí zima, tak jsem zapnul topení a hned nato i rádio, ale ona si jen posměšně odfrkla. Zase mi něco uteklo? Udělal jsem snad něco pobuřujícího? Něco, co by ji mohlo takhle rozohnit? A jakmile si poskládala výhružně ruce na hrudi a mírně vyšpulila rty, málem to se mnou seklo, jak byla sexy… a já měl sto chutí dupnout na brzdu a… ale to byl asi hodně blbý nápad a navíc jsem se chtěl dozvědět, co to do ní zase vjelo.

„Co jsem zase udělal? Ani nemluvím, abych tě nenaštval, ale vypadá to, že to ani není potřeba.“ Netušil jsem co jiného Belle na tohle hloupé chování říct. Vážně by se mi líbila, kdyby nebyla takhle stupidně náladová, možná bych ji vyměnil i za Jess a Carly. Mohla by být jen ona, místo těch dvou. Samozřejmě žádné oficiální chození ne, ale jako moje holka na tu jednu určitou věc… No, ale tušil jsem, že Belle by se asi tahle moje rozkošná vize budoucnosti nelíbila.

Naštěstí se ale uvolnila, opřela a odpočívala, zklidnil se jí i dech. Takhle jsme chvilku v tichosti jeli, ale za moment na to, už se zase nespokojeně vrtěla a nakonec si sundala mikinu… Můj pohled se v okamžiku zabořil do jejího výstřihu. A že byl zatraceně hluboký. Ta Alice! Kdybych s ní teď nebyl sám, bylo by to celkem v pohodě, ale takhle? Svrběla mě nejen ruka, která se tak moc chtěla dotknout toho dokonalého pohoří, ale i oči pořád mlsně pokukovaly jen do toho jednoho místa. No, na cestu jsem se opravdu koukat nepotřeboval. Uřídil bych to i poslepu…

Zanedlouho na to Bella prostě usnula. Byla tak sladká, když tak tichounce odfukovala. Měl jsem konečně možnost prohlédnout si ji pořádně a hlavně v době, kdy se svaly na její tváři nijak netvářily. Byla jak Sněhurka. Taky s tak bledou pokožkou, překrásně červenými a plnými rty, jen ty vlasy trochu neseděly, to přiznávám, ale jinak byla jako z pohádky. Trochu mě překvapilo, když se moje touha po Belle projevovala daleko silněji, než s jakoukoliv jinou holkou. Možná to ale bylo tím, že ona mě nesnáší a já bych asi měl nenávidět ji… ale to už nešlo. Ne. Teď jsem ji jen chtěl dostat do mojí postele a pak se uvidí. Třeba se vrátí ta bývalá nevraživost, nebo taky možná ne.

Každopádně byla vážně slaďounká. Cestou jsem opravdu nesledoval skoro nic jiného, než Bellinu tvář. Fajn, přiznávám, nebyl to jen obličej, kam mi občas, tak dobře, často padal pohled. Pás její tělo přidržoval na místě a tak krásně se jí zarýval mezi prsa, čímž mi poskytoval naprosto překrásnou podívanou. Moje ruka se začínala samovolně natahovat k místu, kterého jsem se toužil co nejdříve dotknout. Moje chtivost ještě vystoupala, když si Bella povzdechla a převrátila hlavu mým směr. A nejen hlavu, ale i celé tělo… Zatnul jsem zuby, stáhnul moji drzou ruku zpátky a raději se věnoval cestě přede mnou, protože už jsme byli skoro na místě.

Jakmile jsem zajel na naši lesní cestičku, poprvé jsem spustil ruku z volantu a nemohl jsem si nevšimnout, jak v něm zůstal vmáčklý tvar mojí ruky, zvláště pak prstů. Natáhl jsem ji až k ní a pokusil se to stvoření, které pokud právě spalo, bylo asi tou nejněžnější věcí na planetě, probudit. Pohladil jsem ji po rameni, tváři… ale nic. Bella se sice nevzbudila, třebaže instinktivně a skoro nepostřehnutelně vycházela vstříc mé studené dlani. Jak moc jsem si v tenhle moment přál mít alespoň nějaké tělesné teplo. Nahnul jsem se k ní o trochu víc a přičichl si k pokožce její tváře. Jak krásně voněla… Zvláštní ale na tom všem bylo, že mě její vůně absolutně nelákala, myslím tím to, že jsem netoužil po její krvi. To se však nedalo říct o mém druhém hladovém chtíči, který potřeboval být nakrmen trochu jiným způsobem, než tou životadárnou červenou tekutinou. Opovážil jsem se jí bříšky prstů přejet po rtech. To, co se ale stalo potom, jsem opravdu nečekal. Bella totiž rozevřela rty a olízla si je.

„Taky tě chci,“ zamumlala ze snu hlasem, který zněl dost smyslně i přesto, že jen spala.

Koukal jsem na ni jako čerstvě vyvoranej potkan… Třebaže moje další potřeby byly okamžitě na hlídce. A dole? Ani se neptejte, tam to bylo opravdu napnutý až k prasknutí. Ve spáncích mi bušilo a celé moje tělo a z části i mysl toužila, ne, dožadovala se, abych se co nejdřív dostal dovnitř jejího těla. Jedno jakým způsobem… Před očima jsem měl černo nebo to možná bylo z toho, jak mi pohled potemněl, nevím, ale přesto jsem se opravdu pracně pokoušel zklidnit hormony. Teda pokud upír vůbec nějaké má. No, řek bych, že jo… byl jsem toho jasným důkazem.

Pokusil jsem se na to jít malinko jinak, začal jsem jí mírně drcat do ramene.

„Haló, vzbuď se, Bello. Za chvilku tam budeme,“ ale nevypadalo to, že bych ji tímhle sladkým hláskem snad nějak probíral. Navíc jsem začínal pociťovat šílenou frustraci. Proč jen všechno, co se týká téhle „křehulky“, musí být pro mě jeden velký zmatek? Nedokázal jsem se sám v sobě pořádně vyznat, a tak se moje mysl začala projevovat daleko nakrkleji.

„Hej, vstávej! Já tě nosit nebudu,“ snažil jsem se znít naštvaně, ale přesto bych se na ni nejraději okamžitě vrhl, ztrhal z ní oblečení a odpálil nás oba za hranice úplně jiného světa… Dost, blbče! Poručil jsem si vztekle, protože tohle se nikdy nemohlo stát. Ona byla jen člověk a já? Studený a tvrdý upír. Nemohla na mě ani sahat, aby nepojala nějaké podezření, natožpak s ní dělat všechno to, čeho jsem měl momentálně plnou hlavu. Když ona měla tak dokonale teplou a jemnou pokožku…

To není fér!

„Jo, v pohodě! Přestaň do mě pořád strkat a raději se věnuj řízení.“ Tak a tady to máte! Za dobrotu na žebrotu… a navíc veškerá sladkost z naší Bellinky odešla v momentě, kdy otevřela ta svoje čokoládová očka. Měl jsem chuť vztekle uhodit do volantu. Co uhodit, mlátit do něj a mlátit, abych tak usměrnil tohle spodní pnutí a nejen to.

Dojel jsem až k domu a zaparkoval před vchodem. A ona v okamžiku odepnula pás, vyskočila ven a namířila si to k tomu jejímu fáru. No, nemusím podotýkat, jak precizně ho kontrolovala a kolikrát ho stihla obejít dokola, než se ve dveřích objevila Alice. Vymazal jsem z mojí tváře ten překvapený výraz a dál sledoval scénku přede mnou. Alice Bell ujišťovala o tom, že se jejímu Drobkovi absolutně nic nestalo.

Vzal jsem její malé zavazadlo do ruky a společně s nimi jsem se vydal dovnitř. Už z venku na mě doléhalo plno protichůdných myšlenek, které strávit bylo vskutku složité. Rosalie byla vytočená na maximum, Emmett šťastný, že se rodinná rutina trochu oživí. Jasper měl jisté obavy ohledně svého hladu, ale uklidňoval se tím, že ho Bellina krev absolutně neláká. Alice a Esmé naprosto spokojené. I když myšlenky mojí adoptivní mámy a jejích nápadů a přání ohledně mě a té hnědovlasé dračice tady před mnou, se mi taky moc nezamlouvaly. A Carlisle? Ten byl naprosto neutrální. Mísily se v něm jak obavy, tak spokojenost nad tím, že se konečně alespoň malinko začleníme do lidského koloběhu.

„Gratuluju, bratříčku! Povýšil jsi z osobního řidiče na osobního nosiče slečny Isabelly?“ Dalo se čekat, že se ozve jako první ta povýšená zmije a moje nevlastní sestra. Teda ne, že bych ji nějak musel… právě naopak. Prvních pár let, než poznala Emmetta, po mně šla dost neodbytně. V těch dobách ještě frčelo babičkovské prádlo, což znamenalo bombarďáky až nad pupík a do půlky stehen a pak ty špičaté podprsenky. Uznávám, že tenkrát to bylo opravdu sexy, ale ne pro mě, protože Rosalie byla studená jako kámen, vlastně to taky byla, a tudíž u mě nemohla zažehnout nic víc, jak bratrskou lásku. Bohužel ale zpočátku chtěla skutečně daleko víc, což jsem nebyl schopný akceptovat, a tak se mezi námi vytvořila tahle siná nevraživost. V okamžení jsem po ní mrsknul arogantním výrazem.

„Ne, a radím ti, aby sis utřela tu rtěnku ze zubů. Nevypadá to dobře,“ nahodil jsem výsměšný škleb číslo tři, mimochodem, můj nejoblíbenější a vlastně jediný, který dokázal tu husu totálně vytočit a odradit o dalšího rýpání. Alice představila Bellu, načež putovala do náručí všech, kromě Rosalie a mě.

Esmé a maximálně natěšená Alice odvedly můj objekt erotických představ a snů, teda, spíš jen těch představ. Spánek mi bohužel po proměně už nikdy nebyl dopřán. O to těžší bylo, když jsem musel odrážet v první dekádě mého života nadržené útoky Rosalie, a teď její nejlepší kamarádky Tanyi. Bože, jak mi pily krev. Na upírky a jejich nabytou bystrost, by možná mohly být malinko vnímavější. Nechápu, že se mě ještě nikdo nikdy nezeptal, proč jdu jen do lidských holek a ne těch našeho druhu… Nikoho nikdy nezajímalo, že mě chlad z upířího těla prostě nevzrušuje. Nepostaví se mi. To byl asi ten největší problém, který jsem zjistil v okamžiku, kdy si přede mnou Rose tenkrát vysvlékla podprsenku. Nic. Byl jsem naprostá měkota… a neskutečně jsem se za to styděl. A tak si moje obranné mechanismy vybudovaly tyhle citové valy a zapojily do hry povrchnost a aroganci, a za pár let už mi to ani nepřišlo tak odporné. Přetvářka se stala mým každodenním chlebem.

Bella se zabydlovala v pokoji pro hosty, Esmé jí připravovala něco k jídlu a nakazovala Alici, aby jí to tam odnesla, a ta samozřejmě ani nijak neprotestovala. Kdepak, Al byla v sedmém nebi, že tady může Bellu mít a pořád ještě naprosto potěšená i faktem, jak skvělou proměnou její kamarádka prošla, a co všechno na ni chce obléknout, kolikery nákupy zorganizovat, a tak dál.

Znovu jsem se vrátil do vzpomínek, když jsem začal opět chodit do školy. Tentokráte ale jako upír. Ten příval pohledů a chtivých myšlenek mě zprvu dost znechucoval, ale postupem času, jakmile jsem přijal první pozvání na rande od Amber, se všechno změnilo. Byla to krásná, štíhlá a milá blondýnka. Sice dost povrchní, ale přesto ideál tehdejších let. Alespoň se mi z ní tenkrát skutečně napnuly kalhoty, a když častokrát přemýšlela nad tím, co všechno by se mnou chtěla dělat, málem my i popraskaly švy. Což bylo opravdu dobré znamení mojí spodní funkčnosti.

Amber byla první dívka, se kterou jsem spal. Sice mi to trvalo dost dlouho, než jsem se odvážil přejít k činům a ne jen slibovat. Navíc jsem to taky musel prodiskutovat s Carlislem, jestli je to bezpečné. Nutno dodat, že se mu to ani v nejmenším nelíbilo a varoval mě, abych si to zařídil tak, že na mě ta dívka nebude moct sahat, nebo abych zůstal co nejvíc oblečený. Nevětší obavy mu však dělalo, že to mělo být mé poprvé a moje síla by mohla být nekontrolovatelná. A tak jsem se pustil do praktického nacvičování s mojí nejlepší kamarádkou pravačkou, abych se pak náhodou Amber posledním tvrdým přírazem neproboural až do mozku. A ono to skutečno šlo, jak jsem zjistil hned o týden později. A odtud se začala formovat moje dráha arogantního sukničkáře, které jsem věrně dostával a skoro bez námahy ji obhajoval. Ale teď? Najednou mi hlavu popleta jedna malá lidská holka s nepřekonatelnou chutí, dokonalou postavou, vlastně byla celá překrásná, ale tohle moje smýšlení o Belle Swanové se nikdy nesmělo dostat na světlo… Jenomže z mého dalšího přemítání mě vytrhl rachot z vršku.

Emmett vletěl k Belle do pokoje a přistál na ní. Koukal jsem se na tu podívanou přes něj. Ten tupec na ni nalehnul celou svojí váhou a Bella momentálně vypadala, jako se jí nedostávalo vzduchu do plic. No, však to tak bylo. Zacítil jsem mírné bodnutí v žaludku a u srdce, což mi nebylo až tak jasné. Nějaká upíří nemoc? Bádal jsem, z čehož mě opět vyrval Emm, který si Bell uznale prohlížel. A chtě nechtě jsem musel uznat i já, že vypadala zatraceně dobře. Štíhlé nohy s úzkými boky a stejně tak na tom byl i pas, ale pravým opakem byla její ňadra. Ta se pod tím tílkem, které si tak prozíravě oblékla, aby mě jistě mohla štvát, jen vzdorovitě vzdouvala. Další bodnutí u mého mrtvého srdce, tentokrát navíc doprovázené jakýmsi divným vztekem. Měl jsem chuť mlátit a rozbíjet, nejlépe Emmettovu hlavu. Ale proč vlastně zrovna tu jeho?

Moje nálada se malinko pozvedla, když si toho blbého svalovce odtáhla ještě blbější blondýna. Ale pohled, kterým pozorovala Bellu, se mi ani za mák nelíbil.

„Koukám, že tady máte pěkně veselo,“ zhodnotila vcelku objektivně naši rodinnou situaci. Alice jí to jen odsouhlasila, načež nechala Bell sníst večeři a přitom ji zahrnovala nespočtem informací, které se týkaly hlavně jejich zítřejších nákupů. Pak se uložila ke spánku a za pár minut na to už skutečně spala jak dřevo.

Seděl jsem dole v obýváku na sedačce a koukal na nějaký program v televizi. Ani jsem neměl ponětí, co to vlastně bylo, protože moje myšlenky se potulovaly a vracely jen k jedné osobě. Vymýšlel jsem plno různých taktik, jak se Belle prodrat až do kalhotek bez toho, abych se musel nějak moc vysvlíkat. Když se kolem mě prohnala Rose s Emmettem a Esmé s Carlislem, jen jsem znuděně pozvedl hlavu. Měli namířeno na lov. Kývnul jsem jim na pozdrav a dál fixoval televizní obrazovku. Nahoře, z pokoje mých zbývajících sourozenců se ozývaly dost zvláštní zvuky, ale nemusel jsem mít tenhle blbý dar, abych pochopil, co se tam nahoře děje. A tak jsem se raději zaposlouchal do srdce té třešínky. Postupně zrychlovalo a ona se na posteli automaticky přetočila, nebo alespoň tohle jsem si domýšlel.

„Edwarde,“ vzdychla a já naprosto ztuhnul. Musím ještě dodat, že i zvuk rychlých přirážek z pokoje Alice a Jaspera se najednou zastavil. A v další sekundě už stála ta malá strapatá potvora u paty schodiště, zahalená jen do lehkého župánku z hedvábí a ruce naštvaně v bok.

„Co je?“ zeptal jsem se naprosto nechápavě. Z tváře jí zmizela ta podezřívavá maska a nahradila ji nechápavost.

„Tys u Belly nebyl?“ vypustila ze sebe naprosto zmatená.

„Ne,“ pokrčil jsem rameny a jako potvrzení pravdivosti mých slov, Bella nahoře opět zavzdychala moje jméno. Znovu mi pohled vyletěl směrem, odkud mě to hnědooké stvoření volalo a musím uznat, že jsem byl v zatraceném pokušení. Škoda, že Alice s Jasperem nešli taky lovit. To bych pak měl cestu volnou…

„Omlouvám se,“ vyhrkla trochu stydlivě a vrátila se zpátky do pokoje. A po krátkém nezajímavém rozhovoru s Jazzem se vrátili k jejich předešlé činnosti. Bella už mě k mojí smůle znovu nevolala, takže jsem zůstal až do rána sedět dole na sedačce a pokoušel se uklidnit toho „předrženého“ (příliš nadrženého) Edwarda uvnitř. Ale nedokázal jsem zastavit ty přívaly nahých a vzdychajících Bell, které se mi v hlavě protáčely nad-světelnou rychlostí a moje kalhoty na tom taky byly naprosto mizerně. Sotva držely pohromadě.

Vyrazil jsem do mého pokoje, dát si jednu dlouhou a ledovou sprchu, i když to na mě mělo efekt, jako byste se mrtvému pokoušely dát viagru… taky to s ním totiž nic neudělá! Ale zvuk tichých dopadajících a lámajících se kapek o moje tvrdé tělo, byl naprosto luxusní odpočinek. Neodolal jsem jedné představě, která se mi tak drze vkradla do hlavy a já jednoduše musel uvolnit přepětí. Čapl jsem ten studený kus, který už se poslušně tyčil do pozoru z obrazů nahé a sténající Belli, a začal jsem s pohyby… Se zatnutými zuby jsem dospěl k vrcholu a spokojeně svěsil hlavu. Teď ještě dostat skutečnou Bellu a ne jen ti představovanou…

Převlékl jsem se a dorazil do kuchyně zrovna v momentě, kdy tam Alice dováděla ženu z mých erotických snů.

„Čau drahoušku,“ pozdravil moji Bellu ten pitomec Emmett a následně jí ještě vlepil pusu. To už se i ve mně zvedla vlna vzteku, která pomalu dosahovala velikosti Tsunami. Instinktivně jsem zavrčel a nebyl jsem sám. I Rosalie z vršku dala jasně najevo, ať už to Emm podruhé nezkouší, jestli nechce přijít o svoji výbavičku. A vy se mě ještě ptáte, proč nechci upírku? Momentík, bylo tu ještě něco, co mě vysoce znepokojovalo. Skutečně jsem řekl moji Bellu? Ne, to se mi určitě jen zdálo…

„Bello, teda tys chrápala jak porouchaná cirkulárka. Nemohl jsem pěkně dlouho usnout,“ pochechtával se Emmett a té krasavici u stolu málem hrůzou zaskočilo. Kdyby tak můj brácha tušil, co jiného se v noci dělo, teda spíš, co jiného Bella říkala ze spaní, protože k chrápání se to rozhodně nepřibližovalo ani malinko. Ležérně jsem se opřel o ledničku a pozoroval tohle sexy děvče.

Zašpinila si rty od malinového sirupu. Jaká ironie, že právě tak dokonale chutnala, ten polibek byl pro mě naprosto nezapomenutelný. Ale na druhou stranu mě to i děsilo. Jedna moje část doufala, že jakmile mi Bella podlehne, veškerá posedlost jejím tělem a celkově po ní, mě přejde. Takhle to bylo pokaždé. Jess a Carly jsem ojížděl už jen z rutiny, přeci jen to bylo jednodušší, než si dávat věčná rande s pravačkou, ne? Co jsem však nečekal, bylo, když si Bella olízla vrchní ret. Možná ani neplánovala, aby to udělala takhle eroticky, ale já byl zase naprosto tvrdý… myslím dole. Moje tělo se přesunulo do pokoje svojí obvyklou rychlostí a pokoušelo se z toho šoku vzpamatovat. Zatraceně! Tohle vážně není normální!!

Zaslechl jsem, jak se Emmett řeže na celé kolo, a to mě vytočilo dvojnásob. Ale momentálně jsem nebyl schopný se jakkoli bránit, protože ta zduřelina na mých kalhotách byla opravdu patrná. Ach jo! Nešťastně jsem si projel rukou moje už tak perfektně rozcuchané vlasy. Co budu dělat?

„Promiň, že jsem si tě tak dobíral s tím chrápáním. Nebyla to pravda. Nechrápalas, jen jsi ze spaní volala Edwardovo jméno…“ zase si dobíral Bellu Emmett. K sakru, dneska byl vážně v ráži. Asi bych mu to měl co nejdřív oplatit. Ale jak mohl vědět, že to tak skutečně bylo? Zaposlouchal jsem se do jeho myšlenek a zjistil, že to nevěděl. Jednoduše prudil… Když se najednou Bella začala dusit.

Seběhl jsem schody jako neřízená střela a s úspěchem tu moji křehulku zachránil. Zase jsem to řekl? Moji? Nahh, nic takovýho…

„Díky,“ zasípala a já se na ni jen svůdně usmál. Doufal jsem, že pochopí, že mám v plánu si to později vybrat… Každopádně, Bella nevypadala ani malinko šťastně, jen vydupala schody, mírňounce třískla s dveřmi a sesunula se na postel. Bože, to je ale tragédka…

Jenomže pak se najednou všechno změnilo. Domem se nesly Belliny vzlyky. Uhodil jsem toho kreténa vedle mě, který se na mě vystrašeně podíval, do ramene.

„Za to můžeš ty!“ zamířil jsem na něj výhružně prstem. Bylo mi i malinko líto toho, jak samolibě jsem se na Bell před chvilkou usmál. Nechtěl jsem ji rozrušit ještě víc… už se ale asi stalo.

„To ne,“ bránil se sklesle Emm.

„A čí je to teda vina?“ ptal jsem se hnusně, ačkoli jsem jednu její nepatrnou část připisoval i sobě. Emmett jen nešťastně zapíchl pohled do země a byl ticho jak pěna. Mezitím k Belle doběhla Alice a snažila se ji uklidnit a přijít na to, co ji tak rozrušilo. Když se můj bratr vedle mě rozběhl, já samozřejmě okamžitě za ním, a utíkal do pokoje k Belle, aby se jí co nejdřív omluvil.

„Bellóóó,“ skoro zapištěl, „já to tak nemyslel, vždyť víš, že jsem si tě jen dobíral. Nikdy si Edwarda ze spaní nevolala…“ Emmett to myslel naprosto vážně, ale jen já, Alice a Jasper jsme věděli, že to tak není. Volala mě, a jak…

„Vypadni, Emmette,“ pokoušela se ho vyhodit Alice. „To není kvůli tobě! Že ne?“ obrátila se na tu zhroucenou osobu na koberci. V tomhle momentě mi bylo Bell skutečně líto. Měl jsem takovou nevysvětlitelnou nutkavou touhu si k ní kleknout, a alespoň ji pohladit nebo obejmout a utěšovat ji, dokud by nepřestala vyrážet ty srdcervoucí vzlyky.

„Bello, ukaž mi to psaní,“ nakázala jí moje rozčepýřená sestřička.

„Ne,“ bránila ho vlastním tělem.

„Co je v něm, že tě to tak rozhodilo?“ strachovala se o ni Alice.

„Nic… vážně nic…“ fňukla, vstala, strčila si ten dopis do kapsy a hmátla po svojí tašce „…ehm, no, díky za to, že jste mě tu nechali přespat, ale už se musíme připravit do školy a já navíc musím ještě sbalit všechny moje věci. Tak jestli dovolíte, ráda bych teď zůstala sama.“ Najednou opět zněla naprosto vyrovnaně. Poulil jsem na ni překvapeně oči, ale naštěstí si toho nevšimla. Každopádně, kdybychom ten dopis opravdu chtěli, stačilo použít naši přirozenou rychlost.

„Bello,“ chytla ji moje sestra za ruku, aby ji zastavila v tom zbrklém balení. „Nemusíš odcházet. Chci říct, že tě nikdo nevyhazuje!“

„Díky, Al, ale to nejde, musím odejít,“ mrkla na mě a pak zpátky na Alici. „A to co nejdřív.“

„Ale proč? Tady ti nikdo neublíží, jestli se jedná o toho… Jestli tě někdo sleduje…“ neustále ji přemlouvala moje drahá sestřička. Ale Bella si jen smutně odfoukla, a jistě se chystala Al odmítnout.

„Díky, ale opravdu to nejde. Jsou tu věci, o kterých nevíš. O kterých nikdo neví, a já bohužel budu nucena odejít i ze školy. Víš, musím ti říct, že odcházím, a tak ráda bych ti prozradila i ten zbytek, ale prostě to nejde.“ Moje tělo naprosto ztuhlo touhle neočekávanou informací a ta malá střapatice na tom byla úplně stejně. Jako by se mi najednou rozsypal svět. Vždyť jsem ani nedostal dost času na to, aby si s Bellinkou užil, a teď? Už se najednou chystá odjet? Nemluvě o tom, jak to mojí zlaté sestřičce trhalo už tak mrtvé srdce. Nedobrovolně jsem musel připustit, že podobně jsem na tom vlastně i já. Třebaže moje mysl úplně dobře nechápala proč. Jako bych měl zůstat poblíž Belly, abych mohl být šťastný… Ne, naprostá volovina! Takhle přemýšlet už ani nemohlo být zdravé… Raději jsem utekl zpátky do mého pokoje a ostatní dění sledoval už jen přes mysl ostatních.

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 3. kapitola - Edward: