Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Basta così 18. kapitola

14.09.2011 (21:15) • Kikketka • FanFiction na pokračování • komentováno 46× • zobrazeno 7671×

Edward mi galantně otevřel dveře na straně spolujezdce a já ho potěšeně nechala. Tváře jsem měla trošinku narůžovělé a netušila jsem, jestli to bylo tím, co před chvilkou řekl, nebo protože se ke mně choval tak gentlemansky, ale bylo mi to tak nějak jedno. Takového Edwarda jsem vážně moc neznala a… ráda ho poznám.

Doufala jsem, že dnešní taneční noc si užiju v klidu a bez obtíží, ale jako obvykle jsem byla hodně daleko od pravdy…

„Tak kam to bude, zlato?“ zaštěbetal mi téměř u hlavy. To jako nekouká na cestu, nebo co? Chce mě dostat pod drn tak rychle? No jistě, nedalas mu, tak se těš, našeptávala mi moje zlá polovička.

„Cože? Edwarde, už jsem ti říkala, ať mi takhle neříkáš, pokud nablízku není tvoje drahocenná rodinka,“ prskala jsem jak navztekanej křeček. Proč mě jen tenhle drzej upír nebere vážně? „A koukej laskavě na cestu, pokud vím, tak já nejsem nerozbitná na rozdíl od tebe!“

„Však já vím, Bell,“ zamumlal trochu posmutněle, ale jinak se pořád jemně usmíval. Bože, ať už si nehraje na citlivého hocha, protože vím, že toho není schopný. Ve škole mi svoji pravou náturu už ráčil ukázat, takže mu tohle patetické divadýlko rozhodně nespolknu.

„A já nebourám, nemusíš mít strach,“ pověděl seriózně a věnoval mi jedno klukovské mrknutí, pak už jen koukal na cestu, za což jsem mu byla skutečně vděčná. Srdce mi totiž z toho jeho dokonale zubatého úsměvu, kterým mě oblažil před chvíli, znova neposlušně poskočilo a já měla chuť ho něčím přetáhnout. Možná ho kousnu? Třeba se mu to nakonec dneska ráno i líbilo… No, spíš ne.

„Kam že to jedeme?“ zeptal se po chvilce ticha a zajímal se až příliš zaujatě. V tuhle chvíli mi to ale mohlo být úplně jedno, protože tu stejně dlouho nezůstanu. Pochybovala jsem, že by mi Cullenovi pomohli zabít Michaela nebo Charlese, i když o smrt jediného člověka, který má se mnou i stejnou DNA nestojím, ať je hrozný, jak chce.

„Zatím jeď do města, potom tě navedu,“ pověděla jsem chladně a Edward si jen smutně povzdechl.

„Proč jsi pořád tak nepřístupná a nepřátelská?“ prohodil s mírnou nechutí v hlase.

„Třeba proto, že se k sobě chováme, jako bychom spolu něco měli, ale opak je pravdou,“ vyštěkla jsem výhružně. Už mi ty jeho dotěrné dotazy začínaly lézt na mozek. Copak si opravdu myslí, že se k sobě budeme chovat jako pár i veřejně, když s námi navíc není nikdo z toho jejich vegetariánského klanu?

„Jak to, že spolu nic nemáme?“ zeptal se s opravdovou a nefalšovanou nechápavostí. Nebo to na mě jen hrál, aby mě ještě víc vytočil? Kdo ví, jaká esa má Edward ještě v tom svém rukávu?

„Děláš si ze mě prdel? Baví tě to?“

„Ne,“ vydechl odzbrojeně a podíval se na mě s tak upřímným pohledem, že jsem měla chuť vyskočit za jízdy z toho prokletého auta. „Vím, že to začalo jen kvůli Alici a máme předstírat…, ale já myslím, že to už neplatí, ne? Proč jinak by ti pořád tak těžce pokulhávalo srdce… Proč mi všechny ty polibky oplácíš s tak vřelou vášní a chutí?“

„Má to snad být realistický!“ vyjekla jsem v obraně. A protože se ti to moc líbí, popichovalo mě moje zatracené podvědomí.

„Takže to bereš jen jako hru?“ optal se studeně.

„A ty jako ne?“

„Ne,“ vyštěkl naprosto dotčeně.

„No prosím, ten, kdo mě ve škole neustále s takovým gustem urážel, že jsem měla pokaždé chuť ho zakousnout, mi tady šroubuje do hlavy takovýhle nesmysly? Prosím tě, buď chlap a přiznej si, že chceš jen zaparkovat mezi mýma nohama…“ vyštěkla jsem totálně vytočená. „A to až poté, kdy jsem do školy konečně přišla v mini šatech a botech na mega jehlách…“ Tentokrát byl můj hlas trpce hořký. Jen ať na mě tyhle láskyplný nesmysly nezkouší, pacholek, protože mně je naprosto jasné, o co mu tady vlastně jde…

„To není pravda, i když ses maskovala naprosto odporně, což nemůžeš popřít, pořád mi ve tvojí společnosti bylo dobře už jen proto, že jsem ti nedokázal číst myšlenky. Jak jsem řekl, na začátku mě to neskutečně štvalo, ale po nějakém čase se mi to začalo líbit, protože stačilo soustředit se na tvoji mysl a bylo okolo mě ticho,“ promlouval ke mně s takovým klidem, že mi to cukalo s mojí rozvlněnou žlučí. „A pak mě bavilo se do tebe strefovat…“ dodal žertovně s jedním koutkem nahoře.

„Pche, to je mi jasné, ale mě to uráželo, kdyby tě to zajímalo. Jenomže takovýhle bohatí chlapečci nemají na práci nic jinýho, než vojíždět elitu školu a urážet ty, kteří si to podle nich zaslouží, že?“ vyštěkla jsem na něj naprosto uraženě. Copak si vážně myslí, že bych s ním chtěla mít něco víc? A zvlášť po tom, jak se ke mně choval? „Navíc díky tvému upířímu šarmu je normální, že na mě takhle působíš…“ dodala jsem jako by nic a dál už jen, stejně jako Edward, sledovala cestu. On držel volat tak křečovitě, že jsem měla strach, aby z něj neudělal prášek… Jak už jsem říkala, já rozhodně nerozbitná nejsem.

Jediný, kdo po dlouhé době promluvil, jsem byla zase jen já a to proto, že jsem ho musela navést správným směrem. Když konečně zaparkoval kousek od klubu, vyskočila jsem z auta, jako by uvnitř byl otrávený vzduch. Vlastně to tak téměř bylo. Proč mě musí Edward takhle štvát? Proč se prostě nemůže chovat jako dřív? Lepší by bylo, kdyby si mě zase dobíral, ale teď, když se mi chce dostat mezi nohy, se snaží chovat jako pravý gentleman… A proto jsem nečekala na to, až obejde auto a otevře mi dveře.

Jeho výraz vypadal tužší, než když jsme vyjížděli, což měla na svědomí naše menší debata v autě. Pořád mě ta jeho drzost doslova zarážela. Proč si na něco hraje? Jestli bude stačit, abych mu podržela a on přestane s tím kavalírským teátrem, pak to raději udělám. Jednou a basta!

Dneska tu žádná dlouhá řada nebyla a proč taky, když nebyl víkend? Alespoň je snazší se dostat dovnitř, i když mě tohle vlastně nijak netrápí.

„Čau, Leo,“ houkla jsem a kývla na pozdrav té hoře svalů, která postávala u dveří klubu. Mrkl na mě a odhalil řadu bílých zubů ve spokojeném úsměvu. Zašmátrala jsem v kabelce a nahmatala pár bankovek, abych zaplatila vstup za nás oba. Přece jen, když už mi Edward dělá nechtěného bodyguarda, měla bych se mu nějak odvděčit.

„Hej,“ prskl dotčeně ten upír za mnou, a díky svojí nebeské výšce, kterou mě o dost převyšoval, natáhl svoji dlouhou pracku s několika bankovkami, které byly daleko vyšší než ty moje, a zaplatil.

„Díky,“ zabručela jsem nakrkle a moje první předsevzetí, že za sebe Edwarda nenechám platit, se rozpadlo na popel ještě dřív, než jsem strčila nohu do podniku. Vlastně i o auto a pohonné hmoty se postaral on…

„Tak pojď, Bell,“ prohodil blahosklonně, ovinul svoji paži okolo mých ramen a rozešel se ke vchodu. Leo nám podržel dveře a u toho si mě s nevěřícným zaujetím prohlédnul… Kdo ví, co se mu honí hlavou, a co mu tam vidí Edward. Byla jsem tak mimo, že jsem si ani neuvědomila, že jsem vlastně chtěla shodit tu dotěrnou pracku z mého těla. Nosem mi uniklo jedno prudké vydechnutí, když jsem si proti svojí vůli uvědomila, jak se mi tohle ochranné gesto vlastně líbí. Stiskla jsem násilím zuby a zadoufala, že si neodřu sklovinu.

Setřepala jsem jeho ovinutou paži, poodešla o dva kroky dopředu a snažila se prolézt až ke stolku, kde jsme většinou sedávali. A třebaže tu nebylo narváno jako obvykle, lidí, kterých se tu mačkalo do skupinek, bylo docela dost. Edwardova studená dlaň mě nekompromisně chytila za zápěstí, což mělo za následek moje prudké zastavení.

„Neriskuj!“ Sjel mě pohledem, který mi měl asi jasně říct, že ať se budu snažit dělat cokoliv, budu ho mít neustále za zadkem. Super, tohle je teda vážně výhra.

„Fajn,“ prskla jsem, zúžila na něj oči a pak pohledem sjela na místo, kde mě tak pevně držel. „Teď mě laskavě pusť, prosím,“ poslední slůvko jsem vyslovila s falešnou sladkostí, až i jeho pohled nasupeně potemněl.

„Jak chceš,“ štěkl a najednou mě už nic nedrželo.

Znovu jsem se rozešla a prodírala se vstříc mému cíli, třebaže jsem okolo sebe sondovala, zda někde nezahlédnu Michaela. Najednou se celým klubem ozvala nová písnička a moje tělo se v automatickém pohybu začínalo pomalu vlnit… Ach, jak moc mi to chybělo. A jakmile mě nohy donesly až k našemu stolku, všimla jsem si, že tu jedna naše čestná duše chybí. Ann tu ještě nebyla, nebo možná ani nepřijde…

„No nazdar,“ křikla jsem nadšeně na ty dva, kteří si něco horečně šuškali a koukali se k baru. V další vteřině už stáli až u mě.

„Izi,“ vyhrkl šťastně Rick a už mě chtivě drtil ve svém náručí. Za mými zády se ozvalo jedno temné zavrčení, až mi po zádech přejel mráz a chloupky na krku se možná i postavily do pozoru. Lea se přidala k Rickovi, takže už jsem byla v objímacím chumlu, aniž by kdokoliv zavětřil postavu za mnou.

„Kde jsi tak dlouho byla? A jak to, že jsi nepřišla už včera?“ vypustila dotčeně Lea a podívala se na mě tím svým interogativním pohledem. „Včera tady naše obvyklá jepice dostala Ann, proto dneska nedošla… Kdybys tu byla ty, to by teprve něco viděla…“ soukala do mě vyčítavým tónem, ale z ničeho nic se zastavila a podívala za moje záda. No Rick tím směrem už nějakou tu dobu koukal. „Wow, kdo to je?“ zeptala se s tou svojí toužebnou zaujatostí, jak to dělala pokaždé, když našla to, po čem zatoužila, až mi tělem projel jakýsi neznámý pocit nechuti a rozladěnosti. Automaticky jsem se otočila, abych se v další vteřině chytila do tmavých očí mého rytíře. Nespokojeně jsem si povzdechla.

„Tohle je Edward,“ vyhrkla jsem a ukázala jeho směrem, když se kolem mě Lea prohnala jak doutnající blesk, který potřebuje zasadit svoji smrtelnou ránu. Postavila se přede mě, energicky k němu natáhla tu svoji vychrtlou ruku a vyzývavě se usmála. Mně do očí padla jen sytě rudá barva jejích nehtů.

„Jsem Lea, moc mě těší, Edwarde,“ zaštěbetala flirtovně a Edward jí okamžitě věnoval jeden spokojený a zažehlý úsměv. Tentokrát se moje žluč rozbouřila skutečně pořádně. Z očí by mi možná i sršely blesky, ale nechtěla jsem na sobě dát najevo, jak moc se mnou tohle jeho okaté balení neznámé poběhlice mává. Fajn, já tu holku znala a musela jsem uznat, že nebyla vůbec špatná.

Možná jsem měla přijmout jeho nabídku v autě? Teď bych alespoň věděla, jak by se zachoval, kdyby byl oficiálně svázaný se mnou. Jenomže pokud by takovýhle byl i potom, pak bych byla zklamaná dvojnásob. Lépe nevědět.

„A tohle je Rick,“ štěkla jsem totálně vytočená, ukázala prstem k mému teplému kamarádovi a zadoufala, že se nebude chovat tak, jak ta mrcha Lea. Proč ji najednou nazývám mrchou? Vždyť ona se takhle chovala vždycky, i když si sem Ann přivedla svého kluka. Okamžitě jí po něm vyjela, ačkoliv podle mého mínění nebyl nic moc. Lea je prostě taková malá štětka, ale někdy se to docela hodilo, hlavně pokud jste chtěli zjistit věrnost vašeho chlapa. On ale není můj…

Rick mě však mile překvapil, protože na Edwarda jen chladně zamával a nenuceně se usmál. Můj rádoby ochránce ale přimhouřil výhružně oči a sjel ho nabroušeným pohledem, pak se jeho pohled stočil mým směrem a on jím přejel po mém těle odhora dolů. Co má zase za problém?

„Tak, Edwarde, nepozveš mě na něco k pití?“ vyhrkla Lea, aniž by ji zajímalo, jestli Edward není můj přítel.

„Nevím,“ zasmál se potěšeně. „Jsem tady s Bellou a… tohle by se jí asi nelíbilo, viď, zlato,“ vyhrkl a popošel ke mně, aby mě mohl chytit okolo pasu. A aby svoje slova podtrhl, políbil mě do vlasů a zhluboka se nadechl.

„Ale, brouku,“ vypadlo ze mě rychle. „Pokud budeš hodnej kluk, můžeš tady Leu pozvat na jeden drink, ne?“ zacukrovala jsem falešně, a stejně tak na něj i zamilovaně zamrkala. Rick si znechuceně odkašlal a naštvaně si měřil upíra vedle mě. Teď už jsem to vůbec nechápala.

„Slyšels Bellu!“ Čapla Lea mého fiktivního kamaráda za ruku a ani si nevšimla jeho chladu, který z něj v takovéhle blízkosti normálně sálal. Když se nechal odtáhnout, ještě jsem za nimi zaslechla jednu Leinu provokativní větičku. „Potřeboval bys trochu zahřát, brouku, jsi celý prochladlý…“

Zaskřípala jsem vztekle zubama…, ale můžu si za to vlastně sama, protože jsem ho do jámy lvové popostrčila já. Kdo ví, jestli odolá. Spíš ne.

Na paži mi přiletěla pro změnu jedna teplá dlaň, která si mě k sobě v okamžiku otočila.

„Co to má znamenat?“ vydechl zhrzeně Rick.

„Co jako?“ Nechápala jsem, co se děje. Proč je najednou tak vytočený?

„Ty, která si se nikdy na nikoho nevázala, máš teď kluka na plný úvazek?“ prskl a protknul mě ledovým pohledem svých pomněnkových očí. To snad žárlí? Vždyť je na kluky…

„A co je tobě do toho? Nelíbí se ti náhodou stejný pohlaví co mně?“ štěkla jsem popuzeně. To se mě dneska snaží nasrat skutečně všichni? Už jen vzpomínka na tu drzou mrchu Tanyu mi opět vyšroubovala hlavu a do toho ještě chtivá Lea a žárlivý Rick? Tohle je jak nějaká trapná parodie…

„N- no jo, ale byla si vždycky nezávislá a - jediná, která se v naší partičce nenechala zaskočit žádnou výzvou. Nikdo tě neměl omotanou okolo prstu a tím míň nějakej posranej model!“ Pořád se na mě mračil, ale já to opravdu nějak nepobírala. Proč mi tady říká takovýhle hovadiny? Vždyť jsem pořád stejná, navíc s Edwardem ve skutečnosti vůbec nechodím…

„Prosím?“ vykuckala jsem ze sebe překvapeně.

„No nic, doufám, že se z toho rychle dostaneš a sundáš ty růžový brejle, kotě,“ vyhrkl už klidněji a zazubil se na mě. „Protože koukni, jak moc se naše Lea snaží. Bude její, než se naděješ…, ale neboj, já tady pro tebe budu vždycky,“ zašveholil Rick a objal mě kamarádsky okolo ramen. Podívala jsem se směrem, kde stála moje nicotná kamarádka s Edwardem a skutečně se čepýřila jak nějaká zatracená pávice. Triko s výstřihem měla najednou až podezřele nízko, a řasy jí létaly vzhůru a dolů jak mrkací panně. A že ta měla k takhle čisté bytosti hodně daleko. Kdo ví, jestli jsem kdy za svůj docela dlouhý život měla tolik chlapů, co moje lidská kamarádka Lea.

„Vidíš?“ vyhrkl vítězně Rick a vytrhl mě tak z mého zamyšlení. A skutečně, Edward se najednou nějak moc nakláněl jejím směrem a jeho oči si nepokrytě prohlížely její výstřih. „Já ti to říkal. Kdepak je ta Bella, která mi vyprávěla, jak chce najít lásku svého života?“

„No - to myslíš tehdy, kdy jsem byla vážně namol?“ Postěžovala jsem si na jeho zálibu vytahovat tuhle starou vzpomínku.

„Jo tenkrát, ale znáš to, opilí lidi většinou říkají to, co si myslí a ty jsi do mě celou jednu dlouhou hodinu hustila to, jak ráda bys našla někoho, komu by na tobě záleželo, ale že to nejde, protože jsi v neustálém nebezpečí, což tak dobře nechápu, ale budiž. Izi, ty máš na víc než na toho blbečka, který tam tak laškovně flirtuje s naší Leou,“ dopověděl a uzavřel tak svůj sáhodlouhý projev.

„Ale uznej, že Lea je taky pěkná štětka…“ vyprskla jsem už z části znovu uvolněně. Uvnitř mě přesto neustále sžíral ten neznámý pocit, který mě nutil se k těm dvěma okamžitě vydat a ztropit takovou scénu, že si ji ještě dlouho za rámeček nedají. Naštěstí jsem ho ale úspěšně potlačila.

„Přiznávám,“ zachechtal se a políbil mě na tvář. Nevím, necítila jsem se s ním tak dobře a uvolněně jako s Edwardem, což je vážně naprosto divný, ale nemínila jsem se tím teď zabývat. Měla jsem v plánu si to tady pořádně užít a ten upíří seladon, ať si to rozdá třeba s celou kavalérií děvčat. Věnovala jsem mu poslední pohled, alespoň že už byl zase narovnaný a koukal jí do obličeje…, neuniklo mi však, jak byl napjatý, jako by měl nevraživě scvaklou čelist.

„Tak si jdeme zatancovat?“ vylezlo ze mě nadšeně a v ten moment se Edwardův pohled zaklesl do toho mého. Byl vážný a možná i malinko smutný?

„No nevím, víš přece, že jsem na kluky…“

„Nedělej drahoty!“ vypadlo ze mě žertovně a moje rty se zvlnily do zlobivého úsměvu. Násilím jsem odtrhla oči od Edwarda a následovala Ricka, přitom si nechala zahřívat moji dlaň tou jeho.

„Tak fajn, že jsi to ty,“ zamlaskal potěšeně a už si mě vinul k sobě.

Vlnila jsem celým tělem tak sexy, jak jsem to jen dokázala, ovšem těžko říct, jestli to bylo proto, abych se předvedla, nebo jsem jednoduše chtěla vytočit někoho, kdo tak naštval mě. Rychlými pohledy jsem vyhledávala ten Edwardův, který nás bez hnutí celou tu dobu pozoroval. Ústa stažená do jedné přísné linky. Lea vedle něj se opětovně snažila přilákat jeho pozornost, ale až na občasné úsečné odpovědi s ní zřejmě nekomunikoval, protože se po chvíli naštvaně zamračila a podívala se, po kom vlastně pokukuje. V ten moment jsem byla na vrcholu blaženosti.

„Mám žízeň,“ vydechla jsem u Rickova ucha a společně s ním se vydala k baru. Samozřejmě na úplně opačnou stranu, než kde postával Edward. Ten jeho temný pohled mě hřál u srdce, teď dokonce víc, protože tam stál naprosto sám.

„Tak co to bude,“ vyhrkl na nás barman.

„Dvojitou skot…“

„Zatancuješ si?“ ovál mě opilý dech jakéhosi mladíka, aniž bych dokončila svoji objednávku.

„Ne,“ štěkla jsem naštvaně. Ještěže na mě nešahal.

„S touhle buznou ale tancuješ!“ nenechával se odbýt ten otrapa a já si všimla, jak Edward surově drtí svoje prsty v pěstích. Tohle by vůbec nemuselo dopadnout dobře.

„Fajn, zatancuju si s tebou, pokud vyhraješ,“ vyhrkla jsem sebejistě.

„V čem?“ otázal se zvědavě tenhle opilec a jeho dech se mi nechutně zakousl jak do plic, tak žaludku.

„Barmane, třikrát Pětibarevnou!“ zakřičela jsem, abych přeřvala nově bubnující muziku.

„Hned to bude!“ Mrkl na mě a za malý moment už před nás stavěl tři stříbrné tácky s pěti frťany rozdílných barev. Podala jsem mu peníze a zadoufala, že to mého otravného nájezdníka skolí. Vždycky to pomohlo a tenhle už byl navíc pořádně rozjetej.

Rick na mě povzbudivě mrkl a prsty přejel po jednom panáku. Já šáhla po vodce, bylo lepší začít něčím silnějším, alespoň mi to hned na začátek nezalepí žaludek a střeva. Byla to naprostá pokládací bomba a nikdo prozatím netušil, proč mě vlastně nikdy nepoložila.

Kopla jsem to do sebe a natáhla se potom se zelenou barvou, abych zopakovala proceduru. Položila prázdný sklo, otočila tácek a vzala dalšího, který měl hnědozlatou barvu… Takhle to šlo do té doby, než jsem měla totálně dopito. Rick se svého ani netknul, takže teď přede mě postavil svoji várku, zatímco ten otrapa po mojí levici už do sebe soukal posledního.

Objednala jsem mu teda další tácek a moje nálada byla jak mávnutím kouzelného proutku okamžitě lepší. Tenhle utřinos mě rozhodně nedostane a hlavně ne poté, co mi alkohol dodal falešnou kuráž a nic víc než zábava mě v tuhle chvíli nezajímalo. Nikdy jsem nezašla dál než k jednomu tácku, protože mi to Rick nikdy nedovolil, tentokrát mi ale nebránil. Zvláštní…

Začala jsem postupně opět od vodky a propíjela se dál, všechno to tak lehce klouzalo do mého krku, že jsem si ani nevšimla, že už mám svoje kolečko vypité. Spokojeně jsem se usmála a podívala po tom hlupákovi, který se už konečně válel na zemi u mých nohou na těch nechutně vysokých lodičkách. Já věděla, že mě nedostane.

„A- teď! Chci tu dvojitou wisky s ledem,“ zaštěbetala jsem opileckým hláskem a hlava se mi už pořádně motala. A ačkoliv na mě alkohol tak silně nepůsobil, přece jen jsem jeho příznaků ušetřena nebyla, takže s velkým množstvím jsem se prachsprostě opila. Naštěstí jsem ale střízlivěla rychle a i vedlejší příznaky, jako bolení hlavy a nevolnosti mě moc netrápily.

„To už by stačilo!“ zahřměl mi za zády ten známý hlas, až mi koutky vyskočily vzhůru k obloze.

__________________________________________________________________________

Bella se nám opila, a jak se bude chovat? Tak to se dozvíte v příští kapitolce. Rozhodně se ale máte na co těšit... ;-)

Autor: Kikketka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Basta così 18. kapitola: